Osobnosti Moravy.eu

Olomouc poznal jako voják – kadet v letech 1849–1851. Literárně se k Olomouci vrátil až ke konci století v komickém eposu Due Pincelliade. 1897.

Slovník spisovatelů německého jazyka..Praha 1987, S..588.; Václavek, L.E.: Stati o němec.literatuře vzniklé v čes.zemích.O­lomouc UP 1991, S.16.; a S. 23–26.;. Všetička, František: Rakousko literární. Nakladatelství Vacl Olomouc 2010. S. 160–163.

Od 12 let studoval reálku ve Šternberku. V roce 1938 přešel na Slovanské gymnázium do Olomouce. V letech 1942 – 1944 studoval Vyšší hospodářskou školu a poté až do konce války pracoval jako zemědělský dělník. Na podzim 1945 maturoval na gymnáziu v Zábřehu. Pak působil jako kulturní referent na Okresním národním výboru ve Šternberku. Od roku 1946 studoval Masarykovu univerzitu v Brně, obor sociologie, estetika a filozofie. V roce 1948 přešel na univerzitu do Olomouce, kde promoval v roce 1949. Po presenční vojenské službě působil v letech 1951 – 1952 v Litovli jako knihovnický inspektor a 1953 – 1955 pracoval na Ministerstvu školství a kultury v Praze. Poté v letech 1956 – 1959 byl odpovědným redaktorem v nakladatelství Orbis. Koncem roku 1959 se stal vedoucím tiskového oddělení Čs. akademie zemědělských věd, kde byl až do roku 1972 a poté se stal vedoucím odboru knihovnictví a vědeckotechnických informací na ministerstvu kultury, kde působil až do odchodu na odpočinek v roce 1984. Hojně publikoval odborné články s kulturní a zemědělskou tématikou. Jeho texty najdeme v denním tisku i v časopisech: Květy, Literární noviny, Tvar aj. Napsal také několik studií o Petru Bezručovi a to: Haná v díle Petra Bezruče (1958) a Antická filozofie v díle P. Bezruče (1991). Dvou vydání se dočkala také jeho kniha Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (1997, 2001). Posledním jeho prozaickým dílem byla kniha Nezapomenutelná setkání (2005), kde vzpomíná na významné české osobnosti: J.Ladu, K.Svolinského, J. Seiferta, F. Halase, M. Švabinského, J. Zrzavého, G. Frištenského a P. Bezruče. Knižně debutoval v roce 1946, kdy vyšla jeho první básnická sbírka Zátiší s jablky. Na svém kontě má osmnáct básnických knih, z nichž ve třech jsou převážně básně věnované rodnému kraji. Jde o sbírky Ranní koncert (1978), Hrozen světla (1980) a Život v jablku (1989). Výběr veršů z let 1946–1949 vyšel pod názvem Zelené housle (1991) a k období 1949–1952 se váže sbírka Čisté víno (1991). Nejvíce básnických sbírek vyšlo po roce 1990, některé v několikerém vydání, např. Březinovské apostrofy (1949,1991). V roce 1994 vyšly sbírky: Balada z Ostende, Ikarova křídla, Kaleidoskop pohlednic, Kvetoucí snítka šeříku, Kytice vlčích máků, Na lyru Bedřicha Smetany, Pražské nokturno, Sedm bílých holubů a Štědrovečerní jablko. Poslední básnická sbírka Hamletovské variace vyšla v r. 1998. Byl členem sekce Věda a výzkum u nevládní organizace IFLA (Unesco), díky níž procestoval řadu evropských zemí. Po roce 1990 byl členem Obce spisovatelů. .

Z díla: Haná v díle P.Bezruče.1958.; Slovník české literatury 1970 – 1981.Praha 1985.S.308.;. Vzpomínáme. Dokořán.Bulletin Obce spisovatelů 2007,č.41. S.31.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov; Hýsek, M.> Literární Morava 1849–1885.Praha 1911.S.154.;.

