Osobnosti Moravy.eu

Od r. 1950 prac. v olom. Stavoprojektu. Kromě urbanistických staveb, je autorem i několika jen zčásti realiz. solitérních staveb/velkopro­dejna Hanačka, Agropalác aj. /

Zprávy KVMO, 1984, č. 229, S. 15–16. ;Československý architekt, 23, 1977, č. 23, S. 1 a 3. ;Československý architekt, 25, 1979, č. 6, S. 1 a 3. ;.

Rodák z Kroměřížska. Člen výboru Uměleckého sdružení. V roce 1960 absolvoval VŠUP, ateliér prof. Wagnera a Baucha. V r. 1981 samostatně vystavoval v Olomouci. Zastoupen též v galerii Olomouc.' Realizoval sochy v Olomouci, poliklinika, sídliště.Žije v Praze.

Kdo je kdo 91/92. Praha 1991.S.13.;.

Pocházel ze živnostenské rodiny a od dětství žil v Ostravě, kde vystudoval gymnázium a učitelský ústav. Začal učit na Ostravsku. Po válce působil na Slovensku a Těšínsku. V době působení v Ostravě-Michálkovicích přeložil do esperanta básně Petra Bezruče.

BSSSM,seš.3(15­.).Ostrava 2002. S.15.

Zemřel ve Vlčicích (o.Jeseník).

Bratr Emanuela Ambrose. Studoval na varhanní škole v Brně u L. Janáčka 1908–10, do r. 1921 působil v Londýně, poté učitelem hudby v Prostějově, sbormistr Orlice a Vlastimily. Od r. 1927 v Břeclavi. Po r. 1945 opět v Prostějově, skladba. Dirigent Moravské filharmonie j. h.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.26–27.;Vlk, Zd.: Třicet let od úmrtí V.Ambrose.=Štafeta, 18, 1986, č.3, S.6–10, obr.;Hains, E.: Vladimír Ambros.=Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, 1983, č.21, S.5–15.Lit.;.

Syn rolníka Dominika A. Od r. 1892 studoval na českém gymnáziu v Olomouci, kde maturoval r. 1900. Poté studoval FFUK Praha, češtinu a klasickou filologii. V letech 1906–1912 působil jako profesor češtiny, latiny a řečtiny v Uherské Hradišti, 1913 v Moravské Ostravě, 1914–1916 v Boskovicích, 1917 v Hranicích a od 1917– 1.10.1935, kdy odešel na odpočinek učil na SGO. Učil češtinu, latinu, řečtinu. Sbíral lidové pověsti, které později publikoval do Časopisu Vlasteneckého musejního spolku, Vlast. sborníku střední a severní Moravy a denních listů. Pověsti z Moravičan publ. v příloze VSSSM. Kronikářem Moravičan.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.8.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962.;Časopis Vlastivědné společ.musejní v Olomouci 1940, S.106.; Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře.Olomouc 1993.S.3.;. BSSSM,seš.4(16.) Ostrava 2003.S.15.

Syn sochaře Aloise Amorta (1842–1912), bratr Vlastimila (1880–1950). Od dětství žil v Uherském Hradišti, kam se odstěhoval i s rodiči. V dospělosti zde měl ateliér (na Moravském náměstí naproti jatek). Měl zde první výstavu, která se konala r. 1908. V roce 1910 vystavoval v Prostějově, r. 1929 v Brně, později v Praze, Plzni a na Chodsku. Na Slovácku vytvořil řadu plastik na náměty slováckého folkloru, četné portréty slavných žen a mužů i vrstevníků. Studoval malířskou akademii v Praze, sochařství u bratrance Vilíma (1864–1913) také v Praze. V r. 1935 se přestěhoval do Domažlic. V roce 1946 opravil v městském parku v Domažlicích pomník, v r. 1947 odstranil následky vandalství a války na pomníku Jana S. Koziny na Chodsku. Pohřben v Domažlicích 1. 12. 1967.

