Osobnosti Moravy.eu

Narodil se v rodině ochotnických herců. Jeho otec přijal v roce 1945 krátké angažmá v Hanáckém divadle v Přerově. Syn Albín se nejprve vyučil elektromechanikem. Touha hrát divadlo jej přivedla na brněnskou konzervatoř. Studium ukončil 24.6.1939. Již během studia hostoval v menších rolích na brněnském jevišti. Na podzim r. 1939 přijal angažmá. Po odchodu režiséra Jana Škody opustil brněnské jeviště a krátce působil v Pardubicích a od r. 1940 v Moravské Ostravě. Setrval zde celý život. Občas navštěvoval otce v Přerově.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989. S.389–391.;

V roce 1497 jmenován kanovníkem brněnské kapituly, ikdyž nekněz, 1498 získal hodnost kapitulního probošta v Olomouci. Psal latinsky, některé listy i česky.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.92–93.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1467

Od r. 1955 půs. jako sólový hráč MF v Olomouci ve hře na lesní roh. Od r. 1956 ve Slovenské filharmonii v Bratislavě. Od 1968 působí v orchestru Německé opery v Duisburgu, kde je též pedagogem tamější Vysoké školy. Od r. 1975 člen festival. orchestru v Bayreuthu.

ČBS.Praha Academia 1992, S.19.;.

V r. 1915 se přestěhoval s matkou do Olomouce, kde 1919 maturoval. 1928 se oženil a trvale se usadil v Samotiškách u Olomouce. Po' získání čs. občanství pracoval 1935 –1948 jako knihovník Obchodní komory v Olomouci, 1949–1956 v UK Olomouc, 1946–1956 jako lektor srbochorvatštiny na UP. Od r. 1956 nezávislý spisovatel. Rozsáhlá překladatel. činnost, bibliofilie, 48 svazečku bibliof. edice Hlasy, 152 knižně vydaných překladů, tvůrce novodobého překladu Dantovy Božské komedie. Z díla: Antifony, hymny a sekvence. Olomouc 1940. Kosířské elegie. Prostějov, OK 1970.; Krajina mého srdce. Olomouc SČB 1971. Lyrické konfrontace. Praha, Odeon 1986. Žaltář krále Davida. Olomouc 1936.

Lexikon české literatury. 1. Praha, Academia 1985. S. 106–108. ;Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, leden, S. 1; 34–35; Kolář, B. : Konec mlčení a přehlížení. Básníku a překladateli byla udělena cena in memoriam. SvobodA, č. 165, 19. 7. 1999, S. 3, příl.

Portrét básníka namaloval Mistr František Roman Dragoun v roce 1976. Plaketu básníka vytvořila akad. sochařka Jaroslava Lukešová ( 3.3.1920 Opava – 15.12.2007 Praha). Plaketu jsem vyfotila u Bablerů dne 19.6.2019.

