Osobnosti Moravy.eu

Od r. 1878 profesor na němec. střed. škole v Kroměříži a Přerově, vydal mapu hvězdného nebe, spisy o hvězdách.

Masarykův slovník naučný.V.Praha 1931.S.l.;Lid­.demokracie, 11.5.1992, .

Knihovnice v SVK Olomouc, krátký čas ředitelka OK Přerov.Po odchodu Dr.A.Přichystala 1982 – 2003 do důchodu ředitelka SVKOL.Zabývala se bibliografií Moravika.Přednáší na FFMU Brno, obor knihovnictví a informatika. Hojně publikovala v odborném tisku. V roce 2003 dostala prestižní medaili Zdeňka Václava Tobolky, která se předává významným a zasloužilým knihovníkům od roku 2000. Po odchodu do důchodu se podílela na zpracovávání databáze olomouckých prvotisků.

Kdo je kdo.Hanácké noviny 1992.;.

PhDr. Marie Nádvorníková, CSc.

V letech 1959–1964 studovala FFUP v Olomouci, obor čeština a výtvarné umění u prof. V. Zykmunda a M. Štolfy. V letech 1965–1968 doktorandské studium, PhDr., dějiny a teorie VV. Od roku 1968–1980 odborná asistentka na KVTV FFUP. V letech 1979–1980 studijní pobyt ve Francii, od r. 1980 odborná asistentka Pedagogické fakulty UP, redaktorka Odeonu Praha. Výstavy: Paříž (1980), Sovinec (1981) a Olomouc (1983). Autorka básnických sbírek: Praha, Pařížská (Olomouc,Votobia 1994)
Uvnitř hlasů (Praha 1995).

Machala, Lubomír: Po nových jménech české literatury. Olomouc 1991.

Doc. PhDr, Alena Nádvorníková

Vystudoval reálku v České Třebové a brněnskou konzervatoř. Působil jako ředitel kůru v Letohradu, Bzenci a Konici (1923–1925). Poté působil jako dirigent orchestru YMCA v Bratislavě. 1938–1939 byl archivářem a vedoucím reprodukované hudby. Od okupace žil v Praze.

Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.144.;

Rodným jménem – Dostálová. Po maturitě na gymnáziu v rodišti pokračovala ve studiu na knihovnické nástavbě v Brně, kde absolvovala v roce 1969. První kapitoly knihovnického povolání začala tvořit ve Státní vědecké knihovně v Olomouci a pokračovala v Městské knihovně Uničov. Na svém kontě má pět knih, z toho básnické sbírky: Čmáraniny I (2009); Čmáraniny 2 (2010); Volně vzlétám (2015) a letos na jaře vyšla sličná sbírka Dům duše, ilustrovaná Vladimírem Holubcem. V roce 2012 vyšly povídky s názvem Dědictví slov. V současné době připravuje autorka překlad francouzských pohádek z 19. století, kde vystupují víly, skřítkové a jiné nadpozemské bytosti.

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2019, červen.

Abs. SG r. 1884 v Olomouci, poté studoval teologii v Brně, vysvěcen 1888, katecheta v M. Budějovicích, poté farářem v Jihlavě. Publ. ve Vychovatelských listech od r. 1903, v Kazateli. Pseud. Nákelský-podle rodiště.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.24.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.1065.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.139.;.

Studoval gymnázium v Prostějově v letech 1937–41, poté přešel na Vyšší hospod. školu do Olomouce, kde r. 1945 maturoval. V letech 1952–1976 pracoval v JZD Olšany, od r. 1976 ve Vrbátkách. Publikovat začal v r. 1968 v prostějovské Stráži lidu, první povídky v Kalendáři Lidové demokracie na rok 1969. V čas. Štafeta, Lidová demokracie, Rovnost, Host do domu, v polských čas. a tisku. Překládal z polštiny. Autor povídek a črt z vesnického prostředí. Publikoval ve sb.Oheň (1975¨, Trojlístek (1976).

