Osobnosti Moravy.eu

Významný moravský vědec v oboru speleologie a paleontologie. Profesor Univerzity Karlovy v Praze. Středoškolská studia absolvoval i na Slovanském gymnáziu v Brně r. 1897. Jeho děd Jindřich Wankel/1821–1897/, strýc Jan Havelka/1839–1886/. Zabýval se studiem paleolitického osídlení Moravy. Studoval podzemní faunu Moravského krasu. Pilně přispíval do Časopisu Vlasteneckého spolku musejního. Proslavil se objevem světoznámé Věstonické Venuše. V Brně založil unikátní muzeum Antropos. Působil též v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova).

Skutil, Josef: Karel Absolon a Olomouc. ZKVMO 1960, č. 92, S. 238; Archeologické rozhledy. 13, 1961, S. 121–122. ; Časopis moravského muzea, vědy přírodní, 45, 1960, S. 265–268. ; Ilustrovaný encyklopedický slovník. I. Praha, Academia 1980, S. 19. ; Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ?' Praha 1962, S. 5. ;.

• mt-: Výročí dne. Hanácké noviny, 16. 7. 1992, S. 3.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských, slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 49–50.;

Předmostí – součást města Přerov.

Po ukončení školy působil jako na mnohých školách blízkého okolí, nejdéle ve Slavkově pod Hostýnem. V té době dostudoval odbornost na Palackého univerzitě v Olomouci., kde spolu s manželkou promoval. Poslední léta života působil na Základní škole T.G. Masaryka a Bratrství v Bystřice pod Hostýnem.

Syn olomouckého měšťana a zlatníka Jana Jáchyma Aigena. Vyučil se malířství u Dominika Mayera. Poté studoval ve Vídni, kde byl později učitelem malby na Akademii. Maloval krajinky a žánry podle nizozemských a francouzských vzorů. Na Moravě jsou od něho oltářní obrazy v dominikánském kostele a 4 obrazy v kostele u sv. Anny v Brně. V Domě umělců Prtaha jsou 3 obrazy.

Toman, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců.I. Praha 1947.S.9.

Po maturitě na reálném gymnáziu v Hodoníně, studoval v Praze AVU u prof. Hanuše Schwaigra a podle jeho příkladu soustředil pozornost na obyčejného venkovského člověka. Mládí prožil v Tisovci na Slovensku u svých rodičů, kde byl jeho starší bratr Jaroslav malířem. Zde taky v letech 1904–1912 vystavoval se Skupinou slovenských malířů. Po skončení vysokoškolských studií působil jako profesor kreslení v Klatovech a Kyjově, v letech 1911–1938 na gymnáziu v Prostějově, kromě let 1915–1918 kdy byl na vojně. Mezi jeho žáky patřil také Jiří Wolker. V roce 1920 se stal po založení Klubu přátel umění, prvním předsedou. K jeho nejoblíbenějším motivům patřila krajina a okolí kolem Stražiska. Své práce vystavoval po roce 1920, nejvíce však s prostějovskými výtvarníky.

Janoušek, D. : Sté výročí narození prof. Karla Augusty.Štafeta 1983, č. 1, roč. 15. S. 19–21. ;. Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S.10–11. Augusta, J.: Spomienky. Bratislava Slovenský fond umění 1962.;

V Olomouci působil jako advokát, tajemník obchod. komory. Zakladatel staroněmecké školy šachové. Šachový skladatel. Vítěz 1. mezinárod. skladatel. soutěže r. 1856. ;Redaktor čas. Wiener Schachzeitung.

Malá encyklopedie šachu.Praha 1989, S.31.;.

Reálku vystudoval v Kroměříži a Lipníku nad Bečvou, kde začal pracovat v jednotě Sokol. 1920 začal navštěvovat župní cvičitelskou školu v Olomouci. V letech 1920–1939 působil na školách v Bouzově, Července, Litovli a Konici. V dubnu 1939 vytvořil s učitelem F. Krušem první odbojovou skupinu na Litovelsku, která navázala kontakt s Obranou národa v Olomouci. V červenci 1939 emigroval do Polska a vstoupil zde do čs. vojenské skupiny. Do Prahy přijel v roce 1945 již v hodnosti majora. 1949 se stal předsedou Sokola v Praze. 1950 obviněn a odsouzen za porušování služeb. tajemství. Vězněn v Leopoldově.1960 na amnestii propuštěn. Poté pracoval jako pomocný dělník.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.21–22.; Severní Morava. sv. 84.2002. S.81 Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.12–13.;

Rodák z Kozojídek (n.m. Hroznové Lhoty). Vyučen malířem pokojů a po studiu na AVU se zaměřil na restaurátorskou činnost. Od r. 1965 trvale v rodném kraji. Malíř-krajinář, zátiší, figurální kompozice. Soustředil se hlavně na portrét a lidové kroje. Reastaurátorské realizace: triptych stropu sněmovního sálu v kroměřížském zámku, fresky v knihovně a refektáři v klášteře Hradisko v Olomouci, nástěnné malby v lékárně, Uherské Hradiště. Člen SVUM Hodonín.