Syn překladatele a básníka O. F. Bablera (1901–1984). V roce 1949 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté odešel do Prahy, na studium ČVUT, kde absolvoval katedru architektury a pozemního stavitelství. Od roku 1957 pracoval v olomoucké pobočce Ústavu prefabrikace Praha a v letech 1972 až 1990 působil na Okresním národním výboru v Olomouci jako vedoucí odboru výstavby. Dlouhodobě spolupracoval s Národním památkovým ústavem v Olomouci. Zajímá se o historii památkových objektů a výsledky bádání publikuje ve vlastivědném i denním tisku, např. Panorama, Zprávy Vlastivědného muzea, Hanácké noviny, Olomoucký den aj. Zajímavé články vyšly také v Hanáckém kalendáři. Pro přátele i odbornou veřejnost vydává tzv.listář, kde zpracuje vše, co se mu podařilo zjistit v archivech, knihovnách i dalším studiem. Zároveň zachytí daný objekt buď fotoaparátem anebo vytvoří dokumentační nákres..Podařilo se mu tak zpracovat mj. i historii šesti barokních sloupů s plastikami ze 17 a 18. století, kamenné kříže z 19. století, barokní sochu Jana Nepomuckého z r. 1739 z rodiště, ale i pomník kapitána Arnošta Rypky, který se nachází poblíž silnice vedoucí z olomouckých Chválkovic na Svatý Kopeček. Svými kresbami krajiny i stavebních památek dokumentuje oblíbená místa svého života nejen v rodišti a okolí, ale i v Olomouci. Průběžně přispívá do ročenky Občanům Samotišek, kde je členem redakční rady. Ilustroval bibliofilská vydání sbírek písmáka Bohuslava Ignáce Červinky (1904–1989), které vyšly u příležitosti stoletého jubilea Verše přátelům a Tucet drobných próz. Kromě této zájmové činnosti pořádá Ing. Babler také tatínkovu pozůstalost, archiv a knihovnu O. F. Bablera, která je bohatým zdrojem poznání nejen studentů olomoucké univerzity, ale i literátů a historiků. Ing. Babler spolupracuje se zahraničními archivy, knihovnami a redakcemi, s kterými spolupracoval jeho tatínek. V letech 1999 až 2003 vysílal Český rozhlas v Olomouci vzpomínky jubilanta na mládí v rodišti, na lásku otce k Hané, který si Samotišky a okolí, kam chodil se svou rodinou na turistické výšlapy zamiloval a svůj vztah k této krajině a lidem v ní sepsal v eseji Krajina mého srdce. Podobnými slovy vyjádřil také jubilant své vyznání domovu. Jeho půvabné perokresby domova a okolí, najdeme v různých místech nemocnice. Jakoby vás to pohladilo.Dne 19.6. 2019 jsem pana Ing. Bablera navštívila doma. Stále činný, pořád něco třídí, přebírá fotky. Pak jsem za ním jezdívala téměř pravidelně, buď s pečovatelkou paní Blahuškovou nebo s jeho dcerou PhDr. Haničkou Naništovou, naposledy v roce 2021. Po očkování jsem ochrnula na nohy a už to nebylo možné. Občas jsme si aspoň volali. Rozloučení se bude konat 13.5. 2022 ve 13 hodin v bazilice na Svatém Kopečku.

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, r. 25. 2015, červen. S.7–8. Sdělení o úmrtí jeho pečovatelkou paní Z. Blahuškovou, 6.5.2022.

Ing. arch. Otto Babler

Nadání zdědila po svém otci Ing. Otto Schickovi, který se kromě dřevorytů a kreseb věnoval především umělecké fotografii a v tomto oboru byl ve své době průkopníkem. Svými díly obeslal mnoho světových výstav a získal zde řadu ocenění a uznání. Olga Babrajová studovala na škole umění ve Zlíně. V posledních ročnících této školy se zaměřila především na keramiku, i když před tím dávala přednost více malování. Keramika se však nakonec stala hlavním oborem jejího uměleckého zaměření. Její díla jsou inspirována naši překrásnou přírodou a jejich smyslem je přinášet lidem pocit pohody a potěšení (Přehradní jezero, Podzimní krajina, Šípková růže, Rozkvetlá trnka a jiné). Olga Babrajová se snažila vždy o vlastní způsob vyjádření okolního světa bez ohledu na různé módní vlivy. Svá díla vystavovala na mnoha výstavách v Brně, také na přehlídce českých výtvarných umělců na Jízdárně pražského hradu, na výstavě užitého umění v Poznani v Polsku. Její keramické práce zdobí řadu kulturních domů, obřadních síní, škol, zdravotnických i jiných zařízení na území celé Moravy.

Kulturní místopis SOKA Přerov, 28.04.1997.. Fabián Josef – Ševčíková, Hana : Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S. 9.;

V Olomouci působil od r. 1898, vrchní zemský soudní rada. Hrál na koncertech Žerotína, ve výboru od r. 1902. 1909 – 1910 předseda Žerotína. Předseda ředitelství v Občanské záložně 1900 – 1905 a 1921 – 1924. ;

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.12–13.;.

Abs. AMU Praha dramaturgie 1950, půs. v KOD Olomouc jako dramaturg, SD Ostrava. Autor her pro děti.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S.73;.

Narozen na Vyškovsku. V letech 1968–1973 vystudoval Katedru výtvarné teorie a výchovy na UP v Olomouci, Žije a tvoří v Horce nad Moravou. V roce 2009 se podílel na revitalizaci Masarykova náměstí v Uničově. Reliéfní plán historického středu města a bronzový znak města vytvořil a oba artefakty nechal odlít ve Zvonařské dílně Tomášková-Dytrychová v Brodku u Přerova.

