Osobnosti Moravy.eu

Od r. 1547 byl konšelským notářem v Olomouci. R.1563 získal od císaře šlechtický erb s predikátem „z Polansdorfu“. V Opavě absolvoval luterskou latinskou školu a ve Vratislavi městskou školu u sv. Alžběty. V r. 1590 byl v Basileji promován na doktora teologie a 1596 přijal na tamější univerzitě profesuru. Dvakrát byl zvolen rektorem univerzity. V letech 1598–1600 a 1601–1609 zastával úřad děkana teologické fakulty, v letech 1600–1601 a 1609–1610 byl rektorem basilejské univerzity. Jeho nejvýznamnějším dílem je »Syntagma theologiae Christianae« (1609/10). Podílel se též na překladu Bible kralické.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.100–102;

Německy píšící básník

OK Kroměříž, .

Narozen v rodině pěkaře Jana Z. Od dětství však žil se svými rodiči v Litovli. V Litovli se vyučil malířskému řemeslu. Ve dvaceti letech se odhodlal opustit řemeslo a chtěl nadále studovat. R. 1905 se přihlásil do 4. třídy gymnázia Po roce, ale školu opustil a začal malířství studovat v Mnichově, Paříži, Římě.Do vlasti se vrátil 1928.V Praze se zasloužil o postavení umělecké galerie J.V.Myslbeka. V rodném kraji uspořádal soubornou výstavu v září 1938. Vynikal jako portrétista. (namaloval portrét litovelského starosty V. Sochy, ministra Hrubana, prof.J.Hartla, JUDr. F. Nevěřila, MUDr. J. Lhoty aj. Také se prosadil jako krajinář – ze známých obrazů Z Mladče do Lhoty, Statek na vsi, V zahradě. Naposledy vystavoval v prosinci 1939 v Obecním domě Praha, kde vystavoval obraz Večer v horách. Zapojen do odboje Dne 10.10. 1941 zatčen gestapem, vězněn na Pankráci a odsud transportován do KT v Mauthausenu. Jiná uvedená data v encyklopediích jsou mylná.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Rkp. 2008. BSSSM, č.3 (15.).Ostrava 2002. S.124–125. Filipová,M. Turková, A.: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.83.

Źák J. Dobrovského, kaplan v Bohuňovicích a V. Bystřici, po r. 1834 kanovník kroměříž. kapituly. Pseud. J. J. A. Z. t. D. a F. J. ?tzn. Jan Alois Zabranský, tit. děkan a farář jaktařský;-použ. ke knize Zdravé pamlsky rozmanité lahodné chuti. Opava 1818.

Vopravil: Slovník pseudonymů. Praha SPN 1973, S. 1431;.

Vlastním jménem František Červínek.
Pocházel z Jáchymova u Nákla, kde se narodil v rodině cestáře. Po vychození dvojtřídky pracoval dva roky s otcem a v letech 1871–1879 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Po maturitě odešel na studia práv do Prahy, podporován nákelským lékařem F. Volným, s jehož dcerou se později oženil. Po absolutoriu nastoupil roku 1884 na praxi u krajského soudu v Olomouci, odkud byl posílán na výpomoc k okresním soudům, např. do Strážnice či Jemnice.. Po třech letech zakotvil trvale v Uherském Hradišti, kde byl roku 1912 jako rada zemského soudu předčasně pensionován, údajně pro důrazné české a satirické vystupování a výsměch soudní byrokracii v literární tvorbě. Autor humoristických povídek a románů. Psal do časopis Švanda dudák, do Lidových novin, Nivy a Osvěty. Používal i další pseudonymy: Florián Čahoun, Kašpar Šťovík, Baltazar Pelyněk ad. Knižně debutoval románem Z nového labyrintu světa (1907), který byl z velké části autobiografický. Kratší humorné a satirické prózy vyšly ve sbírce povídek Na potulkách se Švandou (1919), Tři z Hané (spolu s O. Bystřinou aj. Spáčilem-Žeranovským, 1943) a Lásko, milá lásko (1920). Nejlepším jeho dílem je hanácká trilogie Břehule čili poslední hastrman na Hané (Břehule, Polednice, Hastrman, 1919).Ve všech svých knihách užíval v řeči lidových postav hanácké nářečí.

Stratil, V. : Z galerie literárně činných absolventů SG v Olomouci. ZVSMO, 1982, č. 17–18, S. 39–41. ; Slavík, Bedřich: Hanácké písemnictví. Olomouc, Promberger 1940. S. 193 – 198. ;. Ševčíková, Hana: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2011, č.9. www.naklo.cz

Narozen v Hostkovicích (n.m.č. obce Tršice). Narozen v rodině sedláka na Hané. Studoval na gymnáziu v Olomouci, od 1863 na Filozofické fakultě UK v Praze, obor historie a čeština. R.1865–1866 pokračoval ve studiu slavistiky na univerzitě ve Vídni. V r. 1868–1869 učil na olomoucké reálce, ale záhy poznal, že pro něj bude vhodnější žurnalistika než pedagogická práce.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.130;

V Uničově zahájena výroba ve Škodových závodech.