Toman, P.: NSČSVU. I. Praha 1947. S.18. Vej­lupek, Miroslav: Pomník J.S.Koziny – fenomén a svědectví. In: Chůdové kořeny MVČ. (web)

Rodák. Pedagogicky působil v Ochozi, 12 let v Seničce, v letech 1893–1902 v Šumvaldě, poté ustanoven definitivním ředitelem školy v Olomouci, kde působil do roku 1922. V roce 1923 penzionován. Zemřel na odpočinku v Bratislavě. Učil 48, 5 roku.

Fischer, R.: Olomoucký památník …Olomouc 1938.S.9–10.;.

Žákyně baletní školy I. V. Psoty, později mezi jejími učiteli nalezneme např. rakouskou choreografku Dia Lucu (1942–45). První angažmá jí nabídl Emerych Gabzdyl v Ostravě (1942–45), poté tančila v Brně (1945–71), kariéru završila jako tanečnice, pedagožka a choreografka ve vídeňském Raimund Theater (1969–78). Patřila k hlavním oporám brněnského baletu. Byl to lyrický, ženský typ tanečnice s ladným, harmonickým projevem. Ztvárnila všechny zásadní role poválečného repertoáru brněnského divadla: Odettu i Odilii v Labutím jezeru (1950, 1955), Auroru a Dobrou vílu ve Spící krasavici (1952, 1964), Zaremu v Bachčisarajské fontáně (1953), Julii v Romeovi a Julii (1954), titulní roli v Rudém máku (1954), Dulcineu v Donu Quijotovi (1957), Rumjanu v Hajducké písni (1957), titulní roli v Signorině Gioventù a Nikotině (1959). Jako choreografka nastudovala v Brně např.: Milou sedmi loupežníků (1967). Vyučovala na Taneční konzervatoři v Brně (1958–69) a na JAMU (1969–72). Je držitelkou ocenění ze soutěží v Mariánských lázních 1949 a z SFSM z Moskvy 1965. Zasloužilou umělkyní v roce 1964. Manželem je tanečník a choreograf Jiří Nermut

Český taneční slovník. Praha 2001. S.6. Postavy brněnského jeviště.I. Brno , SDB 1994. S.514–517.

Studoval učitelský ústav v Olomouci. Působil v Hroznové Lhotě, Zdounkách. Správce jednotřídky v Ratajích v letech 1873–1893, řídící učitel v Chropyni až do r. 1909, varhaník, ředitel kůru. Vedl též ratajskou kapelu. Celkem učil 42 let. Ještě za Rakouska-Uherska byl vyznamenán titulem ředitele. Oba jeho synové: Jaroslav (* 1884) a Emil (*1887) se věnovali hudbě.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963. S.38 .; Fabián, J.: – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí. 2009. S.9.;

Roku 1944 vyučen soustružníkem kovů. V této profesi pracoval do r. 1945. Hercem činohry je od roku 1945, působil v divadle ve Zlíně (1951–62), od roku 1962 působil v olomouckém divadle do roku 1987. Hrál i ve filmu a televizi. Natočil asi 50 filmů, např. Vynález zkázy, Až přijde kocour, Všichni dobří rodáci aj. V roce 2007 dostal Cenu města Olomouce.

Fabián,J.- Ševčíková, H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 9.;

Narodila se v česko-německé rodině jako nejstarší z deseti dětí soudního úředníka a dcery plumlovského tkalce Černého. S prvními literárními pokusy začala již v raném věku. V sedmnácti letech, roku 1871 odešla Vojtěška sloužit do Vídně jako vychovatelka do rodiny českého profesora. Profesor rozpoznal její nadání a vymohl jí stupendium. V Černovicích v Bukovině vystudovala pak učitelský ústav a získala aprobaci pro německé školy. Po návratu na Moravu učila v Rýmařově a ve Šternberku. Od roku 1881 působila v Kroměříži, kde po odborné zkoušce češtiny učila na české dívčí škole. V roce 1906 odešla do pense a přesídlila do Olomouce. Přispívala do časopisu Malý čtenář. Autorka pohádek. Též do Vlastivěd. sborníku pro mládež župy olomoucké.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.128–129.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1940.;-jch-: Sto pětatřicet let
od narození moravské spisovatelky.Stráž
lidu, 1989, 22.7., S.4.;Prostějovský týden 30.3.1994, S.9. Olomoucký den, 1.4.1999.

