Přihlásit

Základní

Abecední

Komplexní

Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.

Výročí

.
Počet nalezených záznamů: 119
Edmund Žižka *16. 11. 1880 - +19. 11. 1967
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc, Praha, Vídeň (Rakousko)
Obory působení: malíř, pedagog středoškolský
Anotace:

Narozen na Novém Světě u Olomouce. Studoval na vídeňské Akademii výtvarných umění. Stal se profesorem kreslení na učitelském ústavě v Olomouci a v letech 1919–1937 působil jako prof. kreslení a konstruktivní geometrie na České reálce v Olomouci.

Zdroj:
  • AK-: Edmund Žižka-umělec a pedagog.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1987, prosinec, S.34.; Toman, P.: Nový slovník čs. výtvarných umělců, 2. díl., Praha 1950 ;
Poznámka:

Nový Svět je městská část Olomouce.

Emil Zátopek *19. 9. 1922 - +21. 11. 2000
Místo narození: Kopřivnice
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Hranice, Praha, Uherské Hradiště, Zlín
Obory působení: atlet, sportovec
Anotace:

Po měšťance v rodišti pokračoval ve studiu na Baťově škole mladých mužů ve Zlíně (1937–1943) a Vyšší průmyslové škole chemické tamtéž. Do roku 1945 pracoval jako laborant a chemik fy Baťa. V letech 1945–1947 studoval Vojenskou akademii v Hranicích a po absolvování 1947–1969 vojákem z povolání. V roce 1969 propuštěn z armády v hodnosti plukovníka, vyloučen ze strany. Od 1982 v důchodu. Koncem r. 1989 rehabilitován, byla mu navrácena hodnost plukovníka. Sportovat začal v roce 1941.

Zdroj:

BSSSM, seš. 4 (16.) Ostrava 2003. S. 124–125.

Poznámka:

1952 prohlášen Nejlepším sportovcem světa.

Emilie Zachardová *10. 5. 1912 - +3. 2. 1951
Místo narození: Velké Meziříčí
Místo úmrtí: Brno
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: operní pěvkyně
Anotace:

Maturovala na RG ve Velkém Meziříčí r. 1930 a po ročním kursu byla učitelkou na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Po návratu do rodiště r. 1938, nastoupila na místo učitelky do Náměště nad Oslavou, odkud dojížděla na hodiny sólového zpěvu k M. Fialové do Brna a stala se členkou VSMU. V roce 1940 byla angažována do opery Českého divadla v Olomouci, kde nastudovala do r. 1942 8 velkých úloh (Vendulku, Rusalku, Jenůfu, Taťánu ad. ). V Olomouci bydlela v podnájmu u paní M. Ševčíkové na ul. Hanáckého pluku 17. V tomto období vystupovala pohostinsky i v ND Praha. Za okupace 1942–1945 sólistkou opery ve Štýrském Hradci. V r. 1945 sólistka brněnské opery. Dosáhla uznání i na Pražském jaru r. 1948. Od r. 1950 studovala JAMU. Zemřela za nejasných okolností. Pochována ve Velkém Meziříčí.

Zdroj:

ČSHS.II.Praha 1965.S.965.Dopis a články z pozůstalosti M.Ševčíkové byly uloženy v Okresní knihovně Olomouc, leč v roce 2011 byly veškeré regionální dokumenty vedením knihovny zlikvidovány.

Poznámka:

2 fotografie z pozůstalosti. Záběry z Českého divadla v Olomouci 1940–1942 budou předány do Archivu MDO a ostatní do SOKA Olomouc, aby zůstaly tyto vzácné dokumenty zachovány.

Fotky:
Eduard Zacha *17. 6. 1951 - +28. 6. 2012
Místo narození: Krnov
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: básník, esejista, prozaik, redaktor
Anotace:

Spoluzakladatel olomoucké „podzemní“ edice TEXTY PŘÁTEL. Před listopadem 1989 publikoval pouze v samizdatu, od té doby jeho práce publikovány v časopisech Proglas, Velehrad, Akord. Znalec díla Jana Čepa. Od června 1991 pracuje v redakci Hanáckých novin. Pohřben dne 4.7.2012 v Krnově.

