Osobnosti Moravy.eu

Profesor střední hospodářské školy v Přerově, zakladatel Akciové rolnické továrny strojených hnojiv a lučebnin v Přerově.

SOKA Přerov.

Vstoupil do řádu redemptoristů a na kněze byl vysvěcen 29. června 1941 v Praze. Protože to bylo v období 2. světové války, kdy Bludov patřil do odtrženého sudetského území, které patřilo přímo do Říše, nebylo možné, aby mohl P. Adámek v rodné obci sloužit primiční mši svatou. Náhradou za Bludov mu tak byl domovský klášter v Července. Po vysvěcení působil v Obořišti. V červnu 1947 dostudoval doktorské studium a byl mu přiznán titul doktora teologie. Rok 1948 prožil při studiích v Římě (za jeden rok vystudoval dva ročníky), poté se vrátil zpátky do vlasti – do Obořiště. Stejně jako oba předcházející kněží byl od roku 1950 internován na řadě míst republiky – v Želivu, v Králíkách a jinde. Známým se stal především díky své velké znalosti jazyků. Proto se v posledním roce svého života podílel na ekumenickém překladu Nového zákona. V té době již byl znovu pro režim nepohodlný a tak byl zaměstnán jako údržbář objektu Domova postižených dětí v Horní Poustevně, okres Děčín, kde také zemřel. Je pochován v rodinném hrobě na bludovském hřbitově.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1990.S.5.;Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974.S.5.;.

Narozen v Křemačově (n.m.č. Mohelnice). V letech 1965–1969 studoval konzervatoř v Brně a to klavír a skladbu. Poté ještě skladbu na JAMU u Miroslava Ištvana. Pedagogicky působil ve Valašských Kloboukách, kde učil na ZUŠ a též působil jako sbormistr. Inspirován pro skladatelskou činnost přírodou. Zemřel z vlastní vůle.

Vychován u čes. bratří v Prostějově, 1577–1583 duchovním v P. 1574–75 ve Zdounkách. Autor čtyřhlasé písně proti P. Kyrmezerovi. Autor satirických, duchovních a příležitost. básní. Též pseud. Městecký.

Československý hudební slovník.1.Praha SHV 1963, S.18.; Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.36–37.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha SPN 1973, S.350.;.

Z data narození je znám jen rok 1520

Bratrský kazatel, překladatel a pedagog. V roce 1564 se stal učedníkem v Přerově, záhy odešel na univerzitu do Wittenburgu, kde absolvoval r. 1567 a stal se Mistrem. Poté se stal správcem bratrské školy ve Třebíči a r. 1572 byl vysvěcen. R. 1577 byl zvolen na synodě v Holešově za staršího biskupa jednoty se sídlem v Ivančicích.

Literární lexikon.1.Praha 1985.S.39.;. Fabian, Josef – Ševčíková,Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S. 5.;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1357

Od r. 1887 advokátem v Olomouci. Byl dobrým řečníkem a obhájcem. Člen Národní jednoty, Matice školské, Sokola-starostou v letech 1890–93, ve výboru Žerotína. Napsal a vydal knižně: Burdova žena/o vlastní manželce/. Pseud. Antonín Doubrava. Autor publikací z dějin čes. spolk. života v Olomouci. Mecenáš výtvarného umění. V závěti odkázal část financí na založení Galerie výtvarného umění v Olomouci. Z díla: Z malých kořenů.Olomouc, vl.n.1912.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.7.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947,S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha, SPN 1973, S.354.;.

