Osobnosti Moravy.eu

Působil v Čechovicích (n. m.č. města Prostějov). Užíval pseudonym F.A. Čechovský.

V roce 1930 absolvoval Vyšší mlynářskou školu a pracoval jako účetní a posléze jako správce mlýna firmy Švalbe. Malbu studoval u prof. Františka Krígla v Prostějově. Po setkání s J. Uprkou v roce 1935 zaměřil svou tvorbu na folkór Moravského Slovácka. Díla vystavoval na několika regionálních výstavách. Od roku 1950 byl činný jako novinář a redaktor.

email anonymního člověka ze dne 22.2.2013

Absolvoval FF UP obor teorie kultury, 1982. Publikuje v region. tisku. Vydává internetový časopis ČAS. Od r. 1990 působil v Moravském Berouně. Je majitelem vydavatelství a knihkupectví Moravská expedice a spoluzakladatelem občanského sdružení Vlastenecký poutník. Odpovědný redaktor sborníku " Hvězda pod Rosuticí" (Moravský Beroun 1997).

dokument. list/98
http://www.cenajosefavavrouska.cz/…petr-andrle/

Mgr. Petr Anderle

Syn továrníka. Navštěvoval gymnázium v Opavě a pak lesnickou akademii v Mariabrunu. Za krymské války odveden k 4. batalionu polních myslivců, jakokadet sloužil v Sedmihardsku. Jako poddůstojník pak sloužil v Brně. Pak vystřídal ještě několik garnizon a poslední byl Liberec.V srpnu 1869 byl ze zdravotních důvodů penzionován. Civilní zaměstnání našel v Šumperku, kde stal úředníkem lnářského pojišťovacího spolku. Účastnil se politického a kulturního života. Psal do regionálního tisku fejetony, prózy. V červenci 1875 převzal vedení nově vzniklého šumperského týdeníku Grenzbotě… který vedl dvacet let, do r. 1895. Zemřel u své dcery v Dlouhé Loučce, pohřben v Šumperku.

BSSSM, seš.7 (19.) Ostrava 2005. S.15–16.

V letech 1873–1876 voj. služba u dělostřelců v Olomouci, kde pak vstoupil do knihkupectví V. Žakovského- do r. 1880. V Olomouci působil v Sokole. V r. 1883 otevřel 1. české knihkupectví v Brně.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.152–153.;.

Spoluredigoval prostonárodní katolický časopis Cyril a Method, psal a překládal náboženské spisy, v červenci 1854 jmenován superiorem semináře v Olomouci. Vydavatel kancionálu.

Lexikon české literatury.Díl 1.P., Academia 1985, S.168.; Český slovník bohovědný.II.Praha, 1916, S.51.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.;Oprava úmrtí z 9.5. na 8.5. od p.Peterky, květen 1994.;.

Otec J.Bechyňové. Přítel a spoluprac. F.Peroutky. od 1905 redaktor soc.dem. tisku Právo lidu, Rovnost, od 1909 šéfredaktor Hlasu lidu v Prostějově. Poslanec NS od r.1918.

Z díla: Pero mi zůstalo.1948./Vý­bor/. Biografie: ČBS.Praha, Academia 1992, S.35.;.

Jeho otec byl celním kontrolorem. Kolem r. 1806 se rodina přestěhovala do Olomouce, kde J.B. vystudoval filozofii a teologii. V srpnu 1811 byl vysvěcen. Postupně kaplanoval r. 1812 v Mladějo­vicích, 1813–1815 v Linhartovech (n.m.č. Města Albrechtic) a 1816 až 1818 v Dolních Velkrubech (nyní Dolní Václavov, m.č. Václavova u Bruntálu. Dne 3.6.1818 ustanoven farářem v Haugschlagu, kde působil až do své smrti. Jeho životní láskou byla numizmatika. R. 1814 zpracoval katalog mincí Univerzitní knihovny v Olomouci. Vybudoval si vlastní sbírku, čítající asi 1000 ks, která by dělala čest i knížeti.

Numizmatické listy 8, 1953.S.136–138. BSSSM,seš.4(16.) Ostrava 2003.S.16.

