Osobnosti Moravy.eu

Narozen na Náchodsku. V letech 1969–1970 působil na Katedře chirurgie UP, poté na neurochirurgii, přednosta neurochirurgické kliniky FN.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.323.; Stráž lidu, 31.12.1988, S.5.; Kubásková, E.: Kdy zemřeli…? 1986–1990.Praha 1994.S.8..

Narozen v Šenově (n.m.č. Nového Jičína).Vystudoval na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni v letech 1888–1897. Poté působil ve Villachu jako profesor tamní odborné školy pro zpracování dřeva a v r. 1906 se vrátil natrvalo do Vídně. Od roku 1910 byl prof. sochařství na umělckoprům. škole ve Vídni. Jeho pracovním materiálem zůstalo po celý život dřevo. Vystavoval i v Olomouci jako člen německé Společnosti přátel umění v Olomouci.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.15–16;

Abs. AMU Praha dramaturgie 1950, půs. v KOD Olomouc jako dramaturg, SD Ostrava. Autor her pro děti.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S.73;.

Otec J.Bechyňové. Přítel a spoluprac. F.Peroutky. od 1905 redaktor soc.dem. tisku Právo lidu, Rovnost, od 1909 šéfredaktor Hlasu lidu v Prostějově. Poslanec NS od r.1918.

Z díla: Pero mi zůstalo.1948./Vý­bor/. Biografie: ČBS.Praha, Academia 1992, S.35.;.

Manžel Heleny Běličové.Člen korespondent ČSAV 1955.R.1934–39 stud.FFMU Brno, 1939–45 učil na RG v Kyjově, 1946–57 pedagog na FFUP v Olomouci, 1953–57 rektor Vysoké školy pedag.v Olomouci, od r. 1957 prof.UK Praha.Autor učebnic.

Z díla: Dolská nářečí na Moravě. 1954. ;
Sedm kapitol o češtině. 1955. ; Biografie: ČBS. Praha, Academia 1992, S. 36. ;.

Prof.PhDr.Jaromír Bělič, CSc.

Narozen v Hradečné (n.Nová Hradečná). Od roku 1945 žil v Blížkovicích, poté v Oblakovicích. Od r. 1951 studoval přírodovědnou fakultu univerzity v Brně, abs. 1961, 1968 antropologii UK Praha. Od r. 1959 působil na UJEP Brno. Univ.prof. RNDr. Jan Beneš, DrSc. publikoval v časopisech: VTM, Věda a život, Rovnost.; Z díla: Tajemství pana Dawsona. Brno Blok 1975;Opředeni mocným kouzlem. Ostrava Profil 1989; teprve v roce 1991 se mohl habilitovat, v r. 1992 se stal profesorem antropologie a obnovil samostatnou katedru antropologie, kterou v letech 1993–1998 vedl. Pobýval též na univerzitách v USA, Anglii (1990,1992).

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje. Brno KJM 1989;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S.68–69.;

Oblakovice – místní část města Znojmo.

Maturoval v Opavě 1957, Promoval 1961 na PřF UP, , 1987 jmenován univ.profesor pro obor zoologie.

Kolář, B. Olomouc dosud neví, že má svého Coubertina. In Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005. Olomouc,2005. S.46–47

Prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc.

Všeobecné vzdělání získal ve svém rodišti.Ve studiu pokračoval v Bílsku na c.k. státním gymnáziu a pak v Těšíně, kde r. 1911 maturoval. Poté odešel studovat do Říma na papežskou Gregoriánskou univerzitu. Během čtyřletého pobytu dosáhl titulu bakaláře a licenciáta a 14.7.1914 doktora filozofie. V roce 1915 odešel do Innsbrucku, kde po tříletém studiu teologie na místní univerzitě byl 26.6.1917 místním sídelním biskupem vysvěcen. Počátkem r.1918 se vrátil do Říma a na Gregoriánské univerzitě vykonal 22.6.1918 dok­torskou zkoušku z teologie. Po návratu do Slezska byl jmenován kooperátorem ve farnosti Narození Panny Marie ve Starém Bohuníně. Vynikající znalec jazyků. Znal slovem i písmem češtinu, francouzštinu, italštinu, latinu, němčinu a polštinu. Dne 1.10.1920 byl jmenován profesorem dogmatiky a apologetiky při vidnavském kněžském semináři. V tomto období se začal psát deník, z něhož se dochovalo 12 sešitů v pozůstalosti od ledna 1945 di června 1960. Své příspěvky publikoval v seminárním časopise. V roce 1951 se na vlastní žádost vrátil do aktivní kněžské služby ve Vidnavě, kde byl kooperátorem a duchovním správcem řádových sester internovaných ve Vidnavě a Javorníku.

