Osobnosti Moravy.eu

V Olomouci byl na pozvání od 9.-14.2.1888 při konání hanáckého plesu u příležitosti otevření Národního domu v Olomouci.Bydlel u Dr.Juliuse Ambrose.Pro ples nakreslil pozvánku, taneční pořádek a kostýmní návrhy k půlnoční scéně na námět „nastolení krále Ječmínka.“

Míčko, Miroslav: Malíř svého lidu.P., Odeon 1968, S.230–231.;Přichystal, A.: Významné postavy v názvech ulic a náměstí města Olomouce.Olomouc 1979, S.11.;Významné postavy v názvech olomouc.ulic.=Stráž lidu, 1989, 22.7., S.4.;;Janoušek, V.: M.Aleš a Prostějovsko.=VVM, 10, 1955, č.2, příl., s.5–6., č.3, příl., S.7–12.;. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí. 2009. S. 5.;

Narozen na Náchodsku. V letech 1969–1970 působil na Katedře chirurgie UP, poté na neurochirurgii, přednosta neurochirurgické kliniky FN.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.323.; Stráž lidu, 31.12.1988, S.5.; Kubásková, E.: Kdy zemřeli…? 1986–1990.Praha 1994.S.8..

Kapelník divadelní společnosti Pavla Švandy. V r. 1874 působil v Olomouci. Poté působil v ND Praha od r. 1881.

Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha, Academia 1988, S. 10–11, /foto/;.

Tenorista. Studoval u K. Karenina. Působil v Opavě (1945 – 46, 1951 – 54 a 1959 – 64), Olomouci (1946 – 50), Českých Budějovicích (1950 – 51), v brněnské operetě (1954 – 59) a v závěru kariéry také ve sboru v ND (od 1964). Zpíval dramatické, lyrické i buffo-role. Hlavní role: Princ (Rusalka), Benda (Jakobín), Don César (Nevěsta messinská), Truffaldino (Hanušův Sluha dvou pánů), Alvaro (Síla osudu), Chapelou (Postilion z Lonjumeau), Eleazar (Židovka), Triquet (Evžen Oněgin).

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.S.68.;.

Rodák z Olomoucka. Pro Znojmo vytvořil plastiku „Ruce“. Rektor AVU.

Osobnosti Znojemska.Malí­ři.Znojmo, Okresní knihovna 1991.S.1.;

V roce 1983 absolvoval AVU u doc.L.Čepelá­ka.Působí v Praze.

Katalog Vyznání životu a míru. Praha 1985, S. 155.; Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu.Prostějov, KPVU 2007, S. 11–12. ;

Manželka a spolupracovnice básníka a překladatele Otty Františka Bablera. Pořadatelka jeho literárního archivu a knihovny.

Kubásková, Eva: Kdy zemřeli? 1986–1990. Praha 1994.S.10.;

Od útlého dětství až do roku 1973 žll v Mohelnici a poté v Olomouci. Studoval gymnázium v Hejčíně a po maturitě odešel studovat VUT do Brna, kde studoval v letech 1982–1987 obor automatizace řízení výroby a technologie. Po promoci odešel pracovat do n.p. Prefa Olomouc a pak odešel na vojnu, zprvu do Terezína a pak Plzně. Od října 1988 – konce roku 1992 pracoval ve VKOL. Na oddělení automatizace. K 1.1. 1993 nastoupil v Českém rozhlase , studio Hradec Králové kde působí dosud, naní (2014) jako produkční a webmaster. Rád fotografuje a zabývá se dokumenatční a uměleckou fotografií. Podílel se na knize „Prostory smrti“ (1996). K narozeninám mu vyšla básnická sbírka " Líné královehradecké ryky" čímž si splnil svůj sen. (2014)

http://otavinka.blog.cz/…/milan-bajak Osobnosti moravy – osobní sdělení hš – 16.2.2014

Ing. Milan Baják.

Rozená Šíšová. Manželka dirigenta a skladatele Břetislava Bakaly. Zpívala ve sboru Národního divadla v Brně (1918–25) a studovala zpěv u Valentina Šindlera (1922–24) a Marie Fialové (1924–25). Umělecky spolupracovala se svým manželem (koncertně činná od 1926). Osvědčila se v podání lidových a dětských písní (Křička, Novák). Zpívala také úspěšně v kantátách s Filharmonickým sborem Besedy brněnské, olomouckým Žerotínem, kroměřížským Moravanem a jinými spolky (také s orchestrem v Rize, s chotěm na uměleckém zájezdu v SSSR, Bulharsku a Rumunsku 1954/55), ve skladbách domácích i cizích klasiků (Dvořák, Janáček, Vomáčka, Mozart, Beethoven). Stálý host Českého lidového divadla v Brně (1943/44: lyrické úlohy v Hubičce, Rusalce, Deboře a další). Byly jí věnovány významné skladby, jež většinou provedla poprvé (od Vítězslava Nováka, Pavla Haase, Osvalda Chlubny, Vladimíra Ambrose a jiných).