V letech 1974 – 1978 studoval SUPŠ v Uh. Hradišti, poté do r. 1984 VŠUP Praha, detaš. ateliér ve Zlíně. Žije a pracuje střídavě ve Velké u Hranic (n.m.č. Hranice), v Brně a Šarovech. Samostatně vystavoval v Olomouci v G pod podloubím r.1988. a kolektivní výstavy Pohyb kolem středu Galerie Caesar r. 1999. V roce 1991 vystavoval Sochy na náměstí v Hranicích a r. 1998 na výstavě Sochaři UB na Zámeckém nádvoří v Hranicích. Účastnil se r. 1989 kolektivní výstavy ve Sdruženém klubu ROH Uničov a také v Prostějově. Absolvoval několik zahraničních stipendijních pobytů ( New York, Hannover aj). Ve své tvorbě dává přednost sklu, dřevu, železu a kameni. Je členem TT klubu a Spolku olomouckých výtvarníků. Pedagogicky působí na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně od r. 1998. Nyní Prof. akad. sochař.Vedoucí ateliéru sochařství II.

Boháčová, Y.: Jan Ambrůz – Objekty. Galerie pod podloubím. Katalog výstavy.Olomouc 1988. Boháčová, Y.: 10 sochařů B. Muzeum Hranice 1998. Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté.Olomouc 1991.;. Fabián, J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí. 2009. S.6.;

Vystudoval SPŠ strojnickou, fotografuje od r. 1974, abs. IVF a školení pro porotce a lektory. 1974–80 člen SČF, od r. 1983 člen skupiny FO. Od r. 1979 vystavuje individuálně i kolektivně.

Foltýn, J. : Andrýskovo objevné zklamání. Československá fotografie 39, 1988, 8, S. 352. ;Česká amatérská fotografie 1945–1989. Katalog výstavy. Praha 1989, S. 28. ;

Hráč hokeje – pravý obránce, trenérem od r. 1969. V Olomouci trenérem MDS Olomouc 1973 – 1974, poté působil v TJ Prostějov. V r. 1962 – 64 vedl reprezent. mužstvo ČSS v Pardubicích..

Gut, K.: Malá encyklopedie ledního hokeje.Praha, Olympia 1986.S.15, foto, S.16.;.

Studoval gymnázium v Uherském Hradišri. Po maturitě odešel studovat na českou univerzitu do Prahy, kde byl v roce 1907 promován na doktora. Téhož roku bzl jmenován sekundárním lékařem v zemské nemocnici v Olomouci, kde pobyl 4 roky. Nejdéle pobýval na oddělení pro vnitřní nemoci u doc. MUDr. Kose. V roce 1911 přestoupil jako sekundární lékař do zemského léčebného ústavu v Kroměříži.

Almnach českých lékařů. Praha, vl.n. 1913. S. 9.

V r. 1931 absolvoval Průmyslovou školu sochařskou v Hořicích, 1931–32 AVU Praha, 1934 u prof. Španiela. Plastika portrétní, figurální a pamětní desky. Díla v NG Praha, muzeum Přerov. K nejlepším patří medaile J. A. Komenského, jejíž reverz je věnován 20. výr. osvobození a avers představuje Přerovské povstání.

Toman, P.: NSČSVU I.Praha 1947. S.31.;Toman, P.: Dodatky.Praha 1955, S.21.;ZKVMO, 1983, č.223, S.5.;SOKA Přerov, duben 1994.;Lid.demo­kracie, 26.5.1978, .

Provozoval živnost krejčovstí nejprve doma, později pracoval pro OP Prostějov. Dostával zakázky od vyhlášených olom. krejčovských firem (fima Stoklásek, firma Hrabal v Olomouci). Ve volném čase dělal knihovníka v Liboši. Později začal pracovat ve strojírnách v Uničově, nakonec ve Štěpánově na hutích u vojáků. Poté odešel do důchodu.

Informační zpravodaj pro občany Liboše a Krnova, č.12/2006, S.7; .