Slovácké noviny, 26.2.1997.In: Zrcadlo památek.Únor 1997, Olomouc, Památkový ústav 1997, s.19.;.Fabián,J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.26.;

Dětství prožil v Bystřici, studoval SZTŠ-veterinářskou v Kroměříži, kde absolvoval r. 1967. Po vojně studoval FFMU v Brně obor čeština, dějepis-dipl. práce Science fiction v soudobé české literatuře. Od 1974 pracuje v nakladatelství Blok Brno. Verše, povídky a překlady z ruštiny publikoval časopisecky (Universitas, Rovnost, Literární měsíčník, Brněnský večerník).

Slovník české literatury 1970–1981.Praha, ČS 1985, S.30.;.

Profesor gymnázia v Přerově v letech 1903 – 1930, starosta Přerova 1923 – 1927, předseda spolku " Pokrokové dívčí pedagogium".

SOKA Přerov.

Redaktor olomouc. Pozora a šéfredaktor Mor. večerníku v Olomouci a Národních novin v Brně. Ved. redakce brněnské filiálky Národních listů.

Z díla: Červení mravenci.1924­.Kulatá velmoc.;Veselé sportovní vzpomínky a vážné připomínky.P., 1944.; Biografie: Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha, 1934, S.102.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, NK 1962, S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.559.;.

Studoval UPŠ Praha v letech 1938 – 1943. Ilustroval 3 knihy pohádek. Působil v Předmostí u Přerova (n.Přerov).

Toman, P.: Nový slovník čs.výtvarných umělců.I.Praha 1947.S.84.;.

Do r. 1904 působil ve Vídni.Potom jako profesor kreslení ve Varnsdorfu. Od 20. let žil a vystavoval v Šumperku.

Filipová, Milena;Malíř Karl Brachtel.Severní Morava, 1985, sv.50, S.58–62.;.

Narozen v rodině obchodníka. Vystudoval vyšší reálku v Olomouci a vysokou školu technickou ve Vídni. R.1868 přijal místo ředitele vrbenské přádelny. R. 1870 přesídlil do Olomouce. Zde byl zvolen za direktora Sdružení moravských cukrovarů, spolu s Morizem a Robertem Primavesim založil Vrbenskou přádelnu a tkalcovnu juty ve Vrbně pod Pradědem. Od r. 1886 víceprezident Obchodní a živnostenské komory v Olomouci, 1896–1918 starosta města Olomouce. Průmyslový podnikatel, ředitel textilních továren, cukrovarů.

Kulturní kalendář okresu Šumperk.Šumperk OVM 1994.S.14.; Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.44–45; BSSSM,seš.4(16­.).Ostrava 2003. S.22.

V roce 1959 absolvoval K. Brožek katedru loutkářství DAMU v Praze. Poté působil jako režisér střídavě v řadě činoherních i loutkových divadel (Semafor, Černé divadlo, Laterna magika, loutková divadla v Brně, Košicích, Plzni, Žilině, Praze).

V letech 1979–90 byl režisérem Divadla J. Průchy na Kladně, od roku 1990 je ředitelem kladenského loutkového divadla Lampión.

Tato dvojí orientace, činoherní a loutková, je výrazem jeho směřování k formám moderního divadla, které ve své snaze o umělecké postižení totality světa stírají hranice jednotlivých divadelních druhů a žánrů. Ve své režijní tvorbě uplatňuje metaforické vidění a neotřelou symboliku. Zdůrazňováním hudební a ještě více výtvarné stránky inscenace usiluje o silnou smyslovou působivost a monumentálnost.

K jeho významným režiím patří Smrt Tintigalova (Maurice Maeterlinck), Stvoření světa (Milan Pavlík), Zlatovláska (J. Kainar), Ze starých letopisů (I. Olbracht), Hamlet (Shakespeare) a další. V linii komediálních žánrů dosáhl pozoruhodných úspěchů v nastudování loutkové hry Jana Nepomuka Laštovky Jan Žižka u hradu Rábí (Divadlo dětí Plzeň, 1974) i Mozartova Dona Giovanniho (Národní divadlo marionet Praha, 1990).

ČBS.Praha Academia 1992, S.69.;. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. (web Libri).

