Osobnosti Moravy.eu

Studoval teologickou fakultu v Bělehradě. Archivář a knihovník eparchiální rady v Řimicích od r.1934. Za okupace vězněn. Od r. 1947 působil v Praze, vojenský duchovní do r. 1950. Vedoucí tiskového odboru, farář v katedrále sv. Cyrila a Metoděje. Autor publikace " Pravoslavná liturgika pro žáky škol národních a středních".

Kubásková, E.: Kdy zemřeli…? 1980 – 1985.Praha, NK 1992. S.6.; Nekrolog – Hlas pravoslaví, 36, 1980, č.3. S.59–60.;.

Zasloužilý učitel, okresní konzervátor st. památkové péče, redaktor Kultury Přerova a Zpravodaje OPS, autor studií a populár. článků z minulosti i přítomnosti města i okresu

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;Vožda, Gustav: Josef Dostál sedmdesátníkem­.Kultura Přerova, 12, 1969, S.35 – 36.;.

Statí ve sbornících a odb. časopisech, 1935–49 jako pedagog na středních školách na Moravě a v Praze, 1949=pedag. fak. ku Praha, 1952–53 proděkan, 1964–66 ved. katedry pedag. UK Praha, autor skript, učebnic, beletrie.

Kdo je kdo.1.Praha ČTK 1969;. http://vlcekondrej.blog.cz/…-aneb-ma-ves

Studoval na reálce v Písku a potom chemii a techniku v letech 1878–1882 na ČVUT v Praze. Jako vynikající chemik dostal cestovní stipendia do Belgie, Holandska, Francie, Švýcarska a do dalších zemí. Cestoval i po Asii, Rusku a byl v Severní Americe. Dosáhl hodnosti doktor technických věd. Poté působil jako odborný asistent tohoto oboru v letech 1888–1891. Působil na zemské vyšší reálce v Prostějově jako středoškolský profesor v letech 1891 – 1900. Vyučoval zde fyziku a chemii. Zde zakladatelem a místopředsedou Přírodovědeckého klubu. Napsal česky i německy odborné spisy z oboru chemie, přírodopisu, vlastivědy, kulturní historie, archeologie a zeměpisu. Napsal celkem 18 spisů a přes 300 pojednání. Vlastním nákladem vydal v roce 1898 v Praze ”Popis okresního hejtmanství prostějovského” a v r. 1903 Z dějin chemického průmyslu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku". Další publikace: Z krásné Itálie. (Prostějov 1895), Chemie v Praze (Praha 1908). V roce 1910 se stal ředitelem české vyšší reálky v Českých Budějovicích. Ve volném čase se zabýval archeologií. Od r. 1896 publikoval v Časopisu VSMO a to o Hradišti u Olomouce a Hradišti na Plumlovsku.

MSN.II.Praha 1920, S.681.;Minaříková, Heda: Vzpomínka na Fr.Faktora.=Šta­feta, 18, 1986, č.4, S.25–26, 1.obr.;. Sklenář, K.: Biografický slovník českých archeologů. Praha, Libri 2005. S. 160.;

