Osobnosti Moravy.eu

R. 1853 převedl těsnopisnou soustavu Gabelsbergerovu na český jazyk, působil jako farář v r. 1869 v Cholině, poté v Ženklavě u Nového Jičína a ve Skrbeni. Studoval na gymnáziu v Kroměříži.

Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1967, S.128.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.35.;

V letech 1945–1956 žila rodina v Kyjově. V roce 1967 absolvoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, obory přírodopis – zeměpis. V letech 1968 – 2007 byl zaměstnán jako samostatný odborný pracovník v okresním vlastivědném muzeu v Šumperku, RNDr. 1973 – doktor přírodovědy z oborů mineralogie a petrografie. Celý aktivní život se věnoval intenzivní publikační činnosti. Do roku 2022 publikoval tiskem 600 odborných a popularizačních prací, z toho 20 monografií. Tématika publikací je velmi různorodá. Nejvíce jich je z geologických věd, poměrně dost i z historie dopravy, těžby nerostných surovin aj. Nechybějí ani stati v turistických průvodcích, místopisných a vlastivědných sbornících.Je čestným členem Společnosti pro výzkum souvků se sídlem v Hamburku a Greifswaldu. V roce 2014 dostal Cenu města Šumperk za kulturní přínos městu. Od této své hlavní činnosti autor důsledně odděloval angaažovanost v krásné literatuře . Autorský výbor poezie, prózy a aforismů z let 1961–2010 vyšel pod názvem Dlažební kostky v r. 2011. Literární eseje psával pod pseudonymy. Esej Bezruč (vyd. v březnu 1992) vyšla pod pseudonymem Zbyněk Hába a jiné pod jménem Štěpán Kameník. Publikoval v samizdatové edici Texty přátel. Roku 1997 vydal v nakladatelství Vetus via knihu básní Lítost.S rodinou žije v Šumperku. Velký zájem nejen rodáků, ale i obyvatel Šumperska měly zejména tituly: Vlastivědné zajímavosti z přírody Jeseníků (2014); Pomezí Čech a Moravy od Suchého vrchu po Lázek (2016); Horské chaty v Jeseníkách na starých pohlednicích a fotografiích (2017);
Kapitoly přírody a historie Šumperka (2022) ad.

Písemné sdělení Z. Gáby (korespondence 30.10.2022) a úpravy 11.12.2022 meil od ZG jun. Fabián, J.- Janásová, K. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Občanské sdružení Valašské Athény 2010. Valašské Meziříčí.S. 13. Gába, Z.: Dlažební kostky. Kniha Zlín 2011. Kuběna, J. – Gába, Z. Proglas 1990, č. 3. Kuběna,J.: Box 7/ 1990; www.Christiania.cz (Rozhovor s J.E. F.) Ševčíková,H.: na blogspotu Otavínka Už máte knihy pod stromeček? https://otavinka.blogspot.com/…romecek.html Životopisné údaje a soupisy publikací lze najít mj. c periodiku Severní Morava v číslech 77 ( 1999), 95 (2009) a 101 (2015).

RNDr. Zdeněk Gába Fotografii vytvořil Jaromír Mašek v roce 1986.

Pobyty posloupně: Kyjov, Rožumberok, Strašice, Litoměřice, Jeseník, Šumperk;

Od r. 1946 působil v Opavě, poté v ND Praha, 1955 – 1958 v KOD Olomouc, poté v Liberci.

Divadlo Oldřicha Stibora 1955 – 1965.Olomouc 1966.S.72.; Přehled činnosti čs.divadel.Praha 1958.S.103.;.

Roz. Přidalová. Od útlého dětství bydlela s rodiči v Křenovicích u Kojetína. Do gymnázia chodila v Zábřeze u Šumperka. Po maturitě pracovala 3 roky na poště v Šumperku a v letech 1963–1965 studovala SKŠ Brno 2 leté nástavbové studium. Poté pracovala v městské knihovně Jeseník a pak v Šumperku. Zprvu v oddělení pro dospělé a po mateřské dovolené v oddělení pro děti. Do důchodu šla v 57 letech. Autorka článků se zaměřením na region Olomoucka. Cesta na Borový vodopád. Vlastivěd. časopis Velké Losiny, prosinec 2006.S.48. Asi od roku 2002 se věnuje kolážím. Výstava v Informačním centru Šumperk. " Krása každodennosti- Podzim." Od 1.-27.10. 2019 v minigalerii IC ŠU.

Osobní korespondence s / hš 2022,říjen.

Avantgardní výtvarník olomoucké scény 1931–1939, ve 40. letech šéf scénické výpravy v Českém divadle v Olomouci, spoluzakladatel Skupiny olomouc. výtvarníků.

