Osobnosti Moravy.eu

Významný moravský vědec v oboru speleologie a paleontologie. Profesor Univerzity Karlovy v Praze. Středoškolská studia absolvoval i na Slovanském gymnáziu v Brně r. 1897. Jeho děd Jindřich Wankel/1821–1897/, strýc Jan Havelka/1839–1886/. Zabýval se studiem paleolitického osídlení Moravy. Studoval podzemní faunu Moravského krasu. Pilně přispíval do Časopisu Vlasteneckého spolku musejního. Proslavil se objevem světoznámé Věstonické Venuše. V Brně založil unikátní muzeum Antropos. Působil též v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova).

Skutil, Josef: Karel Absolon a Olomouc. ZKVMO 1960, č. 92, S. 238; Archeologické rozhledy. 13, 1961, S. 121–122. ; Časopis moravského muzea, vědy přírodní, 45, 1960, S. 265–268. ; Ilustrovaný encyklopedický slovník. I. Praha, Academia 1980, S. 19. ; Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ?' Praha 1962, S. 5. ;.

• mt-: Výročí dne. Hanácké noviny, 16. 7. 1992, S. 3.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských, slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 49–50.;

Předmostí – součást města Přerov.

Působil v Čechovicích (n. m.č. města Prostějov). Užíval pseudonym F.A. Čechovský.

V roce 1930 absolvoval Vyšší mlynářskou školu a pracoval jako účetní a posléze jako správce mlýna firmy Švalbe. Malbu studoval u prof. Františka Krígla v Prostějově. Po setkání s J. Uprkou v roce 1935 zaměřil svou tvorbu na folkór Moravského Slovácka. Díla vystavoval na několika regionálních výstavách. Od roku 1950 byl činný jako novinář a redaktor.

email anonymního člověka ze dne 22.2.2013

Vstoupil do řádu redemptoristů a na kněze byl vysvěcen 29. června 1941 v Praze. Protože to bylo v období 2. světové války, kdy Bludov patřil do odtrženého sudetského území, které patřilo přímo do Říše, nebylo možné, aby mohl P. Adámek v rodné obci sloužit primiční mši svatou. Náhradou za Bludov mu tak byl domovský klášter v Července. Po vysvěcení působil v Obořišti. V červnu 1947 dostudoval doktorské studium a byl mu přiznán titul doktora teologie. Rok 1948 prožil při studiích v Římě (za jeden rok vystudoval dva ročníky), poté se vrátil zpátky do vlasti – do Obořiště. Stejně jako oba předcházející kněží byl od roku 1950 internován na řadě míst republiky – v Želivu, v Králíkách a jinde. Známým se stal především díky své velké znalosti jazyků. Proto se v posledním roce svého života podílel na ekumenickém překladu Nového zákona. V té době již byl znovu pro režim nepohodlný a tak byl zaměstnán jako údržbář objektu Domova postižených dětí v Horní Poustevně, okres Děčín, kde také zemřel. Je pochován v rodinném hrobě na bludovském hřbitově.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1990.S.5.;Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974.S.5.;.

Narodil se v rodině ochotnických herců. Jeho otec přijal v roce 1945 krátké angažmá v Hanáckém divadle v Přerově. Syn Albín se nejprve vyučil elektromechanikem. Touha hrát divadlo jej přivedla na brněnskou konzervatoř. Studium ukončil 24.6.1939. Již během studia hostoval v menších rolích na brněnském jevišti. Na podzim r. 1939 přijal angažmá. Po odchodu režiséra Jana Škody opustil brněnské jeviště a krátce působil v Pardubicích a od r. 1940 v Moravské Ostravě. Setrval zde celý život. Občas navštěvoval otce v Přerově.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989. S.389–391.;

Hráč hokeje – pravý obránce, trenérem od r. 1969. V Olomouci trenérem MDS Olomouc 1973 – 1974, poté působil v TJ Prostějov. V r. 1962 – 64 vedl reprezent. mužstvo ČSS v Pardubicích..

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.15, foto, S.16.;.