ČSHS.I.Praha 1963.S.43.;. Zpravodaj KPH, 35, 1992, č.12.

Český hudební slovník FFMU Brno na webu – uvádí datum úmrtí 18.10.1992 Brno.

Vůdce a teoretik anarchistického hnutí, od 1840 v emigraci, 1848–1849 účastník několika revolučních bouří.Dvakrát odsouzen k smrti, vězněn v Olomouci, kam byl převezen 16.března 1851 a byl přikován ke zdi.Odtud asi 22.5.1851 odvezen přes Krakov do Ruska, na vyžádání cara.Od 1857 – 1861 ve vyhnanství na Sibiři, odkud uprchl a žil v emigraci.Vůdce anarchistic.sněmu v I.internacionále, odpůrce K.Marxe.

Wielka encyklopedia powzechna.I.War­szava 1965.S.561.; Traub, H.: Květnové spiknutí v Čechách roku 1849.Praha 1929.; Fischer, R.:Političtí vězni v Olomouci od r.1851 – 1857.Olomouc 1931.S.14–16.(fotoportrét)..

Po maturitě na gymnáziu v Zábřehu r. 1948, studoval v letech 1948–1952 na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze. Postupně byl vikářem a poté farářem v českobratrských sborech v Šenově, Strmilově, Semtěši, Praze – Radotíně. V roce 1969 studoval na Ekumenickém institutu v Chateau de Bossey ve Švýcarsku. V roce 1974 byl zbaven státního souhlasu ke kněžské službě a do roku 1990 pracoval v různých povoláních(úředník, pomocný dělník, uklízeč). Od roku 1990 působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlově v Praze, od r. 1995 přednáší na teologické fakultě tamtéž,kde byl jmenován v témž roce profesorem. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77, pořádal bytové semináře, soukromě vyučoval hebrejštinu. V letech 1987–1993 spolupracoval s Local Examinations Syndicate for Religious Studies při oreganizování dálkového studia teologie. Byl členem překladatelské skupiny pro Starý zákon, která připravovala český ekumenický překlad Bible ( 1968–1985), je členem redakčních rad řady křesťanských časopisů. Je editorem edice Rosa na ratolestech: z odkazu evangelických kazatelů nakladatelství Kalich. Uspořádal sborník k 70 tinám L.Hejdánka, je zastoupen v mnoha sbornících. Odborné publikace vydával už v samizdatu. Pod pseudonymem Karel Flossman vyšla v roce 1989 " Moudrost se Starém zákoně. Na svém kontě má přes deset knih. Básnickou tvorbu z let 1953–2003 přinesl titul Hudba pro pozůstalé (Torst, Praha 2006), který obsahuje 55 básní a nekolik kreseb. Žil v Praze.

LES – In: Salon č.504, 1.2.2007. Literární příloha Práva.

univ.prof. ThDr. Milan Balabán

Maturoval na učitelském ústavu v Kroměříži r. 1896, poté učil 1897–1901 v Přerově, do r. 1905 v Kroměříži, spolupráce s F. Vachem a PSMU, Brno. Od roku 1913 působil krátce na Ministrstvu školství v Praze, roku 1922 převzal vedení výzkumných tříd při pedagogickém semináři brněnské univerzity. Autor fejetonů i odbor. pedagogických článků. .

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963, S.45.; Fric, Ota: Hudba na Kroměřížsku a Zdounecku.Kroměříž 1941, S.26.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.31.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947., s.31.;Kdy kde co v Olomouci 1988, červen, S.11.

Hudebník Moravské filharmonie. Vedoucí skupiny pozounistů. V MFO působí od 1. 9.1966.

Materiály MFO.

Lékař, pedagog, badatel i organizátor v oboru pracovního lékařství, rodák z Přerovska se věnoval od roku 1951 diagnostice nemoci z povolání, stál u zrodu poraden ve Šternberku, Přerově a Olomouci, spolupracoval s lékaři na Ostravsku.Od r.1954 působil na LF UP, katedra pracovního lékařství.Od r.1966 se stal docentem a v roce 1976 prvním přednostou nově zřízené kliniky nemocí z povolání. Rozvinul prevenci nemocí z povolání.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.320.;

• mt-: Výročí dne.= Hanácké noviny, 4.8.1992, S.3.;

V měsíci červenci a srpnu si připomínáme…Kdy-kde-co Olomouc červenec-srpen 2010. S.1.

