Osobnosti Moravy.eu

Vůdce a teoretik anarchistického hnutí, od 1840 v emigraci, 1848–1849 účastník několika revolučních bouří.Dvakrát odsouzen k smrti, vězněn v Olomouci, kam byl převezen 16.března 1851 a byl přikován ke zdi.Odtud asi 22.5.1851 odvezen přes Krakov do Ruska, na vyžádání cara.Od 1857 – 1861 ve vyhnanství na Sibiři, odkud uprchl a žil v emigraci.Vůdce anarchistic.sněmu v I.internacionále, odpůrce K.Marxe.

Wielka encyklopedia powzechna.I.War­szava 1965.S.561.; Traub, H.: Květnové spiknutí v Čechách roku 1849.Praha 1929.; Fischer, R.:Političtí vězni v Olomouci od r.1851 – 1857.Olomouc 1931.S.14–16.(fotoportrét)..

Lékař, pedagog, badatel i organizátor v oboru pracovního lékařství, rodák z Přerovska se věnoval od roku 1951 diagnostice nemoci z povolání, stál u zrodu poraden ve Šternberku, Přerově a Olomouci, spolupracoval s lékaři na Ostravsku.Od r.1954 působil na LF UP, katedra pracovního lékařství.Od r.1966 se stal docentem a v roce 1976 prvním přednostou nově zřízené kliniky nemocí z povolání. Rozvinul prevenci nemocí z povolání.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.320.;

• mt-: Výročí dne.= Hanácké noviny, 4.8.1992, S.3.;

V měsíci červenci a srpnu si připomínáme…Kdy-kde-co Olomouc červenec-srpen 2010. S.1.

Doc.MUDr. Metoděj Barbořík, CSc.

Dirigent Vojenského estrádního souboru. Tiskem vydal na 120 estrádních a tanečních písní, hudbu ke 2 filmům, 23 skladeb, na deskách nahráno 15 skladeb.

ČSHS.I.Praha 1963.S.67.;.

Pocházela z Tovačova, kde prožila celý svůj život. Absolv.ovala Vyšší dívčí školu v Praze, poté působila jako učitelka ručních prací a věnovala se národopisné činnosti. Byla sběratelkou lidových písní a tanců, lidových zvyků. Spolupracovala s Vlastenec. spolkem muzejním v Olomouci. Podílela se na zprracování 3 sešitů Národních tanců na Moravě (Brno, 1891–93). V Tovačově založila národopisnou skupinu, kde nacvičovala hanácké tance a scénicky zpracovávala výroční a rodinné zvyky. Skupina poprvé vystoupila v Tovačově (1889), v Brně, Ostravě, Olomouci, Přerově a Vídni.

Z pozůstalosti F.X.Běhálkové­.=Český lid, 44, 1957, č. 5, S.199–203.; Kanyza, J.: F.X.Běhálková­.=ZKVMO, 7, 1957, č. 70, S. 68–70.; Wurm, I.: Nekrolog.=ČVSMO, 24, 1907, č. 95–96, S. 147–151.; Československý hudební slovník osob a institucí 1.díl, A-L, Praha 1963.; Týnecké listy, 4/2007, S. 9;

Narozen v obci Tatíná (na Plzeňsku). Hře na housle se učil na housle u otce a na městské hudební škole v Plzni u V. Stacha v letech 1922–1930. Zároveň studoval skladbu a vykonal státní zkoušku ze hry na housle v r. 1928. Poté učil soukromě v Plzni v letech 1930–1931 a poté odešel na Slovensko, kde učil na Komenského ústavu v Košicích 1931–1935. Vystupoval zde též v rozhlase a byl členem Slovenského kvarteta. Po krátkém působení v Mukačevě a Užhorodě, otevřel si hudební školu v Jičíně v letech 1935–1940. Od r. 1940 koncertní mistr opery v Olomouci, založil zde Český komorní soubor a Olomoucké smyčcové kvarteto, spolup. s rozhlasem, autor rozhl.asových hud. pořadů, úpravy lid. písní. Koncertoval i sólově, hrával v ostravském a brněnském rozhlasu. Autor literárně hudebních pořadů pro rozhlas.