Toman, P.: NSČSVU 1947.I.-249.; Zprávy KVMO, 1983, č.223, S.4.; Kdy kde co v Olomouci 1990, září, S.l.

Od r. 1922 v Ostravě. Asist. školy prof. Semmlera v Berlíně, 1953–55 prof. choreografie AMU.

Kdo je kdo ?Praha ČTK 1969, S. 222. ; Přehled činnosti československých divadel 1958. Praha, DÚ 1959, S. 103;

Po maturitě abs. 9 semestrů na Up v Olomouci-biologie, zeměpis, začínal v olomouc. amatérském kabaretu Skumafka jako textař, choreograf a zpěvák. 1965 přijal nabídku do Divadla Semafor v Praze. Od 1967 v HD Karlín.

Matzner, A.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.3.Praha 1990, S.134.;.

Stud. G v Kroměříži a Brně, poté učil na Slovensku, po r. 1939 ve Fryštáku, od r. 1946 stud. u Markalouse estetiku a dějiny VV, 1951 abs. FFUP v Olomouci doktorátem. Pak 11 měsíců samostat. překladatel z ruštiny, angličtiny, francouštiny, latiny, řečtiny, němčiny, poté lektorem ruštiny, tlumočníkem a jazykovým poradcem při LFUP. V r. 1958 pro nábož. názory přeřazen na hrubou práci do Morav. železáren, po intervenci doc. E. Spáleného rehabilitován.

Parte na UP/dne 26.5.1992.Chadraba, R.: In memoriam PhDr.V.Gaji.=Žurnál UP, 1992, červen, č.39, S.4.;.

Regionální historik. Ředitel Okresní knihovny v Přerově.

Fišmistrová, Věra: Kalendárium. In: Přerovské listy, leden 2010. S.8.;

V březnu 1992 byla v Olomouci na třídě 1. máje č. 24 otevřena nová prodejní galerie Bohéma, jejíž majitelkou je paní Ludmila Reifová.

Pogodová, Eva: Rozhovor s majitelkou galerie Bohéma v Olomouci. Kdy, kde, co v Olomouci, 1994, květen, S.10–11.; foto (Frait J.).

Z data vzniku je známo jen: 3 1992

Narozen v Horním Žukově (n.část města Český Těšín). Fotografoval od dětství a v letech 1967–1969 studoval Lidovou konzervatoř, obor výtvarná fotografie. Absolvent FAMU v letech 1981–1986, obor reportážní fotografie. Věnuje se také výtvarné fotografii. Profesionálně působí od roku 1971, kdy pracoval jako fotograf – výtvarník na dole Odra v ostravě a od r. 1973 v ČTK Praha, kde působil v olomoucké oblastní redakci až do r. 2011. Poté ještě občas pracuje pro ČTK či jiné akce. Je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka a výtvarné skupiny Střet. Účastní se fotografických výstav a soutěží. V létě 1993 vystavoval v Muzeu umění poetický cyklus Stromy a lidé. Výstavy fotografií v roce 1995 na Sv. Kopečku, v září 1997 ve Šternberku mu přinesly prestižní ocenění v novinářské soutěži Czech Press Photo Jeho autorské výstavy se konaly v Hukvaldech (1990), Šternberk (1992),Mohelnice (2001), Olomouc (2004).V roce 2007 dne 14.5. byla otevřena v galerii Podkova slavnostně otevřena výstava Vladislava Galgonka k jeho 61. narozeninám a 35 letům jeho fotografické práce v ČTK. V roce 2007 převzal Cenu města Olomouce v oblasti umělecká fotografie.

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991.;

1896 – 98 sbormistr opery v Rostově. Až do 1919 učil hudbě v Novosibirsku a Irkutsku. Po převratu se vrátil do vlasti a do r. 1921 řídil pěvecký spolek Vlastimila v Prostějově. Od 1921 ve službách ministerstva zahranič. věcí a působil v Litvě a Estonsku, kde též propagoval čes. hudbu. Skládal pro sbory, upravoval sibiřské písně a vojenské pochody.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.I.Praha 1982.S.129.;.