BSSSM,seš.3 (15.). Ostrava 2002. S. 32–33.

Narozen v Hartmanicích (n.Niva). Studoval nižší Slovanské gymnázium v Olomouci. Otec Jaroslava a Cyrila Boudy. Prof. kreslení v Kladně a v Praze.

Toman: NČSVU I.1947.S.82.; Toman: Dodatky.1955.S­.32.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.;Toman, Prokop, T.: Malíř a pedagog A.Bouda.=Štafeta, 12, 1980, č.2, S.6–8, obr., Pozn.;.

Obec Hartmanice byla v roce 1949 přejmenována na Niva.

V roce 1920 absolvoval gymnázium v Hranicích, kde byl jeho otec Emil Cigánek prvním ředitelem v letech 1912–1933. Profesor techniky v Bratislavě, od r. 1953 akademik SAV, od r. 1962 člen korespondent. ČSAV. Autor spisů: Elektrické stroje (1949), Stavba elektrických strojů (1958), Elektrické přístroje spínací, ochrané a řídící (1956). V roce 1970 laureát státní ceny.

MČSE.I. Praha, Akademia 1984.S.687. (fotografie); Novotný, L.: Vypomínáme prof.ing. Ladislava Cigánka. Zpravodaj města Hranica lázně Teplice, 23, 1981, říjen, S.14–16.;

Grafická a typografická úprava knih, scénická výprava, ex libris. Karikatury a ilustrace v čas. Index, Kolo, Host do domu aj. Figurální výzdoba kostela ve Sloupě.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1974, S.28.; Toman, P.:NSČSVU.I.Praha 1947, S.133.;.

V Olomouci od r. 1869 na praxi u soudu, od r. 1871 jako koncipient u dr. Svozila do roku 1874, poté v Praze a od roku 1877 trvale v Olomouci. Zakladatelem a prvním starostou JDOB (1872), Slovanského čtenářského spolku (1879), Matice školské (1872), jejím jednatelem 1872–75 a starostou 1883–1890. Později se vzdal veřejné činnosti. Matice školská ho jmenovala čestným členem.

Fischer, R.: Olomoucký památník..Olomouc 1938.S.35.; Osmdesátpět let olomouckých ochotníků.Olomouc 1957.; (SVKOL)

Na severní Moravu se přestěhovala až v důchodovém věku- Šumperk. Publikovala do periodik: Učitelské noviny, Květy, Rudé právo, Naše svoboda, Naše slovo, ostravský Zpravodaj krajské sekce pro dějiny učitelstva.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 31–32. /fotografie/.

Narozen ve Studénce u Nové Paky (n.Nová Paka). Ředitel Českého divadla v Olomouci v letech 1921 do 28.2.1931.Za jeho éry velký vzestup divadla.Divadlo byli tehdy průchodní scénou k ND Praha.

ČSHS.I.Praha 1963.S.263.;. BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011.S.27–28.

Anton Drašar

Odborný učitel dívčí městské školy K. Světlé v Přerově. Do první světové války narukoval jako vojín 13. zem. pěšího pluku. Zajat: 18. 11. 1914, Krivoplaty. Přihlášení do legií: 6. 4. 1917, Urjupina, Don. Do čs. legie v Rusku zařazen 20. 10. 1917, 7. střelecký pluk, vojín. Konec v legiích 3. 11. 1920, poslední útvar: 7. střelecký pluk, četař. Demobilizován. Popraven v prvním stanném právu pro pomoc výsadku s označením S-1/R, ze Sovětského svazu pod vedením Bohuslava Němce, kterého před válkou učil. Zpopelněn v Krematoriu města Brna 25. října 1941.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945. Brno 1947.S.24. En­cyklopedie města Brna.

od r. 1909–1914 redaktor Pozora v Olomouci

Ficher, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.55.;.