Zdroj:

Zacha, E. : Slovo o Janu Čepovi. =Proglas 1990, č. 2, S. 103 – 108. Biografie: =pm=: Eduard Zacha. Bibliotéka Hanáckých novin. 1991, 3. 8. , příl. , S. l. ;

  • jTk=: Olomoučtí tři králové. =Proglas 1991, č. l, S. 113. ;

Parte.

Eduard Wondrák *27. 10. 1919 - +10. 4. 1996
Místo narození: Žatec
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Litoměřice, Lovosice, Olomouc, Praha, Třebenice
Obory působení: básník, lékař, spisovatel, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Dětství a mládí prožil v Praze. Studoval gymnázium v Libni a už za studií psal básně pod různými pseudonymy. Vychován byl ve dvojjazyčném, česko – německém prostředí. Teprve po 2. světové válce mohl absolvovat lékařskou fakultu Karlovy univerzity. V té době se rodiče přestěhovali do Ústí nad. Labem a posléze do Kralup n. Vltavou.. Chirurgickou praxi začal získávat v litoměřické nemocnici a krátce působil také v Lovosicích a po tři roky zastupoval obvodního lékaře v Třebenicích. V těchto letech se natrvalo seznámil s mnoha pozoruhodnými lidmi dané lokality, zamiloval si celé dolní Poohří i České středohoří – a z četných vyprávění ho zaujala zejména postava třebenického vlasteneckého lékaře Václava Paříka.. Byla to doba, kdy se začal intenzivně zabývat regionálním kulturně historickým bádáním a dějinami lékařství. V roce 1956 se oženil a odešel na Moravu. Nastoupil na I. chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, kde záhy získal vedoucí postavení a současně se stal docentem katedry chirurgie lékařské fakulty při Palackého univerzitě. Po roce 1989 byl jmenován profesorem. V každém místě svého působení a zejména v Olomouci se podílel na práci spolků a vědeckých společností. Byl dlouholetým členem výboru VSMO, předsedou její sekce pro dějiny lékařství a v období let 1973–1976 předsedou celé společnosti. Byl autorem mnoha odborných přednášek a publikací, skript pro studenty a dvou monografií z oboru traumatologie pohybového ústrojí. Kromě náročného povolání se po desítky let úspěšně věnoval i  – historii lékařství. Své práce publikoval v různých časopisech a zčásti také knižně, jen několik jich zůstalo v pouhých rukopisech..Velká část historicko – badatelských prací Eduarda Wondráka se týkala Olomouce a vůbec Moravy. Mezi početnými náměty, které v některých případech zpracoval velmi rozsáhle, jde o historii olomoucké univerzity, o Societas incognitorum, o lékaři J. E. Bollmannovi, který se pokusil vysvobodit z olomoucké pevnosti uvězněného M. J. Lafayetta – a řadu dalších. Největší zásluhou Prof. MUDr. Eduarda Wondráka , CSc. zůstává jeho přínos k poznání života a díla Alberta Schweitzera. Stal se nejen autorem první české monografie o tomto velkém humanistovi a spoluorganizátorem symposií, ale zejména trvalým propagátorem jeho odkazu. V roce 1968 vyšla jeho kniha „Albert Schweitzer“ a v roce 1995 rozšířené vydání „Albert Schweitzer a Lambaréne“. Od mládí rád cestoval doma i v cizině, poznal dokonale Vídeň, Berlín i Paříž. Znalost cizích jazyků mu umožňovala bezprostřední styk s evropskou literaturou, především německé oblasti. Byl mnohostranným sběratelem, zajímal se o výtvarné umění a byl i znalcem lidových maleb na skle. V roce 1979 vydal bibliofilii „Pět kouzel a jiné básně“ a v roce 1994 básnickou sbírku „Ohlédnutí“. Z díla: Albert Schweitzer.Praha Orbis 1968, ;Krev smyly deště.Osudy a utrpení roku 1866.Hradec Králové, Kruh 1989.;.

Zdroj:

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.323.;Žurnál, 1993, č.11, S.5.; Maňák, P.: Neúnavný propagátor filozofie Alberta Schweitzera. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce.2. Olomouc VSMO 2006. S.158–161. ; Smejkal, B.: Eduard Ondrák a literatura. In: Kolář,B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc 2006. S. 162–164.; Ševčíková, Hana: Říjnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2009,č.10.S.5.