Narodil se v Říkovicích u Přerova jako syn zaměstnance ČSD. V roce 1932 složil maturitu na učitelském ústavu. V letech 1933 –1948 působil jako učitel na měšťanských a obecných školách na Uherskohradišťsku. V té době také spravoval archeologickou sbírku Slováckého muzea v Uherském Hradišti, kde vybudoval archeologické oddělení a prováděl ve spolupráci s Československým státním archeologickým ústavem terénní výzkumy uherskohradišťského regionu. Vypracoval tehdy soupisy nalezišť a nálezů a v místních vlastivědných časopisech publikoval výsledky své práce. Počátky jeho vědecké kariéry jsou ale spojeny s tématikou doby bronzové. Podnětem k jeho disertační práci mu byl systematický výzkum mohylového pohřebiště ze střední doby bronzové u Čeložnic. Dodnes je jeho práce „Mohylová kultura na Moravě“ (Brno 1950) považována za výchozí studii k této problematice, i když nebyla dosud publikována. Hrubý v ní poprvé v úplnosti shromáždil a zhodnotil veškeré nálezy z Moravy a jako první ustálil v odborné literatuře název této kultury, do té doby nejednotný. Zlomovým bodem v jeho životě se stal rok 1948, kdy nastoupil jako vědecký pracovník do Moravského muzea v Brně. V tomto roce byl V. Hrubému svěřen archeologický výzkum Starého Města u Uherského Hradiště. V té době Hrubý asi netušil, že výzkum staroměstské aglomerace bude náplní jeho celého budoucího profesního života. Na samém počátku výzkumů objevil první zděnou architekturu Velké Moravy – základy kostela „Na Valách“. Od svého příchodu do Moravského muzea významně usiloval o vytvoření moderního archeologického pracoviště. V letech 1952–1978 zde působil jako přednosta prehistorického oddělení. Docentem byl jmenován v roce 1960 na brněnské univerzitě a v témže roce získal hodnost kandidáta historických věd. V roce 1966 se stal doktorem věd a o tři roky později se s úspěchem podrobil jmenovacímu řízení na řádného profesora pro obor prehistorické archeologie. Z problematických důvodů souvisejících s léty 1968–1969 mu však titul nebyl nikdy oficiálně předán. Od roku 1978 až do své smrti spravoval funkci vedoucího pracoviště slovanské archeologie prehistorického oddělení Moravského muzea. Vilém Hrubý zemřel nečekaně v Brně. Ve Starém Městě v poloze „Na Dědině“, v blízkosti svého posledního výzkumu, nalezl i místo svého posledního odpočinku. Další významné objevy v Modré u Velehradu, v Hluku, Osvětimanech, na sídlišti z mladší doby římské a časného stěhování národů ve Zlechově a na Sadské výšině v Uherském Hradišti objevil komplex církevních staveb, který spojoval s působením věrozvěsta Metoděje. Jako archeolog vypublikoval stovky příspěvků, studií a statí. Největší význam však nesou jeho dvě monografie, které jsou dodnes velmi ceněné, a to „Staré Město, velkomoravské pohřebiště Na Valách“ z roku 1955, kde zveřejnil výsledky dlouhotrvajícího výzkumu pohřebiště. Práce je nejen rozsáhlou nálezovou zprávou, ale i analýzou zjištěných nálezů. A druhá monografie „Staré Město – Velkomoravský Velehrad“ z roku 1965, která předkládá výsledky výzkumů ve staroměstské oblasti. Významná byla i jeho činnost pedagogická. Od roku 1952 působil jako externí pedagog na katedře prehistorie filozofické fakulty brněnské univerzity. Mimo to přednášel přechodně v letech 1954–55 na přírodovědecké fakultě UJEP v Brně a v roce 1969 na filozofické fakultě KU v Bratislavě. Nejčastějšími tématy jeho přednášek byly: Úvod do studia slovanské archeologie, ČSSR v době slovanské, Materiální kultura a společenské poměry říše velkomoravské, Seminář pro slovanskou archeologii, Evropa v době bronzové, Terénní teorie a praxe, Úvod do muzeologie aj. Jeho zásluhou byla též činnost muzejní. Už v roce 1949 uspořádal v Moravském muzeu výstavu „Z moravských archeologických výzkumů, kde prezentoval veřejnosti první objevy a nálezy z velkomoravského centra ve Starém Městě. V roce 1954 je to výstava „Staroslovanská Morava“. Ve Starém Městě „Na Valách“ pak v letech 1958–1959 vybudoval památník Velké Moravy. V roce 1950 vytvořil v Moravském muzeu expozici „Pravěk Moravy“, kterou pak reinstaloval v roce 1966. Nesl též významný podíl na vybudování výstavy „Velká Morava“ z roku 1963, která putovala po světě (Rusko, Švédsko, Německo, Slovensko, Rakousko, Polsko). Z uvedeného výčtu je patrné, že výstavní činnost V. Hrubého je velmi rozsáhlá, počet výstav, na kterých se podílel přesahuje číslo 80. Za svého života se věnoval i přednášení na vědeckých konferencích, na vzdělávacích fórech. Psal také pro denní tisk, spolupracoval s rozhlasem a s Československou televizí.