Narozen v Biskupství. Brzy po narození se rodina přestěhovala do Náměště, kde zakoupili dům na levém břehu řeky Sumice. Po studiu na farní škole v Náměšti a normální škole v Olomouci (1804–1805), studoval od r. 1806 do 1810 na c.k. akademickém gymnáziu v Olomouci. Pro svůj vřelý náboženský cit pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě olomouckého lycea a od r. 1812 ve studiu teologie ve Vídni. Jeho oblíbeným místem se stal sv. Kopeček u Olomouce, který často navštěvoval. Od dětství býval často nemocen se srdcem, dokonce musel na čas přerušit studium. Díky velké houževnatosti a píli vše překonal. V r. 1815 těžce onemocněl a musel se z Vídně vrátit domů. Přesto dokázal studia dokončit. Po úspěšných studiích byl dne 21. 3. 1818 vysvěcen v Olomouci na kněze, svou primici pak měl 5.4.1818 v kostele sv. Kunhuty v Náměšti. Poté působil jako kooperátor ve Výšovicích a Kroměříži. V r. 1821 složil na olomouckém lyceu státní zkoušku z pastorální teologie. Ve své dráze pokračoval na Katedře pastorální teologie v Olomouci, jehož vedoucím se stal v roce 1823. Když císař František I. povýšil lyceum v r. 1827 na univerzitu, stal se jejím prvním rektorem. R. 1829 byl povolán do Vídně. V říjnu 1838 získal doktorát z teologie. V r. 1847 se stal rektorem univerzity ve Vídni. V roce 1851 byl vysvěcen na biskupa v Sankt Poltenu v Dolních Rakousích. V r. 1852 se ujal svého úřadu a byl v diecézi velmi oblíbený. Byl též literárně činný. V roce 1832 sepsal česky Sedmnáctero kázání, dílem postních, dílem svátečních i příležitostních. R. 1839 pak latinsky Život sv. Tomáše z Villanovy, sv. Tomáše Akvinského, sv. Vavřince a sv. Augustina. Od 1823 profesor pastorálky v Olomouci, od 1830 ve Vídni, dvorský a hradní farář, 1851 biskup svatohypolitský.

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.19.Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.34..;Po­dlaha, Antonín.: Bibliografie české katolické literatury náboženské.Část 5.Praha 1923.S.2077. Ha­nácké noviny, 8.4.1995, S.8., Papajík, David – Miroslav Šmíd: Dějiny Náměště na Hané. Náměšť na Hané 2022. S.593–596. (uvedeno datum narození 7. dubna, jiné materiály uvádí 8.4.)

Biskupství je částí obce Náměšť na Hané.

Narozen v Biskupství. (n.m.č.obce Náměšť na Hané). Bohosloví studoval v Olomouci. Děkan v Cholině

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov.Olomouc UP 1968, S.19. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.34.

Biskupství je součástí obce Náměšť na Hané.

Žil v domě č.4 Na Zábraní v Nákle.Od mládí měl velký zájem o historii a přírodní vědy.Měl sbírku motýlů a sbírku starožitností Jeho sbírka nálezů poutala pozornost známých archeologů z okolí, r.1905 navštívil jej i T.G.Masaryk. O Fišarových sbírkách slyšel a chtěl je koupit rakouský arcivévoda Evžen, velmistr německých rytířů, ale nakonec ji koupil dr.Smyčka pro litovelské muzeum.Bylo v ní 1059 předmětů z doby mladší kamenné, bronzové, lužické, gallské a římské.Numismatická sbírka čítala 332 mincí. Pražské výstavy r.1895 se zúčastnil jako spoluučinkující ve Vídrmanových Přástkách. Byl členem všech vzdělávacích spolků v Nákle. Odebíral téměř všechny archeologické časopisy, do nichž také psal o svých zkušenostech. Nejvíce publikoval do Časopisu vlasteneckého spolku muzejního a do Pravěku.Pohřben v Nákle.

Vrbka, Josef : Rolník – archeolog Karel Fišara. Mojmírova říše, 2, 1939, č.8, S.97 – 100.;. Vrbka, Josef : Dějiny obce Nákla. Vl. n. 1940.

Slavný americký básník přednášel a recitoval na UP v režii rektora UP Josefa Jařaba. Poprve navštívil Olomouc v květnu 1990 a nyní od 22.11.-5.12. 1993.

Petruš Marek: Ginsberg na univerzitě. In: Hanácké noviny, 4, č. 270 (25.11.1993).S 1.

Vlastním jménem Jaroslav Nebeský. Působil v redakci Českého deníku v Olomouci. Odb. rada ministerstva zahraničí, čs. tiskový atašé v Bělehradě. Vídni a Varšavě. Pseud. Vladimír Glogar-naps. román Austrijáci. ;Cikánka Maruška. ;

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1934., S.298.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.140.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.978.;.