Narozen v Kožušanech (nyní obec Kožušany-Tážaly). V roce 1873 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Vysokou školu absolvoval v Praze. Poté působil mnoho let na zemské reálce v Prostějově, kde učil český a německý jazyk, matematiku a fyziku. 1.8. 1899 byl zemským výborem jmenován ředitelem vyšší reálky v Holešově, nyní Gymnázium Ladislava Jaroše.

Týnecké listy, 7/2006, S. 15., Zahradník, K.: Almanach k 100. výročí založení Gymnázia…, Holešov 1999, S. 40–42

Rodák. Chartista. Publikoval ve vojenských a sportovních listech. Po r. 1970 zákaz. Pohřben v Prostějově.

Slovník českých spisovatelů.Toronto 1982.; datum úmrtí zjištěno z Okresního archivu v Prostějově, dne 21.6.1991;.

Všechny ostatní zdroje udávají datum úmrtí 14.8.1987 Praha.

V roce 1952 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté studoval veterinu v Brně.

Za hlasem Komenského. Olomouc 1957.S.197. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc 1997.S.473.

Člen orchestru dvorní opery ve Vídni, konc.mistr.král­.opery v Budapešti v letech 1872–92, v letech 1897–1915 vyučoval na hud.šk.Žerotín v Olomouci, v dívčím ústavě Petingeu.Pohřben ve Velké Bystřici.

Československý hudební slovník, II. díl. Praha, SHV 1965, S. 466;.'

V letech 1924–1930 herec, 1926–1930 režisér divadla, 1928–1930 šéf činohry divadla Olomouc. Od 1946 profesor AMU Praha, 1947–1964 režisér činohry Národní divadlo Praha. Překlady divadel. her z ruštiny a němčiny. Zasloužilý umělec /1958/, Ř. práce /1962/;

Malá československá encyklopedie.Sv­.5.P., Academia 1987, S.502.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.427 až 428.;

Do r. 1599 studoval v Olomouci, v důsledku morové epidemie filozofii dokončil v Praze. Roku 1602 byl jmenován bakalářem, r. 1603 byl promován. Od r. 1604 studoval bohosloví, vysvěcen r. 1609 v Brně. Působil na 7 místech olomouc. diecéze. Naposledy v Holešově. Když v r. 1619 navštívil Polsko, byl o rok později obviněn, že pozval do země polské vojsko. Byl zajat a mučen, naposledy 18. 2. 1620 v Olomouci. Zemřel na následky mučení 17. 3. Prohlášen blahoslaveným byl 3.11. 1859. 21.5. 1995 byl svatořečen. Život a mučednická smrt Jana Sarkandra inspirovala básníky, spisovatele, malíře a sochaře nejen na Moravě.

• hš-: Život a mučednická smrt blahoslaveného Jana Sarkandra.In: Moravskoslezský kalendář 1993.Ostrava Sfinga 1992.S.110 – 111.1 obr.

Zlámal; Medek, Václav: Kněz Jan Sarkander.Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1970, č.147. S.15–20.;

Plastika sv. Jana Sarkandra byla odhalena v Uničově na Kostelním náměstí. Dílo ak. soch. Miroslava Kovaříka.

Uničovský zpravodaj, č.2, 27.1..2005. S.5.

Významným impulsem pro rozvoj nejen olomouckého, ale celého moravského výtvarného dění bylo založení SVUM v Hodoníně r. 1907. Sdružení rozvinulo značnou výstavnickou a publikační činnost, do níž výrazně zasahovali i olomoučtí výtvarníci. Přerušení této aktivity první světovou válkou bylo rychle překonáno a Sdružení se stalo hlavním organizátorem moravského výtvarného života v poválečném období. Několik členů sdružení se schází ve válečných letech při restauraci vojenského kostela P. Marrie Sněžné v Olomouci. Vedle skupiny vojáků-malířů a sochařů z Polska, Německa a Rakouska se při této akci setkávají olomoucký Julius Pelikán a moravští malíři Oldřich Lasák a Adolf Kašpar.