V roce 1958 absolvoval latinu a dějepis na FFMU v Brně, pak i klasickou archeologii. Působil zprvu v muzeích v Hranicích a v Litovli. Interním aspirantem se stal na FFUP v Olomouci (CSc.1965) a od r. 1966 byl odborným asistentem klasické archeologie na FF UJEP v Brně. Zabýval se hlavně balkánskými provinciemi Římské říše, prováděl i soupis antických památek a námezů antických mincí na Moravě. Byl tajemníkem brněnské pobočky Numismatické komise ČSAV.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005.S.69.;

Bratr akademického malíře Alja Berana. Spolupracoval s KPU. Vydával knihy moravských autorů, ilustrované svým bratrem.

Český máj. Olomouc 1946.S.51. Příklad nakladatele Č.Berana. YVSMO 1982, č.17–18, S, 27–28.

Po maturitě na gymnáziu v Opavě r. 1931 studoval několik let na bohoslovecké fakultě v Olomouci. VŠ nedokončil. Působil na poště, v muzejní knihovně, stal se členem numizmatické společnosti i redakční rady odborného periodika.

BSSSM,seš.3 (15.).Ostrava 2002. S.31–32.

Běhal, R. : Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Čekoslovenského rozhlasu. Praha 1992. ;

Pocházel z učitelské rodiny, jeho otec Otakar Brdečka (1881–1930), mj. člen PSMU a prozaik. Jiří studoval gymnázium v Hranicích a po maturitě v roce 1936 začal studovat Filozofickou fakultu UK v Praze, češtinu, filozofii, dějiny umění a estetiku.. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 byl administrativním úředníkem v pražském muzeu. V letech 1941–1942 tiskovým referentem Lucerna filmu. Poté pracoval ateliérech kresleného filmu Prag film od 1944 Nacional film.. V červnu 1945 se stal redaktorem Lidových novin. Od dubna 1949 byl zaměstnán v Čs. filmu jako scenárista, dramaturg a režisér. Spolupracoval s Jiřím Trnkou ve studiu Bratří v triku, užíval pseudonymu Tulešický Jiří. Ilustrace knih Jana Drdy a Zd. Jirotky. Autor prózy „Okouzlená“/1943/.

Lexikon české literatury. Díl 1. Praha, Academia1985, S. 297–298. ; Kunc, Jaroslav: Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956. Praha, SPN 1957. S. 54. ;Kudělka, Viktor: Světoobčan z Hranic na Moravě aneb Pocta Brdečkovi. In: Moravskolezská orlice 1991, č. 24, S. 6.

Absolv. FF UP, obor polština a němčina. Novinář: (HN, Stráž lidu, Zpravodaj OF OL), redaktor, recenzent, politický komentátor, překladatel z polštiny. Zabývá se česko-polskými. vztahy, současnou básnickou tvorbou, židovskou kulturou i mezinárodní politikou. Stál u zrodu lit. časopisu Scriptum, sborník pro literaturu, umění a život, zde vychází i současná polská lit. v překladech. Jeho překlady se objevily ve sborníku Světová lit. Publikuje v časopisech: Mosty, Nová přítomnost, Host, Literární noviny, Tvar. V letech 1995–97 působil v naklad. Votobia a v r. 1999 založil v Olomouci s.r.o. nakladatelství Burian-Tichák, které se uvedlo autobiogr.knihou Vlasty Chramostové. V r. 2001 byl oceněn za novinářskou činnost Cenou Ferdinanda Peroutky. Vydavatel periodika Listy, spolu s T. Tichákem. Zemřel na služební cestě ve Vídni, kde měl uvádět výstavu. Náhle zemřel. Pohřeb se konal 18.10.2014 v O­lomouci.

Osobní a písemné sdělení. Parte (foto Vladislava Galgonka).

Vysokoškolská studia absolvoval v Olomouci na FF UP, obor teorie a dějin literatury a dramatických umění. Pracoval jako recenzent kulturních časopisů, učil na divadelní škole, překladatel a lektor v nakladatelství, spolupráce s rozhlasem Radio Proglas. Člen redakce brněnkého časopisu Host. Zabývá se literaturou a filmem. Autor studie o křesťanství a současné poezii " Noci bezmoci". Členem redakce české sekce Vatikánského rozhlasu RadioVaticana.cz V červnu 2009 byl zvolen předsedou Moravsko-slezské křesťanské akademie se sídlem ve Zlíně. Je redaktorem Dialogu Evropa XXI.