Myslivečková, H.: Jana a Otto Bébarovi.=Hanácké noviny

• příloha, 1990, 2.6., S.1.; Myslivečková, H.: Keramika a malba.=Hanácké

noviny, 1990, 7.6., S.4.;.

Římskokatolický duchovní. Bohosloví studoval v Olomouci. Byl ordinován v červnu 1936. Od 1946 působil v Klenovicích, od 15.8.1963 do 8.10.1985 ve Štěpánově, kdy odešel do důchodu. Poté přebýval ve Šternberku, kde také zemřel. Pohřben je v kněžském hrobě na Ústředním hřbitově v Olomouci. Bohatá publikační činnost. Zajímal se o historii farnosti a výsledky svých badání publikoval ve vlastivědném a regionálním tisku.

Štěpánov 2001. Sborník. Olomouc, DANAL 2000. ;

Vystudoval lesní roh na brněnské konzervatoři a dirigování u prof. J.Pinkase na JAMU v Brně. Nadaný student, dirigent a sbormistr Státního divadla v Brně. Po absolvování nastoupil 15.7.1964 angažmá jako repetitor opery Slezského divadla v Opavě. Již 1.1.1965 získal dirigentskou smlouvu.Od 1.8.1987 přešel do Olomouce. Do Opavy se vrátil počátkem sezóny 1990–1991 jako šéf opery. Jako dirigent působil až do 1994, kdy se vrátil do Olomouce. V sezóně 1995–1996 šéfoval už jen jediný rok opeře Divadla J.K.Tyla v Plzni. Často nahrával v opavském a olomouckém rozhlase. Celoživotní defekt pohybového ústrojí.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 9. Ostrava 1997.S.20.

Vyrůstal v Brně, kde se oženil s Boženou roz. Tesařovou a r. 1948 se odstěhoval do Úvalna u Krnova. V r. 1958 se odstěhoval do Ostravy, kde působil jako redaktor Československého rozhlasu až do r. 1970, kdy byl z politických důvodů vyloučen ze Svazu novinářů a z KSČ. Po r. 1990 byl rehabilitován.

Běhal, R. : Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Čekoslovenského rozhlasu. Praha 1992. ; Boreček, Petr – Dodatky k záznamu.

Absolvoval mistrovskou školu pro zpracování dřeva v Olomouci v letech 1940–1942, spec. školu pro architekturu v Praze, abs. 1947. Od r. 1949 pracuje u filmu. Přednáší na FAMU Praha. Užíval umělecké jméno Olin Bosák. Svou odbornost architekta začal realizovat v roce 1949 jako projektant dekorační techniky a asistent architekta, a to filmy Bylo to v máji /1950/, Posel úsvitu /1950/, Mikoláš Aleš /1951/, Únos /1952/, Přicházejí ze tmy /1953/ . Od roku 1953 již jako samostatný architekt zajišťoval realizace záměrů filmových štábů a jejich nároky na filmové stavby u více jak sta celovečerních hraných filmů. Nejznámější a též nejúspěšnější filmové stavby a v této spojitosti i řešení filmových efektů se objevily zejména ve filmech Smrt v sedle /1958/, Tři přání /1958/, Procesí k Panence /1961/, Až příjde kocour /1963/, Král králů /1963/, Démanty noci /1964/, Starci na chmelu /1964/, Perličky na dně /1965/, Dáma na kolejích /1966/, O slavnosti a hostech /1966/, Ostře sledované vlaky /1966/, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Rozmarné léto /1967/, Přehlídce velím já /1969/, Dívka na koštěti /1971/, Tři oříšky pro Popelku /1973/, Jak utopit dr. Mráčka /1974/, Což takhle dát si špenát…

Bartošková, Š.: Filmové portréty.P., ČFÚ 1986.S.51–52.;.

Zemřel v obci Zakšín (n.m.č. obce Dubá)

Absolvent pražské konzervatoře. Stal se prvním ředitelem hudební školy v Litovli otevřené 1. 8. 1900. Měl stálý kontakt s pražskou hudební společností, což se záhy projevilo i uváděním jeho děl v Praze. V roce 1902 složil symfonii Hrad Bouzov a dílo věnoval velmistru řádu arcivévodovi Evženovi (Provedeno v Olomouci r. 1903). Dne 2. 11. 1909 odešel z Litovle do Plzně, kde se stal majitelem hudební školy. Působil zde do roku 1915.