Vyučil se pletařem na pletařské škole n.p. Svit Zlín v letech 1949–1951. Maturita získaná r. 1952 ve Státním kurzu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních mu umožnila studovat češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě UP v Olomouci, kde byl žákem Oldřicha Králíka. Poté učil v letech 1957–1963 na středních školách v Hradci Králové, Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně. Od r. 1963 oůsobil jako odborný asistent a od 1991 jako docent na katedře bohemistiky a slavistiky FF UP. PhDr. získal v r. 1969.
Debutoval v r. 1956 verši ve sborníku Poezie mladé hané. V 70. a 80. letech publikoval recenze a odborné studie v ostravském Kulturním měsíčníku a v šumperském časopise Severní Morava. Také jeho články najdeme ve Stráži lidu, Štafetě, Kulturní tvorbě, Literárním měsíčníku, v Nové svobodě, AUPO, Mladém světě a Tvaru. Autor próz: Zkouška před termínem (1975), Soud i odpuštění (1987).

Slovník české literatury. Praha, ČS 1985;. Slovník českých spisovatelů od roku 1945.Díl 1. Praha Nakladatelství Brána 1995. S.191–192.; Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. valašské Meziříčí 2000. S.40.;

Od 1768 stud. v Lipníku gymnázium, v Olomouci, filozofii a 2 ročníky bohosloví, 1778 odešel do Vídně studovat malířství, živil se malováním pokojů, seznámil se s vojen. lékařem a stud. medicinu. Stal se ranhojičem a r. 1784 půs. v Uničově. 1786 ustanoven vrch. lékařem u generál. štábu ve Vídni, od r. 1791 trvale v Hranicích. R. 1811 založil při kostele veřejnou knihovnu. Asi ve 40 letech začal psát básně, náboženské, vzdělávací a vlastivědné spisy, zapisoval pověsti, překládal nábožen. spisy.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.784–786;Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lid.pověstí.O­lomouc, UP 1986, S.130–131.;Neruda, Jan: Podobizny.Sv.3­.Praha, 1954, S.59–61.;/reg./;Gallaš, J.H.A.: Romantické povídky.Praha, ELK 1941, S.238–263 doslov a poznámky B.Slavíka..

Rozená Sýkorová. Absolvovala FFUK v Praze, žačka prof.V.Lesného, v Londýně se seznámila s bengálským spisovatelem, který pocházel z rodu Thákurů.Do Indie odešla r. 1939 a žila v rodině R.Thákura.V Kalkatě založila školu, na které působila jako ředitelka.Od r. 1939 žila trvale v Indii.Autorka cestopis.knih/V ří­ši klenotů(1967);Pu­tování za lovci lebek (1970); a dalších, též článků publ.u nás a v Indii.

Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov, Ganguli, Milada : Obrázky z Bengálska. Praha 1963. Nekrolog: Nový Orient 7/2000.

Malířka v Kojetíně. Moravské studie lidového umění-publ. Zlatá Praha r. 1902. V majetku Prombergra v Olomouci obraz Hanačka, Hanácká nevěsta, Hanácký ženich. ;

TOMAN, P.: NSČSVU 1947.I., S.252.;Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Dvořáková, I.: Malířka staré Hané.=Hanácké noviny, 1991, 19.3., S.4./obr./;Ná­rodopisné motivy v díle Marie Gardavské.Kata­log.výstavy k Hanác.slavnos­tem.Chropyně 1987. Hanáci kdysi a dnes. Kojetín 2013.

Maturoval v roce 1941 na České reálce v Olomouci. Pracoval na někdejším KNV, ve Stavoprojektu, v Útvaru hlavního architekta města Olomouce, nejdéle v čele Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů.

Z díla: Historické jádro města Olomouce a jeho problematika. Olomouc 1969. ;Hrad Helfenštejn v datech, číslech, faktech a níkresech. Přerov 1985.

Složil několik drobných skladeb, varhanních fantazií, fugu, upravil řadu lid. písní.

Literární místopis Přerovska- OA Přerov/přip.KK 1993..

Mládí a školní léta prožíval v Přerově. Po ukončení páté třídy gymnázia odešel do Košic, kde v r. 1925 vystudoval s vyznamenáním obchodní akademii. Odtud se vrátil zpět do Přerova, nastoupil do zaměstnání v Městské spořitelně a ve volném čase se věnoval kulturně osvětové činnosti v pěveckém spolku Přerub. Po 2. světové válce odešel ze služeb spořitelny a stal se vedoucím kulturního oddělení MNV v Přerově. Počátkem roku 1947 působil několik let v Jeseníku, odkud se brzy vrátil zpět do Přerova. Do konce svého života působil jako ředitel Osvětové besedy. Se jménem Jožky Gardavského se pojí rozvoj pěveckého sdružení Přerub, jehož byl dlouholetým úspěšným dirigentem (1930 – 45), také zakladatelem symfonického orchestru.V roce 1940 provedla filharmonie Přerubu pod taktovkou Gardavského symfonickou báseň B. Smetany „Má vlast'. V podání symfonického orchestru Přerubu zazněla „Má vlast" celkem osmkrát, s neobyčejným úspěchem. Splnila tak své buditelské poslání v době okupace.

Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava 1987.S.80.;.

V letech 1879 –1883 studoval v Brně Vyšší průmyslovou školu, 1886 –1888 pokračoval ve studiu na AVU ve Vídni. Projektoval stavby synagog. 1892–1893 v Holešově, od r. 1892 v Olomouci, kde projektoval v centru města nájemní dům pro J. Ottahalla v Ostružnické ul. , v letech 1894 – 1895 první část Ústavu hraběte Pötingea, druhá polovina až v r. 1899, a projektoval stavbu synagogy v Olomouci, s islámskými prvky v letech 1895–97. ;

Zatloukal, Pavel : Jakub Gartner.In: Ročenka SOKA.Olomouc 1988.S.178–194.;.

Člen baronské větve významného hraběcího rodu, která ve Slezsku vlastnila několik statků. Po gymnáziu studoval na univerzitě ve Vídni. R.1877 se stal koncipientním praktikantem na moravském místodržitelství v Brně, v praxi pokračoval od 1878 na okresním hejtmanství v Místku, kde se 10.9.1880 stal místodržitelským úředníkem. R. 1890 přeložen do Brna, kde zastával funkci okresního komisaře, 6.3. 1891 ustaven okresním hejtmanem ve Valašském Meziříčí a 28.6.1897 okresním hejtmanem v Olomouci. Dne 4.4. 1912 získal titul dvorního rady. 31.3.1919 byl na vlastní žádost penzionován. Zbytek života strávil v Olomouci. Za svou úřední činnost byl odměněn Řádem železné koruny III. třídy a to (20.9.1911).

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.33–34.

Svob. pán, dvorní rada

Pocházel z dělnické rodiny. Maturoval v roce 1937 na reálce v Prostějově. Pak vystudoval Státní knihovnickou školu v Praze, kde absolvoval r. 1938 a začal studovat na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V letech 1939–1945 působil jako knihovník ve Frýdku-Místku. Později se stal knihovnickým inspektorem. Ředitel SVK Olomouc, Ostrava, městská knihovna Opava, Pedagogická knihovna v Bratislavě. Od r. 1962 trvale zakotvil v Praze, kde ředitelem Státní technické knihovny, Státní knihovny ČSSR, Státní pedagogické knihovny. Od 1974 – 1979 byl náměstkem ředitele Státní knihovny ČSR. Krátce také přednášel knihovnické discipliny na Fakultě sociálních věd UK (1968–1970. Literárně debutoval sbírkou básní Nebe v Beskydách/1939/. Z polštiny přeložil J. Iwaszkiewicze a H. Boguszewskou.

Kunc, Jaroslav: Slovník čes. spisovatelů beletristů 1945–56. Praha, SPN 1957, S. 110–111. ; Ficek, V. : Biografický slovník širšího Ostravska. 5. Opava 1983. ; V roce 1988 zemřeli. Brno SVK 1989, S. 71. ;Čtenář, 1988, č. 12/příl. čl. S. Šír;. BSSSM, seš.6(18.) Ostrava 2005. S. 31–32.

Maturoval na gymnáziu ve Strážnici a promoval na LF v Bratislavě v r. 1938. Jeho prvním pracovištěm bylo porodnicko-gynekologické oddělení Zemských ústavů v Olomouci. V roce 1945 odchází na místo primáře do Velkých Losin, pak působí jako primář porodnicko-gynekologického oddělení nemocnice v Šumperku. V roce 1962 je pověřen vedením porodnicko-gynekologické kliniky v Olomouci. Byl hlavním autorem olomouckých skript gynekologie a porodnictví. Kromě funkce přednosty kliniky, kterou vedl po dobu více než 20 let, stál po dvě funkční období v čele akademické olomoucké obce jako rektor UP v letech 1970–1980.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.52–53, fot.;

• mt-: Odešel lékař a člověk. In: Hanácké noviny, 4, 20.1.1993, č. 15. S.1.;

V Olomouci působil po r. 1917. Autor operety a tanečních písní.

ČSHS.I.Praha 1963.S.364.;.

V roce 1881 maturoval na SGO. Poté odešel do Prahy na studium práv. Po absolvování VŠ se vrátil do Olomouce, kde advokátem. Od roku 1893 ve výboru Žerotína, 1901–1909 starosta Sokola, 1906–1908 předseda Žerotína. V rakousko-uherské bance jediným českým censorem. Pohřben v Olomouci na Ústředním hřbitově ve společné hrobce rodiny Geislerů.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.73–74.;.