Doc.MUDr. Metoděj Barbořík, CSc.

V roce 1960 absolvoval fakultu architektury a pozemního stavitelství VUT Brno. V letech 1960–1976 působil v projektovém ústavu v Brně ( projekt obchodního domu v Prostějově) a pedagogicky na Střední průmyslové škole stavební v Brně a ve Zlíně. Zde vyučoval architekturu a stavební kreslení. Od roku 1990 se věnuje reklamní a vydavatelské činnosti v nakladatelství Ateliér I-M Zlín., nyní sídlí v Luhačovicích. Je autorem odborných publikací: Funkcionalistická architektura na Moravě: Morava a Slezsko pro podnikatele. Publikoval také v Almanachu k výročí školy SPŠS. Spolu s Irenou Voštovou se podílí na vydávání číslované řady Průvodce Moravou a Slezskem a vydávaní beletrických knih od česko-amerických autorů, zejména kanadských.

Čechová, Stanislava: Literární místopis Zlínska. Zlín 1998. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.22.; http://czechfolks.com/…kladatelstvi- www.atelierim.cz

Ing. arch. Miloš Bařinka

Narodil se na Slovinsku, kam se jeho otec vandrem dostal z Křečkovic. Oženil se tam a přestěhoval s rodinou na Moravu. Obecnou školu a gymnázium absolvoval ve Vyškově, poté studoval Husovu bohosloveckou fakultu. Jako farář působil na mnoha místech Moravy.

Materiály OK Vyškov/1995.

Ředitelka odborné školy pro ženská povolání v Přerově. Účastnila se kulturního rozvoje ve městě. Práce v Literárním kroužku, přednášková činnost

Přerovské Echo, 7–8/1999, S.9.

'

V letech 1949–1952 asistentka výtvar. výchovy UP Olomouc, 1962–1979 prof. LŠU; malba květin, zátiší, tapisérie

Kobza, Fr.: Potkávání něhy.=Stráž lidu, 1987, 14.07., S.4.;Květy pro Marii Bělohlávkovou.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1987, srpen.;Katalog výstavy-M.Bělohlávková­.Olomouc, PKO 1982..

Studia archeologie a historie na FF UK v Praze nedokončil, odešel v r. 1975. Od r. 1995 pracuje v Olomouci na pracovišti archeologické památkové péče – do roku 1998 ústav archeologické památkové péče v Olomouci, poté Archeologické centrum Vlastivědného muzea v Olomouci (1999 a 2001–02 vedoucí a nyní od r. 2003 zástupce ředitele, vedoucí oddělení konzervace a dokumentace. Zabývá se dobou bronzovou, zejména střední. Byl spoluautorem výstavy „Lopatou i počítačem“ VMO Olomouc 2001. Publikuje v odborném a vlastivědném tisku – Střední Morava,8, 1999.S.54–77 (o archeologických nálezech v Tršicích).

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 65.;

Pocházel z početné selské rodiny. Absolvoval učitelský ústav v Příboře a poté působil od r. 1881 jako učitel ve Velké nad Veličkou a v Súchově , kde se stal řídícím. V roce 1888 odešel učit do obce Blatnička, kde se oženil a pak působil na měšťanské škole v Napajedlích. Po různých životních peripetiích prodal majetek a odešel roku 1898 do Petrohradu. Po návratu učil v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Ostravě.. Když byl pro rozpory se školskými úřady předčasně penzionován, odešel do Frenštátu pod Radhoštěm a na delší dobu s dcerou do Vídně. Na výzvu svých přátel z Horňácka se před první světovou válkou vrátil na Slovácko.. Po roce 1918 se odstěhoval k provdané dceři do Skalice, kde krátce učil na gymnáziu, v roce 1934 krátce pobýval v Javorníku, 1937–39 ve Strážnici, odkud se odstěhoval do Luhačovic a nakonec přesídlil k neteři do Olomouce, kde 18. března 1944 zemřel a je pohřben. Rozhodujícím momentem pro jeho literární tvorbu byl právě pobyt na Moravském Slovácku, k němuž přilnul.. Patřil k iniciátorům a hlavním členům tzv. Súchovské republiky, svérázné společnosti bohémů, kam patřili mj. spisovatel Otakar Bystřina, spisovatel František Táborský, malíř Joža Uprka a další. Vzpomínky na toto kamarádství sepsal a pod názvem Súchovská republika v roce 1926 vydal O. Bystřina. Knižně vyšel v roce 1896 román Cikáni, povídky Z tichých vesniček (1897), Ze slovácké vísky (1911), román Jano Šibenec – kurucký komandýr (1917), povídky Skon upíra (1918), divadelní hra Zbojníci (1920) a povídky Žalostiny (1923). Od roku 1898 pravidelně přispíval do časopisu Besedy lidu a užíval pseudonymy Jiří Staša, V. Jurda. Jeho příspěvky najdeme též v Časopisu VSMO (1888–89), v Českém Lidu, Květech, od r. 1913 v Lidových novinách, Nivě, Zlaté Praze a dalších .periodikách.

