Osobnosti Moravy.eu

Narozen na Vyškovsku. Otec Emanuela a Vladimíra A.;Studoval v Prostějově a v Brně/u L.Ja­náčka/;učil houslím, klavíru a zpěvu na hud.šk.Moravana v Kroměříži/1882–88, ředitel 1883–86/, poté v Prostějově, od 1889 ředitelem hud.školy, učil zpěvu na G 1899–1915, sbormistr pěvec.spolků Vlastimila a Orlice 1890–1906.Upravoval lid.písně.Skládal chrám.písně, sbory, melodramy, mše aj.

Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963, S.26.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.I.Praha 1982, S.13.; Vlk, Zdeněk: Vzpomínáme E.Ambrose.=Štafeta, 18, 1986, č.1, S.30–31, 1 obr.;Oprava data mrtí z 21.5.na 31.5. od p.Peterky M., květen 1994.;.

Hráčka dráhového golfu.

Studoval učitelský ústav v Olomouci. Působil v Hroznové Lhotě, Zdounkách. Správce jednotřídky v Ratajích v letech 1873–1893, řídící učitel v Chropyni až do r. 1909, varhaník, ředitel kůru. Vedl též ratajskou kapelu. Celkem učil 42 let. Ještě za Rakouska-Uherska byl vyznamenán titulem ředitele. Oba jeho synové: Jaroslav (* 1884) a Emil (*1887) se věnovali hudbě.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963. S.38 .; Fabián, J.: – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí. 2009. S.9.;

Šlapanice ( u Brna).

Provozoval živnost krejčovstí nejprve doma, později pracoval pro OP Prostějov. Dostával zakázky od vyhlášených olom. krejčovských firem (fima Stoklásek, firma Hrabal v Olomouci). Ve volném čase dělal knihovníka v Liboši. Později začal pracovat ve strojírnách v Uničově, nakonec ve Štěpánově na hutích u vojáků. Poté odešel do důchodu.

Informační zpravodaj pro občany Liboše a Krnova, č.12/2006, S.7; .

Od roku 1962 žil v Ostravě.V letech 1979 až 1984 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v malířském atelieru profesora Františka Jiroudka.Je ženatý a má dva syny. V osmdesátých letech 20. století se aktivně účastnil výstav nové malby.Byl zahrnut do výstav kurátorovaných manželi Ševčíkovými ,mapujícími českou postmodernu.Vys­tavoval na mnohých místech,včetně Špálovy galerie v Praze v roce 93.Od roku 1993 působí jako vedoucí atelieru malby na Katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity.Je kmenovým autorem galerie Via Art v Praze.Svými díly je zastoupen v Národní galerii v Praze,Galerii hlavního města Prahy,Moravské galerii v Brně,Severo­moravské galerii v Ostravě.a dalších galeriích.Je zastoupen v soukromých sbírkách významných sběratelů.V roce 2004 habilitoval na Akademii výtvarných umění v Praze prezentací své tvorby a přednáškou na téma K problematice malby dnes a Odlišný způsob mužského a ženského vnímání , myšlení a tvoření promítnutý do výuky.V současnosti působí jako docent ,vedoucí atelieru malby na Institutu pro umělecká studia Ostravské univerzity.

Kdo je kdo.Praha.Agentura Kdo je kdo.2002.S.17. http://www.danbalaban.net/…68EE127.html

Narodil se v Šumperku, ale od jednoho roku žil v Ostravě. Vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po ukončení studia pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, poté se živil jako překladatel na volné noze. Pravidelně přispíval do časopisu Respekt, spolupracoval s časopisem Host. Debutoval v roce 1995 v naklad­telství Sfinga, kde vydal 17 povídek s názvem „Středověk“.V próze „Boží lano (1998) hledá víru v Boha. V nakladatelství Host v r. 1998 vyšlo 16 povídek s názvem "Prázdniny“, jejichž společným tématem jsou spolužáci..Celkem vydal na třináct titulů prózy. Za titul " Zeptej se táty" (2010) románu o umírání svého otce lékaře (2005), o smrti, o prázdném místu po člověku, získal v anketě Lidových novin ocenění Kniha roku 2010. Této pocty se už nedočkal. V r. 2011 dostal titul Magnesia Litera Kniha desetiletí. Reprezentativní soubor Balabánovy povídkové tvorby vyšel posmrtně s názvem „Povídky“ (Brno 2010.)

Vikipedie.cz BSSSM supplement 1.Ostrava 2011. S.19–20.

Mgr. Jan Balabán

Školu vychodil v Uničově, Olomouci, začal stud. gymnázium v r. 1852, ale před maturitou odešel pro neshody s ředitelem do Vídně. V Olomouci si přivydělával jako zpěvák-fundatista u sv. Mořice. Pseud. Moravan, Slavomír Pustinský.