Z díla: Ještě na růže rosa. Brno, Blok 1973.
Tráva kvete. Brno 1982.
Zůstaň, jsi krásná. Brno 1975. ;

Biografie: Slovník české literatury 1970–1981. Praha, ČS 1985, S. 236. ; Kolár, V. : Literární měsíčník 1977, č. 2. ; Med, Jaroslav: Za L. Nakládalem-Štafeta, 18, 1986, č. 2, S. 8–9, obr. ; Kmoníčková, Eva: V roce 1986 zemřeli. Brno, SVK 1987, S. 17. ; Prostějovský Týden, 14. 02. 1996, S. 12. , , Hanácké noviny, 17. 02. 1996, S. 3;

Rozená Bablerová. Bydlela s rodiči v Samotiškách u Olomouce. Studovala Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturovala v roce 1980. Poté studovala FFUPOL, obor český jazyk a německý jazyk. Promovala v roce 1985 a poté pedagogicky působila rok na SGO. V březnu 1986 se provdala a v létě téhož roku přesídlila do Brna, kde se jí narodila dcera Terezka. V roce 1987 syn Jiří a pedagogickou dráhu zahájila až v roce 1990. Učila na učňovské škole t.č. Střední škola Brno, Charbalova ul. tři roky a poté na Gymnáziu v Brně – Husovicích, ul. Elgartova až do r. 1995, kdy odešla na MD, protože se jí narodil syn Petr, o dva roky později syn Jakub a v r. 1999 dcera Barbora. Do školy se vrátila v roce 2003. Je vedoucí sekce cizích jazyků (němčiny, francouzštiny, ruštiny) a předsedkyní Spolku pro podporu partnerství Brno – Stuttgart. Vede kroniku školy.

Osobní biogram dne 16.5.2021

Mgr. Hana Naništová

SGO – dříve Gymnázium Jiřího z Poděbrad v Olomouci

Papež Pavel II. vydal bulu nařizující Olomoučanům rozboření kláštera Hradoska s vyjímkou kostela sv. Štěpána, neboť klášter je nebezpečný a školdivý pro město Olomouc. Opati kláštera pak sídlili v Olomouci na Předhradí.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc: Danal, 1995. S.168.

Vyučil se zahradníkem a vystudoval Zahradnickou školu v Praze. Pracoval na Floře Olomouc, kde se staral o tropické skleníky.Později dálkově vystudoval zdravotní školu v Bratislavě, obor rehabilitace. Působil na Psychiatrické léčebně ve Šternberku a v Protidrogovém centru v Olomouci. V mládí se zabýval tvorbou soch ze dřeva a vystavovat začal ve 28 letech. Věnoval se artterapii. Žil a pracoval v Hněvotíně, kam se přestěhoval, coby ženatý a se svou paní Libuškou se věnoval rehabilitaci, léčbě drogově závislým a též slepým nemocným, díky nimž vytvářel hmatky. Taky vedl kurzy jógy. Zkušenosti získal při svých cestách po Indii. Rehabilitaci prováděl v nemocnici Olomouc a ve Šternberku. Od roku 1975 se pravidelně účastnil sochařských symposií (Vrchlabí, Olomouc, Prostějov, Brno). Vystavoval v galerii Pod podloubím (1984) kdy vyšel tiskem PKO katalog s fotografiemi artefaktů Mileny Valuškové a typografem Oldřicha Šembery. Vystavoval samostatně i kolektivně (Švýcarsko, Rakousko, Bratislava, Praha, Olomouc). V roce 2008 vytvořil 6 m vysoký strom pro KRNAP, plastiku pro 45. výročí NP. V roce 2008 se účastnil též Brněnského plenéru, sochařského sympózia na Brněnské přehradě kde vystaven červený anděl. Je zastoupen v soukromých sbírkách po celé Evropě a USA. V r. 2019 vystavoval v Rýmařově spolu s Inge Koskovou. Dne 30.5.2023 se Galerii a Ateliéru Kateřiny Dostálové na Žerotínském náměstí 7 v Olomouci konala v 16:00 vernisáž výstavy, kde úvodem promluvil prof. Jindra Štreit, Jeníkův největší přítel.

Štreit Jindra: Úvodní slovo při vernisáži výstavy dne 30.5.2023.

Vycházel dvakrát týdně jeho majitelkou byla pí J. Černochová. Tiskl se v tiskárně Josefa Groáka a zábavnou přílohu pod názvem Beseda redigoval prof. Em. Miřiovský. Josef Vrla byl redaktorem do léta 1871, kdy s e přestěhoval do Prostějova a redakci převvzal Josef Černoch. Od 3. listopadu 1871 nakrátko Vincenc Sklenář, od 15. května 1872 Josef Římský, ale od 1. června 1872 opět J. Černoch. Redaktorem do 28. srpna 1882 byl Rudolf Vacek po něm následoval Juc. Alex Jiříček (

Fischer, R.: České noviny a novináři 1848–1938. Olomouc 1938. S.7, 17–21.

