Osobnosti Moravy.eu

V roce 1914 se po smrti otce přestěhoval i s maminkou do Drahanovic. Již od dětství hrával na varhany v místním kostele, zatímco jeho matka tam zpívala. Vystudoval v letech 1916–1920 státní českou reálku v Olomouci a v letech 1920–1924 učitelský ústav v Olomouci. Od roku 1926 působil jako učitel na Moravském Slovácku, kde také dirigoval kapelu, která po okolí často koncertovala. Zde se seznámil s národními písněmi, kterým pak zasvětil celý svůj život. V roce 1931 odešel ze školy v Uherském Brodě do školy v Náměšti na Hané. V letech 1931 – 1948 byl učitelem měšťanské školy v Náměšti, kde se pak usadil na trvalo. Na základě poúnorových čistek v roce 1948 byl vyhozen ze školy v Náměšti, což se ukázalo z dlouhověkého hlediska jako pozitivní, protože se mu podařilo od dubna 1948 pracovně uchytit v Olomouci, nejprve na několika základních školách a později i na univerzitě. Znalec hanáckého národopisu. Sbíral a publikoval hanácké písně, pověsti a obyčeje. Vydal výbor hanáckých lidov. písní pod názvem Hanácke pěsničke (1955), dvě sbírky hanáckých básní. Pro Čs. rozhlas napsal více než 200 rozhlasových a divadelních her a reportáží. Zasloužilý učitel, barytonový sólista PSMU. Sbormistr dívčího pěveckého sboru Fučíkovy pedag. školy v Olomouci. Odborný asistent katedry hudební výchovy pedag. fak. UP. Literární činnost vycházela z bohatého národopis. materiálu. Soubor hanác. pověstí vydal ve spolupráci s J. Koudelákem a J. Vrbkou. V roce 1962 založil Pěvecký sbor olomouckých učitelek. Ovládal hru na housle, klavír a varhany. Jeho tvorba vycházela z hanáckého folklóru, řadu let vedl v Náměšti folkloristickou skupinu. Byl velikým propagátorem hanáčtiny. Ohromně spolupracovat s rozhlasovým studiem, zejména v Brně, Ostravě a později též v Olomouci. Napsal rozhlasovou hru Josef Mánes na Hané. Při přípravě díla navštívil v Čechách pod Kosířem řadu starších obyvatel, kteří znali různé lidové zkazky o Mánesovi a jeho putování po Hané.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.826.; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc, UP 1987, S.189–190.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.30.; Papajík, David, Šmíd, Miroslav: Dějiny Náměště na Hané. 2022. S.603–606.

Narodil se v rolnické rodině jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanskou školu vychodil v Olomouci. Pak se věnoval hospodářství. Vztah k dokumentaci života obce získal už od rodičů, kteří mu předali album dnes již historických fotografií rodiště a okolí. První album s názvem Kamarádská čtyřka, kde zachycuje kroniku čtenářského klubu Mladý hlasatel vytvořil ve 14 letech. Od mládí také miloval koně. Lásku k nim zdokumentoval v neobyčejné sbírce kreseb, fotografií, básní a další literatury. Lásku k rodišti, předkům, kulturní tradici, historii obce i okolí a k uchování národopisných zvyků a lidové kultury vůbec dokumentoval v albumech: Cesta životem, Vzpomínky, Pěvecký sbor v Příkazích, Koně a jejich osud, Potopa 1997, Rod fotografů v Příkazech, Rodáci a nerodáci, Vzácná a milá setkání, Z tatínkova zápisníku, Přátelé ze zámoří aj. Články a fotografie ze života obce začal publikovat před více než čtyřiceti lety. Některé vyšly pod značkami –VA-, -VB-, -BV-, -AC- na stránkách regionálního a celostátního tisku, např. Obrana lidu (1964), Květy (1976), Zemědělské noviny (1976, 1990), Stráž lidu (1988), Hanácké noviny (1990, 1992, 1996), Puls (1992). V roce 2003 se stal vedoucím redaktorem občasníku Pod hanáckým žudrem. řada zajímavých příspěvků byla pojata též do národopisných sborníků Lidová kultura na Hané a ročenky Hanácký kalendář. Spolu s Pavlem Pospěchem se podílel na tvorbě monografie Příkazy ( Čtení o hanácké vesnici), která vyšla roku 2000. Člen obecního zastupitelstva, školské a kulturní komise, sboru pro občanské záležitosti, vedoucí místního Seniorklubu byl filmově zvěčněn na VHS Jiřím Linhartem. Videosnímek pod názvem Vyznání rodáka z Hané – aneb chvíle s Boleslavem Vacou zaznamenal všechny tvůrčí aktivity příkazského jubilanta. V roce 2014 vyšla kniha Hanácké Vánoce. Je vyobrazen nejen na orloji Karlem Svolinským, ale i v hale hl. nádraží ČD malířem Wilhelmem Zlamalem.Dne 25. 11. 2015 byl sídle Olomouckého kraje oceněn Seniorem kraje jako dloujoletý člen a někdejší předseda Seniorklubu Příkazy. Zemřel v nemocnici v Pasece.