Vyrůstal v Řepčíně u Olomouce. Jeho otec obchodník s látkami. V roce 1952 vstoupil do žákovského týmu Spartaku Moravské železárny. Vystudoval SPŠS a poté se aktivně věnoval fotbalu i hokeji. Vynikal v mužstvu MŽ, které se v r. 1961 dostalo do krajského přeboru a za dva roky do II.ligy. Za Olomouc hrál i II. ligu v hokeji. V roce 1965 přestoupil do Baníku Ostrava. Tam se mu ale nelíbilo a tak se po roce vrátil do rodiště. Pracoval v projekci a záhy odešel do investičního oddělení a podílel se na výstavbě Sigmy v Hranicích. Karel B. hrál fotbal do 34 let a ze dne na den se stal trenérem v Sigmě MŽ Olomouc. Když po šesti sezónách v roce 1979 odcházel, klub hrál II. ligu a KB měl trenérský diplom. Tři roky dojížděl do Prahy na Fakultu tělesné výchovy a sportu. Působil pak v Prostějově a v prvoligové Zbrojovce Brno. V roce 1983 se vrátil domů, aby Sigmu opět vrátil mezi elitu. Když v roce 1986 skončil tým pod jeho vedením čtvrtý v lize a dostal se do Poháru UEFA – byl to největší úspěch ve fotbalových dějinách Olomouce. V roce 1987 začal působit v reprezentaci do 21 let, kde byl jednu sezónu, pak přešel do Žiliny, do TJ Vítkovice a znovu se vrátil a opět dosáhl v Olomouci 3. místo v lize, start v poháru UEFA a v něm vítězství nad Torpédem Moskva i Hamburkem. Poté Hanáky vyřadil až Real Madrid. O rok později skončil tým opět třetí a v Poháru UEFA ho vyřadil ve třetím kole Juventus Turín. V letech 1994–1995 působil v týmu Petra Drnovice a v Internu Bratislava a opět se po návratu na dvě sezóny1995–1997 zapsal do historie Olomouce. Vedl další čtyři roky reprezentaci jednadvacetiletých. Druhé místo jim zajistilo účast na olympiádě v Sydney, ale ve skupině v USA ani jednou nevyhráli. Koncem roku 2001 převzal jedenadvacítku jeho asistent M. Beránek a tým v roce 2002 vyhrál mistrovství Evropy. Výhra v září 2003 znamenala postup na Euro v Portugalsku. A tak se střídají výhry s prohrami a úspěchy s neúspěchy. Po zkušenostech v Rakousku se vrátil Karel Brückner zpátky do rodiště. V roce 1998 obdržel Cenu města Olomouce za vynikající a dlouholetou činnost oddílu kopané SK Sigma Olomouc za rok 1997. Medaili Za zásluhy I. stupně převzal Karel Brückner v dubnu 2022 ačkoli mu je udělil prezident Miloš Zeman již v roce 2020 u příležitosti 102. výročí založení samostatného Československa, ale kvůli koronaviru se slavnostní ceremoniál konal až nyní.

Ševčíková, H. – Petřík,M.: Cena města Olomouce za rok 1997. Olomouc 1998.; Kolář, B.: Karel Brückner. Olomouc.cz Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2009, č.11. S.5.; deš: Karel Brückner převzal medaili za zásluhy. Olomoucké listy, 2022,č.4. S.24.

Vnuk a poslední přímý potomek Karla st. ze Žerotína, příslušník kalvínského křídla jednoty bratrské.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Ostrava­.Ostravská univerzita v Ostavě 1996. S.16–17.

V letech 1938–1942 studoval na Škole umění ve Zlíně, po osvobození VŠUP Praha u prof. Strnadela. Od r. 1952 v ND Praha, asist. šéfa výpravy. Zasloužilý umělec.

Katalog výstavy Vyznání životu a míru …P., SČVU 1985, S.160.; Scénografové z Hané-jubilanti.. In.: Zpravodaj VSMO 1981, č.15–16, S.47–48.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.49.;.

Bufková-Wanklová Karla se provdala v roce 1872 za Dr. Wilibalda Absolona a bydlela v Boskovicích. V roce 1878 se stala matkou pozdějšího univerzitního profesora a objevitele podzemí Moravského krasu Karla Absolona. Když ovdověla, vrátila se roku 1883 k rodičům, kteří se přestěhovali do Olomouce. Zapojila se do činnosti VSMO. Sestra Vlasty Havelkové a Madlenky Wanklové. V roce 1885 se podruhé provdala za Eduarda Bufku (1854– 1921) a přesídlila do Prahy. Časopisecky publikovala drobné beletristické práce. Literárně upravila a vydala tři sbírky lidových moravských pohádek a pověstí (Z Ječmínkovy říše; Moravské povídky a pověsti ; Moravské pověsti a pohádky;) Těžištěm tvorby zůstaly dva soubory lidových moravských pohádek a pověstí. Hodně publikovala ve Vlastivědném sborníku pro mládež střední Moravy.

