Osobnosti Moravy.eu

Syn olomouckého měšťana a zlatníka Jana Jáchyma Aigena. Vyučil se malířství u Dominika Mayera. Poté studoval ve Vídni, kde byl později učitelem malby na Akademii. Maloval krajinky a žánry podle nizozemských a francouzských vzorů. Na Moravě jsou od něho oltářní obrazy v dominikánském kostele a 4 obrazy v kostele u sv. Anny v Brně. V Domě umělců Prtaha jsou 3 obrazy.

Toman, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců.I. Praha 1947.S.9.

Syn sochaře Aloise Amorta (1842–1912), bratr Vlastimila (1880–1950). Od dětství žil v Uherském Hradišti, kam se odstěhoval i s rodiči. V dospělosti zde měl ateliér (na Moravském náměstí naproti jatek). Měl zde první výstavu, která se konala r. 1908. V roce 1910 vystavoval v Prostějově, r. 1929 v Brně, později v Praze, Plzni a na Chodsku. Na Slovácku vytvořil řadu plastik na náměty slováckého folkloru, četné portréty slavných žen a mužů i vrstevníků. Studoval malířskou akademii v Praze, sochařství u bratrance Vilíma (1864–1913) také v Praze. V r. 1935 se přestěhoval do Domažlic. V roce 1946 opravil v městském parku v Domažlicích pomník, v r. 1947 odstranil následky vandalství a války na pomníku Jana S. Koziny na Chodsku. Pohřben v Domažlicích 1. 12. 1967.

Toman, P.: NSČSVU. I. Praha 1947. S.18. Vej­lupek, Miroslav: Pomník J.S.Koziny – fenomén a svědectví. In: Chůdové kořeny MVČ. (web)

Tvůrce obrazů z dějin.

Politický a kulturní kalendář 1990.Olomouc, OK 1989.S.14.;.

Absolvoval přírod. fak. UK Praha, 1954–1968 prac. Ústavu fyziky pevných látek ČSAV Praha. Od 1968 trvale na Aarkus Universitet v Dánsku. Zabývá se teorií pevných látek, spec. polovodiči. Autor prací z oblasti pásové teorie PL.

ČBS.Praha Academia 1992, S.16.;.

Narozen v Holici u Olomouce.V me­ziváleč. době půs. v Olomouci v Holici, kde pracoval jako samost. architekt. Po vzniku Stavoprojektu, zde pracoval. Tvorba je orientována k neoklasicismu-pomníková tvorba: Husův sbor církve čs. a jihoslovanské mauzoleum v Ol. /1924–26/. Architekt. pozůstalost uložena v OGVU v Olomouci.

Zatloukal, P. : Olomoučtí architekti 20. století. =ZKVMO 1984, č. 229, S. 16–17. ;Toman, P. : Dodatky SNČSVU. Praha 1955, S. 20. ;.

Holice u Olomouce jsou nyní součástí města Olomouc.

V roce 1938 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Působil ve skautském hnutí.Začal studoval LFUK Praha a spolupracovat s organizací Obrana národa. Dne 3.1.1940 ilegálně přešel hranice a jako dobrovolník bojoval ve Francii, v r.1941 u letecké jednotky v Anglii. Padl v boji.Pomníček na vojenském hřbitově u města Kleve na německo-holandském pomezí.Vyznamenán Čs.válečným křížem za statečnost a Zlatým křížem Junáka i.m.Bratranec olympioničky Dany Zátopkové.V O­lomouci bydlel v Legionářské č.3.;

Zicháček, Vl.: Osobnosti SG./12/.Hanácké noviny, 13.6.1992. S.4.; Primum necessarium je vzdělání a mravnost.Olomouc 1997. S.322–323; Honová, Stanislava: V měsíci listopadu si připomínáme…Kdy-kde-co.Olomouc 2014, listopad.S.1.