Kalendárium jihomoravských osobností a událostí 1991/1995. Brno SVK 1990. S.83.; Hlobil, Ivo: Olomouc. Praha, Odeon 1984. S.143.

Syn proslulého malíře F.A.Sebastinniho

Krsek, I.: Význam díla F.A.Sebastinniho – Šebesty.Zprávy SLUKO, 1953, č.29, S.9–10.;.

Narodil se v Bezděkově u Bouzova. Jako partyzán se účastnil osvobozovacích bojů, za což byl ministrem NO vyzn. za chrabrost. Po válce byl v diplomatic. službách v Libanonu do r. 1948, poté s rodinou v exilu Anglie, kde vlastnil hotel.

Pejskar, Milan: Poslední pocta.3.díl.vl­.n.1989, s.189.;.'

Rodiště Bězděkov je nyní součástí obce Bouzov.

Narozen v Droždíně u Olomouce (nyní m.č. města Olomouce).

Stud.Hud.školu Žerotín v Olomouci, skladbu u prof.Kvapila v Brně.r.1949 ab­s.konzervatoř, 1952 JAMU.Od 1949 v Čs.rozhlau Brno, , od r. 1963 dramaturg malých hud.žánrů a Orchestru Studio Brno.Skladatel zábavné a populární hudby.Cyklus písní na moravskou lid.poezii.1978–1980 Vonička z kvítí milostného.1959 hud­ba k filmu Princezna se zlatou hvězdou.

Československý hudební slovník.2.Praha SHV 1965, S.472.; Čeští skladatelé současnosti.Praha Panton 1985, S.242./foto/;.

Droždín je součástí města Olomouc.

Stud. Školu umění, Zlín abs. 1949; krajinomalba; měl na něj vliv B. Dvorský. Tematika, krajina Hané a Slovácko; Spolupráce s architekty – katedrální okno Olomouc 1954, dekorativní mříž, Olomouc 1965, keramic. reliéfy, Šumperk 1968; mosazný reliéf, Jeseník, Přerov 1975, 1977, Spektrum vody, opona, artprotis, Olomouc 1984;

Dvořák, Fran: Jan Sedláček. Ostrava, Profil 1983. Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. Katalog výstavy Vyznání životu a míru. Praha, SČVU 1985, S. 210; Toman: Dodatky, S. 161; Lakosil, J. : Krajiny Jana Sedláčka. Nová Svoboda, 1980, 7. 10. , S. 5. ; Brachtlová Eva: Žít, znamená tvořit.

Do r. 1993 ved. obvodní lékař v Němčicích, poté soukromý lékař v Čelechovicích.

Peterka, Miloslav: Smržice., 1994., S.411.;

'

Vystudoval UMPRUM v Uherském Hradišti a AVU v Praze. Žije a pracuje v Olomouci.

Katalog výtvarných umělců v olomoucké oblasti. Olomouc 1989.; Katalog výstavy Vyznání životu a míru. Praha, SČVU 1985, S. 210; 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980. ;

Zabýval se dějinami a pověstmi Malého Hradiska. Pohřben v Protivanově.

Maurovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci r. 1924. Poté absolvovala učitel. kurs v Brně 1925 a působila na školách obecních a měšťanských. V Olomouci 1929 –1942, poté do r. 1951 v Brně. Plných 25 let se úspěšně věnovala práci s dětskými sbory, vedla 80 ti členný Brněnský dětský sbor. Od r. 1949 vedla sekci učitelů hud. výchovy a byla krátce lektorkou hV na ped. fakultě 1947/48. Altistka a členka výboru VSMU od r. 1942. Zd. Blažek věnoval její památce sbor " Podzim "/Fr. Halas/.

ČSHS.II.Praha 1965.S.409 – 410.;V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.150.;.

