Přihlásit

Základní

Abecední

Komplexní

Poznámka k možnostem vyhledávání: Možnost vyhledávání může být číslem, datem, výčtem nebo textem. V závislosti na tom se přizpůsobují i možnosti, které můžete u daného pole zvolit. Kupříkladu pro text nemají možnosti „větší“ či „menší“ smysl, ty jsou tedy pro text zakázány. Logický vztah mezi jednotlivými požadavky, které zadáte do vstupních polí, se také uzpůsobuje typu dané možnosti. Budete-li mít vztah „nebo“ mezi možnostmi typu datum, automaticky se předpokládá, že u data je požadována rovnost a u textu „obsažení“ daného textu (u textů lze zvolit i možnost přesné shody, u té se uvažuje mezi jednotlivými poli vztah „nebo“). Také pamatujte, že přesná shodaje je, samozřejmě z důvodů zvýšení přesnosti a rychlosti, vyžadována i u výčtových položek, se správným zápisem vám pomůže „našeptávač“.

Výročí

.
Počet nalezených záznamů: 117
Jan Zacpal *27. 4. 1844 - +15. 3. 1888
Místo narození: Tršice
Místo úmrtí: Opatija (Chorvatsko)
Místa pobytu: Olomouc, Opava, Praha, Vídeň (Rakousko)
Obory působení: novinář, vydavatel
Anotace:

Narozen v Hostkovicích (n.m.č. obce Tršice). Narozen v rodině sedláka na Hané. Studoval na gymnáziu v Olomouci, od 1863 na Filozofické fakultě UK v Praze, obor historie a čeština. R.1865–1866 pokračoval ve studiu slavistiky na univerzitě ve Vídni. V r. 1868–1869 učil na olomoucké reálce, ale záhy poznal, že pro něj bude vhodnější žurnalistika než pedagogická práce.

Zdroj:

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.130;

Ludwig Winder *7. 2. 1889 - +16. 6. 1946
Místo narození: Šatov
Místo úmrtí: Baldock (Velká Británie)
Místa pobytu: Olomouc, Vídeň (Rakousko)
Obory působení: novinář
Anotace:

narozen na Znojemsku. Studoval obchodní akademii v Olomouci, maturoval r.1907.Levicový novinář ve Vídni, 1908 ve Slezsku, člen Českomoravského literárního kruhu. Užíval pseud.G.A.List

Zdroj:

ČBS.Praha 1992.S.812.;

Josef Vyvlečka *15. 8. 1861 - +8. 1. 1942
Místo narození: Zlín
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Nový Hrozenkov, Olomouc, Valašské Meziříčí
Obory působení: archeolog, historik umění, kněz, numismatik, odborný publicista
Anotace:

Narozen ve Štípě (n.m.č. města Zlín). V roce 1879 maturoval na Českém gymnáziu ve Val. Meziříčí, potom studoval bohosloví v olomouci, kde byl vysvěcen 1883. V letech 1884–1889 působil jako výpomocný katecheta na SG 1889 jmenován dómským vikářem, 1920 čestným dómským vikářem, 1933 se stal sídelním metropolitním kanovníkem. Literární cesta Vyvlečkova byla soustředěna k církevním a uměleckým dějinám a později vlivem Jindřicha Wankla k archeologii a k činnosti sběratelské. Stál u zrodu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci r. 1883 a byl jeho aktivním členem jako organizátor a vedoucí numismatické sekce a člen výboru VSMO od roku 1919. Publikoval v Našinci, ČVSMO, Numismatickém časopisu, Mojmírově říši. Členem arcidiecézní rady pro ochranu uměleckých památek. Literárně činný v oboru dějin umění.

Zdroj:

Slovník osobností Valašska. 2000.

Olga Vondráková *10. 3. 1962
Místo narození: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: novinářka, prozaička
Anotace:

V roce 1980 maturovala na Slovanském gymnázium. Po maturitě nastoupila jako redaktorka regionálních novin. Od roku 1996 redaktorkou Moravských novin Svoboda. autorka titulů: Bystročice. Dějiny obce. ( vl.n. 1994) Koho kryje Jan Ruml. ( Praha 1999) Policajti v roli obviněných. Olomouc 2000) Vládne u nás mafie? aneb Zločinci unikají trestu. (2002) Jepičí život první dámy, aneb Odbory? (2003)

Zdroj:

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.282;

'

Josef Vlček *6. 6. 1920
Místo narození: Kaňovice
Místa pobytu: Fryšták, Olomouc, Ostrava
Obory působení: nakladatelský redaktor, politický vězeň, překladatel, žurnalista
Anotace:

Narodil se v Kaňovicích u Frýdku. Studoval na gymnáziu u salesiánů ve Fryštáku, studia dokončil na klasickém gymnáziu v Ostravě. Po studiu se začal věnovat novinářské, vydavatelské a překladatelské činnosti – redaktor „Našince“ a vydavatelství v „Matici cyrilometodějské“. Při této činnosti se často setkával s církevními představiteli (biskupové Matocha, Beran, apoštolský nuncius,…). Po únoru 1948 je označen jako špión Vatikánu a souzen. V rámci procesu byl změněn návrh rozsudku z trestu smrti na 21 roků vězení a takto odsouzen k práci v nejtěžších podmínkách věznic Jáchymov, Ruzyně a Leopoldov. Po 10-letech, v rámci amnestie související s Pařížskou konferencí, byl v roce 1960 propuštěn a setkává se manželkou a dcerou, které byly po dobu jeho věznění vystavovány nemalému psychickému útlaku. Pracuje v dělnických profesích a v době Pražského jara 1968 se stává klíčovou osobností v publikování a šíření dokumentů závěrů II. Vatikánského koncilu. V době „normalizace“ se opět stává středem zájmu státní bezpečnosti a je mu znemožněna jakákoli oficielní vydavatelská činnost. I v těchto podmínkách považuje za důležité, aby svobodně myslící občané měli přístup k nezkresleným informacím a tajně tiskne a zajišťuje distribuci samizdatů. Státní bezpečnost mu později dokázala šíření 32 titulů a je odsouzen k 20 měsícům na Borech. Zde se setkává s Václavem Havlem. Dominikem Dukou a jinými známými představiteli protitotalitního odboje. Po uplynutí poloviny trestu byl propuštěn. Vydávání a šíření samizdatů se nevzdal, jen to provádí s větší opatrností a horlivostí. Po roce 1989 se bez velkého rozmýšlení rozhoduje naplnit své celoživotní poslání v nových podmínkách. S pomocí kardinála Tomáška obnovuje vydavatelskou činnost Matice Cyrilometodějské, která byla po jeho zatčení v roce 1950 zlikvidována. V současné době ředitel nakladatelství, překladatel a redaktor v časopisu Světlo. V letech 1990–2004 bylo vydáno v nakladatelství přes 500 titulů. V nákladu 12 000 výtisků vychází již 13 roků měsíčník Světlo, který komentuje etické a duchovní dění ve společnosti. Významná je i jeho činnost překladatelská z italštiny a němčiny. Časopis Report mu udělil cenu „Osobnost roku 1997“. Jeho život a přínos v boji za svobodu a demokracii je popsán mimo jiné v knize „Dědictví – Kapitoly z dějin komunistické perzekuce v Československu“ autorky Heleny Havlíčkové, vydané nakladatelstvím Votóbia 2002.

Zdroj:

(jpa): Cenu města Olomouce obdržel Josef Vlček.In: OLDIN, 15, 2005,č.7–8,červen.;

Fotky:
František Vinkler *18. 1. 1839 - +6. 7. 1899
Místo narození: Bílovice - Lutotín
Místo úmrtí: Plzeň
Místa pobytu: Mělník, Olomouc, Praha, Vídeň (Rakousko)
Obory působení: novinář, překladatel, učitel
Anotace:

Maturoval na olomouckém gymnáziu a poté odešel studovat práva do Vídně. Studia nedokončil a vrátil se do Prahy, ale ani zde studia nedokončil. Začal se věnovat novinařině. Novinář, krátce učitel na soukr. dívčí škole. 1865–1897 okresní tajemník na Mělníce. Redigoval časopisy Boleslavan 1863–65;Pravda 1863;Mělničan od r. 1872. Přeložil několik německých a francouzských divadel. her. Pseud. František Winkler;Vlastimil Venkryl;V časopise Moravan- V. V. Přítel Jana Nerudy.

Zdroj:

Z doby Nerudovy.Sborník .Praha, NČSAV 1959, S.212–219;

  • fotografie, příloha č.14.;

Dějiny české literatury.II­I.Praha, NČSAV 1961, S.606.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.1384. Lexikon české literatury 4/II. Academia Praha 2008. S.1359–1360.

Miroslav Vingrálek *21. 4. 1930 - +1. 4. 2005
Místo narození: Olomouc
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc
Obory působení: novinář, redaktor
Anotace:

Maturoval na Obchodní akademii v Olomouci r. 1949.R.1979 dálkově abs.FFUP.Od 1.5.1950–30.11.1992 pracoval v redakci Lidové demokracie jako zpravodaj, v obl.Kultura, zemědělství, školství, zdravotnictví.

Poznámka:

Orý zemřel na apríla 2005. Nemám potvrzeno.