Jeho otec byl houslovým virtuózem, a tak předal všem svým dětem nejen lásku k hudbě, ale i talent. Od dvanácti let hrával s dechovkou a zpíval. Po základní škole šel do učení na knihaře pro Moravské tiskařské závody v Olomouci a za svoji práci byl v té době vyznamenán odznakem „Odborářská miliarda „ bylo mu 21roků. V 15 letech nastoupil Ládík do orchestru „Meteor“ při osvětové besedě v Nemilanech, kde hrál na kytaru a zpíval. Přivedla jej tam paní Alexandrovská, vychovatelka z učiliště, která zde působila jako zpěvačka. Po rozpadu tohoto hudebního uskupení byl pozván do orchestru „Chrobáci“, na kytaru a sólový zpěv. Působil zde téměř dvacet let. Při zaměstnání se rozhodl vystudovat čtyřletou konzervatoř pro pracující. Zde jej studijně vedla prof. Zatloukalová. V MTZ působil do roku 1981 a pak přešel do podniku Kovo-dřevo, kde se nadále věnoval svému oboru až do roku 2000. Ve volném čase se plně věnoval hudbě. Byl vedoucím umělecké agentury EURO VOCAL, kde působil do roku 2016. Své děti také vychovával k lásce v hudbě a též podědily nadání k muzicírování. Jubilující je znám mezi hudebníky nejen v Olomouci, ale i po celé Moravě, obzvláště živým imitováním zpěváků, a to tak věrohodně, že jej publikum mnohdy podezřívalo z playbacku. Zpěv byl jeho hlavní doménou. Dodnes je muzika pro něj velké fanatikum. Provádí hudební produkce ke všem příležitostem, hraje k tanci i k dobré náladě, o svatbách, jubileích, firemních večírcích, promoakcích, také v klubech pro seniory i jinde. Posloupnost jednotlivých kapel: Meteor – Chrobáci – Tango Expres – Euro Vocal.

Osobní setkání a vizitka. www.balagemusic.estranky.cz http://otavinka.blog.cz/…-seniorklubu výměna řada meilů květen 2023 Osobní setkání v Rockové cukrárně a kavárně 21, Masarykova 36 dne 1.6.2023 od 9:30–13.00 h.

Vyučen aranžérem na ZUŠ Štursova, Olomouc. Pracoval jako aranžér v Jednotě Olomouc v období 1978–1985. Oděvy Olomouc s působením v různých místech Moravy: Jeseník, Krnov, Uničov, Ostrava. Jeho velká plátna umístěna ve vinárně Ing. Čalkovského v Olomouci. Ve volných chvílích se věnoval hudbě, bicí a kytara. Po operaci šedého zákalu téměř oslepl a chodil s bílou holí. Zemřel na covid.

Osobní setkání na Příčné 999/2 dne 21.4.2020

Maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1968. Poté studovala FFUP v Olomouci, obor výchova a vzdělávání dospělých se zaměřením na výtvarnou výchovu. Keramická činnost – od užitkové keramiky hrnčiny až po zahradní fontánu. Volně pojaté reliéfy. Těsný kontakt s přírodou. Vystavovala od roku 1974. Její keramickou tvorbu znají v Praze, Ostravě v Teplicích nad Bečvou, Šternberku, Jihlavě, ale také v Žilině, Mnichově a v Chicagu. V první polovině let devadesátých se stala odbornou asistentkou na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UP. Úspěšně se podílí na realizaci mezinárodních projektů a pořádá studentské výstavy ve Zbrašovských aragonitových jeskyních (m.č. Teplice nad Bečvou). Byla členkou Skupiny Odjinud, nyní je členkou Spolku olomouckých výtvarníků. Bydlí s manželem v Horce nad Moravou, telefon

Myslivečková, Hana: Jana a Otto Bébarovi.=Hanácké noviny, příl., 1990, 2.6., S.1.;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc, Vlast.ústav 1991./Katalog/; Kolář, Bohumír a kol.: Slovanské gymnázium literární.Olomouc, Danal 2000.S.385.

Spoluredigoval prostonárodní katolický časopis Cyril a Method, psal a překládal náboženské spisy, v červenci 1854 jmenován superiorem semináře v Olomouci. Vydavatel kancionálu.

Lexikon české literatury.Díl 1.P., Academia 1985, S.168.; Český slovník bohovědný.II.Praha, 1916, S.51.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.;Oprava úmrtí z 9.5. na 8.5. od p.Peterky, květen 1994.;.

Po studiu na teologické fakultě v Olomouci byl 4.8.1842 vysvěcen na kněze. Již jako student byl jmenován kanovníkem domicelářem. Po vysvěcení působil jako kooperátor v Opavě u kostela sv. Marie, 1842 se stal adjunktem na teol. fakultě v Olomouci, kde složil zkoušky pro ThDr (získal v Římě 1853). V roce 1845 se stal farářem v Pavlovicích u Přerova, 1847 asesorem arcibiskupské konzistoře v Olomouci, v září 1848 odešel na faru ve Velkých Heralticích, kde se následují rok stal děkanem a školním inspektorem. R. 1867 byl infulovaným proboštem u sv. Mořice v Olomouci, r. 1871 získal hodnost arcijáhna v olomoucké kapitule. Vydal německý překlad knihy ital.autora v Olomouci r. 1860.

BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava 2002.S.17.

hrabě , ThDr.

dětství prožil v Prostějově, 1964 – 1968 studoval na střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, 1968 – 1970 na UP v Olomouci. Od r. 1970 pracoval postupně v dělnických prof. na stavbě metra, dělník v pivovaru, výtvarník propagace, rekvizitář FS Barrandov, topič. Debutoval verši v klubovém časopise Ladvina v Prostějově r. 1969. Publikuje v rukopis. sbornících a časopisech.

Brabec, Jiří : Slovník zakázaných autorů 1948 – 1980.Praha SPN 1991.S.23 – 24.;.

Bratr akademického malíře Alja Berana. Spolupracoval s KPU. Vydával knihy moravských autorů, ilustrované svým bratrem.

Český máj. Olomouc 1946.S.51. Příklad nakladatele Č.Berana. YVSMO 1982, č.17–18, S, 27–28.

Vl.jm. Vladimír Vašek. Maturoval na. Slovanském gymnáziu v Brně r. 1885. Poté studoval klasic. filologii na UK v Praze do r. 1888, nedokončil a vrátil se do Brna, kde pracoval na poště. Publikoval pod pseud. Ratibor Suk. 1891 odešel do Frýdku, 1893 se vrátil do Brna. R. 1939 odešel do Kostelce na Hané, kde zůstal do konce života. Národní umělec.

Slovník českých spisovatelů.Praha ČS 1964.S.28–31.; =il=: Po stopách P.Bezruče.=zvsmo 1985, č.21–22, S.22.; Dvořák, J.: Petr Bezruč.Olomou­c,Kraj.lid.kni­hovna 1960.; Prostějovský týden, 10.4.1996,S.11..

František Bílek se narodil v Olomouci a v letech 1947–1953 tam navštěvoval národní školu. Školní docházku dokončil po absolvování 7. postupného ročníku v roce 1955. Výtvarnou ani jinou uměleckou školu nikdy nestudoval. „Jeho umělecký talent byl ale nesporný, o čemž svědčí řada velmi zdařilých kopií starých mistrů,“ podotkl Kamil Lukeš. Podivínský umělec byl nepřehlédnutelnou postavou olomoucké uměleckého života – nejen svým zjevem. Stejně jako měl osobitý styl v odívání, i jeho umělecký výraz byl originální. Kromě výtvarného umění miloval také hudbu. V ulicích Olomouce často hrával na klávesové nástroje a rozmlouval s lidmi. Svá vystoupení a hovory si nahrával na magnetofon. Na počátku výtvarné kariéry František Bílek kopíroval obrazy italských barokních mistrů, jako byl například Caravaggio. Kopie starých děl maloval nejen podle knih s reprodukcemi starých mistrů, ale vzorem mu byly například i malby v kostele Panny Marie Sněžné. „Ačkoliv to byl malíř samouk, postupně si vytvořil osobitý styl. Jeho obrazy jsou jakoby snové, s výraznou znakovostí a symbolismem, připomínající surrealistické představy Salvadora Dalího. Přitom ale zůstávají realistické,“ popsal Lukeš. K Františku Bílkovi patří i zvláštnost v podobě použitého podkladového materiálu. Místo tradičního plátna nebo kartonu používal pozinkovaný plech.
Muzeum J.A. Komenského vlastní 86 obrazů Františka Bílka, které vybral z jeho pozůstalosti, kterou spravuje Úřad pro zastupování státu, Kamil Lukeš KURÁTOR PŘEROVSKÉHO MUZEA. v KVĚTNU 2016 USPOŘÁDAL VÝSTAVU Od Caravagga k Dalímu.
Není jen naivní malíř, ale také kopista. Od mládí je fascinován starými mistry a dříve než začal malovat, chodil mistry do galerií a kostelů studovat. Malovat začal asi ve 23 letech. Pracoval jako dělník, nyní v invalidním důchodu. Do obrazů skrývá své myšlenky, vychází z Bible. Kromě toho experimentuje též v oblasti akustického umění. Vystavoval v galerii Jana na Sv. Kopečku, v Ostravě, v prosinci 94 v Praze. Často navštěvoval olomouckou okresní knihovnu. Chodil si do čítárny číst články o svých uměleckých počinech. Zemřel ve Vojenské nemocnici v Olomouci. Parte vydali jeho přátelé. Je k nahlédnutí u pana Ludvíka Mazura v Muzeu umění Olomouc.