Fabián,J.-Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.56.;

Narozen v obci Stichovice (n. součást obce Mostkovice na Prostějovsku). Školu vychodil v Mostkovivích. V roce 1908 maturoval na gymnáziu v Prostějově, kněžský seminář v Kroměříži. Bohosloví studoval v Olomouci, doktorát r. 1917. Na bohoslovecké fakultě UP pedagogicky působil v letech 1921–1950. Protektor Stojanovy literární jednoty bohoslovců, historiograf Velehradu, děkan bohoslovecké fakulty, od r. 1935 prof. spec. dogmatiky. Životopisec Stojanův, autor historických knih, rozsáhlá publikační činnost, stálý spolupracovník Našince. Z díla: Arcibiskup dr. Antonín Cyril Stojan. Olomouc 1933. 1179 s.; K nábožen. otázce v prvních letech naší samostatnosti 1918–1925. Olomouc, 1926.; K národ. probuzení mor. dorostu kněžského 1778–1870. Olomouc 1934.,

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 33–34. ; Springer, J. : Co dala Haná čes. literatuře. Olomouc 1947, S. 33. ; Hanácké noviny, 17. 2. 1996, S. 10.,

Vyučen strojním zámečníkem. Působil v Libině v r. 1943, poté v Šumperku v Moravolenu, též v závodním časopise. V Olomouci od r. 1953 v redakci Stráže lidu do r. 1969. Z politických důvodů musel odejít. Pracoval pak v Technických službách Olomouc, ved. Sítotisku až do roku 1986. V letech 1969, 1970 a 1971 pod firmou Rios Brno redaktorem Hanáckého kalendáře. Po roce 1990 pracoval v redakci Hanáckých novin, Nové svobody, též dopisovatel do časopisu Mosty. Nositel Ceny města Olomouce. Syn poslancem městského zastupitelstva.

Informace od Dr. Milana Ticháka. (29.1.1996) Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií. In: Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

V Olomouci od r. 1869 na praxi u soudu, od r. 1871 jako koncipient u dr. Svozila do roku 1874, poté v Praze a od roku 1877 trvale v Olomouci. Zakladatelem a prvním starostou JDOB (1872), Slovanského čtenářského spolku (1879), Matice školské (1872), jejím jednatelem 1872–75 a starostou 1883–1890. Později se vzdal veřejné činnosti. Matice školská ho jmenovala čestným členem.

Fischer, R.: Olomoucký památník..Olomouc 1938.S.35.; Osmdesátpět let olomouckých ochotníků.Olomouc 1957.; (SVKOL)

V letech 1884–1888 pracoval v olomouckém Našinci. S matkou a sestrou bydlel na dnešním Malém náměstí č.5. Jeho jménem je označena ulice na Nové Ulici. Z Olomouce odešel 28.11.1888.

Lexikon české literatury. – Praha : Academia, 1985.S.387–389. Přichystal Antonín: Významné postavy v názvech ulic. Olomouc 1979.

Doktorát 1935 na MU Brno. Zahran. polit. korespondent Lidových novin v Paříži a Londýně. Za války spoluprac. s Msgr. Šrámkem. Po návratu do vlasti r. 1945 poslanec čs. str. lidové. Publikoval v čas. Obzory, kritizoval KSČ. Po únoru 1948-exil Anglie, USA. Působil jako rozhlas. komentátor v čs. odd. Hlasu Ameriky-každou neděli pod jm. Martin Čermák/podle ptáčka Čermáka/. Odtud přešel do New York College, kde půs. jako prof. polit. věd. Byl členem Rady svobod. Československa a Společnosti pro vědy a umění. Autor vědec. knih a vysokoškol. učebnic.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.3.díl.vl­.n.1989,S.30–34.; Ducháček, Ivan: Analýza chyb.=ATD…1990, 1.3.,S.7.