Z díla: Moravské povídky a pověsti. Praha 1898. Moravské pověsti a pohádky. Praha 1920. Bratři na Helfštýně. In: VSMŽO, 4, 1925–1926, s. 156–159. Černý kůň na Dolním náměstí v Olomouci. In: VSMŽO, 2, 1924, č. 9 – příl. , s. 13–15. Podkova na Tepenci. In: VSMŽO, 2, 1923–1924, s. 60–62. Pověsti o Ječmínkovi. Ukrutný rytíř na Helfštýně. In: VSMŽO, 5, 1926, č. 1-příl. , s. 3–7, s. 11–16.

Doupalová, E. : Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc 1987. S. 125. Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 30. Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1962, s. 28. ;. Lexikon české literatury. Díl 1. Praha 1985. S. 326. Ševčíková, H. : Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

• mt-: Výročí dne (29.11.).Hanácké noviny, VII, č. 142, 28.11.1996.S. 3.;

Po studiích v Kroměříži r.1839, učitel a varhaník v Hradisku u Kroměříže (n. m.č. města Kroměříž), do r. 1842.Pak studoval vídeňskou konzervatoř do r.1845.R.1847 se vrátil do Kojetína a r. 1862 zde založil zpěvác.spolek Jaroslav.Od r.1866 půs.v Kro­měříži, sbormistr Moravana, do r. 1880, ředitel kůru u Sv.Mořice 1876/80 a učitel zpěvu Concordie.Psal drobné chrámové skladby.

Československý hudební slovník.I.Praha SHV 1963, S.165.;Fric, O.: Hudba na Kroměřížsku a Zdounecku.Kroměříž 1941.;Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.I.Praha 1982, S.65.;.

V letech 1884–1888 pracoval v olomouckém Našinci. S matkou a sestrou bydlel na dnešním Malém náměstí č.5. Jeho jménem je označena ulice na Nové Ulici. Z Olomouce odešel 28.11.1888.

Lexikon české literatury. – Praha : Academia, 1985.S.387–389. Přichystal Antonín: Významné postavy v názvech ulic. Olomouc 1979.

Studoval na gymnáziu v Přerově. Za války ruský legionář, po návratu byl úředníkem, od r. 1921 asistentem a pak odborným pracovníkem Zemského muzea v Opavě. Při zaměstnání vystudoval etnografii a dějiny umění na FFUK v Praze. V r. 1935 ředitelem Zemského muzea v Opavě. Byl především etnografem zamřeným na lidovou keramiku. Po odstoupení pohraničí přešel do Brna, kde byl správcem numismatické sbírky a úředně penzionován r. 1942. K řízení opavského muzea se vrátil po válce , v letech 1945–1948 poté, co byl v květnu 1945 krátce ustanoven ředitelem ZMM v Brně. V roce 1949 byl z politických důvodů odvolán a působil pak jako vědecký pracovník Archeologického ústavu ČSAV v Brně, kde se zabýval raným středověkem, výzkumem slovanské keramiky.

Ficek, Viktor: Biografický slovník širšího Ostravska.Opava, Slezský ústav ČSAV 1983, seš.5, S.30–33.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 115.;

Vlast.jm.Karel Černý, podle matčina dívčího příjmení Valtrová, se psal liter.jménem.V roce 1923-leden 1926 šéfem činohry divadla v Olomouci.

Lexikon české literatury.Díl 1.P., Academia 1985, S.454.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.26.;.

Odb. učil měšťanské školy v Ostravě na Zámostí. Popraven v Osvětimi.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.23.;.

Vzdělán v oboru stavitelství se zaměřením na památkovou péči. Je spoluautorem koncepce vlastivědných ústavů, která by měla spojit muzejní, památkové a výstavní aktivity v regionech. Věnoval se záchraně a obnově památek. V roce 1969 založil časopis Obnova památek, kde byl výkonným redaktorem. Po 13 číslech byl zastaven. Iniciátor založení Střední odborné školy památkové péče v Šumperku. Věnuje se soudnímu znalectví.

Gronychová,M.: Karel Čunderle osmdesátiletý., Severní Morava. sv.90, 2005, S. 68–69. Nekrolog. Severní Morava. Sv. 100.S. 101–102.

Redaktor časopisu Národ a škola. Přispíval do Lidových novin v Brně, črty a fejetony. Autor vlastivědných publikací. Ředitel učitelského ústavu v Brně. Autor vzpomínek z rodiště : „Hrstka vzpomínek z bývalé Hané“.

Pospíšil, F.: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923.S.102.;Sprin­ger, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.33.;.