Olga Valeská *28. 3. 1941
Místo narození: Pelhřimov
Místa pobytu: Litovel, Loštice, Mnichov (Německo), Praha
Obory působení: básnířka, novinářka, redaktorka rozhlasu
Anotace:

Roz. Olga Kopecká. V letech 1944–1949 žila s rodiči v Africe. Po návratu do vlasti se přestěhovala s maminkou a sourozenci do Loštic, kde začala chodit do třetí třídy osmiletky a v roce 1958 maturovala na gymnáziu v Litovli. Bylo jí znemožněno studovat vysokou školu a tak 5 let byla bez zaměstnání. Soukromě studovala dějiny umění, jazyky, českou literaturu a srovnávací dějiny náboženství přes rozhlasovou univerzitu Rádia Svobodná Evropa. V té době začala psát básně a prózu, která byla publikována až v emigraci. V roce 1963 se s maminkou a dětmi vystěhovala do Holandska, kde studovala na univerzitě v Leydenu slavistiku. Napsala dopis do RSE v Mnichově, kde popsala jak se sama vzdělávala podle jejich rozhlasové univerzity. Poté působila jako holandská dopisovatelka RSE. Mezitím si vyřídila emigraci do USA, kde studijně pobývala. V letech 1965–1994 působila jako redaktorka RSE v Mnichově. V roce 1989 byla jmenována do funkce zástupkyně ředitele Čs. oddělení Svobodné Evropy. Od roku 1994 po přestěhování RSE do ČR pracovala jako šéfredaktorka a zástupkyně ředitele stanice Svobodná Evropa v Praze do 1.10.2002, kdy bylo zrušeno české vysílání RSE. Psala zahraničně politické komentáře, vytvářela pořady, jako je Víra a svět, Otázky naší doby aj. Vydala dvě sbírky básní. V 60. letech získala Cenu Křesťanské akademie v Římě za sbírku " Za železnou oponou.", která však nikdy nebyla vydána. Je členkou SVU, PEN klubu a České křesťanské akademie. Nadále působí v RSE v Praze, kde byla pověřena zpracovat Archiv RSE. V roce 1964 navázala korespondenšní vztah se spisovatelem Janem Čepem.

Zdroj:

Mejstřík, Jiří: Češi ve světě. Praha 2000. S, 54–55. ČT pořad Z očí do očí – Antonín Přidal s Olgou Kopeckou. ČT2 dne 19.10.2002.

Edvard Valenta *22. 1. 1901 - +21. 8. 1978 „“
Místo narození: Prostějov
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Brno, Olomouc, Přerov
Obory působení: novinář, prozaik
Anotace:

Jeho otec, zubní lékař, a později i matka zemřeli ve Valentově předškolním věku; žil pak v rodině svého strýce Františka Kováříka, majitele prostějovské továrny na hospodářské stroje (předobrazu ředitele Kameníka v románu Jdi za zeleným světlem). Jeho pražským strýcem byl spisovatel a překladatel Hanuš Jelínek (1878–1944). – Valenta maturoval na reálce v Prostějově (1918) a v témže roce redigoval s Jiřím Wolkrem 2. ročník časopisu Sborník českého studentstva na Moravě a ve Slezsku (s tit. Sborník českého studentstva). Začal studovat na brněnské technice strojní inženýrství, 1920 však školu i rodinu strýce (který se právě stal ministrem veřejných prací v Černého úřednické vládě) opustil. Zůstal v Brně a po několika příležitostných zaměstnáních nastoupil jako stenograf do brněnské redakce Lidových novin. Později působil v jejich olomoucké (1923–26) a poté v pražské pobočce, od 1929 opět v Brně, postupně jako redaktor denních zpráv, soudničkář, sloupkař, reportér, činoherní kritik a nakonec jako vedoucí redaktor kulturní a literární části a politický úvodníkář. 1936–37 na podnět a za finanční podpory Jana Bati cestoval šest měsíců jako reportér po USA, Kanadě, ostrovech Západní Indie, Britské a Holandské Guyaně a Madeiře; 1939 provázel J. Baťu během jeho cesty po USA. 1940 byla Valentovi zakázána novinářská činnost; žil jako spisovatel z povolání nejprve v Praze a od 1942 ve Voznici u Dobříše. Po válce byl redaktorem Svobodných novin, odpovědným redaktorem týdeníku Dnešek a Knihovny Svobodných novin. V únoru 1948 musel zaměstnání opustit, koncem roku byl jako přítel Ferdinanda Peroutky zatčen a půl roku vězněn. Po propuštění se živil psaním komentářů ke krátkým filmům, v 50. letech získal stipendium Literárního fondu a žil opět jako spisovatel z povolání. Od mládí trpěl silnou nespavostí a dlouhou dobu Ménierovou chorobou, která nakonec vedla k hluchotě.
Debutoval 1917 básněmi pod šifrou M. v přerovském časopise Sborník českého studentstva na Moravě a ve Slezsku, dále publikoval především v listech, v nichž byl redaktorem, zejména v Lidových novinách (1930 zde na pokrač. vzpomínky Jana Welzla Hrdinové severního moře v adaptaci Valenty a Bedřicha Golombka, bez uvedení jejich jmen) a v periodikách Moravská orlice, Lumír, Niva, Topičův sborník, Národní osvobození aj. V samizdatu vyšly jeho vzpomínky Žil jsem s miliardářem (Petlice 1977) a román z pozůstalosti Žít ještě jednou (Petlice 1981). V 30. letech Valenta spolupracoval (také jako překladatel z němčiny) s brněnským rozhlasem, pro pražský rozhlas napsal hry Z Nového světa (1963), Ukradený vynález (1964), Včera, jednou, tenkrát… (1964) a v 60. letech i další pořady. Je autorem televizní hry Corrida (1963, r. Jaroslav Novotný). Podle románu Jdi za zeleným světlem napsal Rudolf Žák stejnojmennou televizní hru (1968, r. Pavel Blumenfeld) a Karel Kříž a Vlasta Gallerová divadelní hru (1986). Podle povídky Tvůrčí tajemství (ze souboru Kouty srdce a světa) vznikl stejnojmenný literární scénář (1946, sc. Josef Neuberg a František Vlček), film nebyl realizován. Chybně je Valenta uveden jako autor causerie o Tomáši Baťovi Tajemný Zlíňan (1935). Užíval pseudonymů a šifer: Bedřich Polan, Emil Krejčí, James Walsh, Jan Snášel, Jiří Svěrák, R. M. Procházka, Václav Veřmiřovský; E. V., ev., L. M.
Zaujetí všedními jevy a situacemi, patrné již v raných básnických pokusech, Valenta později prohloubil ve smysl pro výmluvnost detailu a v zájem o duševní život prostých, na pohled všedních lidí. Jeho první prózy ze 30. let jsou úzce spjaty s novinářskou profesí: společně s redakčním kolegou Bedřichem Golombkem zpracoval vzpomínky polárního lovce, obchodníka a dobrodruha J. Welzla. Beletrističtější podobu mají Ledové povídky, věrně reprodukující osobitý jazykový projev moravského kosmopolity. Stylem blízkým Karlu Čapkovi jsou psány Valentovy cestopisy (Světem pro nic za nic, Nejkrásnější země) a do téhož kontextu patří pozdní vzpomínková reportáž o pobytu Jana Bati v USA (Žil jsem s miliardářem). Z americké tematiky však těžila už řada povídek, psaných původně pro Lidové noviny a soustředěných do autorovy první prozaické knihy Lidé, které jsem potkal cestou a zčásti i do souboru Kouty srdce a světa. V duchaplné, sevřené formě v nich Valenta vykresluje činorodost a neformálnost a s ironickým odstupem i obchodního ducha Američanů. Ostatní povídky druhého souboru čerpají ze života domácího; překvapivé pointy příběhů navenek banálních získávají hlubší, téměř osudový smysl většinou deziluzivního charakteru. Neúspěšné africké výpravě cestovatele Emila Holuba věnoval Valenta po pečlivém faktografickém studiu román Druhé housle, vykreslující z perspektivy jednoho z pomocníků nezměrné útrapy při putování. Román Kvas, vydaný po válce, provází houževnatého chudého chlapce z moravské vesnice až do chvíle, kdy založil velkou dílnu na výrobu bot. Jeho osud však tvoří jen jeden z řady příběhů dalších vesničanů, sledovaných vždy ve vnitřním monologu každého z nich. Počínající společenský a hospodářský rozmach konce minulého století tak tvoří rámec několika životních osudů, v nichž se uplatnilo nyní už vyhraněné autorovo psychologické zaměření. V polovině 50. let vzbudil Valenta polemickou pozornost rozsáhlým románem Jdi za zeleným světlem, první českou prózou, která se vymkla tehdejším ideologicko-uměleckým normám. Jeho – zčásti autobiografickým – hrdinou je racionální intelektuál, jenž se za protektorátu přestěhoval na venkovskou samotu a zde se navzdory své nespontánnosti sbližuje s rostoucím okruhem výrazně profilovaných typů a zároveň je vtahován do stále nebezpečnějších protiokupačních aktivit. Jádro románu tvoří hrdinovy reflexe, v nichž s citem pro jemná duševní hnutí a zároveň s chladným odstupem rozpitvává a sebekriticky hodnotí každý svůj krok. Román zachycuje období okupace v mnoha konkrétních jevech, ale reflektuje ho z natolik obecného hlediska, že se nadlouho stal jediným publikovaným dílem, které se podstatně a s úzkostlivým smyslem pro čest vyrovnávalo s otázkami života v nesvobodě, naléhavými i v době jeho vzniku. Neúnavně reflektujícího intelektuála mají za hlavního hrdinu i poslední dvě Valentovy prózy. Autorův náhled, že „jsme si podobni… koutečky, kam nikoho nepouštíme“, se nejzjevněji projevil v novele Trám, kulminující v důvěrném sblížení spisovatele s mnohem mladším truhlářem během celonočního přenášení těžkého břemena. V posmrtně vydaném románu Žít ještě jednou vypráví úspěšný violoncellista o své lásce a šťastném manželství (v němž ovšem nechybělo poúnorové věznění a několik následných let bídy), ale i o novém milostném vzplanutí za počínajícího stáří. Hlavní dějovou roli tu hraje komplikovaný případ trojnásobné vraždy. Valenta je ostatně také autorem detektivního, opět psychologicky pojatého románu Dlouhán v okně a kriminální motivy se objevují také v jeho dalších prózách. – Smysl pro poutavost dobrodružného charakteru uplatnil Valenta v tvorbě pro mládež, ať už v prázdninovém příběhu o pátrání po domnělém pokladu (Srdce a poklad), či v dalším převyprávění příhod Jana Welzla (Strýček Eskymák).