Československý hudeb.slovník­.Sv.1., Praha, SHV 1963, S.95.;

Od 1.10.1901 členka ND v Praze.Celkem zde nastudovala více než 50 úloh. R.1906 se provdala za MUDr.Votrubu a přešla s ním do Olomouce, opustila ND v r.1911.Účastnila se hudebního života Olomouce jako sólistka v kantátových a operních podnicích Žerotína a po r.1918 v čes.di­vadle.Naposled zpívala r.1931.V Olomouci bydlela do 19.12.1934, poté se přestěhovala do Prahy.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.112–113.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc, 1938, S.342.;. Kdy-kde-co v Olomouci. František Votruba. 1993, červen, S.2.

Projektant a stavitel. Jeho tvorba zaměřena na projekce občanských a průmyslových staveb.Realizace 22 staveb.V letech 1975 – 1978 stavěl v Kroměříži, rehabilitační středisko v.d., 1983 –1985 středisko výrobních družstev Šumperk.Externí pedagog na katedře vývoje architektury FA VUT Brno 1971 – 1979.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.28.;.

'

Narozen ve Vacanovicích (n.m.č. Tršice). Absolvoval VŠ zvěrolékařskou ve Vídni. Publikoval v nedělní příloze Národní listy, v Pozoru, pod pseudonymem Bořek Nětýn /1904–1912/ Za války redigoval Vídeňský deník, Svobodu v Brně. Povídky: Humoresky, Lojzina, Loceper, =figurky venkovských podivínů.

Kunc, J.: Slovník soudobých čes.spisovate­lů.I.Praha Orbis 1945.S.59.; Slavík, B.: Hanácké písemnictví.Olomouc 1940.;.

Studoval gymnázium v Litovli, v r.1931 absolvoval zpěv na konzervatoři v Brně, v r. 1938 promoval na právnické fakultě MU v Brně.Sólista brněnské opery 1939–1951, učitel zpěvu na hudební škole J. Kvapila v Brně od r.1954. Spolupráce s rozhlasem.

Československý hudební slovník.Sv.1.P., SHV 1963, S.151..

Po studiích na univerzitě v Praze vstoupil r. 1672 do jezuitského řádu. Zprvu učil na nižších jezuitských školách, pak na gymnáziu v Hradci Králové jako profesor gramatiky. Po absolvování teologie na univerzitě v Praze, byl vysvěcen na kněze. Po zkouškách na aprobaci v Telči a Vratislavi působil na teologické fakultě v Olomouci jako profesor hebrejštiny. V Praze přednášel na UK etiku. První rektorský úřad zastával v jezuitské koleji v Opavě v letech 1698–1701. Byl 39.-olomouckým rektorem jezuitské koleje a akademie v letech 1708–1711. Na podzim 1711 odešel do Prahy a do Olomouce se už nevrátil. Zemřel v Košumberku u Luže (n.m.č. Luže)

Žurnál UP, č.26, 3.11./2006, S.7; V měsíci lednu si připomínáme. In: Kdy-kde-co 2012, leden, S. 2.

Narozen v Lipňanech (n.m.č. Tršice). Moravský biskup Církve československé v Olomouci. Absolvoval studia na Cyrilometod. gymnáziu v Klímkovicích u Opavy, kde maturoval r. 1892. Na fakultě ve Vídni a ve Štýrském Hradci studoval filozofii, teologii a sociologii. V r. 1899 byl vysvěcen na kněze ve Štýrsk. Hradci a r. 1902 promován ve Freiburgu na PhDr. R. 1909 vyslán na studijní cesty v oblasti sociologie a soc. poměrů v USA a Kanadě. Za 1. svět. války vykonával u nás i po světě vojenskou duchovní službu. V čsl. armádě se stal inspektorem osvětové a mravní výchovy pro Moravu, Slezsko a Slovensko a Podkarpatskou Rus v hodnosti plukovníka. Stal se prvním farářem Církve čsl. v Plzni-východ. R. 1932 byl zvolen do pražské Diecézní rady a jmenován vikářem pro celé západní Čechy. Poté odchazí do Zbraslavi jako vikář a farář. Dne 10.11.1946 byl zvolen třetím biskupem moravským.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001, S.116; Týnecké listy, č.1/07. S.24–26; ; Kaňák, B.: PhDr. Bohumír Cigánek. In: Olomoucký archivní sborník. 2007.S. 165–168.; Kaňák, B.: Husův sbor v Olomouci. Olomouc 2007.;

Odborný učitel měšťanské školy.

