Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Křemačově (n.m.č. Mohelnice). V letech 1965–1969 studoval konzervatoř v Brně a to klavír a skladbu. Poté ještě skladbu na JAMU u Miroslava Ištvana. Pedagogicky působil ve Valašských Kloboukách, kde učil na ZUŠ a též působil jako sbormistr. Inspirován pro skladatelskou činnost přírodou. Zemřel z vlastní vůle.

Pocházel ze živnostenské rodiny a od dětství žil v Ostravě, kde vystudoval gymnázium a učitelský ústav. Začal učit na Ostravsku. Po válce působil na Slovensku a Těšínsku. V době působení v Ostravě-Michálkovicích přeložil do esperanta básně Petra Bezruče.

BSSSM,seš.3(15­.).Ostrava 2002. S.15.

Zemřel ve Vlčicích (o.Jeseník).

Syn olomouckého měšťana a zlatníka Jana Jáchyma Aigena. Vyučil se malířství u Dominika Mayera. Poté studoval ve Vídni, kde byl později učitelem malby na Akademii. Maloval krajinky a žánry podle nizozemských a francouzských vzorů. Na Moravě jsou od něho oltářní obrazy v dominikánském kostele a 4 obrazy v kostele u sv. Anny v Brně. V Domě umělců Prtaha jsou 3 obrazy.

Toman, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců.I. Praha 1947.S.9.

Studoval německou reálku v Novém Jičíně. Učil na Hukvaldech, ve Valašském Meziříčí, Frýdlantě nad Ostravicí a Frenštátě pod Radhoštěm. Byl ředitelem kůru ve Valašském Meziříčí. Skládal skladby chrámové i světské. Byl spoluzakladatelem pěveckého sboru Beseda a řídil pěvecký sbor Sokola ve Valašském Meziříčí. Je autorem řady sborových skladeb.

Fabián,J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 22.;

Narozen v Šenově (n.m.č. Nového Jičína).Vystudoval na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni v letech 1888–1897. Poté působil ve Villachu jako profesor tamní odborné školy pro zpracování dřeva a v r. 1906 se vrátil natrvalo do Vídně. Od roku 1910 byl prof. sochařství na umělckoprům. škole ve Vídni. Jeho pracovním materiálem zůstalo po celý život dřevo. Vystavoval i v Olomouci jako člen německé Společnosti přátel umění v Olomouci.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.15–16;

Studoval na státní průmyslové škole v Brně a na Akademii výtvarných umění ve Vídni. V letech 1913–1919 se stal prof. architektury na vídeňské Akademii. Na přelomu století se stal protagonistou středoevropského modernismu. Jeho největším dílem je budova Národní banky ve Vídni. Mimo jiné navrhl Priessnitzovo sanatorium v Jeseníku. a stavěl je v letech 1908–1910 a 1928–1929.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy I.Vyd.1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.18.

Po otci zdědil malířský talent. Navštěvoval nižší gymnázium ve Vidnavě. V r. 1882 přešel k otci do učení, kde vystudoval jen dvě třídy, řemeslo ho táhlo více. Společně s otcem restauroval oltáře v Polsku. Učení trvalo 7 let a pak jej otec poslal na vandr. Měl se vzdělávat obhlížením v muzeích a galeriích ve Vratislavi, Vídni, Berlíně a v severní Itálii. R. 1892 zemřel jeho otec a tak převzal malířskou a ozdobitelskou dílnu ve Vidnavě. Podílel se na zřízení městského muzea a 1923–1924 byl členem městského zastupitelstva.

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004 S. 15.