Emil Weiser *11. 12. 1909 - +6. 10. 1959
Místo narození: Javorník
Místo úmrtí: Maulbronn (Německo)
Místa pobytu: Berlín (Německo), Supíkovice, Vídeň (Rakousko)
Obory působení: pedagog vysokoškolský, sochař
Anotace:

Pocházel ze zemědělské rodiny. Obecnou školu a měšťanku vychodil v rodišti. Poté studoval na zemské škole pro zpracování mramoru v Supíkovicích. Ve studiu pokračoval na vysoké škole umělecké v Berlíně, kde zůstal jako asistent. Dva semestry studoval u Antona Hanaka ve Vídni. V rodišti je od něj socha Krista na portálu zdejšího hřbitova.

Zdroj:

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada. seš.1.(13.) Ostrava 2000.S.111–112.

Eduard Vystrčil *3. 10. 1902 - +6. 4. 1945
Místo narození: Přerov
Místo úmrtí: Podhradie u Sučan (SR)
Místa pobytu: Bratislava (SR)
Obory působení: básník, tiskař
Anotace:

Ved. tiskárny v Bratislavě, r. 1930 vyšla jeho sbírka básní „Den boží“. účast. SNP, vyzn. in memoriam Řádem SNP I. třídy a Čsl. váleč. křížem

Zdroj:

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Emil T. Vokálek *15. 11. 1926 - +23. 4. 1975
Místo narození: Čelákovice
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: operní režisér
Anotace:

Od roku 1955 působil v DOS Olomouc .

Zdroj:

Přehled činnosti čs.divadel v r.1958.Praha 1959.S.261.;.

Eduard Vlček *26. 2. 1940
Místo narození: Přerov
Místa pobytu: Brno, Praha
Obory působení: právník, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Univ. prof. dějin státu a práva na Právnické fakultě Brno. V roce 1962 absolvoval PK UK Praha. Zájmy: filatelie, šachy, výtvarné umění. Po promoci pracoval do roku 1964 v PZO Motokov v Praze, od roku 1964 do 1970 na právnické fakultě v Praze. V letech 1986–1990 děkanem PF MU Brno a též poslanec FS, člen předsednictva na PK MU Brno. Autor pěti monografií, a více než sta odborných statí.

Zdroj:

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998.S.662.

Emil Viklický *29. 7. 1914 - +30. 7. 1994
Místo narození: Staré Město
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Olomouc
Obory působení: výtvarný pedagog
Anotace:

V roce 1946 abs. přírodovědec. fak. MU v Brně, obor matematika, deskr. geometrie. 1946–47 PdF UP v Olomouci, obor VV + modelování. Asistent Jana Zrzavého v r. 1948. 1960–1980/1978–80externě/ odb. asistent KVV PdF UP. Vedl praktickou výuku kresby. Věnoval se zejm. technické kresbě. Vydal skripta Technické prvky ve VV. Svými kresbami doprovázel četné odborné a vědecké texty v časopisech, skriptech, učebnicích. Užitá grafika, grafické úpravy publikací, typografická činnost pro potřeby UP. Vlastní malířská tvorba.

Zdroj:

Výtvarní umělci na UP.Olomouc 1987.;Parte..

Emil Viklický *23. 11. 1948
Místo narození: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc, Praha
Obory působení: klavírista, skladatel
Anotace:

Základy hudby v hudeb. škole Olomouc, abs. přírodovědeckou fak. UP Olomouc v r. 1971, matematika. Vojenská služba v AUS VN a v orchestru P. Bayerleho 1971–72. ;solový jazzový klavírista. Červen 1976–1. místo v soutěži jazz. klavír. Lyon, 1979–1. místo v 5. mezinárod. soutěži jazz. skladby v Monacu za skladbu Green Satin. R. 1977–78 studoval na stipend. na Berklee College of Music v Bostonu ?USA/. V r. 1979 cena Supraphon za zrvárnění moravského folkloru na autorské desce " V Holomóci městě".