Tenorista. Studoval u K. Karenina. Působil v Opavě (1945 – 46, 1951 – 54 a 1959 – 64), Olomouci (1946 – 50), Českých Budějovicích (1950 – 51), v brněnské operetě (1954 – 59) a v závěru kariéry také ve sboru v ND (od 1964). Zpíval dramatické, lyrické i buffo-role. Hlavní role: Princ (Rusalka), Benda (Jakobín), Don César (Nevěsta messinská), Truffaldino (Hanušův Sluha dvou pánů), Alvaro (Síla osudu), Chapelou (Postilion z Lonjumeau), Eleazar (Židovka), Triquet (Evžen Oněgin).

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.68.;.

V roce 1952 absolvovala konzervatoř v Brně, od r. 1954 působila v Olomouci, poté v Opavě, Ostravě, od r. 1958 v Brně.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.68./uvádí jiné datum narození 29.07./;ČSHS.I­.Praha 1963.S.34.;.

V roce 1876 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, žák J.E.Kosiny, středem vlastenec.kroužku, organizátor kulturních podniků a besed.Studoval v Praze práva, ale záhy se věnoval žurnalistice.Přis­píval do moravských listů: Našinec, Koleda.Šifry: B.B.H./Našinec/, h-a, H-b-a;ka /Koleda/;

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.31.;Lexikon české literatury.1.díl­.Praha, Academia 1985, S.105–106.;Vopravil, J.Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.364.;.

V r. 1877 maturoval na Slovanském gymnáziu, učil ve Zlíně a studoval Právnickou fakultu, překládal z ukrajinštiny/Mar­ko Vovčok, v čas. Koleda/Učitel ve Zlíně.

Lexikon české literatury.l.díl­.Praha, Academia 1985, S.105.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.31.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.21.;.

Od r. 1955 půs. jako sólový hráč MF v Olomouci ve hře na lesní roh. Od r. 1956 ve Slovenské filharmonii v Bratislavě. Od 1968 působí v orchestru Německé opery v Duisburgu, kde je též pedagogem tamější Vysoké školy. Od r. 1975 člen festival. orchestru v Bayreuthu.

ČBS.Praha Academia 1992, S.19.;.

Rozená Šíšová. Manželka dirigenta a skladatele Břetislava Bakaly. Zpívala ve sboru Národního divadla v Brně (1918–25) a studovala zpěv u Valentina Šindlera (1922–24) a Marie Fialové (1924–25). Umělecky spolupracovala se svým manželem (koncertně činná od 1926). Osvědčila se v podání lidových a dětských písní (Křička, Novák). Zpívala také úspěšně v kantátách s Filharmonickým sborem Besedy brněnské, olomouckým Žerotínem, kroměřížským Moravanem a jinými spolky (také s orchestrem v Rize, s chotěm na uměleckém zájezdu v SSSR, Bulharsku a Rumunsku 1954/55), ve skladbách domácích i cizích klasiků (Dvořák, Janáček, Vomáčka, Mozart, Beethoven). Stálý host Českého lidového divadla v Brně (1943/44: lyrické úlohy v Hubičce, Rusalce, Deboře a další). Byly jí věnovány významné skladby, jež většinou provedla poprvé (od Vítězslava Nováka, Pavla Haase, Osvalda Chlubny, Vladimíra Ambrose a jiných).

ČSHS.I.Praha 1963.S.43.;. Zpravodaj KPH, 35, 1992, č.12.

Český hudební slovník FFMU Brno na webu – uvádí datum úmrtí 18.10.1992 Brno.

Dcera J. Wankla, manželka učitele a etnografa Františka Bakeše. Sbírala lid. písně a tance, konala přednášky, pořádala národopisné výstavy a slavnosti. Sestavila s manželem staré obřadné tance „Královničky“, vydala k nim návod. Publikovala mj. v ČVSMO. Propagátorka Sokola. Zakladatelka spolku pro ochranu zvířat Živa.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV, 1963, S.63.; Wurmová, J.: Lucie Bakešová.ČVSMO, 1934, S.50–51. Bakešová, L.: Dětské hry tělocvičné na Moravě.=Český lid 3, 1894, S.22–28.