PhDr. Martin Čermák

Studoval SPSŠ Olomouc, poté FFUP, obor historie, dějepis, čeština. 1966–1971 pracoval ve VMO, byl nucen odejít z politických důvodů, 1972–1988 Okresní archiv Olomouc, od 1991 opět ve VMO. Zakladatel a majitel nakladatelství Memoria (historické pohlednice Olomouce, drobné publikace o Olomouci, pověsti, památky, obnovení vydávání vlastivědného sborníku Střední Morava a redaktor. Publikuje v ročenkách SOKA Olomouc, sbornících ze sympozií, v čas. Muzeum Prostějovska aj. Spolumajitel obchodu s obuví a koženým zbožím. Historik, který se spezializuje se na středověké hospodářské dějiny a dějiny města Olomouce.

Studoval na gymnáziu v Přerově. Za války ruský legionář, po návratu byl úředníkem, od r. 1921 asistentem a pak odborným pracovníkem Zemského muzea v Opavě. Při zaměstnání vystudoval etnografii a dějiny umění na FFUK v Praze. V r. 1935 ředitelem Zemského muzea v Opavě. Byl především etnografem zamřeným na lidovou keramiku. Po odstoupení pohraničí přešel do Brna, kde byl správcem numismatické sbírky a úředně penzionován r. 1942. K řízení opavského muzea se vrátil po válce , v letech 1945–1948 poté, co byl v květnu 1945 krátce ustanoven ředitelem ZMM v Brně. V roce 1949 byl z politických důvodů odvolán a působil pak jako vědecký pracovník Archeologického ústavu ČSAV v Brně, kde se zabýval raným středověkem, výzkumem slovanské keramiky.

Ficek, Viktor: Biografický slovník širšího Ostravska.Opava, Slezský ústav ČSAV 1983, seš.5, S.30–33.;. Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 115.;

Narozen v Čechovicích (n. část města Prostějov).

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949. S.128. Vzpo­mínky Jindřicha Geprta (1915) z Loštic. Rkp.

Bohosloví studoval v Olomouci, kde vysvěcen 5. 7. 1935. Poté působil v Lošticích. Od r. 1942 v Horní Lhotě. Psal různé články do Lidové demokracie a náboženského tisku.

Autorka spisu o hanáckém kroji. Vyšlo v r. 1940. Předsedkyně Vlastimily.

K.B.: ČVSMO, 54, 1941, č.201 a 202, S.128.;.

Navštěvoval školu při piaristické koleji v Kroměříži, přestoupil na reálku, pak na učitelský ústav v Olomouci a odtud na učitelský ústav v Příboře. Učitel v Kelči, 1891–1904 správce školy v Miloticích. Zakladatel časopisu Valašské Hlasy 1886; V roce 1904 odešel ze školství a věnoval se novinářství. Vydával časopisy: Milotický hospodář, Chov drobného zvířectva (1903) a Praktický rádce pro zahradnictví 1920; Vydávané časopisy a publikace tiskl ve vlastní tiskárně od r. 1925.. Z díla: Výnosné pěstování zeleniny v zahradě i na poli. 1926, (4. vyd. 1946. ). V roce 1937 byl jmenován místopředsedou a čestným členem Syndikátu zemědělských novinářů a spisovatelů ČSR a čestným členem Československé akademie zemědělské.

ČBS. Praha Academia 1992, s. 103., ČBS XX. století, 1.díl, Praha 1999; Fabián, J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě.A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.70.;

Založil závod se sídlem na Svatém Kopečku, kde se vyráběly upomínkové předměty pro většinu poutních míst v Čechách a na Moravě. Na rubové straně mnoha pohlednic a drobných barvotiskových obrázků, bylo přitištěno jeho jméno – jméno vydavatele. Oblíbené byly menší celoskleněné pouťové obrázky s okrajem zdobeným krajkou (dnes vzácný sběratelský artikl). J.N.Derka napsal také v roce 1886 dějiny svatokopeckého poutního místa a je též autorem Poutního zpěvníku pro Svatý Hostýn, Svatý Kopeček a Velehrad.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.33.;Spáčil, Vladimír : Historický místopis okresu Olomouc – venkov 1848 – 1960.Olomouc 1968.;. Smejkal, B.: Pohledy do historie Svatého Kopečka. Svatý Kopeček 2001, s. 57. Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy , roč.25, červen 2015, s. 7–8.

Svatý Kopeček ( m.č. m. Olomouce)