V letech 1964–1968 studovala PdF UP v Olomouci, obor matematika-výtvarná výchova. 1975–1982 externí učitelka KVV PdF UP. Vyučovala výtvarnou výchovu a dekorativní kompozici. Zabývá se zejména výtvarnou výchovou a teoríí vyučování. Věnuje se též praktické výtvarné činnosti v oblasti kresby a drobné grafiky.

Výtvarní pedagogové a toretici umění UP 1948–1986. Olomouc 1987. ;

Absolvoval v roce 1930 Polívkovo reálné gymnázium v Olomouci. Poté studoval učitelský kurz a po obnovení Univerzity Palackého vystudoval při zaměstnání pedagogiku. Působil jako učitel v Náměšti na Hané, v letech 1932 – 1939 jako učitel na Slovensku, zprvu ve vesnici na východním Slovensku, kde se naučil slovensky a trochu maďarsky i rusky, aby se domluvil se všemi dětmi a po čtyřech letech byl přeložen do Komárna. V roce 1939 se vrátil do Olomouce a byl jmenován učitelem v Holici u Olomouce, kde působil 33 let. Na škole založil loutkové divadlo, pěvecký soubor, školní orchestr a vedl výtvarné kroužky. Byl úspěšným malířem a hudebníkem. jako textař spolupracoval s mnoha hudebními skladateli populární hudby, proslavil se jako spoluautor několika hitů. Psal texty pro Waldemara Matušku, Pavla Nováka a je autorem 150 hudebních textů vysílaných v rozhlase. Autor her pro děti.Též aktivní skaut a turista. PaedDr. František Navara spolupracoval s Českým rozhlasem.

Autor pohádkových her pro rozhlas a loutkové divadlo. Publikoval ve Stráži lidu/Olomouc. Manželka pí Iva Navarová,

Kmoníčková > V roce 1989 zemřeli.Brno 1990.S.68.; V měsíci březnu si připomínáme. Kdy-kde-co. 2012, březen. S.7–8.

Užíval pseud.J.V.Říkovský. Pedagog, básník a vědecký pracovník. Své básně a postřehy z prostředí rodné Hané publikoval v řadě moravských novin a časopisů. Vyučoval na měšťanských školách, německé reálce i české zemské vyšší reálce. V letech 1873–1875 působil jako učitel ve Fryštáku, později v Hodoníně a Prostějově, kde profesorem reálky.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947,S.27.;. Zapletal, Česlav: Literární místopis Fryštátska. Zlín 1991. S. 14.;

V dětství rád hrával ve škole i v ochotnickém divadle různé scénky. Měšťanskou školu vychodil Litovli a v Senici se vyučil holičem. Po osvobození v r. 1945 nastoupil místo úředníka v Olomouci, ale téhož roku byl angažován do Hanáckého divadla v Přerově. Po necelé sezóně přestoupil do Těšínského divadla, kde působil 7 let. Nastudoval zde 60 rolí v letech 1946–1953. Za roli Othela dostal nabídku do Brna, kde členem činohry ve Státním divadle v letech 1953–1979. Hrál i v 7 filmech. Spolupracoval s rozhlasovými studii.

Postavy brněnského jeviště.II.Brno Státní divadlo 1985. S. 181–184.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.44;

V roce 1934 abs.AVU Praha, prof.B.Kafka, v Olomouci na UP působil 1947– 1975, 1947 docent obor modelování, od r. 1965 prof..Učil modelování, sochařství a plastickou anatomii.1970 – 1974 ved.katedry výtvar.výchovy FFUP.Zasl.um.Autor pedag.statí v časopis.Navrhl sochy B.Němcovou pro Olomouc a F.Palackého pro Hodslavice.

Procházka, Václav : Vlad. Navrátil. Ostrava 1962. ; ZVÚO 1975, č. 184, S. 9–14, obr. ; Výtvarníci a teoretici VVUP 1946 – 1986. Olomouc 1986.;
Pacák, J. : Mladé umění na Hané. Pět let skupiny olomouckých výtvarníků, Olomouc 1942, S. 55–56; Zakladatelé a pokračovatelé, Olomouc 1996.; Žibřid 1/2007, S.3–4;

Farář v Černotíně, básník Katolické moderny./Bílí beránci.1906./, Přispíval do časopisů: Čech, Hlas/brněnský/, Meditace, Obzor, Náš domov, Našinec, Nový život, Selské listy, Vlast, aj.Pseud.H.O.Le­šovský/podle rodiště/, Jos.Navrátil-Stupavský, R.S.Krajan, Rudolf Stupavský.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.195.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.977.;Moravské osobnosti kultury a umění – REGO SVKOL;.