Stárek, Zd.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1982, S.50.;. Šik, L.: Litovelské osobnosti. 2009. (CD-R).; ČSHS.I. Praha 1963. S.126.

Kněz , vlastenec, obhájce věcí náboženských, národních a obecních. Narozen v Ratajích (na Kroměřížsku). Po studiích na gymnáziu v Kroměříži studoval filosofii ve Vídni a bohoslovectví v Olomouci. V letech 1839–40 byl knihovníkem Slovanské knihovny bohoslovecké a od roku 1859 profesorem náboženství na gymnáziu v Uherské Skalici. Psal básně i články do Časopisu katolického duchovenstva a byl přítelem K. Havlíčka – Borovského, který jej navštívil v Nákle v roce 1848. V místní kronice se uvádí, že se scházeli někteří sousedé z Nákla a okolí na faře u kaplana Ondřeje Brázdila, který jim půjčoval ke čtení české knihy. Působil v Předmostí u Přerova (nyní Přerov). R. 1865 odešel do Bílavska, kde byl administrátorem. Působil též v Hradčovicích a ve Veselí nad Moravou, kde složil místní kaplan O. Brázdil píseň „Narodilo se děťátko“. V době působnosti byl velmi populární, lidé za jeho éry zde chodili do kostela i dvakrát denně. Napsal Hlas z Moravy o pravopisu všeslovanské řeči a Tři písně pastýřské.

Fišer, Zdeněk: Ondřej Brázdil. Kroměříž, Muzeum Kroměřížska. 1996.; Fabián, Josef – Ševčíková, Hana : Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.45.; Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla. Loštice,vl.n. 1940. S. 175–178. Březina, V.: Památce ratajského rodáka. Hanácké noviny, 10.5.1997. S.8­. Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937. S. 13–15.

V literární práci používal pseudonym Alfa. V roce 1922 vydal knihu zápisků pod názvem Doma. Povoláním učitel. Dlouholetý člen a tajemník PSMU . Otec Jiřího Brdečky (1917–1982).

SOKA Přerov. Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. Praha 1993.;

Narozen ve Vacanovicích (n.m.č. Tršice). Absolvoval VŠ zvěrolékařskou ve Vídni. Publikoval v nedělní příloze Národní listy, v Pozoru, pod pseudonymem Bořek Nětýn /1904–1912/ Za války redigoval Vídeňský deník, Svobodu v Brně. Povídky: Humoresky, Lojzina, Loceper, =figurky venkovských podivínů.

Kunc, J.: Slovník soudobých čes.spisovate­lů.I.Praha Orbis 1945.S.59.; Slavík, B.: Hanácké písemnictví.Olomouc 1940.;.

Vl.jm. Ferdinand Dostál. Narodil se jako pátý syn hostinského. Slovanské gymnázium studoval v Olomouci v údobí let 1871–1878. Zde na něj působil ředitel Jan Evangelista Kosina a profesor dějepisu a kreslení Jan Havelka. Z olomouckého gymnázia byl však pro výtržnost vyloučen a zkoušku dospělosti dělal o rok později v Chrudimi. Poté odešel do Prahy na studium práv. První literární příspěvky posílal do časopisu Koleda, kde publikoval pod pseudonymem Otakar Bystřina. Na studia si v Praze přivydělával. Pracoval jako písař, korektor v tiskárně, sekretář spisovatele J.V.Friče anebo pomáhal na železnici. V letech 1882 až 1885 jezdíval za svým kamarádem Matoušem Beňou na Slovácko do Súchova. Částečným zdrojem příjmů mu byly honoráře za básně publikované časopisecky či vesnické obrázky uveřejňované v různých časopisech. Právnická studia dokončil v roce 1885 a doktorát udělal o pět let později. Po praxi u pražského Zemského soudu pracoval v letech 1886 až 87 jako koncipient u soudu v Plumlově, poté působil rok v Prostějově, dva roky ve Vyškově a pak v Brně, kde setrval do roku 1893. Od roku 1893 byl advokátem v Novém Jičíně, 1921 až 1926 v Brně a odtud přesídlil na chalupu na Ostravici v Beskydech, kterou roku 1920 zakoupil spolu s Petrem Bezručem. V roce 1927 se vrátil do Nového Jičína, kde si otevřel advokátní kancelář.Byl přední osobností Moravského kola spisovatelů, od r. 1912 byl místopředsedou a roku 1921–23 byl jeho předsedou. Debutoval prózou Na vsi v roce 1889. Pravé uplatnění svého literárního talentu našel v humoristických povídkách se svéráznými figurkami z Hané, Slovácka a Valašska. mezi nejobenější prozaické sbírky patřily knihy: Hanácké figuryk (1890), Jak se naši škádlívají (1924), Hanácká legenda (1904), Súchovská republika (1926) a výbory Humor O.Bystřiny (1927), Úsměvná Morava (1979).