Za pseudonym Četyna, jehož užíval v beletrii od r. 1929 si zvolil nářeční výraz označující suchou chvoj jehličnatého stromu.Začal studovat soukr.katolické G na Velehradě, po roce odešel do Olomouce, kde bydlel v kapucínském klášteře a studoval RG 1924–1926. Zde jej k literární tvorbě povzbudil prof.B.Nypl. Po těžké nemoci pokračoval na G v Brně , zde se seznámil s Mahenem.Od r. 1936 v Praze, externí studium, navštěvoval přednášky F.X.Šaldy.1939–41 se věnoval studiu histor.pramenů v archivech, zejm.v Brně a Kroměříži, 1941–42 archivářem a správcem muzejních sbírek ve Frenštátě p.R. Autor historických románů, povídek, fejetonů, div.hry, národopisná pásma.Redigoval časopis Bezručův kraj 1945. Od r. 1955 člen Československého svazu spisovatelů. V Trojanovicích -Karlovice byl v letech 1985–1989 postaven Památní bratří Strnadlů, kde se též oddává.

Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku., 1947.; Lexikon české literatury.I., Praha 1985., S.498–500.;

Vlastním jménem Bohumír Strnadel.

Maturoval na něm. G Kroměříž, FFUK Praha. Působ. v letech 1886–1890 v Uherském Hradišti jako redaktor, od r. 1895 redaktor Selských listů v Olomouci

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc1938­.S.42.;.

Maturoval na G v Třebíči 1898, poté studoval bohosloví v Brně, vysvěcen roku 1902. Přátelství s O. Březinou. Spolupracavoval s Dostálem-Lutinovem, F. Dohnalem, J. Florianem a F. Bílkem z Chýnova, který mu knihy ilustroval. Působil 1902–04 v Kučerově, 1904–1911 s Florianem, po r. 1911 došlo k roztržce. 1907 se rozešel s Katolickou modernou. 1913 přátelství s F. X. Šaldou, 1918 s P. Kytlicovou. R. 1919 ve Šternberku. Od r. 1945 trvale v Tasově, zemřel v nemocnici v Třebíči, pohřben v Tasově.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.526–530.;. Olič,Jiří: Čtení o Jakubu Demlovi. Olomouc, Votobia. 1993.;

Studoval konzervatoř v Praze ve varhanní třídě J. Kličky. V letech 1933–1936 studoval dirigování na mistrovské škole Václava Talicha. O jeho úspěšné činnosti se dozvěděl výbor Pěvecko hudebního spolku Žerotín v Olomouci, který ho od 1.9.1943 zaměstnal jako učitele na hudební škole a zároveň ho pověřil řízením smíšeného hudebního sboru a Filharmonie Žerotín. Vyučoval na hud.šk.Žerotín v Olomouci v r. 1943–45, dirigent MF a smíšeného sboru Žerotína, organizátor hudebních pondělků 1944–45, jeden ze zakladatelů a první umělecký ředitel Moravské filharmonie v Olomouci /květen 1945-září 1946/. Ředitel hudebních škol v Jeseníku, Rýmařově, Českých Budějovicích, Pís­ku.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.258.; Zasloužil se o vznik MF.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1980, červenec, S.14.; Gregor Vladimír: Dalibor Doubek a Moravská filharmonie.-Literatura.=ZKVMO 1960, č.86, S.110–112.;. Hlubinková Iveta: Činnost Pěveckého hudebního spolku Žerotín v letech 1939–1945. Bakalářská práce. FFUP Olomouc 2016.S. 13.

V letech 1927–1930 studoval na technice v Brně. V roce 1934 absolvoval studia na UMPRUM v Praze u prof. P. Janáka). Od roku 1938 soukromý projektant. Společník firmy ASO v Olomouci, projekty adaptace hotelu U tří králů v Prostějově, společně s arch. Novákem upravovací plán města Olomouce-výstava SOV v Olomouci 1940, projekt na vinárnu Drápalovu v Olomouci. Tvořil také scénické návrhy pro Městské divadlo na Vinohradech a Komorní divadlo v Praze. Návrhy interiérů, grafické návrhy. V letech 1956–1975 tajemníkem Svazu architektů, ředitel Architektonické služby při ČFVU, člen Sdružení architektů, Federace architektů a SČVU. Manžel Marie Bartoňkové.

Pacák, J.: Mladé umění na Hané.S.62–67.; Toman, P.: Nový slovník čs. výtvarného umění 1947.I.S.174.;.