dopis OSM/96,06 Šev­číková, Hana: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2011, č. 3. S. 4. Zuntych, Ondřej: Zemřel hanácký patriot, folklorista a jezdec z orloje Boleslav Vaca. In: www.olomoucky.denik.cz/zpravy (4.11.2016). Parte a dopis od dcery pana Vaci – 8.11.2016 www.Olomoucky.denik.cz (koláž Olomouckého deníku od Jany Urbaníkové)

Fotografie Bolelsva Vaci r. 2015 byla pořízena při rozsvícení stromu v Příkazích dne 28.11. 2015.

Od r.1937 stud.na škole užité grafiky (Rotter), 1945–1950 VŠUP Praha u prof.E.Filly.Jeho plakátové, malířské a ilustrační tvorbě se dostalo mnoho ocenění;Grand prix za plakát Chicago 1980;cena Hollywood Reported 1982;

Z ilustr.knih: Doyle, A.C.: Pes baskervilský.P., Albatros 1978; Verne, J.: Doktor Ox.P., SNDK 1955;

Biografie: Holešovský, F.: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež.Praha, Albatros 1989,S.401–403.; Hlaváček, L.: Současná československá grafika.1964.; Vlček,Tomáš: Současný plakát.P., Odeon 1979.; Tvrzník, Jiří: Člověk nemusí všemu rozumět.Semaforská vzpomínka na pozoruhod.výt­varníka.=Mladá fronta, 1990, 22.3., S.4.;;.

Absolvoval soukr.studia u prof.A.Kučery, A.Berana a J.Sedláčka.Žije a pracuje v Olomouci.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;-hast. -: Obrazy Z. Vacka. Stráž lidu, 1984, 29. 11. , S. 4. ; Hastík, J. : Obrazy Z. V. a Jiljího Sedláčka. Stráž lidu, 1986, 11. 10. , S. 4.;

'

Jediný syn Václava II a Jitky Habsburské, byl již za života otcova korunován uherským králem a po otcově smrti 21.6.1305 zdědil nejen korunu českou a polskou, ale i válku s římským králem Albrechtem Habsburským, vzpouru v Polsku a boje v Uhrách.Přes své mládí, kdy prý miloval pití, hry v kostky, byl ženatý, byl schopný panovník.Rozhodl se udržeti Polsko, uherskou korunu přenechal Otovi Dolnobavorskému a uzavřel mír s Albrechtem.U­zavřel spojenectví s řádem němec.rytířů.Při­pravil do Polska vojenské tažení a právě při cestě do Polska byl v Olomouci zavražděn.Václavem III.vymřeli Přemyslovci po meči.

Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918.Praha., Doležil, Hubert: Politické a kulturní dějiny královského hl. města Olomouce., Olomouc, 1903., S.19–20.;.

Byl považován za geniální dítě. V 5 letech ovládal 4 cizí jazyky. 1591 se vydal na studijní cestu po Evropě. 1591 byl jeho pobyt v Římě přerušen zákeřnou nemocí a zemřel. Uložen v knížecí hrobce v Olešnici.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11. Os­travská univerzita v Ostravě, 1998.S.103;

Královna Eliška Přemyslovna dala převézt ostatky uavražděného krále Václava III. z olomoucké katedrály sv. Václava na Zbraslav.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995.S.84, 89.

Od r. 1923 působil v Brně jako středoškolský profesor, později knihovník Zemské a univerzitní knihovny. R. 1927 vstoupil do KSČ. Propagátor sovětské kultury a politiky, 1933 přeložen do Olomouce, kde do r. 1939 v SVKOL. V letech 1936–39 redigoval U-Blok a Index. Přispíval do čas. Var, Disk, Host do domu, Kmen, Národního osvobození, Lit. novin, Tvorby, Moravského večerníku /1937–1940. ;Používal pseud. Reed, Deer, šifry R. ;drv. ;Marxistický kritik. Autor publ. : Písemnictví a lidová tradice.