Černotín ( na Přerovsku).

Ředitel cukrovaru ve Velké Bystřici. Otec Anny Navrátilové, spisovatelky a překladatelky užívající pseudonym Eva Jurčinová.

Plachá, Z. : Eva Jurčinová. Velkobystřické noviny, 1995, č. 12, S. 3–4. ;

Narozen ve Starých Tvorovicích čp. 30 na Prostějovsku (n. Tvorovice). Vystudoval gymnázium v Kroměříži. Univerzitní studia absolvoval v Praze a ve Vídni, obor matematiku a fyziku pro střední školy. V roce 1872 se stal učitelem na české reálce Matice školské v Prostějově, kde byl v roce 1880 jmenován ředitelem. Byl literárně činný, přispíval do Ottova slovníku naučného. V roce 1976 mu byla na Mezinárodní konferenci o elektrografii v San Remu udělena stříbrná plaketa in memoriam-byla tím uznána jeho světová priorita v objevu elektrografie.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.43.; Dílo B.Navrátila.=Šta­feta, 12, 1980, č.3, S.7–9, 1 obr.;

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1979, S. 108. ;Štafeta.Prostějov, 1975, č.3, S.15–16;Štafeta.Pros­tějov, 1977, č.3, S.11–14.;.

Absolvent SG Olomouc r. 1911;spisovatel, pseud. Láďa Náklov; Vrchní rada min. obchodu v Praze, hlavní redaktor národohospod. části Národní politiky. Přispíval do čas. Pozor, Selské listy ap. Když vydávala OB v Nákle měsíčník Nákelský zpravodaj (1965 – 1968) zasílala jej dr. Navrátilovi. Do březnového čísla r. 1968 zaslal dopis. Na přelomu 70. a 80. let působil na Jindřichohradecku.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1934.,S.298; Vopravil: Slovník pseudonymů..P., SPN 1973, S.977; Dopis Jaroslava Olberta ze Lhoty nad Moravou č.44 ze dne 2.2.1994.

Vystudoval. VŠZ Brno r. 1989, 1989–1991 ZD Senice na Hané. Zemský tajemník Zemědělské strany pro Moravu a Slezsko. V době studií člen SVS Zbrojovka Brno, 1982–1985, veslař, přeborník ČR i ČSFR. Bydlí v Lutíně

Kdo je kdo 91/92.2.díl.Praha 1991, S.640.;.

Studoval gymnázium v Kroměříži a po maturitě odešel na vysokoškolská studia UK Praha. Profesor SG v Olomouci v období 1874–84, 1887–1906 učil latinu a řečtinu, ve Valašském Meziříčí 1884–87. Vyuč. 28 let zpěvu v Olomouci, pořádal výchovné studentské akademie, zasloužil se o založení pěveckého hudebního spolku Žerotín, řídil jeho l. koncert 27. 3. 1881. Sbormistr do r. 1884 a v r. 1889. Založil ženský sbor v Žerotíně. Ředitel gymnázia ve Valaš. Meziříčí 1906–1913, kde sbormistrem a předsedou Besedy. Uváděl náročná kantátová díla Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Bedřicha Smetany a H. Berlioze.

Praktická cvičení zpěvu pro školu. 1876. biografie: Československý hudební slovník. II. Praha, SHV 1965. S.152.. Památník Žerotína v Olomouci. Olomouc 1930. Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927. S.168. Stá­rek, Z.: SČS II. Praha 1982. S.371. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Na – Su. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2011. S.4.

Prof. jaderné chemie MU Brno. Autor 70 vědec. prací, 12 knih, učebnic, 50 odbor. prací u nás, 16 v zahraničí.

Kdo je kdo 91/92. ČR, 2.díl., Praha 1991, S.640.;

Studoval v Olomouci a v Brně. V roce 1860 se stal členem benediktínského řádu v rajhradském klášteře. Psal básně, dramata a povídky. Publikoval v Hlasu. V roce 1870 vydal sbírku básní „ Konvalinky“. V roce 1884 pracoval v archivu ve Vatikánu.

Hýsek, M.: Literární Morava.Praha 1911.S.237.;Po­dlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské.1928 – 1913.Praha 1923.S.2108.;Sprin­ger, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.27.;. Nekrolog. In: Moravan, 49, Brno 1900, S. 133–134./