Narodil se v Šumperku, ale od jednoho roku žil v Ostravě. Vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po ukončení studia pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, poté se živil jako překladatel na volné noze. Pravidelně přispíval do časopisu Respekt, spolupracoval s časopisem Host. Debutoval v roce 1995 v naklad­telství Sfinga, kde vydal 17 povídek s názvem „Středověk“.V próze „Boží lano (1998) hledá víru v Boha. V nakladatelství Host v r. 1998 vyšlo 16 povídek s názvem "Prázdniny“, jejichž společným tématem jsou spolužáci..Celkem vydal na třináct titulů prózy. Za titul " Zeptej se táty" (2010) románu o umírání svého otce lékaře (2005), o smrti, o prázdném místu po člověku, získal v anketě Lidových novin ocenění Kniha roku 2010. Této pocty se už nedočkal. V r. 2011 dostal titul Magnesia Litera Kniha desetiletí. Reprezentativní soubor Balabánovy povídkové tvorby vyšel posmrtně s názvem „Povídky“ (Brno 2010.)

Vikipedie.cz BSSSM supplement 1.Ostrava 2011. S.19–20.

Mgr. Jan Balabán

Vl.jm. Alexander Balcárek. Pocházel z rodiny hostinského, v raném dětství ztratil matku a v patnácti letech otce. Střední školu studoval v Olomouci, vysokou školu ve Vídni. Na škole se udržoval kondicemi, prodáváním knih, opisováním. R. 1861 odešel z Vídně do Prahy, kde se stal korektorem v Jeřábkově tiskárně. Jeho básně vycházely v dobových časopisech. Spolupracoval s Občanskou Besedou.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.16. Hýsek, M.: Literární Morava v letech 1849–1885. Ostrava 1911.;

Jeho otec i dědeček patřili k vesnickým kantorům. Dětství prožil v Charvátech. Otce ztratil v deseti letech a již jako malý, zastupoval svého otce v době nemoci ve hře na varhany. Gymnázium vystudoval ve Slaném, kam se jeho maminka se třemi malými dětmi odstěhovala k příbuzným. Učitelskou dráhu zahájil v Morkovicích a zde pobyl čtyři roky. Založil pěvecký sbor, který tam přetrval několik desetiletí. Do Velké Bystřice přišel v roce 1892 a působil zde 37 let. Zprvu jako učitel, později byl ředitelem školy. V mimoškolní době pracoval v místní veřejné knihovně, kterou vedl v letech 1895–1929. Pod jeho vedením se knihovna stala nejlepší na střední Moravě. Po absolvování státního knihovnického kursu mu byl svěřen dozor nad knihovnami ve čtrnácti obcích. Aktivně působil taky v Jednotě divadelních ochotníků. Režisérem byl zvolen v roce 1903. Pod jeho vedením divadlo doslova vzkvétalo. V roce 1906 převzal i funkci starosty spolku. Záhy získala JDO pověst jedné z nejlepších v širokém okolí. Do divadelní činnosti vnášel nové, moderní směry a postupy. Hry sám vybíral, opisoval, většinu režíroval a při představeních působil i jako nápověda. Za jeho působení v JDO bylo sehráno 233 her včetně operet a scénických ukázek z českých oper, 40 her se zpěvy pro děti. Za jeho vedení se pořádaly národní slavnosti v místním parku. Byla tam uvedena jízda králů, královničky, hanácké svatby, přástky a jiné. V roce 1918 měl spolek na 120 členů, z toho 95 činných. Pečlivě vedl také hospodaření a účetnictví spolku. Výnosy spolku věnoval na veřejnou knihovnu a na školní pomůcky. Organizoval režisérské kurzy, společné návštěvy ochotníků na divadelní představení v Olomouci. Po založení Jiráskova olomouckého okrsku divadelních jednot ÚMDOČ v listopadu 1926 byl zvolen jednatelem jeho výboru. Byl vesnickým jednatelem Umělecké besedy v Praze a důvěrníkem spolku Moravských výtvarných umělců, Družstva práce a Družstva Kola moravských spisovatelů. Zemřel 11. června 1929 ve Velké Bystřice. Od jeho smrti je v názvu knihovny jeho jméno.