Vítek, Světozár: Pro lepší svět. Sborník vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Olomouc 1973. S. 12–14. ; Slovník českých spisovatelů. Praha 1964. S. 537–539., Lukášová, Růžena: Jděte mou cestou, MF, Praha 1979. Vlašín, Štěpán: Bedřich Václavek Melantrich, Praha 1979. ;/foto/; Kdy kde co v Olomouci 1988, březen, S. 34. Kdy kde co v Olomouci l983, březen, S. 3. ;

Maloval krajinu z okolí Drahanské vysočiny a motivy starého Prostějova.

• mm-: Malíř větrného Drahanska a Konicka.=Stráž lidu, 20.8.1986, S.6.(Prostějov);.

V roce 1950 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté v roce 1955 FFUP obor německý a ruský jazyk. Po studiích působil 1 rok jako středoškolský profesor na Průmyslové škole železniční ve Valticích, odb.asistentem na katedře germanistiky a anglické filologie FFUP. 1963–1967 vedoucí katedry, 1966–1974 docent FFUP, 1967–1969 proděkan FFUP. V období let 1972–1989 měl zákaz činnosti a výkonu povolání. Působil proto v knihovně, publikoval jen v zahraničí nebo tajně. V roce

' 1989 byl rehabilitován, od roku 1990 děkan FFUP, jmenován profesorem dějin německé literatury. Zabývá se zejména literaturou konce 19. a 20. století v Německu a Rakousku, německou literaturou v českých zemích, tvorbou vzniklou v koncentračních táborech. Autor 150 vědních prací, překladatel 300 odborných textů literárních, historických aj. Zajímá se o archeologii.

Žurnál UP, 1991, září, č.41.;/fot/;Kdy kde co, duben 1996, s.34., Kdo je kdo 1994–1995 v České republice. Praha 1994., S.609., Kdo je kdo v ČR, Praha 2002, s.705.;

Po vyučení nastoupil vojenskou službu v Šumperku. Po 1939 emigroval do Francie, kde se přidal k čs. zahraniční armádě. Účastnil se bojů ve Francii a Anglii. Zemřel při leteckém útoku. byl posmrtně vyznamenám Čs. medailí Za chrabrost před nepřítelem.

Filip.Z.: Cesty hrdinů V. Severní Morava. 91 s., 2006, (S.44–47.)

Studoval Reálné gymnázium v Litovli, kde v roce 1941 maturoval. Tři roky byl nasazen na nucených pracích v Německu. 1946 studoval historii a hudební vědu na KU v Praze a houslovou hru na AVU u prof. J.Felda. 1951 působil na Pedagogické škole v Přerově. Poté přešel na pedagogické oddělení tehdejšího Hudebního ústavu v Olomouci. Začal působit na Katedře hudební výchovy UP v Olomouci. Vyučoval hře na housle a hudební teorii. 1974 založil Olomoucké klavírní trio.

Kolář, B.: Olomouc pietně vzpomíná. In: Zpravodajství olomouc.cz 5.6.2003.

V Olomouci vystudoval učitelský ústav a poté působil jako pedagog, od mládí byl činný v Sokole. 1938 byl zvolen náčelníkem Sokolské župy olomoucké a v této funkci se zapojil 1939 do odboje v čelné pozici v rámci organizace Obrana národa. Zatčen gestapem, vězněn na Mírově, ve Vratislavi odsouzen a popraven.

Hanácké noviny, 22.02.1996, S.3., .

Po studiích na gymnáziu v Opavě a Olomouci vstoupil do řádu premonstrátů. Uchýlil se do kláštera Hradisko u Ol., kde byl vysvěcen na kněze a 1729 získal doktorát teologie. Od 1737 administrá­torem fary v Březku u Prostějova a poté se stal převorem na Svatém Kopečku (n. m.č. města Olomouc). 1753 se stal gen. vikářem čes. provencie. Podporoval rozvoj klášterních a veřejných studií na Moravě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S. 140;

Manželka B. Václavka, od r. 1950 půs. v Praze, 1950–3 řed. knihovny Národního muzea, první ředitelka PNP na Strahově. Často se vracela do Olomouce. Koncem života žila u svého syna v Kralupech.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, SK ČSR 1979, S.168–9.; ZVSMO, 1985, č.21–22, S.51.;.

Profesor učitelského ústavu v Opavě.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.68.;

Autorka reliéfu pro interhotel Flora Olomouc

Katalog : Vyznání životu a míru.Praha 1985.;.

Externí pedagog Doc. RNDr. Jiří Vagera, CSc. působí na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci.