Poznámka:

Příbuzný s Pogodovými.

Josef Vaca *15. 3. 1904 - +11. 8. 1966
Místo narození: Kostelec na Hané
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Náměšť na Hané, Olomouc
Obory působení: národopisec, sbormistr, spisovatel, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Znalec hanáckého národopisu. Sbíral a publikoval hanácké písně, pověsti a obyčeje. Vydal výbor hanáckých lidov. písní pod názvem Hanácke pěsničke (1955), dvě sbírky hanáckých básní. Pro Čs. rozhlas napsal více než 200 rozhlasových a divadelních her a reportáží. Zasloužilý učitel, barytonový sólista PSMU. Sbormistr dívčího pěveckého sboru Fučíkovy pedag. školy v Olomouci. Od r. 1931 působil v Náměšti na Hané. Od r. 1948 v Olomouci. Odborný asistent katedry hudební výchovy pedag. fak. UP. Literární činnost vycházela z bohatého národopis. materiálu. Soubor hanác. pověstí vydal ve spolupráci s J. Koudelákem a J. Vrbkou.

Zdroj:

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.826.; Doupalová, Eva: Slovník sběratelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc, UP 1987, S.189–190.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.30.;

Boleslav Vaca *21. 3. 1926 - +2. 11. 2016
Místo narození: Příkazy
Místo úmrtí: Paseka
Místa pobytu: Olomouc, Příkazy
Obory působení: kulturní pracovník, národopisec, písmák, regionální publicista, zpěvák
Anotace:

Narodil se v rolnické rodině jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanskou školu vychodil v Olomouci. Pak se věnoval hospodářství. Vztah k dokumentaci života obce získal už od rodičů, kteří mu předali album dnes již historických fotografií rodiště a okolí. První album s názvem Kamarádská čtyřka, kde zachycuje kroniku čtenářského klubu Mladý hlasatel vytvořil ve 14 letech. Od mládí také miloval koně. Lásku k nim zdokumentoval v neobyčejné sbírce kreseb, fotografií, básní a další literatury. Lásku k rodišti, předkům, kulturní tradici, historii obce i okolí a k uchování národopisných zvyků a lidové kultury vůbec dokumentoval v albumech: Cesta životem, Vzpomínky, Pěvecký sbor v Příkazích, Koně a jejich osud, Potopa 1997, Rod fotografů v Příkazech, Rodáci a nerodáci, Vzácná a milá setkání, Z tatínkova zápisníku, Přátelé ze zámoří aj. Články a fotografie ze života obce začal publikovat před více než čtyřiceti lety. Některé vyšly pod značkami –VA-, -VB-, -BV-, -AC- na stránkách regionálního a celostátního tisku, např. Obrana lidu (1964), Květy (1976), Zemědělské noviny (1976, 1990), Stráž lidu (1988), Hanácké noviny (1990, 1992, 1996), Puls (1992). V roce 2003 se stal vedoucím redaktorem občasníku Pod hanáckým žudrem. řada zajímavých příspěvků byla pojata též do národopisných sborníků Lidová kultura na Hané a ročenky Hanácký kalendář. Spolu s Pavlem Pospěchem se podílel na tvorbě monografie Příkazy ( Čtení o hanácké vesnici), která vyšla roku 2000. Člen obecního zastupitelstva, školské a kulturní komise, sboru pro občanské záležitosti, vedoucí místního Seniorklubu byl filmově zvěčněn na VHS Jiřím Linhartem. Videosnímek pod názvem Vyznání rodáka z Hané – aneb chvíle s Boleslavem Vacou zaznamenal všechny tvůrčí aktivity příkazského jubilanta. V roce 2014 vyšla kniha Hanácké Vánoce. Je vyobrazen nejen na orloji Karlem Svolinským, ale i v hale hl. nádraží ČD malířem Wilhelmem Zlamalem.Dne 25. 11. 2015 byl sídle Olomouckého kraje oceněn Seniorem kraje jako dloujoletý člen a někdejší předseda Seniorklubu Příkazy. Zemřel v nemocnici v Pasece.