Prozaik, autor žánrových obrázků ze slovácké vesnice. Ačkoliv pocházel z Hané, rozhodujícím pramenem pro jeho literární tvorbu se stalo Slovácko. Do Olomouce přesídlil až na sklonku života k neteři.

Lexikon české literatury.1.díl, Praha 1985., S.184–185.; Všetička, F.: Zakladatel Súchovské republiky. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce. VSMO 2004. S.16–18.; Ševčíková, H. Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, č.10/2006, S.19;

Narozen na Hodonínsku. Redaktor Hanáckých novin – Přerovsko.

vizitka/1993.;­.Vzpomínka od sestry Elišky Semeniukové. Hanácké noviny Olomouc 2.3.1996.Foto­grafie.

Zatloukal, P. : 1. souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka. /Katalog/. Olomouc, VÚ 1991. ; Kdy kde co, duben 1995, S. 1. .

Narozen v obci Tatíná (na Plzeňsku). Hře na housle se učil na housle u otce a na městské hudební škole v Plzni u V. Stacha v letech 1922–1930. Zároveň studoval skladbu a vykonal státní zkoušku ze hry na housle v r. 1928. Poté učil soukromě v Plzni v letech 1930–1931 a poté odešel na Slovensko, kde učil na Komenského ústavu v Košicích 1931–1935. Vystupoval zde též v rozhlase a byl členem Slovenského kvarteta. Po krátkém působení v Mukačevě a Užhorodě, otevřel si hudební školu v Jičíně v letech 1935–1940. Od r. 1940 koncertní mistr opery v Olomouci, založil zde Český komorní soubor a Olomoucké smyčcové kvarteto, spolup. s rozhlasem, autor rozhl.asových hud. pořadů, úpravy lid. písní. Koncertoval i sólově, hrával v ostravském a brněnském rozhlasu. Autor literárně hudebních pořadů pro rozhlas.

Československý hudeb.slovník­.Sv.1., Praha, SHV 1963, S.95.;

Od r.1951 v Olomouci, v roce 1956 absolvoval FFUP, postgraduál. estetiku na Institutu společen.věd při ÚV KSČ v Praze 1963, v r.1968 (PhDr.).V letech 1955–1957 pracoval ve funkci metodika Krajské lidové knihovny v Olomouci. Poté v letech 1957–1960 učil na jedenáctiletce v Litovli, od r. 1963 na ČSAV Praha, od 1968 Brno.1957–60 externí redaktor Krajského nakladatelství v Olomouci.

Bibliografie kniž.prací členů SČS.Praha 1979, S.9.;Bílek, P.: 175 autorů.P., ČS 1982, S.12–13.;Čeští spisovatelé 20.století.P., ČS 1985, S.37.;Nádvorníková, M.: Literární bibliografie souč.severomo­rav.autorů.Olo­mouc, SVK 1985, S.3–7, 9–14;-pm-: Jubilant .Blahynka.=Štafeta, 15, 1983, č.2, S.31–32.;Zahrádka, M.: Běžec u padesáté mety.=KM Ostrava 1983, č.7–8, S.9.;

V rodišti vystudoval reálku poté v roce 1878 absolvoval Vysokou školu technickou v Cáchách a Báňskou akademii v Berlíně. Vyhledávaný expert na hutní průmysl. V Čechách se objevuje roku 1885 jako vedoucí výstavby vysokých pecí a hutí ve Štěpánově u Olomouce. Působil také v Polsku a Rusku, kde generálním ředitelem hutí Doněck-Jurjevska v Rusku. V roce 1904 se vrátil do Německa.

Biografický slovník Slezska a severní Moeavy. Seš.9. Ostrava 1997.S.19–20.