Narozena v Cerhově u Olešnice (n. Crhov). Roku 1930 abs. obchodní školu v Bratislavě, 1935 nastoupila jako úřednice v Brně. Dále se vzdělávala, kreslila a malovala. Od roku 1942 soukromé lekce u E. Miléna. 1947–1951 navštěvovala výuku kreslení na VUT, obor architektury v brně, prof. Hlavica, Doubrava. Roku 1951 maturovalana na gymnáziu a nastoupila jako dělnice do n. p. Mosilana. 1952–1955 studovala výtvar. obor na pedagogické fakultě UP v Olomouci (Bělohlávek, Kučera, Návrátil). 1955–1974 vyučovala výtvarnou výchovu na středních školách v Brně, vedla experimentální výchovu dětí předškolního věku a výtvarný obor LŠU. Námětem její tvorby je příroda zvířata, rostliny. Ilustrace básní O. Mikuláška: To královské. Vystavovala doma i v zahraničí: Itálie, Japonsko Anglie, Egypt, SSSR, Kuba.

Bránský, J. : Výtvarní umělci v okrese Blansko. Blansko OKS 1990. S100–101.

Rodištěm je tvrz Crhov, 2 km od Olešnice (u Blanska)

Odborný učitel, profesor rodinné školy do r. 1950. Básník. Používal pseud. Poutník. Přispíval do literárních revuí . Sb. Domov, Matka, Světlo života, Hvězdy života, Žatva. Literární pozůstalost v Literárním archivu PNP Praha 1975. ;

Dolanský, A. : Kulturní adresář. Praha 1934. ;Vopravil, J. : Slovník pseudonymů. Praha 1973. S. 1166. ;Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1979. S. 137. ;.

Středoškolský profesor na reál. gymnáziu v Litovli od r. 1913, správce muzea v Litovli od r. 1927. Roku 1923 byl jmenován kronikářem města Litovle, zřídil zde odbornou knihovnu, doplnil sbírky o soubor numismatických a kramářských a pouťových písní. Převzal péči o městský archiv, stal se předsedou Krajinské muzejní společnosti a dohlížel na provoz a výzkum Mladečských jeskyní. Byl jmenován konzervátorem pro litovelský okres. Publikoval mnoho odb. článků z historie, napsal rozhlasové pásmo „Na litovelském jarmarku“, organizoval vydávání muzejních ročenek. V letech 1923–27 byl členem městského zastupitelstva, od r. 1934 předsedou národné dem. strany. V r. 1941 byl zatčen nacisty a uvězněn, v r. 1942 byl propuštěn a přeložen na školu do Přerova. Po r. 1948 byl odvolán ze všech funkcí a v 50. letech ukončil pedag. práce, poté odchází do Olomouce.

Beneš, Jan: Nedožité osmdesátiny profesora Karla Sedláka.=ZVÚO, 1968, č. 137,S.. 19–20;

Kolář,B.: Životní pouť básníka a překladatele Josefa Sedláka. In: Z paměti literární Olomouce. Olomouc 2004.S. 189–192.; Všetička, F.: Také červený prunus. In: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc 2006. S. 305–306. Kolář, Bohumír : Haná v poezii. Antologie. Olomouc 2008. S.503.;

Gymnázium a fil. studia absolvoval v Olomouci. R. 1830 vstopil do kyrysnického pluku, kde dosáhl hodnosti majora. Za válečné úspěchy vyznamenán a v r. 1851 penzionován. Po svém strýci převzal statek ve Výškovicích a věnoval se jejich správě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.100.;

V letech 1917–1921 absolvoval učitelský ústav v Brně. Poté učitelem v Hranicích, řídící učitel v Tupci (m.č.Veselíčka) v letech 1928–1947, pak v Mostě, kde byl posléze osvětový inspektor. Až na krátké studium na brněnské konzervatoři v hudbě byl samouk. Zabýval se hudební teorií a byl autorem drobných skladeb.

Československý hudební slovník II. Praha 1965.S476–477.; Přehled úmrtí osob české a slovenské hudební kultury 1965–1982. Praha, DÚ 1983.S.80.