Kolář, B.: Několik otázek Františku Bílkovi.Hanácké noviny, 10.5.1994, S.3.; Bartoš, Jan: Záhafy lidského bytí. v tvorbě naivního malíře Františka Bílka. Magazín Svoboda, 13.8.1994, č. 33. 3 foto (rozhovor) Autopsie Parte od pana L.Mazura v Osobnostech Díl­ny.

Noviny vycházely třikrát týdně za redakce Karla Kučery v tiskárně Kramáře a Procházky ( orgán katolické moderní inteligence).Přes­taly vycházet 20.12.1926.

Ficher, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S.22.

Dne 25. prosince 1938 se představil jako Jeník ve Smetanově Prodané nevěstě v Českém divadle v Olomouci, kde byl angažován v sezónách 1939–1940 a 1940–1941. Od 1. srpna 1941 se Blachut stal členem opery Národního divadla v Praze, kde působil až do své smrti. Byl vynikajícím interpretem především českého repertoáru (B. Smetana: Jeník, Vítek, Vít, Lukáš, Dalibor, Šťáhlav, Michálek, Skřivánek; A. Dvořák: Princ, Jirka, Benda; L. Janáček: Laca Klemeň, Boris, Brouček, Filka Morozov, ad.) Ze světového repertoáru ztvárnil např. Mozartova Belmonta, Wagnerova Erika a Waltra Stolzinga, Verdiho Radama, Pucciniho Cavaradossiho a Rudolfa, Leoncavallova Cania. Světovou kariéru mu přes několikeré nabídky znemožnil nejprve nacistický a později komunistický režim. Jako člen opery Národního divadla hostoval v Moskvě, Vídni, Helsinkách, Amsterdamu, Edinburghu atd. Pro Československý rozhlas a firmu Supraphon a Decca pořídil řadu nahrávek árií, písní, operních výstupů i kompletů, např. Dalibor, Hubička, Rusalka, Psohlavci, Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Věc Makropulos, Zápisník zmizelého, Stabat Mater, Svatební košile, Česká mše vánoční ad.

V roce 2001 byla v Praze založena Společnost Beno Blachuta. V roce 2003 vznikl v České televizi dokument Benek, který sleduje životní a umělecké osudy pěvce. V dokumentu je použita řada Blachutových televizních i filmových kreací. Pohřben je v hrobce na pražském Vyšehradě vedle Antonína Dvořáka.

Brožovská, Jarmila: Beno Blachut.P., Panton 1964, S.63.; Nádvorníková, M.: Postavy české hudby.Olomouc, SVK 1984, S.15.; Zemřel Beno Blachut.=Nová svoboda, 1985, 11.1., S.1.;; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.30–31.;.

V roce 1960 absolvovala Lékařskou fakultu v Brně, působila do r. 1965 v nemocnici v Jihlavě, 1965–69 v Praze , Bulovka, do r. 1981 odb. asist. katedry oftalmologie inst. pro další vzdělávání lékařů, od r. 1981 vedoucí katedry a přednosta oční kliniky ILF v Praze na Bulovce, vedoucí redaktorka časopisu Česká a slovenská oftalmologie. Členka: výboru Čes. oftal. spol., :Evropské glaukomové spol. a European Community Univ. Prof. of Ophthalmology, :prezidia České lékař. spol. JEP. Manžel prof. JUDr. Jiří Boguszak, DrSc., vysokoškol. profesor.

Černý, Milan: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991, S.15.;.

V r. 1974 abs. FF UP výtvarná výchova, dějiny umění. Zabývala se současným výtvarným uměním. Spolupracovala s výtvarníky na výtvarných projektech. V letech 1979–1991 působila jako kurátorka sbírky grafiky v Galerii výtvarného umění v Olomouci.

Kdo je kdo 1994/95. Praha 1994, S.51., Kmoníčková, E: V roce 1994 zemřeli. Brno 1995, S.26.

Narozen v Chomoutově u Olomouce. Do roku 1969 učil na základních školách, po emigraci svého syna do NSR byl nucen ze školství odejít. Pracoval pak v dělnických profesích a do školy se už nevrátil ani po roce 1989. Všestranně sportoval, hrál fotbal, hokej a byl praktickým hráčem šachu. Hrál za olomoucké šachové týmy (Sigma Olomouc, VŠ Slavia a AŠK Dům Armády). Byl také dobrým hudebníkem, hrál na akordeon. Po roce 1990 začal vydávat trampské písně z dob svého mládí. Bydlel v Chomoutově a v červenci 1997 musel osobně čelit záplavám. Na podzim 1997 dostal infarkt.