Zdroj:

dopis OSM/96,06 Šev­číková, Hana: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2011, č. 3. S. 4. Zuntych, Ondřej: Zemřel hanácký patriot, folklorista a jezdec z orloje Boleslav Vaca. In: www.olomoucky.denik.cz/zpravy (4.11.2016). Parte a dopis od dcery pana Vaci – 8.11.2016

Poznámka:

Fotografie Bolelsva Vaci r. 2015 byla pořízena při rozsvícení stromu v Příkazích dne 28.11. 2015.

Fotky:
Ivan Travěnec *30. 7. 1922 - +23. 2. 1990
Místo narození: Brno
Místo úmrtí: Olomouc
Obory působení: neurolog, pedagog vysokoškolský
Anotace:

Na LF UP v Olomouci působil na katedře neurologie v letech 1955–1987.

Zdroj:

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava, Profil 1973. S. 322.

Poznámka:

Prof. MUDr. Ivan Travěnec, CSc.

Milan Tichák *20. 8. 1933
Místo narození: Paskov
Místa pobytu: Olomouc, Velký Týnec
Obory působení: historik, novinář, spisovatel, výtvarník
Anotace:

Od roku 1934 žil se svými rodiči ve Velkém Týnci, kde navštěvoval místní měšťanku a po přestěhování do Olomouce v roce 1946 Polívkovo reálné gymnázium. V roce 1952 maturoval na Slovanském gymnáziu a poté absolvoval studia na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, obor dějepis a čeština. Doktorát v oboru československé dějiny získal na olomoucké univerzitě v roce 1969. Protože nemohl vykonávat do roku 1989 své povolání, pracoval jako technik. Zprvu v závodě Kosmos, později v Sigmě. Uplatnil zde nejen schopnosti rýsování, logického myšlení, ale i výtvarné, v oblasti užité grafiky. Jeho prvním historickým dílem byly Dějiny závodu Kosmos, kde působil. Toto dílo bylo zároveň jeho disertační prací a vyšlo jako příležitostná publikace v roce 1970. V tomto období publikoval převážně účelové publikace k výročím závodů, sportovních celků a kulturních institucí.
Od února 1991 byl zaměstnán jako redaktor Hanáckých novin a kromě článků z historie a vlastivědy začal redigovat vlastivědný kalendář Rok na Hané, který s vročením roku 1992 zahájil mnohaletou kapitolu čtivé ročenky přinášející dlouho utajované informace z historie našich obcí v regionu, historické zajímavosti a články o významných osobnostech Olomoucka a města Olomouce. Nejčtenější a nejvyhledávanější knihou nejen rodáků, ale i současných obyvatel Olomouce." Vzpomínky na starou Olomouc" (1997), která přinesla Dr. Tichákovi prestižní ocenění města, v podobě udělení Ceny města Olomouce v červnu 1998. V témže roce vyšla také v nakladatelství publikace „ Paměti obce Velkého Týnce“, která kromě historie obce, kde autor strávil nejkrásnější období svého dětství, seznamuje čtenáře s významnými rodáky a osobnostmi, které zde působily.
Výrazně se podílel na zpracování dalších knih : Olomoucké gymnázium literární, Olomoucké hřbitovy a kolumbária a O olomouckých starostech a primátorech, jakož i na řadě jubilejních almanachů Slovanského gymnázia v Olomouci. Po roce 2000 se objevilo na knižních pultech dalších několik titulů z pera Milana Ticháka. Významný recenzent dvoudílných akademických Dějin Olomouce, které v roce 2009 vydala Univerzita Palackého.

Od 1.6.2006 – 20.4.2010 předseda VSMO. V dubnu 2011 byl uvededn do Dvorany slávy, kde získal Cenu Olomouckého kraje za celoživotní přínos v oblasti kultury za rok 2010.

Zdroj:

Tichák Milan: Dějiny závodu Kosmos.Olomou­c,Soc.ak.1970. ;Fotbalové jubileum.Olomouc TJ Hodolany Sigma 1972.; Sto let ve službě múzám./Žerotín/O­lomouc, MěNV 1988.; 60 let n.p.Sigma Olomouc.Olomouc, Sigma 1967.; Po stopách skautů na Olomoucku 1919–1994 (1994) Vzpomínky na starou Olomouc (1997) Paměti Velkého Týnce (1998) Ztracené adresy (2007) Flora Olomouc 1958–2008 (2008) Lexikon olomouckých ulic (2009) Olomouc rodu ženského (2009) Olomouc z nadhledu (2011) Biografické údaje sděleny osobně dne 12.7.1991;.hš Info jednatelka VSMO Lucie Pospíšilová – Pospisilova.Lc@seznam.cz

Poznámka:

PhDr. Milan Tichák.