Skutečnost, že dílo Viléma Hrubého je dobře známo nejen u nás, ale i v zahraničí, dokládá i to, že se s jeho jménem setkáváme v zahraničních encyklopediích ( v encyklopedie „Who is who in the world“ bylo jeho jméno zařazeno do šestého vydání).

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Staré Město ( u Uherského Hradiště).

V Olomouci na němec. reálce učil dějepis a zeměpis až do r. 1871, poté ředitelem G ve Valašském Meziříčí až do r. 1894, kdy šel na odpočinek. Vrátil se do Olomouce, přechodně správce dívčího učitel.ústavu a dále působil na ústavu hraběte Poettingea.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.128–129.;.

V literárním životě píše pod pseudonymem Jiří Stadník. V roce 1950 maturoval na gymnáziu v Přerově a poté studoval na FFUPOL obor historie a filozofie, absolvoval 1954. V roce 1955 působil jako učitel v Němčicích nad Hanou a v letech 1956–1959 v Kojetíně. Poté archivářem v Zábřehu na Moravě v údobí 1959–1965 a od r. 1965 do r. 1978 knihovníkem ve vědecké knihovně v Olomouc. Od září 1978 působil v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci, kde měl na starosti školní knihovny. Aby mohl tuto činnost odpovědně vykonávat musel ještě vystudovat na FFUP bohemistiku se zaměřením na metodiku pro školní knihovny, což se mu podařilo v roce 1976. V roce 1991 odešel do důchodu. V letech 1997–2011 pracoval v olomoucké Arcidiecézní knihovně na Wurmově ulici. Poezii začal publikovat zprvu časopisecky už v 60. letech a to především v Literárních novinách a ostravském časopisu Červený květ. Knižně debutoval v 68 letech v roce 1999 básnickou sbírkou Jabloňové listí. BB je plna vzpomínek na smutné dětství a domov. Lyrické básně vyjadřující smutek na duši vyšly v další BB s názvem Po dešti čisto (2006) – která je ilustrována půvabnou grafikou Anny Grmelové. Následovala BB Kraj nevyvolený (2007), kde opět vzpomíná na své dětství, které označuje jako „zářivý střípek rozbitého světa“. V roce 2009 vyšla BB Trs života, kde se opět vyskytují motivy smutku a smrti. V knize je Cinybulkova grafika. Poslední sbírka Nejsme sami (2011) je kromě smutku doplněna motivem samoty a vírou v Boha. Sbírky vycházely jako nevázané bibliofilie. Básnické sbírky do knihoven daroval, ale nepřál si být uváděn ani v katalogu, ani v kalendáři. Zemřel na covid.

Kolář, Bohumír: Stádníkův Trs života. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 183. Kolář, B.: Jiří Stadník nečeří hladinu, ale rozmlouvá dílem. www.olomouc.cz (7.7.2009). Chomiszaková,Iva: heslo Jiří Stádník.In: spisovatele.upol.cz

PhDr. Jiří Koplík (1976)

Studoval univerzitu v Praze, působil v Brně na německém i českém gymnáziu, pak v Hradci Králové. Ředitelem gymnázia ve Strážnici. V letech 1878–1888 ředitelem českého gymnázia v Olomouci. Učil latinu, řečtinu, češtinu. Poté se stal zemským školním inspektorem v Čechách a zemřel v Praze. Publikoval v ČMM (1871). Spoluredaktor brněnské Včely.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.152.; Památník 60.výročí českého gymnázia.Olomouc 1927.S.168.; Výročí regionálních osobností Východních Čech v roce 1996.Hradec Králové.SVK 1995.S.40.;