Zdroj:

Čeští skladatelé současnosti. Praha, Panton 1985, S. 305. /foto/;Černý Milan: Kdo je kdo 1991. Čechy, Morava, Slezsko. Praha, IRIS 1971. S. 178. ;Kdy kde co v Olomouci 1993, duben, S. 8–10.
.

Eduard Veselý *30. 3. 1896 - +30. 1. 1996
Místo narození: Bystřice pod Hostýnem
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Brno, Kroměříž, Lešná, Olomouc, Strážnice
Obory působení: architekt, zahradník
Anotace:

Hortulanus primus botanické zahrady, zahradnický odborník. Zahradníkem se vyučil v bystřické zámecké zahradě barona Laudona. Poté odešel na zkušenou do zámeckých zahrad v Lešné a v Linci. V roce 1915 narukoval na ruskou frontu. Vrátil se těžce zraněn a jako částečný invalida nastoupil do arcibiskupské zahrady v Kroměříži. Byl vyslán na studium Vyšší zahradnické školy v Lednici a v roce 1923 byl jmenován okresním zahradníkem ve Strážnici. Externím studiem na Vysoké škole zemědělské v Brně dosáhl učitelské aprobace pro výuku na zahradnických a vinařských školách.. V roce 1925 byl přeložen do Horních Moštěnic na Přerovsku.. Do Olomouce přišel v únoru 1928 s pověstí uznávaného odborníka. Ujal se správy olomouckých městských sadů a v krátké době se stal spolupracovníkem starosty města JUDr. Richarda Fischera v oblasti parkových úprav a poradcem arcibiskupa dr. Leopolda Prečana. Jeho odborná erudice mu otevřela cestu i do rodiny a okruhu přátel senátora JUDr. Mořice Hrubana. V roce 1929 poprvé vykvetla v olomouckém skleníku Victoria regia, jím vypěstovaná. V roce 1930 přebudoval a rozšířil palmový skleník. Za okupace se zapojil do katolického odboje. Po roce 1945 vedl zahradnický podnik Lotos na Nové Ulici. V roce 1947 uspořádal Krajskou výstavu zahradnických a školkařských expozic, na níž jeho kolekce cyclamen a Begonií získala zlatou medaili. Jako jedna z osobností křesťanského katolického hnutí byl po roce 1948 odsouzen, posléze zproštěn viny, ale nadále ponižován a nemohl pokračovat ve své práci. Rodinu živil dělnickou prací v kartonážce, kde jej objevil botanik dr. Otto Mrkos. Díky němu se pak dostal k budování univerzitní botanické zahrady. Na sklonku života žil v Domově důchodců ve Chválkovicích.

Zdroj:

Kdy kde co, březen 1996, S.2–3., Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc:Memori­a,2001,S.164.

Eugen Vencovský *9. 4. 1908 - +6. 1. 1999
Místo narození: Prostějov
Místo úmrtí: Plzeň
Místa pobytu: Berlín (Německo), Krakow (Polsko), Plzeň, Praha
Obory působení: lékař, psychiatr
Anotace:

Působil na KU Praha, a zakladatel LF na univerzitě v Plzni. Prof.MUDr. Dr. h.c. Eugen Vencovský, DrSc, čestným doktorem Humboldtovy univerzity v Berlíně a Jagellonské univerzity v Krakově. Čestný člen České akademie věd.

Zdroj:

Mrňa, B.: Osmdesátiny E.V.=Štafeta, 20, 1988, č.2, S.24–25.; Mrňa, B.: Prostějovský rodák čestným doktorem Humboldtovy univerzity.=Šta­feta, 14, 1982, č.1, S.15–16.;.

Ernest Vasovec *21. 9. 1917 - +14. 12. 1993
Místo narození: Mohelnice
Místo úmrtí: Vídeň (Rakousko)
Obory působení: prozaik
Zdroj:

Mohelnický zpravodaj, 1/1999. ;

Evžen Valový *16. 11. 1920 - +28. 10. 1985
Místo narození: Orlová
Místo úmrtí: Orlová
Místa pobytu: Brno, Olomouc, Ostrava, Otrokovice, Zlín
Obory působení: houslista, hudební pedagog
Anotace:

Hru na housle studoval u prof. Remeše v Ostravě a J. Felda v Praze. Pak byl v rodišti učitelem a ředitelem hudební školy. v polovině 50. let přesídlil do Zlína, kde působil jako houslista v symfonickém orchestru a souborech komorní a populární hudby. Též pedagogem hudební školy v Otrokovicích. V roce 1962 absolvoval studium hudební vědy a výchovy na FFUP v Olomouci u prof. Smetany a stal se odborným asustentem Pedagogického institutu ve Zlíně, odkud přešel v roce 1964 na univerzitu do Brna. V roce 1972 jmenován profesorem hudební vědy. V letech 1964–1980 vedl Katedru estetické výchovy Pedagogické fakulty MU a v r. 1980 přešel na JAMU, kde až do své smrti vykonával funkci prorektora. Zemřel náhle při návštěvě svého rodiště.

Zdroj:

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Seš.7. Os­trava, Ostravská univerzita 1996.S.132–133.

Edvard Valenta *22. 1. 1901 - +21. 8. 1978 „“
Místo narození: Prostějov
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Brno, Olomouc, Přerov
Obory působení: novinář, prozaik
Anotace:

Jeho otec, zubní lékař, a později i matka zemřeli ve Valentově předškolním věku; žil pak v rodině svého strýce Františka Kováříka, majitele prostějovské továrny na hospodářské stroje (předobrazu ředitele Kameníka v románu Jdi za zeleným světlem). Jeho pražským strýcem byl spisovatel a překladatel Hanuš Jelínek (1878–1944). – Valenta maturoval na reálce v Prostějově (1918) a v témže roce redigoval s Jiřím Wolkrem 2. ročník časopisu Sborník českého studentstva na Moravě a ve Slezsku (s tit. Sborník českého studentstva). Začal studovat na brněnské technice strojní inženýrství, 1920 však školu i rodinu strýce (který se právě stal ministrem veřejných prací v Černého úřednické vládě) opustil. Zůstal v Brně a po několika příležitostných zaměstnáních nastoupil jako stenograf do brněnské redakce Lidových novin. Později působil v jejich olomoucké (1923–26) a poté v pražské pobočce, od 1929 opět v Brně, postupně jako redaktor denních zpráv, soudničkář, sloupkař, reportér, činoherní kritik a nakonec jako vedoucí redaktor kulturní a literární části a politický úvodníkář. 1936–37 na podnět a za finanční podpory Jana Bati cestoval šest měsíců jako reportér po USA, Kanadě, ostrovech Západní Indie, Britské a Holandské Guyaně a Madeiře; 1939 provázel J. Baťu během jeho cesty po USA. 1940 byla Valentovi zakázána novinářská činnost; žil jako spisovatel z povolání nejprve v Praze a od 1942 ve Voznici u Dobříše. Po válce byl redaktorem Svobodných novin, odpovědným redaktorem týdeníku Dnešek a Knihovny Svobodných novin. V únoru 1948 musel zaměstnání opustit, koncem roku byl jako přítel Ferdinanda Peroutky zatčen a půl roku vězněn. Po propuštění se živil psaním komentářů ke krátkým filmům, v 50. letech získal stipendium Literárního fondu a žil opět jako spisovatel z povolání. Od mládí trpěl silnou nespavostí a dlouhou dobu Ménierovou chorobou, která nakonec vedla k hluchotě.
Debutoval 1917 básněmi pod šifrou M. v přerovském časopise Sborník českého studentstva na Moravě a ve Slezsku, dále publikoval především v listech, v nichž byl redaktorem, zejména v Lidových novinách (1930 zde na pokrač. vzpomínky Jana Welzla Hrdinové severního moře v adaptaci Valenty a Bedřicha Golombka, bez uvedení jejich jmen) a v periodikách Moravská orlice, Lumír, Niva, Topičův sborník, Národní osvobození aj. V samizdatu vyšly jeho vzpomínky Žil jsem s miliardářem (Petlice 1977) a román z pozůstalosti Žít ještě jednou (Petlice 1981). V 30. letech Valenta spolupracoval (také jako překladatel z němčiny) s brněnským rozhlasem, pro pražský rozhlas napsal hry Z Nového světa (1963), Ukradený vynález (1964), Včera, jednou, tenkrát… (1964) a v 60. letech i další pořady. Je autorem televizní hry Corrida (1963, r. Jaroslav Novotný). Podle románu Jdi za zeleným světlem napsal Rudolf Žák stejnojmennou televizní hru (1968, r. Pavel Blumenfeld) a Karel Kříž a Vlasta Gallerová divadelní hru (1986). Podle povídky Tvůrčí tajemství (ze souboru Kouty srdce a světa) vznikl stejnojmenný literární scénář (1946, sc. Josef Neuberg a František Vlček), film nebyl realizován. Chybně je Valenta uveden jako autor causerie o Tomáši Baťovi Tajemný Zlíňan (1935). Užíval pseudonymů a šifer: Bedřich Polan, Emil Krejčí, James Walsh, Jan Snášel, Jiří Svěrák, R. M. Procházka, Václav Veřmiřovský; E. V., ev., L. M.