Vědecký a pedagogický pracovník katedry mineralogie a geologie PF UP. Autor a spoluautor publikací a učebnic. Protože měl výtvarné nadání, sám si učebnice a texty ilustroval. Obsáhlá publikační činnost. Vesmír, Přírodní vědy ve škole. Zabýval se dějinami vědy a jejich slavnými představiteli.

Kubásková, E.: Kdy zemřeli…?1980 – 1985.Praha, NK 1992, S.11.;Nekrolog: Časopis Slezského muzea, Série A.Vědy přírodní, 80, 1981, č.1, S.96.;. Pek, I.-Gába, Z.: Vojtěch Barth.-In: Zakladatelé a pokračovatelé, památník osobností obnovené univerzity. Olomouc UP 1996, S.24–25.

Kronikář města Hranic. Autor vlastivědných publikací.

Literární místopis SOKA Přerov ;

Studoval německou reálku v Novém Jičíně. Učil na Hukvaldech, ve Valašském Meziříčí, Frýdlantě nad Ostravicí a Frenštátě pod Radhoštěm. Byl ředitelem kůru ve Valašském Meziříčí. Skládal skladby chrámové i světské. Byl spoluzakladatelem pěveckého sboru Beseda a řídil pěvecký sbor Sokola ve Valašském Meziříčí. Je autorem řady sborových skladeb.

Fabián,J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 22.;

Publikoval v oboru veterinární histologie a placentologie.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…Praha­.1974S.16.; Nekrolog: Veterinářství, 20, 1970, č.7, S.331–332, 1 obr.

Narodil se v rodině malorolníka. Původním povoláním truhlář, převážnou část života však zaměstnán jako dělníkna na železnici. Soustavně začal malovat až v roce 1965. Psal též pohádky a manifesty. Ve volném čase se věnoval zahrádce a včelaření. První samostatnou výstavu měl až v roce 1981 v olomouckém Divadle hudby. Zúčastnil se mnoha kolektivních výstav u nás i v zahraničí. Zastoupen ve sbírkách Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Slovenskej národnej galérie v Bratislavě.

Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 23

Bezděkov u Havlíčkova Brodu.

Maturoval v Opavě 1957, Promoval 1961 na PřF UP, , 1987 jmenován univ.profesor pro obor zoologie.

Kolář, B. Olomouc dosud neví, že má svého Coubertina. In Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005. Olomouc,2005. S.46–47

Prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc.

Syn Josefa Blažka. Studoval gymnázium v Kroměříži v letech 1912–19. Spolupracoval s J. Kvapilem. Skládal skladby klavírní, komorní, orchestrální, písně, sbory, smíšené a kantáty. Získal 1. cenu v soutěži arcibiskupské konsistoře v Olomouci v r. 1939, 1942.

Blažek, Vilém: Čemu jsem se naučil ve svých skladbách.In: Opus musicum, 5, 1973, č.10, S.305–307.;Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963, S.106–107.;Svaz čes.skladatelů­.Praha, Supraphon 1975, S.58.;.

V roce 1946 se rodina přestěhovala do Mariánského Údolí. Měl čtyři sourozence, bratra Oldřicha a tři sestry: Adélu, Boženu a Ludmilu. V roce 1958 maturoval na Jedenáctiletce v Olomouci. Protože nemohl studovat na vysoké škole vyučil se mechanikem kancelářských strojů. Na vojně byl v Přerově, kde mechanikem letadel. Poté studoval při zaměstnání SPŠS v Olomouci a po maturitě trvale zakotvil v Moravii, kde pracoval 36 let. Čtyři roky před důchodem zvolen místostarostou obce Hlubočky. Měl tři syny (Vlastimil, Jaroslav, Pavel).
V 18 letech se začal učit hrát na varhany a byl též členem Velkobystřického chrámového sboru u Otce Josefa Olejníka.Nádherně zpíval (tenor). Pohřben ve Velké Bystřici.