Profesor obchodních škol. Měl vlastní soukromou školu v Troubelicích a v Zábřehu.Zde byl činný též v Národní jednotě. Profesor Obchod. školy v Olomouci. Autor knihy „Povídky o venkovských ženách“.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.60.;.

Poštovní úředník. Překladatel z angličtiny, francouzštiny, italštiny, němčiny, ruštiny a španělštiny.

Kdy zemřeli 1937–1962 ?. Praha, SK 1962.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha 1959, S. 108;

V roce 1876 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, poté studoval práva a teologii. Působil jako katolický kněz v Řešově u Rýmařova, Veřovicích a v Mistříně (n. Svatobořice-Mistřín). Redigoval lidové kalendáře, psal monografie o význam. členech družiny Sušilovy, humorné črty v hanáckém nářečí. Byl odměněm pamětným zlatým prstenem B. M. Kuldy a řádem Božího Hrobu v Jeruzalémě. V roce 1913 stál u zrodu Družiny literární a umělecké a byl jejím členem až do smrti. Vydal vlastním nákladem Paměti farnosti Těšetické. Použ. pseud. J. Těšetický- ve student. časop. Háj. Publikoval v časopisech – Hlas míru, Náš domov, Našinec, Vlast ad. jeho nejcennější prací se staly trojdílné Pohledy do života církevního a vlasteneckého na Moravě. Příspíval také do Ottova slovníku naučného.

Halouzka, Jan: Paměti farnosti Těšetické.Olomouc 1878, Masarykův slovník naučný.3.Praha 1927.S.46.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN; 1973, S.598.; ZVSMO, 1981, č.15–16, S.48.; Týnecké listy, 7/2006, S.14.,

Mistřín a Svatobořice se v r. 1964 sloučily v jednu obec.

Narodil se v rodině krejčího. Dětství prožíval ponejvíce u dědečka v hájovně, který jej chtěl podporovat na studiu lesnické školy. Jenže předčasná smrt dědečka plány zhatila. Jeho otec neměl v krizi potřebné finance a tak po ukončení školní docházky v Tovačově, vyučil se malířem pokojů. Věnoval se ochotnickému divadlu v Tovačově a za totálního nasazení v Ostravě-Mariánských Horách. Profesionální divadelní dráhu zahájil 1945–1947 v činohře Slezského divadla v Opavě jako inspicient s hereckou příležitostí. Pak hrál rok v Bedskydském divadle v Hranicích a poté se vrátil opět do Opavy, kde v letech 1948–1959 zaznamenal nejtvořivější éru.V roce 1959–1960 měl angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, pak působil ve Státním divadle Ostrava 1960–1968, 1968–1969 v Opavě a pak odešel do Ptahy. Hostoval v Činoherním klubu a Realistickém divadle. Od 1.1.1972 byl angažován v Hudebním divadle v Karlíně a Nuslích. Vynikl v operetách. Z rodinných důvodů odešel v září 1978 do Brna, ale zde působil jen jednu sezónu a kvůli infarktu odešel 30.11.1979 do důchodu. Pak přesídlil do Ostravy. Spolupracoval na filmech Karla Zemana: Vynález zkázy, Bláznova kronika a Ukradená vzducholoď.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S. 59–60.

Člen Hanáckého Aeroklubu v Olomouci. Letec – stíhač v boji o Anglii. Jméno na pomníku padlých letců na olomouckém hřbitově.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Narozena ve Starém Městě u Telče (n.m.Telč). V letech 1945–1954 působila v divadle Olomouc jako sólistka opery. Natudovala 45 rolí. Poté v Divadle Karlín, Praha.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963, S..496.; Přehled činnosti čes.divadel 1958.Praha DÚ 1959, S.124.;.

Narozen ve Střeběticích (n. Třebětice). Studoval v Přerově, v letech 1891–95 teolog. fak. v Olomouci, 1815 vysvěcen na kněze, prefekt v chlapec. semináři v Kroměříži. 1901–1918 profeosr kroměříž. ústavu, 1918–1919 ředitel Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži.

Český bohovědný slovník.V., S.103–104.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatury.Olomouc 1947, S.37.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha SPN 1973, S.679.;Podlaha, A.: Bibliografie čes.katol.lite­ratury náboženské.Část 5.Praha 1923.S.2086.;.