Po studiích v Kroměříži byl vysvěcen r. 1872. Prefektem chlapec. semináře v Kroměříži, odtud poslán na univerzitu do Prahy, kde studoval matematiku a fyziku a poté složil státní zkoušky. Farář ve Frenštátě p. Radhoštěm r. 1892. V letech 1885 –88 vydával Bibliotéku nejslovutnějších kazatelů českých starší doby. Do r. 1888 vyšlo 7 svazků. V nemoci se vrátil do rodiště, kde zemřel.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.; Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S. 63. ;

Absolvoval Zemskou vyšší hospodářskou školu v Olomouci, kde maturoval r.1933. Poté studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně. V r. 1941 vydal vlastním nákladem monografii Lidové umění na Hané. V r. 1949 se podílel na výstavě Lidové umění na Hané v Kroměříži na zámku. V r. 1964 byl přijat jako etnograf ve Valašsk. muzeu v Rožnově pod Radhoštěm a v letech 1965–71 byl jejím ředitelem. V r.1972 se stal vedoucím národopisného oddělení Krajského vlastivědného muzea v Olomouci. Zasloužil se o uspořádání několika výstav lidového umění v muzeu, sbírkové činnosti a o stálou expozici Z klenotnice lid. kultury Hané, Litovel r.1975. V r.2001 vy­dána publikace s názvem Lidové umění na Hané. Ing. Jan Rudolf Bečák stál u zrodu čestného hřbitova Valašského Slavína, kde mu byl také slavnostně odhalen náhrobek v r. 2005 v areálu Dřevěného městečka.

MP.: Zemřel ing. J.R. Bečák. Kdy-kde, co v Olomouci, 1987 únor. S.12.; Ševčíková, H.: Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, č.1/07, /foto/. S.29; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947. S.32., Mikulcová, M., Graclík, M.: Kulturní tulky Valašskem, Frýdek-Místek, 2001.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy, seš. 5, Opava-Ostrava 1996. S.14–15; Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.63.;

Po studiu na nižším gymnáziu v Olomouci absolvoval Hospodářskou školu ve Vyškově. Od svého otce Rudolfa Bečáka převzal rodinný statek ve Velkém Týnci čp. 11, z něhož v krátkém čase udělal příkladné hospodářství. Od svých pětadvaceti let (1912) byl členem obecního výboru, po roce 1919 po dvě volební období starostou obce V. Týnec. Od mládí byl politicky činný. Jako člen Okresního národního výboru v říjnu 1918 podílel se na státním převratu v Olomouci. Patřil k předním funkcionářům agrární strany, za jejíž program byl zvolen v roce 1925 do poslanecké sněmovny, kde působil 10 let (do r. 1935). Od r. 1928 byl předsedou Ústředí starostenských sborů v Brně a předním činitelem mnoha institucí okresních i zemských. Za okupace se aktivně zapojil do odboje v skupině Obrana národa a po zatčení v dubnu 1942 byl vězněn do konce války v Brně, Osvětimi a Buchenwaldu. Na následky útrap koncentračních táborů, zemřel ve věku 63 let.

Tichák, Milan: Paměti obce Velkého Týnce.Olomouc, DANAL 1998.S.63. Šev­číková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. velký Týnec 2007. S.64.;

Udržoval srdečné styky se svým mecenášem, bratrem rakouského císaře, olomouckým arcibiskupem kardinálem Rudolfem, kterého vyučoval již jako 15 tiletého hře na klavír, hudební teorii a nauce o harmonii. Pro Rudolfovu intronizaci na kardinála (1820) zkomponoval Missu solemnis, již však dokončil až r. 1823 a pak teprve věnoval svému mecenáši.

MZK (generální katalog). ; Remeš, M.: Byl Beethoven v Olomouci ? – In: ČVSMO, XLV, 1932, S.265–267. ; Dvořák, J.: Občan Ludwig van Beethoven a jeho Missa solemnis. – In: Středisko VSMO. 1987–1988, č.11, S. 141–150.;

Rodák z Kozojídek (n.m. Hroznové Lhoty). Vyučen malířem pokojů a po studiu na AVU se zaměřil na restaurátorskou činnost. Od r. 1965 trvale v rodném kraji. Malíř-krajinář, zátiší, figurální kompozice. Soustředil se hlavně na portrét a lidové kroje. Reastaurátorské realizace: triptych stropu sněmovního sálu v kroměřížském zámku, fresky v knihovně a refektáři v klášteře Hradisko v Olomouci, nástěnné malby v lékárně, Uherské Hradiště. Člen SVUM Hodonín.