Rukopis od Marie Peřinové z V. Bystřice 2014.

Mariánské Údolí (m.č. obce Hlubočky)

Manžel Heleny Dittrichové, grafička, malířka a spisovatelka, s níž cestoval po Evropě, Americe,…

Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, 1.díl A-G, Praha 1985;

Dětství prožil v Brně, v Holešově navštěvoval reálné gymnázium a roku 1940 absolvoval Obchodní akademii v Ostravě a studoval hru na klavír u L.Tučkové, E.Mikelky a skladbu u F.M.Hradila­.V r.1939 vstou­pil k ostravskému divadlu.Od r.1945 dirigent ostravské operety. Šéfdirigent operetního orchestru SD Ostrava. Autor operetky Ztřeštěné námluvy na slova Jaroslava Seiferta. Skladatelské dílo zaměřil na obor operetky a na scénickou hudbu. V roce 2000 dostal Cenu Oldřicha Nového za celoživotní přínos operetě.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.131.;. Hanácký a středomoravský den, 11, č. 115. S.12 (18.5.2000). BSSSM, seš.3 (15.). Ostrava 2002. S. 46–47.

do r. 1949 závodil za Sokol Olomouc, poté ATK Praha, od r. 1952 Slovan Olomouc, 1954 Spartak Přerov, 1960 – 61 Dukla Lipník. ZMS 1960. ;

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha Olympia 1990.S.58/foto/;.

Krátce žil v Drahotuších.Od útlého věku byl s rodiči na východním Slovensku, kde byl jeho otec hraničářem. V roce 1938 se rodina musela vrátit zpět na Moravu. Studoval reálné gymnasium v Hranicích, kde maturoval v roce 1951. Poté absolvoval divadelní fakultu JAMU v Brně a nastoupil do divadla v Těšíně. V roce 1962 přijal angažmá v olomouckém divadle, kde působil do roku 1997. Zde vytvořil množství postav české i světové dramatické tvorby, např. Huberta ve hře M.Horníčka Malá noční inventura (1978), komickou i dramatickou roli radního Buška ve Stroupežnického Našich furiantech (1981), panovačného a nelidského šerifa Talbotta ve hře Tennessee Williamse Sestup Orfeův (1983). Známý byl též jako tvůrce karikatur hereckých osobností z olomouckého divadla, které byly publikovány v sedmdesátých letech v kulturním měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci. Samostatně vyšly pro přátele Spolku českých bibliofilů v dubnu 1971 jako soukromý tisk k poctě 50. výročí Divadla Oldřicha Stibora pod názvem „Václava Brtny Malá galerie“. Je to soubor třiceti karikatur. V roce 1978 byl autorem scény hry Miroslava Horníčka Malá noční inventura. Za více než 40 let umělecké činnosti ztvárnil desítky jevištních rolí a účinkoval též v několika českých filmech, např. ve válečném historickém filmu Dny zrady II. v režii Otakara Vávry (1973), v témže roce v režijním filmu Antonína Kachlíka Jezdec formule risk a v roli Ambróze ve filmu Víkend za milión (1987). Velký vliv na jeho herectví měla také kniha Radovana Lukavského „ Být nebo nebýt. Monology o herectví“ (1981).

Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001, S.115. ; Almanach Moravské divadlo Olomouc 1920–2000, S. 113, 123. Pogodová, E.: Rozhovor s V. Brtnou. Kdy-kde-co v Olomouci, 1993, květen.
Štěrbová,A.: O současném činoherním divadle.Ostra­va 1990

Drahotuše (n.m.č. města Hranice)

Narozen v Cakově (nyní míst č. obce Bílsko). Provinciál řádu dominikánů v Praze a Olomouci, redaktor časopisu „Růže dominikánská“.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.22.;.

Cakov (n.m.č. obce Bílsko).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.25;