Lexikon české literatury.Sv.I., P., Academia 1987, S.124.; Polák, Josef: Básník bojovník./Projev k 100.výročí smrti A.Balcárka/=Severní Morava 1963, seš.9, S.10–14.; Nezbeda, V.: O severomoravské Společnosti Alše Balcárka 1937–1938.=Severní Morava 1978, seš.35, S.45–47. ;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.23.;.

Vl.jm. Alexander Balcárek. Pocházel z rodiny hostinského, v raném dětství ztratil matku a v patnácti letech otce. Střední školu studoval v Olomouci, vysokou školu ve Vídni. Na škole se udržoval kondicemi, prodáváním knih, opisováním. R. 1861 odešel z Vídně do Prahy, kde se stal korektorem v Jeřábkově tiskárně. Jeho básně vycházely v dobových časopisech. Spolupracoval s Občanskou Besedou.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.16. Hýsek, M.: Literární Morava v letech 1849–1885. Ostrava 1911.;

Sportovec, atlet, oštěpař. Začínal v Lokomotivě Šumperk r. 1960, trenér B. Kyselý, poté v Lokomotivě Olomouc, týž trenér v 1965 – 1967, poté na Slovensku, v Třinci a od r. 1980 –1983 opět v Olomouci. Držitel čs. rekordu 79, 78 /1969/.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.29.;.

Vědecký pracovník, náměstek ředitele pro výzkum, člen ČAZV. Studoval VŠZ, agronomie Brno 1959. 1966–74 předseda JZD Budetsko, 1969–71 člen Rady gener. kontrolora ČSR, předseda Č. zem. společnosti Prostějov. Autor publikací a článků v odborném tisku . Pracuje ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinářském v Olomouci.

Kdo je kdo 1994/1995.Praha, Modrý jezdec 1994.S.30.;.

'

Dětství trávil u prarodičů ve Vranové Lhotě. (Uvedl v dokumentu Hledač pod Bouzovem. 2017) Člen výtvarného sdružení při Kulturním domě v Mohelnici. Zde také na společných výstavách presentoval své intarzie a dřevořezby. Při tvorbě dřevořezeb inspirován výtvarnými předlohami Mikoláše Alše, A, Durera, P.A. Taťouna. O své činnosti si vede podrobnou kroniku, kde má dokladovány články v tisku, významné návštěvy, mj. i pana prezidenta Václava Klause 13.10.2006, kdy dostal od Mistra Beneše okno se sovou. Při výstavě a návštěvě malíře Reona z Argondie v Olomouci si malíř objednal pro svůj obraz vyřezávaný rám. Loštický lidový umělec jej ohromil svým renesančním oděvem i renesančním pohledem na svět. Tvoří sošky, betlémy, plastiky reliéfy, šperkovnice, truhlice, barokní rámy na obrazy a zrcadla, kopie starožitného nábytku (stoly, židle, postele), restauruje starožitný nábytek. Každoročně o Adventu otevírá svůj dům k návštěvám a prohlídce Loštického betléma řezbáře Jaroslava Beneše, na ulici Moravičanská č. 439. Tento betlém je jedinečný také tím, že kromě základních postav betléma, tvoří další postavy významné osobnosti nejen Loštic, ( mykolog Bronislav Hlůza, starosta Ctirad Lolek aj.), ale i Moravy (Jaroslav Wykrent, Pavel Novák ad.).

Katalog 1. samostatné výstavy v čajovně U Bílého slona ve dnech 4.10.-30.10.1994. Únos Evropy: In: http://otavinka.blog.cz Srdcem a dlátem. Jaroslav Beneš-loštický řezbář. b.v. 2011. Filipová – Turková: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.11. https://www.npu.cz/…i-archeologa

Dům a ateliér jsem osobně navštívila 14.10.2010.a v dubnu 2016. Mistr Beneš se účastnil vernisáže Pavla Alexandra Taťouna v Olomouci dne 25.11.2011.

Dne 4.11.2017 vysílala ČT2 pořad Náš venkov, kde byl 26 minutový dokument " Hledač pod Bouzovem" – kde se hodně vyskytuje i řezbář Mistr Beneš. Dům a ateliér jsem navštívila dne 30.12.2017. – hš Obraz Beneš před 35 lety vytvořil Pavel Zlínský.

Žákem prof. Schreibra a R. Smetany na pedag. fak. UP v Olomouci v letech 1949–1952, od r. 1970 účast na kursech sbormistrů v Kroměříži. Spolupráce se Stát. operou v Brně. Upravuje lid. písně.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů. Praha, Div.ústav 1982, S.37.;.

Do r. 1904 působil ve Vídni.Potom jako profesor kreslení ve Varnsdorfu. Od 20. let žil a vystavoval v Šumperku.

Filipová, Milena;Malíř Karl Brachtel.Severní Morava, 1985, sv.50, S.58–62.;.