Fotky:
Antonín Taul *27. 5. 1897 - +26. 1. 1972
Místo narození: Sušice
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Klatovy, Olomouc, Praha
Obory působení: lékař, numismatik, vlastivědný publicista
Anotace:

Narozen v Sušici (na Šumavě). Gymnázium vystudoval v Klatovech a Lékařskou fakultu absolvoval v Praze. Po otci zdědil vztah k historii a zejména k numismatice. Shromáždil mnoho soupisů medailí, plaket, žetonů a známek olomouckých biskupů a arcibuiskupů, dále ražby olom. medailí za habsburské monarchie a také laické olom. medaile z doby první a druhé republiky. Sestavil také popis ražeb uložených v muzeí v Kroměříži a Olomouci. Jinak působil jako lékař v Olomouci, autor mnoha statí a publikací o numismatice.

T. G. Masaryk v Olomouci *19. 9. 1921
Obory působení: návštěva
Anotace:

Prezident T.G. Masaryk vykonal přehlídku olomoucké vojenské posádky na letišti v Neředíně.

Zdroj:

Rusinský,J. Po stopách minulosti olomoucké městské části Neředín. Olomouc: Votobia,2004.S.41–46.

Karel Prokop Švách *25. 10. 1907 - +15. 1. 1975
Místo narození: Valašské Klobouky
Místo úmrtí: Lukov
Místa pobytu: Česká Třebová, Francie, Litoměřice, Olomouc, Praha, Řím (Itálie)
Obory působení: kněz řádový, novinář, pedagog, překladatel, teolog
Anotace:

Studoval v Praze, Olomouci, Francii a v Římě, kde byl vysvěcen roku 1933. Kněz řádů dominikánů. V letech 1935–1946 profesorem teologie na řádovém učilišti a 1940–1945 arcidiecézním bohovědném učilišti v Olomouci. Poté do roku 1950 působil v Litoměřicích. V letech 1950–1961 administrátorem v České Třebové. Poté zákaz duchovní služby a od r. 1968 žil v domově důchodců v Lukově, kde působil i jako duchovní správce řeholních sester. Redigoval revui „Růže dominikánská“ a edici Vítězové.

Zdroj:

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979. S.162.;. Pala, Josef: Vzpomínka na významného teologa.In: OLDIN 2007/10.;

Alois Štěpánek *15. 7. 1886 - +4. 4. 1942
Místo narození: Chrást
Místo úmrtí: Osvětim (Polsko)
Místa pobytu: Bělkovice-Lašťany, Dolany, Kutná Hora, Samotišky
Obory působení: národní pracovník, sokolský pracovník, učitel
Anotace:

Po maturitě na učitelském ústavu v Kutné Hoře začal v r. 1908 vyučovat v Samotiškách, Lašťanech a od r. 1914 v Dolanech. Od 1.1.1932 působil na zdejší škole jako řídící učitel.Za svého působení v Dolanech zřídil Živnostenskou školu, kde se učni vyučovali kancelářské teorii. Po adaptaci budovy školy v roce 1932 se zřekl učitelského bytu, aby mohla být vybudována šatna pro žáky.Pan Štěpánek byl předsedou Národní jednoty, která prosazovala a prosadila postavení české menšinové školy ve Vésce. Byl členem dolanského Sokola.V Dolanech působil až do svého zatčení a uvěznění v koncentračním táboře Osvětim.U pří­ležitosti 55.výročí úmrtí a dokončení přestavby Základní školy Dolany, byl škole na podnět OÚ Dolany, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR propůjčen čestný název Základní škola Aloise Štěpánka Dolany.

Zdroj:

Vacek, K.: Proslov u příležitosti propůjčení čestného názvu ZŠ Dolany. Naše ves Dolany, Pohořany, Véska.1997, č.3, S.4.;

Poznámka:

Lašťany – nyní Bělkovice-Lašťany

Richard Špaček *23. 11. 1864 - +23. 9. 1925
Místo narození: Laškov
Místo úmrtí: Olomouc
Místa pobytu: Olomouc, Potštát
Obory působení: náboženský spisovatel, teolog, vysokoškolský pedagog
Anotace:

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde v r. 1883 maturoval. Poté studoval teologickou fakultu. Vysvěcen byl v r. 1887. Poté působil v Potštátě (u Hranic), později v kostele u sv. Michala v Olomouci. Od r. 1891 katecheta německé reálky a v letech 1898 – 1903 profesorem náboženství na Slovanském gymnáziu v Olomouci, později univ. prof. věrouky, děkan CM fak bohoslovecké v Olomouci 1911–1912. Psal náboženské spisy.

Zdroj:

Seznam osob a řád veřejných přednášek na CM fak.bohoslovecké v Olomouci.Olomouc 1925.S.5.; Podlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské.Praha 1923.S.21–32.;.