Ševčíková Hana: Středomoravská výročí květen 2019 – Týnecké listy s. 4.

Narozen ve vesnici Řimice, součást obce Bílá Lhota.

Regionální historik, který žil v Bystřici pod Hostýnem, psal kroniku města. Ředitel ZŠ v Bystřici pod Hostýnem. Stál u zrodu a byl dlouholetým redaktorem měsíčníku Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem.Čestný občan Bystřice p.H. Poslední desetiletí žil v Domově důchodců v Bystřici.

Fabián, J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.15.;

Absolvoval českou reálku v Šumperku a v letech 1927–1934 studoval Akademii výtv. umění v Praze, u Maxe Švabinského. Jako nadaný a pracovitý student získal stipendium na tříletý pobyt v Paříži. Jeho tvorba byla ovlivněna franc. výtvarným uměním. Do roku 1959 užíval J.V. B. rodného příjmení Směšný, poté důsledně pouze Barnet. V roce 1958 vystavoval své dílo v rodišti. Jeho dílo je zastoupeno v NG Praha, na některých čs. konzulátech a vyslanectvích v zahraničí a také na obecním úřadě a ve škole v Bludově a v OVM Šumperk.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava 1998. S.13–14.; Turková, A.: Zapomenutý malíř J. V. Barnet. In: Severní Morava, 70, 1995.;

Sportovec, atlet, oštěpař. Začínal v Lokomotivě Šumperk r. 1960, trenér B. Kyselý, poté v Lokomotivě Olomouc, týž trenér v 1965 – 1967, poté na Slovensku, v Třinci a od r. 1980 –1983 opět v Olomouci. Držitel čs. rekordu 79, 78 /1969/.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.29.;.

V roce 1937 vstoupil do kapucínského řádu a v roce 1943 byl vysvěcen. Za války byl totálně nasazen. Působil v Opočně, kde lektorem církevních dějin. Od r. 1949 byl novicmistrem. V roce 1950 byl internován, sloužil u PTP, byl vězněn a po propuštění pracoval v Kopřivnici jako dělník. Od r. 1968 vykonával kněžskou službu a tajně vychovával řeholní dorost. Po roce 1989 byl magistrem juniorů v Olomouci. Napsal několik knih s duchovní tématikou.

Fabián,J.- Ševčíková,H.:Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 19.;

Vědecký pracovník, náměstek ředitele pro výzkum, člen ČAZV. Studoval VŠZ, agronomie Brno 1959. 1966–74 předseda JZD Budetsko, 1969–71 člen Rady gener. kontrolora ČSR, předseda Č. zem. společnosti Prostějov. Autor publikací a článků v odborném tisku . Pracuje ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinářském v Olomouci.

Kdo je kdo 1994/1995.Praha, Modrý jezdec 1994.S.30.;.

'