Zaujetí všedními jevy a situacemi, patrné již v raných básnických pokusech, Valenta později prohloubil ve smysl pro výmluvnost detailu a v zájem o duševní život prostých, na pohled všedních lidí. Jeho první prózy ze 30. let jsou úzce spjaty s novinářskou profesí: společně s redakčním kolegou Bedřichem Golombkem zpracoval vzpomínky polárního lovce, obchodníka a dobrodruha J. Welzla. Beletrističtější podobu mají Ledové povídky, věrně reprodukující osobitý jazykový projev moravského kosmopolity. Stylem blízkým Karlu Čapkovi jsou psány Valentovy cestopisy (Světem pro nic za nic, Nejkrásnější země) a do téhož kontextu patří pozdní vzpomínková reportáž o pobytu Jana Bati v USA (Žil jsem s miliardářem). Z americké tematiky však těžila už řada povídek, psaných původně pro Lidové noviny a soustředěných do autorovy první prozaické knihy Lidé, které jsem potkal cestou a zčásti i do souboru Kouty srdce a světa. V duchaplné, sevřené formě v nich Valenta vykresluje činorodost a neformálnost a s ironickým odstupem i obchodního ducha Američanů. Ostatní povídky druhého souboru čerpají ze života domácího; překvapivé pointy příběhů navenek banálních získávají hlubší, téměř osudový smysl většinou deziluzivního charakteru. Neúspěšné africké výpravě cestovatele Emila Holuba věnoval Valenta po pečlivém faktografickém studiu román Druhé housle, vykreslující z perspektivy jednoho z pomocníků nezměrné útrapy při putování. Román Kvas, vydaný po válce, provází houževnatého chudého chlapce z moravské vesnice až do chvíle, kdy založil velkou dílnu na výrobu bot. Jeho osud však tvoří jen jeden z řady příběhů dalších vesničanů, sledovaných vždy ve vnitřním monologu každého z nich. Počínající společenský a hospodářský rozmach konce minulého století tak tvoří rámec několika životních osudů, v nichž se uplatnilo nyní už vyhraněné autorovo psychologické zaměření. V polovině 50. let vzbudil Valenta polemickou pozornost rozsáhlým románem Jdi za zeleným světlem, první českou prózou, která se vymkla tehdejším ideologicko-uměleckým normám. Jeho – zčásti autobiografickým – hrdinou je racionální intelektuál, jenž se za protektorátu přestěhoval na venkovskou samotu a zde se navzdory své nespontánnosti sbližuje s rostoucím okruhem výrazně profilovaných typů a zároveň je vtahován do stále nebezpečnějších protiokupačních aktivit. Jádro románu tvoří hrdinovy reflexe, v nichž s citem pro jemná duševní hnutí a zároveň s chladným odstupem rozpitvává a sebekriticky hodnotí každý svůj krok. Román zachycuje období okupace v mnoha konkrétních jevech, ale reflektuje ho z natolik obecného hlediska, že se nadlouho stal jediným publikovaným dílem, které se podstatně a s úzkostlivým smyslem pro čest vyrovnávalo s otázkami života v nesvobodě, naléhavými i v době jeho vzniku. Neúnavně reflektujícího intelektuála mají za hlavního hrdinu i poslední dvě Valentovy prózy. Autorův náhled, že „jsme si podobni… koutečky, kam nikoho nepouštíme“, se nejzjevněji projevil v novele Trám, kulminující v důvěrném sblížení spisovatele s mnohem mladším truhlářem během celonočního přenášení těžkého břemena. V posmrtně vydaném románu Žít ještě jednou vypráví úspěšný violoncellista o své lásce a šťastném manželství (v němž ovšem nechybělo poúnorové věznění a několik následných let bídy), ale i o novém milostném vzplanutí za počínajícího stáří. Hlavní dějovou roli tu hraje komplikovaný případ trojnásobné vraždy. Valenta je ostatně také autorem detektivního, opět psychologicky pojatého románu Dlouhán v okně a kriminální motivy se objevují také v jeho dalších prózách. – Smysl pro poutavost dobrodružného charakteru uplatnil Valenta v tvorbě pro mládež, ať už v prázdninovém příběhu o pátrání po domnělém pokladu (Srdce a poklad), či v dalším převyprávění příhod Jana Welzla (Strýček Eskymák).