Chomoutov je část města Olomouc.

Zabývá se zejména tvorbou interiérů a desingem nábytku ve vlastním ateliéru STUDIO „i“, člen Obce architektů, člen AIT. Publikační činnost v Technickém magazínu 1985, Rozhledy 1988, Desing 1989 ad.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.27.;.

V r.1953 absolvoval konzervatoř v Praze, hra na klavír, 1958 dirigent AMU, 1959–1962 dirigent SLUK na Slovensku, od r. 1962 sbormistr operety Divadla J.K.Tyla v Plzni.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.díl­.Praha 1982, S.54.;.

V roce 1959 absolvoval K. Brožek katedru loutkářství DAMU v Praze. Poté působil jako režisér střídavě v řadě činoherních i loutkových divadel (Semafor, Černé divadlo, Laterna magika, loutková divadla v Brně, Košicích, Plzni, Žilině, Praze).

V letech 1979–90 byl režisérem Divadla J. Průchy na Kladně, od roku 1990 je ředitelem kladenského loutkového divadla Lampión.

Tato dvojí orientace, činoherní a loutková, je výrazem jeho směřování k formám moderního divadla, které ve své snaze o umělecké postižení totality světa stírají hranice jednotlivých divadelních druhů a žánrů. Ve své režijní tvorbě uplatňuje metaforické vidění a neotřelou symboliku. Zdůrazňováním hudební a ještě více výtvarné stránky inscenace usiluje o silnou smyslovou působivost a monumentálnost.

K jeho významným režiím patří Smrt Tintigalova (Maurice Maeterlinck), Stvoření světa (Milan Pavlík), Zlatovláska (J. Kainar), Ze starých letopisů (I. Olbracht), Hamlet (Shakespeare) a další. V linii komediálních žánrů dosáhl pozoruhodných úspěchů v nastudování loutkové hry Jana Nepomuka Laštovky Jan Žižka u hradu Rábí (Divadlo dětí Plzeň, 1974) i Mozartova Dona Giovanniho (Národní divadlo marionet Praha, 1990).

ČBS.Praha Academia 1992, S.69.;. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. (web Libri).

Krátce žil v Drahotuších.Od útlého věku byl s rodiči na východním Slovensku, kde byl jeho otec hraničářem. V roce 1938 se rodina musela vrátit zpět na Moravu. Studoval reálné gymnasium v Hranicích, kde maturoval v roce 1951. Poté absolvoval divadelní fakultu JAMU v Brně a nastoupil do divadla v Těšíně. V roce 1962 přijal angažmá v olomouckém divadle, kde působil do roku 1997. Zde vytvořil množství postav české i světové dramatické tvorby, např. Huberta ve hře M.Horníčka Malá noční inventura (1978), komickou i dramatickou roli radního Buška ve Stroupežnického Našich furiantech (1981), panovačného a nelidského šerifa Talbotta ve hře Tennessee Williamse Sestup Orfeův (1983). Známý byl též jako tvůrce karikatur hereckých osobností z olomouckého divadla, které byly publikovány v sedmdesátých letech v kulturním měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci. Samostatně vyšly pro přátele Spolku českých bibliofilů v dubnu 1971 jako soukromý tisk k poctě 50. výročí Divadla Oldřicha Stibora pod názvem „Václava Brtny Malá galerie“. Je to soubor třiceti karikatur. V roce 1978 byl autorem scény hry Miroslava Horníčka Malá noční inventura. Za více než 40 let umělecké činnosti ztvárnil desítky jevištních rolí a účinkoval též v několika českých filmech, např. ve válečném historickém filmu Dny zrady II. v režii Otakara Vávry (1973), v témže roce v režijním filmu Antonína Kachlíka Jezdec formule risk a v roli Ambróze ve filmu Víkend za milión (1987). Velký vliv na jeho herectví měla také kniha Radovana Lukavského „ Být nebo nebýt. Monology o herectví“ (1981).

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001, S.115. ; Almanach Moravské divadlo Olomouc 1920–2000, S. 113, 123. Pogodová, E.: Rozhovor s V. Brtnou. Kdy-kde-co v Olomouci, 1993, květen.
Štěrbová,A.: O současném činoherním divadle.Ostra­va 1990

Drahotuše (n.m.č. města Hranice)

Absolvoval AMU v roce 1958. První angažmá v Hradci Královém.

Přehled činnosti divadel 1958.Praha 1959, S.81.;.