Narozen v rodině obchodníka. Vystudoval vyšší reálku v Olomouci a vysokou školu technickou ve Vídni. R.1868 přijal místo ředitele vrbenské přádelny. R. 1870 přesídlil do Olomouce. Zde byl zvolen za direktora Sdružení moravských cukrovarů, spolu s Morizem a Robertem Primavesim založil Vrbenskou přádelnu a tkalcovnu juty ve Vrbně pod Pradědem. Od r. 1886 víceprezident Obchodní a živnostenské komory v Olomouci, 1896–1918 starosta města Olomouce. Průmyslový podnikatel, ředitel textilních továren, cukrovarů.

Kulturní kalendář okresu Šumperk.Šumperk OVM 1994.S.14.; Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.44–45; BSSSM,seš.4(16­.).Ostrava 2003. S.22.

Po maturitě na Zdravotní škole v Olomouci působila v nemocnici na ARO, pak také ve firmě Contec v Olomouci, stomická sestra u Charity Šternberk, nyní na poloviční úvazek na chirurgii v nemocnici ve Šternberku. Ve volném čase, ráda maluje, zejména portréty. Ilustrovala knihu šternberského básníka PhDr. Jaroslava Váni, CSc.. Taky měla výstavu obrazů v galerii. Vnučka Františka Břízy ( 1916–2004), ředitele knihovny ve Šternberku.

Osobní sdělení hš – dne 12.11.2020

Fotografie z návštěvy u někdejší pacientky.

Syn knihaře Josefa Buresche (1875–1927). Vystudoval na vídeňské malířské akademii obor užité umění a jako výtvarník pak působil v Dolním Rakousku.

BSSSM, seš. 10 (22.) Ostrava 2007. S.20.

Absolvoval AVU 1980, prof.K.Souček­.Samost.výsta­va v Šumperku r.1983.Obor: portrét, figurální malba.

Katalog vyznání životu a míru. Praha 1985, S. 161.

Dne 30.8.1770 při cestě na císařské manévry u Uničova přenocoval štáb císaře Josefa II. ve Štarnově. Císař byl ubytován u rychtáře Matěje Zahrady, čp.10.

Koudelák, Josef: Štarnov pod Šternberkem. Štarnov, Místní Osvětová rada 1948. S. 14.

Narozen v Moravské Húzové (n. místní část obce Štěpánov).

Starosta obce Moravské Huzové a dlouholetý obecní tajemník ve Štěpánově, kronikář, písmák, autor řady článků z dějin Štěpánova, lidový meteorolog.

Koudela, M., Kráčmar, J.Paměti obce Štěpánova.Ště­pánov.Danal, 1997.S.69.

Vzdělán v oboru stavitelství se zaměřením na památkovou péči. Je spoluautorem koncepce vlastivědných ústavů, která by měla spojit muzejní, památkové a výstavní aktivity v regionech. Věnoval se záchraně a obnově památek. V roce 1969 založil časopis Obnova památek, kde byl výkonným redaktorem. Po 13 číslech byl zastaven. Iniciátor založení Střední odborné školy památkové péče v Šumperku. Věnuje se soudnímu znalectví.

Gronychová,M.: Karel Čunderle osmdesátiletý., Severní Morava. sv.90, 2005, S. 68–69. Nekrolog. Severní Morava. Sv. 100.S. 101–102.

Rodák z Olomoucka. Vědecky a pedagogicky působí na Masarykově univerzitě v Brně.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.93.

Ordinován 5.7.1895. Od 1946 nadační koreferent arcibiskupské konzistoře v Olomouci.

Katalog kněžstva olomoucké arcidiecése 1949. Olomouc 1949.S.77.

Pocházel ze selské rodiny Filipa D. Po studiích na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde maturoval r. 1876, pokračoval ve studiu práv na UK v Praze. Po promoci v r. 1879 nastoupil na právnické místo v Opavě, po nedlouhé praxi u zemského soudu se stal advokátním koncipientem a posléze samostatným obhájcem. Zapojil se do veřejného života ve prospěch českých politických stran. Už za studií psal lyriku. Užíval pseudonym Romuald Rakovec a jako překladatel uváděl do české literatury básnickou tvorbu jihoslovanskou a ukrajinskou.

BSSSM, seš.4 (16.).Ostrava 2003. S.30.

JUDr. Romuald Dubový

pseudonym: Romuald Rakovec

Zemřel v Unčovicích (n.m.č. Litovle)

Dětství prožil v obcích Vacetín, Radnice a v Olomouci, kde vystudoval Střední průmyslovou školu strojní a v letech 1972–1977 studoval Pedagogickou fakultu UP., kde byl žákem E. Viklického, Jany Jemelkové, Ladislava Ruska, Dušana Janouška a Zdeňka Přikryla. Poté působil jako učitel na LŠU v Olomouci. Ilustrátor knih, tvůrce ex libris.

http://magic-exlibris.webgarden.cz/…/dudek-josef