„Poslání knihy je především v tom – a nemůžeme to dosti
zdůrazňovati – , aby se lidé naučili domýšleti všechny situace.
Poslání všech knihoven je především v tom, aby lidstvo, vycházejíc
z nich, vidělo jasně do všech nitek kteréhokoliv případu lidského
dění. Ať je z toho určitá labilita společnosti, kterou přináší
každý rozptyl teoretické literatury! Tato labilita je lepší než dnešní
stabilita lidského nepřemýšlení, které se opírá pohodlně o obecně
uznané pravdy.“ Jiří Mahen
Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být
číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují
i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text
nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text
zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do
vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít
vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že
u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu
(u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi
jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je,
samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována
i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže
„našeptávač“.
Narodila se v Konici do rodiny Františka Strnada, živnostníka, a jeho
manželky Marie, dcery německého sedláka z Uničova. Doma se hovořilo
německy. Životní osudy spisovatelky se odvíjely různě. Prožila šťastné
dětství v Konici, mládí v nedostatku a nouzi na Vlčicích. Studovala
v Olomouci na 2 leté německé obchodní škole v letech 1935–1937.
V roce 1940 byla totálně nasazená na práci v Říši v tyrolských
Alpách, odkud si přivezla námět k prvnímu románu Aigen, který vyšel
v roce 1944 v Brně. Druhý román Obyčejné děvče vyšel v roce
1948. Posléze si ve vlčické papírně vybudovala dobré postavení a
uznání jako ekonomka závodu, ale zažila i politickou persekuci a
ponížení, když musela vykonávat nejtěžší manuální práce jako trest
za nesouhlas s politickou situací po roce 1948. Následná zaměstnání
v hanáckých cihelnách a v zemědělství jí opět přineslo úspěch a
respekt, ale znovu musela strpět ústrky. Byla členkou Moravského kola
spisovatelů v Brně a Sdružení spisovatelů z Hané, jehož centrum bylo
v Olomouci. Spisovatelka žijící mimo kulturní centra vedla čilou
korespondenci s českými literáty, těchto jmen: František Kožík, Václav
Renč, Dalibor Chalupa, Vojtěch Martínek, Jan Čep, Petr Bezruč, Martin
Strouhal nebo Josef Koudelák. Její poezie a tvorba pro děti nebyla
publikována. K ní se upnula v době různých politických ústrků.
A poprvé se objevila až ve sborníku prací vydaném k 100. výročí
narození moravské autorky za ediční spolupráce Františka Všetičky
v roce 2020. Poslední léta žila v Lechovicích u Pavlova nedaleko
Mohelnice. Zde také zemřela ve věku nedožitých 73 let. Je pohřbena
v Pavlově. V roce 2022 vyšlo 2. vydání knihy Aigen, péčí syna Martina
Hekele.
Zdroj:
Filip, Zdeněk: Kulturně historický kalendář okresu Šumperk
1995.Šumperk 1994, S.25. Filip,Z.: Biografický slovník okresu Šumperk.
Šumperk, OVM 2001. S. 27. Všetička, Fr.: Spisovatelka Žofie Hekelová.
Olomouc, CULTUM 2020 s vydavatelem Martinem Hekelem. Paměť národa.
Fotky:
Jste si naprosto jisti, že chete tanto záznam smazat?