Uničovský zpravodaj. č.2. 27.01.2005, S.5.

'

Rusinský,J. Po stopách minulosti olomoucké městské části Neředín. Olomouc: Votobia,2004.S.144.

Narodil se v rodině sochaře. Na konci dvacátých let 18. století se objevuje na Moravě. Nejdříve působil v Brně, pak zamířil do Olomouce, kde se usadil. Začal pracovat v dílně místního sochaře Sturmera. Časem se osamostatnil. Koupil dům v ulici 8. května č. 7. Jeho neslavnějším dílem je sousoší Nejsvětější Trojice. Velké množství jeho prací najdeme i v Kroměříži, Novém Jičíně, Holešově a Šumperku. Dvakrát se oženil (měl 5 dětí-4 zemřely velmi mladí).

cs.wikipedie

Reálném gymnázium absolvoval v rodišti. V letech 1950–1955 studoval Filozofickou fakultu KU v Praze a odjel jako aspirant na Moskevskou státní univerzitu. Po návratu nastoupil v roce 1956 na FFUP v Olomouci na katedře dějin ruské literatury..V le­tech 1966–1991 vedoucím Katedry dějin ruské literatury, nyní působí na Katedře slavistiky FFUP. Publikovat začal v roce 1945 V literání činnosti užíval pseud. Petr Klen a Karel Libčický. Je členem Obce českých spisovatelů. Zabývá se současnou ruskou prózou, píše recenze na ruské překlady.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.341.; Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.25.;. V měsíci květnu si připomínáme…Kdy-kde-co Olomouc, květen 2011.S.2.;

Prof. PhDr. Miroslav Zahrádka

Katolický kněz a zemský politik. Narozen v obci Pěnčičky (n. místní část Přerova). Gymnázium vystudoval v Opavě, teologii v Olomouci, od r. 1844 byl kaplanem vJablunkově a od r. 1847 přešel do Skočova, r.1851 se stal administrátorem v Grodzieci. Věnoval se včelařství a štěpařství. Stoupenec nových hospodářských reforem, pečoval o vzdělání a osvětu. Vyznamenán rytířským křížem Řádu Františka Josefa.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.3.Opava 1979.S.120–121.;.

Spoluzakladatel olomoucké „podzemní“ edice TEXTY PŘÁTEL. Před listopadem 1989 publikoval pouze v samizdatu, od té doby jeho práce publikovány v časopisech Proglas, Velehrad, Akord. Znalec díla Jana Čepa. Od června 1991 pracuje v redakci Hanáckých novin. Pohřben dne 4.7.2012 v Krnově.

Zacha, E. : Slovo o Janu Čepovi. =Proglas 1990, č. 2, S. 103 – 108. Biografie: =pm=: Eduard Zacha. Bibliotéka Hanáckých novin. 1991, 3. 8. , příl. , S. l. ;

• jTk=: Olomoučtí tři králové. =Proglas 1991, č. l, S. 113. ;

Parte.

Roz. Vysušilová. Lásku k hudbě a nadání zřejmě podědila. Její dědeček byl vojenský kapelník a otec členem různých pěveckých spolků. V dětství se učila hře na housle i na klavír. Maturovala na RG ve Velkém Meziříčí r. 1930 a po ročním kursu na Učitelském ústavu v Litomyšli nastoupila do obce Svrčinovec u Čadce na severním Slovensku, kde předtím působil Peter Jilemnický. Později přešla na Podkarpatskou Rus, kde se vdala za ředitele učňovské školy Zachardu. Oba pak působili ve volném čase v místním ochotnickém spolku.
Po návratu do rodiště 1938, nastoupila na místo učitelky do Náměště nad Oslavou, odkud dojížděla na hodiny sólového zpěvu k emeritní sólistce Marii Fialové do Brna a stala se členkou VSMU. V roce 1940 byla angažována do opery Českého divadla v Olomouci, kde nastudovala do r. 1942 8 velkých úloh (Vendulku, Rusalku, Jenůfu, Taťánu ad. ). V témže čase působili v Olomouci tenorista Beno Blachut (1913–1985) a basista Eduard Haken (1910–1996). Trio těchto věhlasných sólistů v Olomouci zazářilo. V Olomouci bydlela v podnájmu u paní M. Ševčíkovéna ul. Hanáckého pluku 17. V tomto období vystupovala pohostinsky i v ND Praha. Za okupace 1942–1945 sólistkou opery ve Štýrském Hradci. V r. 1945 sólistkou brněnské opery. Dosáhla uznání i na Pražském jaru r. 1948. Od r. 1950 studovala JAMU. Měla hlas příjemné barvy s výbornou technikou a dikcí, její pěvecký projev se vyznačoval velkou vroucností a dramatickou silou. Z rolí: Libuše, Milada (Dalibor), Karolina (Dvě vdovy), Rusalka, Julie (Jakobín), Jenůfa (Její pastorkyňa), Emilia Marty (Věc Makropulos), Káťa Kabanová, Eva, Veronika R. Kubelíka, Dorabella (Cosi fan tutte), Taťána (Evžen Oněgin). Skvělá jánáčkovská interpretka. Zemřela za nejasných okolností. Pochována ve Velkém Meziříčí.