Slovácké noviny, 26.2.1997.In: Zrcadlo památek.Únor 1997, Olomouc, Památkový ústav 1997, s.19.;.Fabián,J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. S.26.;

Studoval v Olomouci a ve Vídni. Rakouský státník. Psal beletrii pod jm. STERNAU

Všeobecné vzdělání získal ve svém rodišti.Ve studiu pokračoval v Bílsku na c.k. státním gymnáziu a pak v Těšíně, kde r. 1911 maturoval. Poté odešel studovat do Říma na papežskou Gregoriánskou univerzitu. Během čtyřletého pobytu dosáhl titulu bakaláře a licenciáta a 14.7.1914 doktora filozofie. V roce 1915 odešel do Innsbrucku, kde po tříletém studiu teologie na místní univerzitě byl 26.6.1917 místním sídelním biskupem vysvěcen. Počátkem r.1918 se vrátil do Říma a na Gregoriánské univerzitě vykonal 22.6.1918 dok­torskou zkoušku z teologie. Po návratu do Slezska byl jmenován kooperátorem ve farnosti Narození Panny Marie ve Starém Bohuníně. Vynikající znalec jazyků. Znal slovem i písmem češtinu, francouzštinu, italštinu, latinu, němčinu a polštinu. Dne 1.10.1920 byl jmenován profesorem dogmatiky a apologetiky při vidnavském kněžském semináři. V tomto období se začal psát deník, z něhož se dochovalo 12 sešitů v pozůstalosti od ledna 1945 di června 1960. Své příspěvky publikoval v seminárním časopise. V roce 1951 se na vlastní žádost vrátil do aktivní kněžské služby ve Vidnavě, kde byl kooperátorem a duchovním správcem řádových sester internovaných ve Vidnavě a Javorníku.

BSSSM,seš.3 (15.). Ostrava 2002. S. 32–33.

Narozen v rodině obchodníka. Vystudoval vyšší reálku v Olomouci a vysokou školu technickou ve Vídni. R.1868 přijal místo ředitele vrbenské přádelny. R. 1870 přesídlil do Olomouce. Zde byl zvolen za direktora Sdružení moravských cukrovarů, spolu s Morizem a Robertem Primavesim založil Vrbenskou přádelnu a tkalcovnu juty ve Vrbně pod Pradědem. Od r. 1886 víceprezident Obchodní a živnostenské komory v Olomouci, 1896–1918 starosta města Olomouce. Průmyslový podnikatel, ředitel textilních továren, cukrovarů.

Kulturní kalendář okresu Šumperk.Šumperk OVM 1994.S.14.; Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.44–45; BSSSM,seš.4(16­.).Ostrava 2003. S.22.

Maturovala na gymnáziu ve valašském Meziříčí a poté studovala DAMU, kde absolvovala v roce 1950. Manželka režiséra Karla Nováka. V letech 1950–1962 působila v Olomouci, pak členka Studia Čs.filmu Praha. Od r. 1973–1987 byla v Divadle S.K.Neumanna v Praze.Spolupráce s filmem a televizí. Pedagogicky činná na konzervatoři v Praze.

ČBS.Praha Academia 1992, S.72.;. Fabian, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.50.;

Od roku 1852 působil ve Vídni, studoval a poté působil v Josefovském divadle a ve dvorní opeře 1863–1896. Roku 1869 místosbor­mistrem, 1875 sbormistrem Zpěváckého spolku slovanského. Koncert v Tovačově r. 1876. Přítel Ant. Dvořáka.

Československý hudební slovník I. Praha, SHV 1963, S. 145. ;Stárek, Z. : Slovník čes. sbormistrů. Praha 1982, S. 60. ;Axman, Emil: Morava v české hudbě XIX. století. Praha 1920, S. 45. ;Marek, P. : Bibliografie okresu Prostějov. Prostějov 1990. , zázn. č. 2313, 7054;,

Studoval pedagogickou fakultu univerzity v Brně v letech 1964–1968, skladbu u M. Ištvána na JAMU 1966–1971. V období 1972–1979 učil klavírní improvizaci na konzervatoři v Kroměříži, poté se věnoval scénické hudbě k divadelním a televizním inscenacím i filmům. Zhudebnil básně Jesenina a řady českých básníků. Tragicky zahynul při autonehodě.