Po maturitě na gymnáziu v Zábřehu r. 1948, studoval v letech 1948–1952 na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze. Postupně byl vikářem a poté farářem v českobratrských sborech v Šenově, Strmilově, Semtěši, Praze – Radotíně. V roce 1969 studoval na Ekumenickém institutu v Chateau de Bossey ve Švýcarsku. V roce 1974 byl zbaven státního souhlasu ke kněžské službě a do roku 1990 pracoval v různých povoláních(úředník, pomocný dělník, uklízeč). Od roku 1990 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlově v Praze, od r. 1995 přednáší na teologické fakultě tamtéž,kde byl jmenován v témž roce profesorem. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77, pořádal bytové semináře, soukromě vyučoval hebrejštinu. V letech 1987–1993 spolupracoval s Local Examinations Syndicate for Religious Studies při oreganizování dálkového studia teologie. Byl členem překladatelské skupiny pro Starý zákon, která připravovala český ekumenický překlad Bible ( 1968–1985), je členem redakčních rad řady křesťanských časopisů. Je editorem edice Rosa na ratolestech: z odkazu evangelických kazatelů nakladatelství Kalich. Uspořádal sborník k 70 tinám L.Hejdánka, je zastoupen v mnoha sbornících. Odborné publikace vydával už v samizdatu. Pod pseudonymem Karel Flossman vyšla v roce 1989 " Moudrost se Starém zákoně. Na svém kontě má přes deset knih. Básnickou tvorbu z let 1953–2003 přinesl titul Hudba pro pozůstalé (Torst, Praha 2006), který obsahuje 55 básní a nekolik kreseb. Žil v Praze.

LES – In: Salon č.504, 1.2.2007. Literární příloha Práva.

univ.prof. ThDr. Milan Balabán

Hudbě se učil u Procha a Sechtera za universit. studií ve Vídni. Za Účast při revoluci 1848, pronásledován. Odešel do USA. Od r. 1860 působil v Chicagu.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.44.;.

Bouzov – Doly dnes patří pod jednotný název Bouzov ( spolu s dalšími 12 obcemi)

Jeho otec i dědeček patřili k vesnickým kantorům. Dětství prožil v Charvátech. Otce ztratil v deseti letech a již jako malý, zastupoval svého otce v době nemoci ve hře na varhany. Gymnázium vystudoval ve Slaném, kam se jeho maminka se třemi malými dětmi odstěhovala k příbuzným. Učitelskou dráhu zahájil v Morkovicích a zde pobyl čtyři roky. Založil pěvecký sbor, který tam přetrval několik desetiletí. Do Velké Bystřice přišel v roce 1892 a působil zde 37 let. Zprvu jako učitel, později byl ředitelem školy. V mimoškolní době pracoval v místní veřejné knihovně, kterou vedl v letech 1895–1929. Pod jeho vedením se knihovna stala nejlepší na střední Moravě. Po absolvování státního knihovnického kursu mu byl svěřen dozor nad knihovnami ve čtrnácti obcích. Aktivně působil taky v Jednotě divadelních ochotníků. Režisérem byl zvolen v roce 1903. Pod jeho vedením divadlo doslova vzkvétalo. V roce 1906 převzal i funkci starosty spolku. Záhy získala JDO pověst jedné z nejlepších v širokém okolí. Do divadelní činnosti vnášel nové, moderní směry a postupy. Hry sám vybíral, opisoval, většinu režíroval a při představeních působil i jako nápověda. Za jeho působení v JDO bylo sehráno 233 her včetně operet a scénických ukázek z českých oper, 40 her se zpěvy pro děti. Za jeho vedení se pořádaly národní slavnosti v místním parku. Byla tam uvedena jízda králů, královničky, hanácké svatby, přástky a jiné. V roce 1918 měl spolek na 120 členů, z toho 95 činných. Pečlivě vedl také hospodaření a účetnictví spolku. Výnosy spolku věnoval na veřejnou knihovnu a na školní pomůcky. Organizoval režisérské kurzy, společné návštěvy ochotníků na divadelní představení v Olomouci. Po založení Jiráskova olomouckého okrsku divadelních jednot ÚMDOČ v listopadu 1926 byl zvolen jednatelem jeho výboru. Byl vesnickým jednatelem Umělecké besedy v Praze a důvěrníkem spolku Moravských výtvarných umělců, Družstva práce a Družstva Kola moravských spisovatelů. Zemřel 11. června 1929 ve Velké Bystřice. Od jeho smrti je v názvu knihovny jeho jméno.