V roce 1949 maturoval na obchodní akademii ve Frenštátu pod R. Poté začal studovat JAMU v Brně. Jeho kolegy v ročníku byli: Vladimír Menšík, Lubomír Kostelka ad. Po absolvování odešel do Opavy, kde pobyl 6 sezón. V letech 1959–1961 hrál v Olomouci a pak byl členem činohry Státního divadla v Brně od r. 1961 – (1985). Od r. 1978 pedagogicky působí na brněnské konzervatoři.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1985–1989. S. 23–27.; Československý biografický slovník. Oraha 1992. S. 763.;

Podílel se na vzniku Hanáckého divadla v Prostějově, nyní HaDivadlo Brno, kde působil jako umělec. vedoucí. Též ved. dramat. redakce Čs. televize Brno, MK ČSR Praha, Divadelní ústav. Od r. 1990 pracuje v MK ČR.

Slavíková, V.: Spisovatelé Jm kraje.Brno 1989,S.266–267.

Po maturitě na gymnáziu v Litovli, studoval lesní inženýrství na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. 1927 pracoval na Ministerstvu zemědělství ČSR.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.119;

Narozen v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova). Reálku studoval v Přerově, pak pracoval u soukr. firmy otce, vojančil v Kroměříži, ve 24 letech začal studovat učitel. ústav v Příboze, kde mat. 1887. První učitel. místo v Rovensku na Zábřežsku, 1890 podučitelem v Dubicku, 1891–1907 správcem školy ve Vyšehoří. 1907 onemocněl a šel do v. v. Po okupaci byl nucen odejít do Olomouce, kde osamocen brzy zemřel. V r. 1900 začal vydávat Moravský sever v Zábřeze. Postavil tiskárnu a tisklo se tam mnoho čes. pedag. tisku, i Komenský.

Hýbl, F. : Zábřeh/středisko českého pedagogického tisku. SM, 1988, sv. 55, S. 11–20. ;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990. S. 151 – 152. ;.

Po absolvování Vojenské akademie v Hranicích a Vyškově, studoval jako voják z povolání Tyršův ústav v Praze. Působil jako pedagog na vojenských gymnáziích v Brně a v Bratislavě. V roce 1962 byl převelen k armádnímu družstvu basketbalu Dukla Mariánské Lázně a ještě téhož roku přešel s celým týmem do Olomouce. Pod jeho velením prošla olomouckou Duklou celá čs. elita basketbalu. V letech 1972 a 1974 získala Dukla tituly mistrů republiky a roky 1972 a 1975 Čs. pohár. 1982 vedl čs. reprezntaci na Olympijské hry do Mnichova.

Narozen v Předmostí u Přerova (n.m.č. Přerova). V letech 1939–1947 studoval reálné gymnázium v Přerově a po maturitě studoval LF UP v Olomouci, kde absolvoval r. 1952. Poté pracoval jako pedopsychiatr so roku 1980 v Kroměříži. Mezitím v letech 1964–1966 externím posluchačem FF univerzity v Brně. Z Kroměříže odešel do Opařan u Tábora a koncem let osmdesátých se vrátil do Kroměříže, kde působil jako primář dětské psychiatrie.
Autor přírodní lyriky. Básnická sbírka Rákosový stvol. Brno, Blok 1979.

Slíva, V.: Jaroslav Valenčík. In.: Literární měsíčník. 1980, č.2.;. Slovník české literatury 1970–1981. Praha 1985. S. 392.

V letech 1925–1933 studoval gymnázium v Zábřehu. Po maturitě nastoupil vojenskou presenční službu. Studoval na 2 leté vojenské akademii v Hranicích. Z akademie vyřazen v hodnosti poručíka a nastoupil jako velitel roty 39. pěšího pluku v Bratislavě. Současně se zapsal na studium filozofie a historie na univerzitu. Po zániku ČSR, už 19. 3. 1939 přešel polské hranice. Přidal se k L. Svobodovi, 17. 9. 1939 přešel do Sovětského svazu, kde zůstal do března 1940. Šokován poměry v internačním táborech odešel s prvním transportem do Francie. Po pádu Francie odešel do Anglie, prošel výcvikem pro radiotelegrafisty a navigátory a byl s hodností npor. přidělen k 311. čs. bombardovací peritu. V únoru 1941 posádka letounu zbloudila a omylem přistála v Německu. Zajat a vězněn v Saganu nedaleko Zhořelce. Při pokusu o útěk zastřelen. V roce 1991 byl povýšen in memoriam do hodnosti pplk. 22. 7. 1973 byla na kulturním domě ve Svébohově odhalena jako pamětní deska.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Opava, Optys 1995.S.121–122.;