Působil na RG v Litovli v letech 1912–1926. Ilustrátor učebnic, čítanek, časopisů, knih. Pochován na Olšanech v Praze.

Poznámky prof. V.Stratila.

Grafická a typografická úprava knih, scénická výprava, ex libris. Karikatury a ilustrace v čas. Index, Kolo, Host do domu aj. Figurální výzdoba kostela ve Sloupě.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1974, S.28.; Toman, P.:NSČSVU.I.Praha 1947, S.133.;.

Profesionál. dráhu zahájil r. 1913 v Pištěkově divadle v Praze, 1919–1930 v Brně, 1930–31 v Olomouci, po válce v Č. Budějovicích, 1953–58 Divadlo J. Wolkra v Praze, 1920–34 učil na konzervatoři v Brně.

ČBS.Praha Academia 1992, S.93.;.

Rozená Roháčková. Od roku 1941 bydlela v Olomouci.Ma­turovala na Slovanském gymnáziu. Absolvovala abiturienský kurs na Obchodní akademii. Píše pohádky s regionálními náměty a veršované pohádky s výchovným podtextem.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.248;

V mládí chodila do taneční školy, v Lipníku absolvovala rodinnou školu, za války pracovala jako úřednice na poště. Po roce 1945 pracovala v Meoptě Přerov, v r. 1965 odešla do invalidního důchodu. V roce 1948 založila ve Veselíčku při tělocvičné jednotě Sokol taneční soubor, který se později věnoval lidovým písním a tancům ze Záhoří. Vedoucí a choreografka souboru „Veselíčko“. V r. 1952 se programová náplň změnila ve prospěch lidových písní a tanců na Lipenském Záhoří. V té době také vzniká nový název : Záhorský soubor písní a tanců Veselíčko při Osvětové besedě na Veselíčku u Lipníka nad Bečvou. Zapisovala tance, zvyky a obyčeje, popsala záhorský kroj. Spolu s Marií Mrvovou (1930) připravila do tisku sbírku 120 záhorských tanců. V roce 1960 soubor Veselíčko reprezentoval Československo na 6. mezinárodním folkloristickém festivalu ve francouzském Poul de Dalazo, potom v Rodeo i Monte Carlo. R. 1963 odjíždí do Německa. Úspěchy lid. souboru v zahraničí zavinily administrativní zánik v r. 1964. V roce 1985 začala paní Čočková na popud prof. Zdeňky Jelínkové obnovit tradici záhorských tanců dojíždět do Velké Bystřice a spolu s nastudováním Jiřího Čady z DOS Olomouc uváděly tance ze Záhoří v souboru ve V. Bystřici. Dosud zůstávají záhorské tance v repertoáru souboru Haná ve V. Bystřici. Navíc připravila paní Čočková se souborem Maleníček v Lipníku nad Bečvou pořad " Královničky ".

Lisická, Helena: Záhorský soubor písní a tanců Veselíčko a lidové tradice.In: Studie 1992–1993.Kroměříž, Muzeum Kroměřížska 1992.S.116–119..

Absolvent konzervatoře v Brně r. 1941, v letech 1950 –1979 působil v Brně.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha, DÚ 1959, S.89.; ČBS.Praha 1992.S.103.;.

Po středošk. studiích v Třebíči, Brně, mat. na Akadem. G v Praze r. 1908, poté FFUK obor čeština, němčina, abs. 1913, doktorát 1922. Nastoupil na RG v Třebíči 1914–1922, v letech 1922–23 na obchod. akademii v Prostějově. Celoživotní badatelské úsilí soustředil na dílo O. Březiny. Editor díla O. Březiny. Publikoval v ČMM, Lidové noviny aj.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.693.