Čeští skladatelé současnosti., Praha 1985., S.39. (Fotografie)., Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby., Praha 1990., S.70.

Bratr Cyrila B. /1898–1978/. Učitel učitel. ústavu v Olomouci od r. 1948. ;Autor konc. parafráze na hanáckou píseň Tovačov, Tovačov, r. 1954.

ČSHS.I.Praha 1965.S.148–149.;.

Absolv. FF UP, obor polština a němčina. Novinář: (HN, Stráž lidu, Zpravodaj OF OL), redaktor, recenzent, politický komentátor, překladatel z polštiny. Zabývá se česko-polskými. vztahy, současnou básnickou tvorbou, židovskou kulturou i mezinárodní politikou. Stál u zrodu lit. časopisu Scriptum, sborník pro literaturu, umění a život, zde vychází i současná polská lit. v překladech. Jeho překlady se objevily ve sborníku Světová lit. Publikuje v časopisech: Mosty, Nová přítomnost, Host, Literární noviny, Tvar. V letech 1995–97 působil v naklad. Votobia a v r. 1999 založil v Olomouci s.r.o. nakladatelství Burian-Tichák, které se uvedlo autobiogr.knihou Vlasty Chramostové. V r. 2001 byl oceněn za novinářskou činnost Cenou Ferdinanda Peroutky. Vydavatel periodika Listy, spolu s T. Tichákem. Zemřel na služební cestě ve Vídni, kde měl uvádět výstavu. Náhle zemřel. Pohřeb se konal 18.10.2014 v O­lomouci.

Osobní a písemné sdělení. Parte (foto Vladislava Galgonka).

Nositel Nobelovy ceny za literaturu. V Olomouci pobýval jako turista asi 22.8.1936 – 26.8.1936 .Z Olomouce psal dopis svému příteli, profesorovi do Alžírska.

Látal, Jiří: Camusův dopis z Olomouce.In: Středisko.Sb.VSMO­.1987 – 1988, č.11.Olomouc 1991, S.135–138.;. Dolejší, P.: Školní slovník světových spisovatelů.. Humpolec 2007. S.74–75.;

Studoval německou reálku v Olomouci, kde maturoval v roce 1914. Po válce vystudoval práva ve Vídni. Vrátil se do Olomouce a přijal místo koncipienta. a v roce 1925 si otevřel vlastní advokátní kancelář. V letech 1939–1941 byl starostou města. V roce 1941 se své funkce vzdal a odešel do armády.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.56–57;

Nejdříve pracoval v dolech, aby překonal politické překážky. 1955 nastoupil ke studiu režie na Divadelní akademii múzických umění v Praze. Jako reřisér působil v Příbrami, Uherském Hradišti, Ostravě, nejdéle však v Severomoravském divadle v Šumperku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.27;

Od mládí všestranný, aktivní sportovec,, nadšený sokol, náčelník Severomoravské župy sokolské, Železniční zaměstnanec, vrchní oficiál ČSD. Zapojil se do protifašistického odboje. Zatčen 23.11.1942. Po­praven ve Vratislavi. V Šumperku pojmenována jeho jménem ulice. V městě jsou dvě pamětní desky. Jedna umístěna na peróně nádraží České dráhy a druhá na schodišti radnice Náměstí míru 1, Šumperk. Dne 14.12.1945 byl jmenován Čestným občanem in memoriam v Šumperku.

Šumperk město a jeho obyvatelé. Šumperk, Okresní vlastivědné muzeum, 1966.S.221–222.

ředitel Vysokého učení v Olomouci

PhDr. Radek Mikulja-Muzeum Vyškovska;přip. KK 1993;.