Narozen v Hartmanicích. V letech 1945–1949 studoval Školu umění ve Zlíně u profesora K.Hofmana, V.Hrocha, F. Kousala a F. Petra. Od maturity se věnoval samostatné umělecké tvorbě, zejména na dotváření architektonických celků. je autorem mnoha sgrafit, mozaik, mříží a reliéfů, na které používal sklo, kov, dřevo a keramiku. Působil v Olomouci a od r. 1952 tam vystavoval. V Prostějově r. 1986 a r. 2001 a r. 1990 v Kostelci na Hané. Ilustroval knihy Krajského nakladatelství v Olomouci (B. Štégra,, J. Kanyzy a S. Krejčího) v letech 1952–59. V roce 1986 ilustroval bibliofilii pro Wolkerův Prostějov. Pro školu na Olomouc -Lazce zhotovil obrazové panó Život v přírodě, pro Farmakon Olomouc reliéf Proměny hmoty, pro Zábřeh mozaiku Atomový kosmický věk,, pro Přerov mozaiku Ke slunci. Pro prostějovskou vstupní halu bývalého ONV vytvořil dvě okna. Realizoval 50 veřejných úkolů, spolupracoval se sochaři a medailéry, vytvořil 20 reliéfních a písmových úprav zvonů pro dílnu rodiny Dytrychových do Brodku u Přerova.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989.; Kdy-kde-co v Olomouci, 1984, prosinec S. 8; ZKVMO, 1983, č. 223., S.7.; SDU: Malíř a grafik J. Grmela. =ZVSMO, 1986–1987, č. 23–24. S. 32. , fotografie. ; Kdy kde co v Olomouci 1992, září. S. 6. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 36.;

Obec Hartmanice byla v r. 1949 přejmenována na Niva.

Absolvovala Školu umění ve Zlíně r.1949, kde žačkou Karla Hofmana, Františka Kousala a Vladimíra Hrocha..R.1965 zís­kala čestné uznání v soutěži SČVU, r.1966 čest.uznání Euroexlibris Olomouc a II.Bienále užité grafiky Brno, r.1977 v nakl­.Profil Ostrava.Působila od roku 1952 v Olomou­ci.Účastnila se mezinár.přehlídek grafiky. Ilustrovala více než 40 publikací moravských autorů, zejména však dílo Heleny Lisické.Např.: Lisická H.: Pohádky z jalovce.P.1974­.;Lisická, H.: Z českých a moravských hradů.P., 1977;Sirovátka, O.: Devětkrát les.Ostrava Profil 1982.;aj.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989./fotogra­fie/;Ilustráto­ři dětské knihy.Olomouc OK 1989;Anna a Jeroným Grmelovi v Prostějově.=Stráž lidu, 1986, 9.10., S.4.;;Z.P.: Grafička Anna Grmelová.Kdy-kde-co v Olomouci, 1976, č.1, S.25; hl-ar: Nad dílem A.Grmelové: ZVSMO, 1986–1987, č.23–24, S.34–36.(fotografie); Štafeta, 1986, č.3, 22.Kdy kde co v Olomouci 1991, leden, S.33…

Fotografie je z objektivu Vladislava Galgonka.

Po 115 letech byla v Náměšti na Hané konána Hanácká svatba. Taneční soubor Šumica ji uspořádal pro svůj taneční pár, který se v souboru seznámil. Průvod s vlajkonošem na koni jel ze Senice, odkud byla nevěsta, k oddavkám na náměšťský zámek. Padesát krojovaných se veselilo a zpívalo a prováděly se všechny lidové zvyky, tančily se hanácké tance, zpívaly svatební písně, říkaly svatební šplechty. V půlhodinovém zpracování pak byla tato svatba provedena na náměšťských dožínkách koncem srpna 1994.

Kršková, H.: Hanácká svatba. Zpravodaj hanáckého poradního sboru pro soubory lidových písní a tanců. 1984, č.3.

Studoval na gymnáziích v Olomouci a v Prostějově, 1936–1941 na teologické fakultě v Olomouci, na kněze vysvěcen 5.7.1941. Poté jmenován kooperátorem ve Velkém Ořechově, 1946 administrá­torem ve Velké u Strážnice, poté v Popovicích u Uherského Brodu, 1947 ustanoven kooperátorem a pak kaplanem v Rýmařově. Pak působil na Bruntálsku. V roce 1951 byl jmenován olomouckým arcibiskupem Josefem Matochou prelátem-kustodem. Značnou část jeho pozůstalosti tvoří fotografie, protože kněz byl fotografickým amatérem a dále deník z let 1941–1946.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14). Ostrava 2001. S. 41.

Narozen v obci Biskupství (n.m.č. Náměště na Hané).