Ševčíková Hana: Středomoravská výročí květen 2019 – Týnecké listy s. 4.

Narozen ve vesnici Řimice, součást obce Bílá Lhota.

Po válce studoval Obchodní akademii v Olomouci a po maturitě v roce 1949 a vojenské základní službě nastoupil v roce 1951 do zaměstnání jako ekonom do TOS, kde působil do roku 1965. Poté odešel pracovat do Sigmy Olomouc v Hodolanech. Do aktivní politiky vstoupil v roce 1968 se skupinou obnovitelů Čs. strany lidové. V říjnových volbách 1976 byl za ČSL zvolen do 300 členého pléna Městského národního výboru a stejným způsobem potvrzen i ve volbách 1981 a 1986. Funkci předsedy MěNV v Olomouci dělal 1 rok v období 1989–1990. Po roce 1990 kdy byl již v důchodovém věku začal pracovat v ekonomické oblasti v Metropolitní kapitule olomouckého arcibiskupství.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.78–79;

Dlouholetý přední první houslista v Moravské filharmonii, 21 let působil v DOS, r. 1980 Cena O. Stibora. Koncertní mistr orchestru Hudebního divadla v Olomouci – Hodolanech.

• VR-: Za Františkem Baranem.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1983, únor, S.9. .

Hampl, Jaroslav: Herma Barfusová. Medailon k 80. narozeninám . Olomouc, Okresní knihovna 1978.;

Absolvoval českou reálku v Šumperku a v letech 1927–1934 studoval Akademii výtv. umění v Praze, u Maxe Švabinského. Jako nadaný a pracovitý student získal stipendium na tříletý pobyt v Paříži. Jeho tvorba byla ovlivněna franc. výtvarným uměním. Do roku 1959 užíval J.V. B. rodného příjmení Směšný, poté důsledně pouze Barnet. V roce 1958 vystavoval své dílo v rodišti. Jeho dílo je zastoupeno v NG Praha, na některých čs. konzulátech a vyslanectvích v zahraničí a také na obecním úřadě a ve škole v Bludově a v OVM Šumperk.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava 1998. S.13–14.; Turková, A.: Zapomenutý malíř J. V. Barnet. In: Severní Morava, 70, 1995.;

Řídící učitel I. obecné školy v Prostějově, Palackého tř. Popraven.

Daň krve moravskoslezských škol 1939 – 1945.Brno 1947.S.17.;.

V roce 1978 absolvoval na olomoucké FFUP studium historie a německé filologie, Působil na pražském Orientálním ústavu ČSAV, 1995 s vrátil na olomouckou katedru historie, od roku 2003 vede FF UP, topograficky zdokumentoval nejvýše položený sídelní areál nad jezerem Titicaca náležející inckému a předinckému kulturnímu odkazu.

Prof. PhDr. Ivo Barteček, CSc. Žurnál UP, č.21,18.3.2005 .S.6; Grass,M. Barteček: Malá země neznamená malou vědu. Olomoucký den, č.210, 6.9.2005 S.5

Udržoval srdečné styky se svým mecenášem, bratrem rakouského císaře, olomouckým arcibiskupem kardinálem Rudolfem, kterého vyučoval již jako 15 tiletého hře na klavír, hudební teorii a nauce o harmonii. Pro Rudolfovu intronizaci na kardinála (1820) zkomponoval Missu solemnis, již však dokončil až r. 1823 a pak teprve věnoval svému mecenáši.

MZK (generální katalog). ; Remeš, M.: Byl Beethoven v Olomouci ? – In: ČVSMO, XLV, 1932, S.265–267. ; Dvořák, J.: Občan Ludwig van Beethoven a jeho Missa solemnis. – In: Středisko VSMO. 1987–1988, č.11, S. 141–150.;