Vlastním jménem Jiří Koplík. Vystudoval historii, filozofii a bohemistiku. Působil jako učitel v Kojetíně a v Němčicích na Hané, do roku 1959. Poté archivářem v Zábřehu, knihovníkem ve vědecké knihovně v Olomouci a těsně před důchodem pracoval v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci. Nyní externě pracuje v knihovně olomouckého Arcibiskupství. Básnické sbírky do knihovny daroval, ale nepřál si být uváděn v katalogu, v kalendáři. Sbírky: Jabloňové kvítí (1999); Po dešti čisto (2006); Kraj nevyvolený (2007); Trs života (2009). Nejsme sami (2011)

Kolář, Bohumír: Stadníkův Trs života. In: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc. Almanach 2006–2009. Olomouc 2009. S. 183.

PhDr. Jiří Koplík

V letech 1912–1921 studoval gymnázium ve Frýdku-Místku a projevoval divadelní zájmy. V rodišti organizoval ochotnická představení. Skládal písničky, kuplety, skeče. Pak studoval práva na UK v Praze. Studia nedokončil a pracoval v Karviné. Od srpna 1931 angažován jako první režisér činohry do Olomouce. Během 9 letého působení nastudoval 146 premiér. V r. 1929 mu vyšla kniha povídek „Město bez minulosti“, r. 1932 v Olomouci kniha úvah " Cesta k ochotnickému jevišti". Spolupracoval s B. Václavkem, A. Trusovem ad. V r. 1940 byl zatčen. Zemřel ve vězeňské nemocnici.

Kabeláč, V. : Čtyřicet let olomoucké činohry. Olomouc, DOS 1960. ;Přichystal, A. : Oldřich Stibor. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1977, únor. S. 1–3. ;Ševčíková, H. : Oldřich Stibor. Regionál. medailonek. Olomouc, OK 1981;Státní divadlo O. Stibora Olomouc 1920/1990. Almanach k 70. výročí. S. 47–57. ;Stýskal, Jiří: Oldřich Stibor prozaik. Středisko. 1983, č. 7, S. 36–43.;Hanácké noviny, 16. 3. 1996, S. 3. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2. (14.) Ostrava 2001. S. 123–124.

Narozen v Říčanech u Brna. Studoval v Brně, stát. zkouška z houslí 1942 a sbor. zpěvu 1943, poté učitel hudby, 1942–1943 ve Slavkově, 1943–46 Zlín, od 1946 ředitel hud. školy v Šumperku, od r. 1956 inspektor hud. škol v kraji Olomouckém.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.655.;.

Po druhé světové válce žila v Olomouci s prof. dr. Bohumilem Markalousem. Své vzdělání si doplnila maturitou na Slovanském gymnáziu v roce 1948. Poté studovala filozofii a psychologii na FF UP. 1952 získala doktorát. S literární tvorbou začala již v mládí a byla za ni oceněna. Pak působila v Brně a roku 1956 se odstěhovala do Prahy a věnovala se jen literární tvorbě. Po smrti Jaromíra Johna se provdala za docenta UP a jmenovala se Trostová.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.221;

Narozena v obci Řestoky na Chrudimsku.

PhDr. Helena Šmahelová

Středoškolský pedagog a překladatel.

Hanácké noviny, 3.2.1993, S.5.; Prostějovský týden, 10.2.1993, S.5.;.

Absolvoval průmyslovou školu strojnickou v Přerově. Po roce 1910 pracoval u fy Wawerka v Lipníku n.B., později u fy Baťa ve Zlíně, poté v Sezimově Ústí. Průkopník českého letectví. Pamětní deska na rodném domě.

Literární místopis Přerovska.SOKA Přerov.

V roce 1959 absolvoval fakultu mechanizace VŠZ Praha. Poté středoškolským profesorem SZTŠ v Přerově do r. 1971 a pak až do roku 1990 vedoucí úseku mechanizace JZD Kostelec u Holešova. V letech 1991–1992 poslancem Sněmovny lidu FS (za ODS).

Kdo je kdo 1991–1992. Praha 1991. S. 1124. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su- Žv. Valašké Meziříčí 2011. S.97.

Ing. Miroslav Zavřel