ČSHS.II.Praha 1965.S.965.Dopis a články z pozůstalosti M.Ševčíkové byly uloženy v Okresní knihovně Olomouc, leč v roce 2011 byly veškeré regionální dokumenty vedením knihovny zlikvidovány. www.operaplus.cz

2 fotografie z pozůstalosti. Záběry z Českého divadla v Olomouci 1940–1942 byly předány do Archivu MDO a ostatní do SOKA Olomouc, aby zůstaly tyto vzácné dokumenty zachovány.

Od r. 1941 působil v Českém divadle v Olomouci jako divadelní režisér, do r. 1961 v Přerově a v letech 1961–1969 ředitele divadla v Šumperku.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.58.;Kulturní kalendář okresu Šumperk.Šumperk OVM 1994.S.14.;.

Střední školu studoval v Českém Těšíně. Když nebyl přijat v r. 1961 na AMU v Praze působil v Šumperku, u otce režiséra v divadle jako pomocný režisér. Obor režie vystudoval pak na AMU v letech 1962–1967 a pak působil v Ostravě. 1975–76 byl režisérem divadla v Hradci Králové, kde tragicky zahynul při autohavárii.

BSSSM, seš.10 (22.) Ostrava 2007. S.75.

Maturoval roku 1915 na Slovanském gymnáziu v Olomouci, lékařská studia na KU v Praze však mohl dokončit až v roce 1923, po anabázích na frontách I. světové války. Po promoci prošel všemi odděleními Zemské nemocnice v Olomouci. V roce 1923 se usadil jako praktický lékař v Náměšti na Hané. Za okupace pomáhal židům, sám také zažil nacistické vězení. Po válce působil jako městský lékař v Olomouci. Byl činný v lékařských organizacích, v Čs. červeném kříži i v tělovýchov­ném hnutí.

ZVSMO 1974, č.4.;Hanácké noviny, 23.3.1996, S.3, .

Dne 1. září 1993 zahájila svůj provoz v Olomouci na Aksamitově ulici ( u Tržnice) Základní církevní škola sester Voršilek. Po listopadu 1989 se budova díky restitučním nároků vrátila opět Řádu sv. Voršily, který má své poslání v pomoci a podpoře školství a rodin. Ředitelem školy je Jan Kunčara. Škola má též vlastní dětský chrámový sbor, který zpívá každou neděli při mši svaté v chrámu sv. Kateřiny nedaleko školy.

Puls, r.4, č.99, 27.8.1994, S.1.

Od roku 1968 působil v Moravské filharmonii Olomouc jako hráč na kontrabas a v letech 1985–1991 v orchestru Moravského divadla v Olomouci.

Působil v muzeu v Mohelnici, od r. 1952 v Šumperku, ochránce a podněcovatel výtvarných umělců na Moravě.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.;Propagátor knižní značky=Kdy-kde-co v Olomouci, 1984, prosinec, S.10.;.

Dne 3. února 1078 byl založen klášter Hradisko olomouckým údělným knížetem Ottou Sličným a jeho manželkou Eufemií, v přítomnosti českého knížete Vratislava II. a olomouckého biskupa Jana předán svému poslání.

Smejkal, B.: Poutní chrám Navštívení Pany Marie. Velehrad 1994. S.4.

Založení hasičského sboru v olomoucké městské části Neředín.

Severní Morava, sv. 75, 1998, S. 72–73.

Z data narození je známo jen: 5 1898

Vdova po měšťanu Pavlu Czeltovi, založila oltář sv. Vavřince v kapli sv Tří králů v kostele Panny Marie na Předhradí(na místě dnes stojí OK Olomouc); na dochované listině je přivěšena Czeltova pečeť.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 143.

30. dubna 1848 vznikl v Praze z iniciativy radikálních demokratů první český politický spolek Lípa slovanská, jejíž odbočky byly zakládány i jinde. Stanovy spolku, vypracované Josefem Kajetánem Tylem, byly přijaty i v Olomouci. Čeští univerzitní profesoři Jan Ignác Hanuš(1812–1869), Jan Helcelet(1812–1876) a Jan František Mošner(1797–1876) založili 28. května 1848 Lípu slovanskou na Moravě. Členy spolku byli především národně uvědomělí studenti. Za cíl pokládali „co nejužší spojení politické s Čechami“, protože jen tak mají – podle svého provolání, „jistotu pro zachování národnosti“. V čele radikální skupiny studentů, právníků a filozofů v Olomouci byl student práv Jan Vlk (1822–1896).

Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci.I. Od počátku do roku 1918. Praha, SPN 1981, S. 74–75.; Vykoupil, L.: Slovník českých dějin. Brno 1994, S.15.; Bartoš, J.-Kovářová, S.: Data českých dějin. Olomouc, ALDA 1997, S.100.