Poznámka:

Příbuzný s Pogodovými.

Edgar Georg Ulmer *17. 9. 1904 - +30. 9. 1972
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Woodland Hills (USA)
Místa pobytu: Berlín (Německo), Hollywood (USA), New York (USA), Vídeň (Rakousko)
Obory působení: architekt filmový, kameraman, producent, režisér filmový, scenárista
Anotace:

Narozen v židovské rodině na olomoucké Resslově ulici č.1. Od roku 1920 pracoval ve Vídni v Theater an der Josefstadt. O rok později odešel do Berlína,kde se podílel na vzniku filmů režiséra Friedricha Murnau (1888–1931). Ve spolupráci pokračoval i po odchodu do USA v roce 1924. Je též podepsán jako autor výpravy pod melodramatem „Sunrise“. V roce 1928 se vrací do Berlína a spolu s Robertem Siodmak (1900–1973) a Billy Wilder (1906–2002) natáčí dokument „ Lidé v neděli“(1929). Hned poté se vrací do Ameriky ze strachu před vzrůstajícím německým nacismem. V roce 1934 natočil v Hollywoodu dnes již klasický horor „ Černá kočka“.Krátce na to se stěhuje do New Yorku, kde z finančních důvodů točí vzdělávací filmy. Od roku 1937 se věnuje převážně etnickým filmům, z černošského, indiánského nebo židovského prostředí, jimiž reaguje na nacistickou politiku. V roce 1942 se stává ředitelem ředitelem společnosti Producer Releasing Corporation produkující nízkorozpočtové béčkové filmy. Během čtyřletého působení pro tuto společnost natáčí několik filmů: např. horor Bluebeard (1944) a v roce 1945 pak mysteriózní snímek Club Havana, kriminální drama Strange Illusion a v současnosti nejlépe hodnocený film Detour (Objížďka). V témže roce se vydává na dráhu nezávislého filmaře a střídavě natáčí v USA i v Evropě. Koncem 60. let se marně snažil o návrat do Hollywoodu. Po několika mozkových příhodách umřel v sanatoriu ve Woodland Hills v Kalifornii.

V roce 2006 byla na jeho rodném domě odhalena pamětní deska.

Zdroj:

www.fdb.cz

Fotky:
Emil Tréval *13. 12. 1859 - +10. 2. 1929
Místo narození: Prešov (SR)
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Berlín (Německo), Olomouc, Paříž (Francie), Praha, Prostějov, Vídeň (Rakousko)
Obory působení: lékař, spisovatel
Anotace:

Vl.jm. Václav Walter. Studoval v Olomouci, v Praze, Berlíně, Paříži .Pobýval v Prostějově. a působil ve Vídni. Od r. 1925 člen Československé akademie. Od 80. let přispíval do časopisů: Včela, Vesna a Moravská orlice. Užíval na 13 různých pseudonymů. Psal beletrii, fejetony, dramata a populárně vědecké publikace.

Zdroj:

Vopravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha 1973.S.1419.;.