V letech 1945–1951 absolvoval gymnázium v Zábřehu, po studiích v Praze na UK 1951–1953 fakulta společenských věd VŠPHV, obor historie, v letech 1953–1955 FFUK působil jako ved. pobočky Státního archivu Opava se sídlem v Olomouci pracoviště Janovice 1958–1960, 1960–1962 vedoucí archivu v Janovicích. Od r. 1962 PhDr., CSc, habilitace 1969 na katedře historie FFUP. Profesorem 1980–1990, DrSc.1984..Stal se jedním ze zakladatelů jejího Kabinetu regionál. dějin při katedře historie FFUP 1962–1992. Od r. 1996 externista Předseda redakční rady ÚV ČSPB 1988–1989, člen redakční rady ČaČH 1986–1989, člen předsednictva ČSHS 1988–1989, předseda redakční rady Acta UP (Facultas philosophia 1976–1984 a Historica 1979–1990. Člen redakční rady VVM 1974–1979, člen redakční rady Vlastivědných listů v Opavě 1979–1989 a člen redakční rady Severní Moravy v Šumperku od r. 1973. Jeho odborná činnost zaměřena na české dějiny 1918–1945, protifašistický odboj v českých zemích a okupované pohraničí, regionální dějiny a historický místopis, dějiny měst a obcí, nauka o historických pramenech a archivnictví. Dlouholetá polupráce s olomouckým nakladatelstvím Adla – autor příruček pro studium dějin. Rozsáhlá publikační činnost. Zemřel na mozkovou mrtvici.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk, Vlastivědný ústav 1974, S.5.
ZVSMO, 1982, č.17–18, S.34–35.; Lexikon současných českých historiků. Praha 1999.č.z.17. Spur­ný, F.: Severní Morava, 43, 1982. S. 71–76. Spurný, F.: Severní Morava, 62, 1991. S.76–78. Olomoucký den, 31.12.2005– Už jen vzpomínky, S.4., Severní Morava, sv.91. 2006, S. 70–75 /foto/ Hoffmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha, LIBRI 2000. S.68. BSSSM, seš.8 (20.) Ostrava 2006 S. 15–17.(Bibliografie)

Doc. Josef Bartoš, DrSc.

Základní školu vychodil v rodišti, poté studoval reálné gymnázium v Hodoníně, kde maturoval v r. 1951. Poté vychovatel na odborném učilišti čs. stavebního závodu ve Vsetíně, 1953–1955 ZVS a učitel na OU Zbrojovky Vsetín 1955–1960. Při zaměstnání studoval Vysokou školu ruského jazyka a literatury v Praze, kde promoval jako filolog r. 1960. Poté 1960–1964 odborným asistentem současného ruského jazyka na Pedagogickém institutu ve Zlíně a souběžně vědecká aspirantura v oboru český a ruský jazyk na FFUK Praha 1962–1965 CSc. a 1964–66 učil na Technologické fakultě VUT Brno se sídlem Zlín, 1966–1973 působil na Katedře českého jazyka a literatury FFUP v Olomouci, r. 1967 PhDr. V letech 1973–1983 vychovatelem mládeže ve Zlíně, 1983–1990 redaktor a vedoucí útvaru VTI v DAK Slušovice. Od r. 1990 ved. sekce lingvistiky na katedře bohemistiky a slavistiky FFUP až do r. 1998. V roce 1991 habilitoval v oboru současný český jazyk na FFUP. Doc. PhDr. Jaroslav Bartošek, CSc. působil od 1998 na FT, FaME VUT a UTB.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.;Seznam přednášek na FFUP 1991–92.Olomouc 1991, S.17.;. Životopisná data od dcery Jany Gavendové, email 7.10.2013

Rodným jménem Nováková. V letech 1959 – 1964 absolvovala FFUP v Olomouci, obor čeština a dějepis a 1971 obhájila doktorát (PhDr.) v oboru stylistika českého jazyka, 1986 kandidaturu věd (CSc.). V letech 1964–1969 učila na Základní škole ve Velké Bystřici, od 1971 v Olomouci, kde do r. 1976 na fakultní škole Komenium. V roce 1976 přešla do Hradce Králové, kde působila na Vysoké škole pedagogické do roku 2010.V r. 1999 habilitovala na FFUK Praha. Od r. 2002 působí na FF Univerzity v Pardubicích. Šéfredaktorka časopis Češtinář, členka Jazykovědného sdtužení a Onomatické komise AV ČR.

Benýšková, J. – Vích,F.: Literární Hradec Králové. 1994. S.6.

Doc. PhDr. Jana Bartůňková, CSc.

V letech 1873–1876 voj. služba u dělostřelců v Olomouci, kde pak vstoupil do knihkupectví V. Žakovského- do r. 1880. V Olomouci působil v Sokole. V r. 1883 otevřel 1. české knihkupectví v Brně.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.152–153.;.