Studoval Učitelský ústav v Kroměříži, kde roku 1898 maturoval. V době studií byl violistou ve studentském orchestru a smyčcovém kvartetu. Zpěv studoval u Karly Vachové v hudební škole Moravanu. Po maturitě nastoupil na místo učitele do Beňova u Přerova, kde působil do roku 1907. Na jaře roku 1903 stál u zrodu Pěveckého sdružení moravských učitelů /PSMU/, které organizoval Ferdinand Vach z žáků posledního ročníku učitelského ústavu a starších abiturientů. Už v červenci 1903 se konal první koncert tohoto seskupení a počátkem srpna t.r. vystoupil Učitelský dorost kroměřížského pedagogia, jak se tehdy jmenoval, v Chrudimi, Kutné Hoře, Pardubicích, v září pak v Přerově, Prostějově a Olomouci. Po konsolidaci přijalo toto hudební těleso 31. března 1904 dnešní název – PSMU. Pan učitel Beňa, zde působil nejen jako člen, ale i jako sólista. Jeho láska k hudbě se projevila už v prvním učitelském místě, kde organizoval hudební život, řídil chrámovou hudbu a pěvecké kroužky. Od roku 1907 do roku 1921 působil v Kojetíně, kde založil pěvecký sbor Jaroslav. Poté působil v Přerově, kde byl penzionován v roce 1937. Vyznamenán zlatou medailí Pěvecké obce české.

Československý hudební slovník.1.Praha 1963.S.74.;. Fric, O.: Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě. Brno 1963. S. 68. Krejčí, V.: Přerovské hřbitovy.In: Sborník Státního okresního archivu v Přerově. Přerov, 1998.S.144.; Ševčíková,H.: Březnová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy 2003,č.3.;

Pocházel z početné selské rodiny. Absolvoval učitelský ústav v Příboře a poté působil od r. 1881 jako učitel ve Velké nad Veličkou a v Súchově , kde se stal řídícím. V roce 1888 odešel učit do obce Blatnička, kde se oženil a pak působil na měšťanské škole v Napajedlích. Po různých životních peripetiích prodal majetek a odešel roku 1898 do Petrohradu. Po návratu učil v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Ostravě.. Když byl pro rozpory se školskými úřady předčasně penzionován, odešel do Frenštátu pod Radhoštěm a na delší dobu s dcerou do Vídně. Na výzvu svých přátel z Horňácka se před první světovou válkou vrátil na Slovácko.. Po roce 1918 se odstěhoval k provdané dceři do Skalice, kde krátce učil na gymnáziu, v roce 1934 krátce pobýval v Javorníku, 1937–39 ve Strážnici, odkud se odstěhoval do Luhačovic a nakonec přesídlil k neteři do Olomouce, kde 18. března 1944 zemřel a je pohřben. Rozhodujícím momentem pro jeho literární tvorbu byl právě pobyt na Moravském Slovácku, k němuž přilnul.. Patřil k iniciátorům a hlavním členům tzv. Súchovské republiky, svérázné společnosti bohémů, kam patřili mj. spisovatel Otakar Bystřina, spisovatel František Táborský, malíř Joža Uprka a další. Vzpomínky na toto kamarádství sepsal a pod názvem Súchovská republika v roce 1926 vydal O. Bystřina. Knižně vyšel v roce 1896 román Cikáni, povídky Z tichých vesniček (1897), Ze slovácké vísky (1911), román Jano Šibenec – kurucký komandýr (1917), povídky Skon upíra (1918), divadelní hra Zbojníci (1920) a povídky Žalostiny (1923). Od roku 1898 pravidelně přispíval do časopisu Besedy lidu a užíval pseudonymy Jiří Staša, V. Jurda. Jeho příspěvky najdeme též v Časopisu VSMO (1888–89), v Českém Lidu, Květech, od r. 1913 v Lidových novinách, Nivě, Zlaté Praze a dalších .periodikách.

Prozaik, autor žánrových obrázků ze slovácké vesnice. Ačkoliv pocházel z Hané, rozhodujícím pramenem pro jeho literární tvorbu se stalo Slovácko. Do Olomouce přesídlil až na sklonku života k neteři.

Lexikon české literatury.1.díl, Praha 1985., S.184–185.; Všetička, F.: Zakladatel Súchovské republiky. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce. VSMO 2004. S.16–18.; Ševčíková, H. Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, č.10/2006, S.19;

Ředitel reálného gymnázia v Hranicích .

Daň krve moravskoslezských škol 1939 – 1945.Brno 1947.S.18.;. Fišmistrová, Věra: Vlastenec a hranický pedagog. Nové Přerovsko, 13, č.20. S.10.;