Ernst Tersch *24. 10. 1826 - +10. 3. 1893
Místo narození: Šumperk
Místo úmrtí: Šumperk
Místa pobytu: Dolní Studénky
Obory působení: hasič, velkostatkář
Anotace:

Syn Franze Xavera Tersche (1801–1884). Zprvu se spolu s otcem aktivně podílel na hospodaření panství Třemešek, po jeho prodeji se trvale usadil v Šumperku, kde se podílel společenském životě města. Byl zakladatelem šumperského německého zemědělského spolku r. 1859, zakladatelem a prvním velitelem šumperských hasičů r.1870. Byl předsedou měšťanské střelecké společnosti a organizátorem 1. zem. střeleckých závodů v Šumperku r.1881. V r. 1879 organizoval regionální výstavu v Šumperku.

Zdroj:

Biografický slovník ve Slezsku a na severní Moravě. č.2 (14.) Ostrava, 2001. S.130.

Poznámka:

Zámek Třemeš (n.m.č.obce Dolní Studénky).

Emil Tersch *26. 7. 1834 - +15. 2. 1923
Místo narození: Dolní Studénky
Místo úmrtí: Litovel
Místa pobytu: Loučany, Olomouc
Obory působení: politik, velkostatkář
Anotace:

Syn Franze Xavera (1801–1884). Absolvoval německé gymnázium v Olomouci, poté pokračoval v ekonomickém studiu a r. 1858 odešel do Třemešku ke strýci do Chudobína, kde se ujal vedení tamního velkostatku. Po strýcově smrti r.1864 velkostatek Chudobín a statek Loučany zdědil. R. 1867 byl za kurii velkostatku zvolen do moravského zem. sněmu a s vyjímkou r.1871 zůstal jeho členem do r. 1906. R. 1870 byl ministerstvem financí jmenován členem komise pro okresní odhady pozemkové daně.

Zdroj:

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.). Ostrava 2001. S.130.

Eduard Šrot *23. 5. 1876 - +28. 2. 1940
Místo narození: Litovel
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: advokát, divadelní ochotník, politik
Anotace:

V Olomouci od roku 1905, od roku 1911 advokát, jednatel a člen výboru Politického spolku pokrokového až do roku 1918, jednatel místního odboru Ústřední matice školské, po roce 1918 členem soc. dem. strany, 1925–1926 člen městského zastupitelstva, 1924–1938 místopředseda ředitelství a člen výboru městské spořitelny. Rád a dobře hrál divadlo. Pozdější historiograf Jednoty divadelních ochotníků besedních v Olomouci.

Zdroj:

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.309.; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci.I.Pra­ha 1981.;

Eduard Šrot *4. 11. 1876 - +5. 4. 1911
Místo narození: Postřelmov
Místo úmrtí: Litovel
Obory působení: obchodník
Anotace:

Obchodník se smíšeným zbožím.

Zdroj:

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Eduard Šebela *21. 9. 1878 - +26. 7. 1952
Místo narození: Štěpánov
Místo úmrtí: Kunčice pod Ondřejníkem
Místa pobytu: Ostrava
Obory působení: důlní inženýr, publicista odborný
Anotace:

Ředitel dolů v Ostravě, publicista: Přehledná mapa Beskyd;Návod k jízdě na lyžích.aj.

Zdroj:

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1936, S.532.; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.199.;.

Emanuel Svoboda *2. 3. 1883 - +26. 10. 1967
Místo narození: Konice
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Praha
Obory působení: historik umění, právník
Anotace:

Narozen v Nové Dědině (n. Konice). Právník u magistrátu hl.m.Prahy, historik umění, zeť Mikoláše Alše .

Zdroj:

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.48.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.196.; Lidová demokracie, 2.3.1993..

Eduard Světlík *6. 11. 1903 - +8. 3. 1970
Místo narození: Přerov
Místo úmrtí: Prostějov
Místa pobytu: Kroměříž, Olomouc, Praha, Prostějov
Obory působení: akademický malíř, výtvarný pedagog
Anotace:

Studoval AVU v Praze u O. Nejedlého. Krajinář, figuralista, autor zátiší. Akademický malíř Eduard Světlík bydlel od r. 1934 ve vile podle architekta Josefa Poláška, na Březinově ul.č.4 v Kroměříži, dnes zařazenou mezi Slavné vily.

Zdroj:

Moravské osobnosti umění a kultury REGO/SVKOL;. Výtvarní umělci města Přerova. Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007.;

Jste si naprosto jisti, že chete tanto záznam smazat?
1 2 3 4 5