Ivo Šmoldas *23. 7. 1955
Místo narození: Prostějov
Místa pobytu: Olomouc, Praha
Obory působení: básník, nakladatelský redaktor, překladatel, scenárista
Anotace:

Maturoval na gymnáziu v Olomouci a poté studoval FFUK Praha, obor čeština a angličtina. Po promoci v roce 1979 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel.
nyní redaktor poezie ČS.R.1989 2 měsíce studij.pobyt v USA.Básně v antologiích mladší české poezie.1985 Zvláš­tní znamení, Klíčení.Sbírka veršů – 1989 Zimní srst.Překlady : 1988 spolupřeklad s L.Verenským Gould, S.J.: Pandin palec;1989 Ostrovy plovoucí k severu. V nakladatelství ČS působil do roku 1993. Po revoluci vedl v tomto nakladatelství propagační a odbytové oddělení a nakonec vykonával funkci náměstka ředitele pro výrobu a obchod. Koncem roku 1993 se stal ředitelem nakladatelství Columbus a od roku 1997 byl společníkem nakladatelství Apsida. V roce 1988 vydal básnickou sbírku Zimní srst. Od počátku 90. let se v literární oblasti věnuje výhradně překládání, především z angličtiny. Jeho svébytný mluvený projev nakonec přitáhl i pozornost televizních dramaturgů: s Alešem Ulmem před časem v České televizi připravoval zábavně-vzdělávací pořad To je ta čeština, na Primě vtiskl tvář satirické show Dementi a dnes je scenáristou magazínu Knižní svět (ČT 2).

Zdroj:

Kdo je kdo 1991/1992.II.Praha 1991.S.958.;. Stern, Jan – Ivo Šmoldas: Tlusté knihy už neotvírám. http://www.krasnapani.cz/…-a-dieta/103

Poznámka:

PhDr. Ivo Šmoldas

Dne 26.10.2012 měl besedu v Prácheňském muzeu v Písku v 16:00.

Fotky:
Josef Stejskal *9. 12. 1904
Místo narození: Olomouc
Místa pobytu: Brno
Obory působení: nakladatel
Anotace:

Narozen v Hodolanech u Olomouce. R. 1924 abs SG v Olomouci, nakladatel v Brně, převzal rodinný podnik.

Zdroj:

V sýpkách ducha. Olomouc 1992. S.150.;Símě hořčičné. Olomouc 1947. S.228.;.

Jan Spáčil-Žeranovský *26. 1. 1857 - +9. 1. 1905
Místo narození: Prostějov
Místo úmrtí: Šternberk
Místa pobytu: Brno, Kroměříž, Olomouc, Praha, Prostějov, Vídeň (Rakousko)
Obory působení: básník, novinář, překladatel
Anotace:

Narozen v Žešově (n. součást města Prostějov) Do obecné školy chodil v Prostějově, poté navštěvoval piaristické gymnázium v Kroměříži, ostatní třídy v Olomouci, kde maturoval na Slovanském gymnáziu r. 1878. Poté vstoupil na bohosloví, které však brzy opustil pro dráhu novinářskou a spisovatelskou. Roku 1882 vstoupil do vídeňské redakce „Der Parlamentär“, po zániku do pražské redakce „Politik“ a krátce působil v olomouckém Našinci. V Praze pracoval pro různé časopisy, vedl red. Kutnohorských listů a Šubrtovy Divadelní listy. Básnické jméno Žeranovský přijal podle ulice Žeranovská v Prostějově, kde bydlela jeho studentská láska. Literárně překládal do češtiny klasická díla a puvodní tvorbu (např. J. Vrchlického, K.H. Borovského) do němčiny. Psal přírodní lyriku : První jaro; Motivy z Hané atd. Básně publikované v časopisech psal hanáčtinou. Užíval též pseudonym P. S. Eudonym. Zemřel v ústavu choromyslných, pohřben v Prostějově.

Zdroj:

Slavík, B.: Hanácké písemnictví.Olomouc 1940.S.120 – 122, 238 ad.; Fischer, R.: Olomoucký památník, Olomouc 1938, S. 235–236; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů, Praha 1973, S. 1211./B.Slavík uvádí den úmrtí 9.1., ost.10.1.; ;

Josef Smýkal *10. 9. 1863 - +6. 6. 1940
Místo narození: Charváty
Místo úmrtí: Luhačovice
Místa pobytu: Frýdek-Místek, Ostrava, Prostějov
Obory působení: novinář, osvětový pracovník, redaktor
Anotace:

Narozen v obci Drahlov (n.m.č.obce Charváty). Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci v r. 1884. Jeho zájem se brzy zaměřil na žurnalistickou činnost. Začal spolupracovat s časopisem Naše otázky, vydávaným v Ostravě, nakonec se stal jeho redaktorem. Založil měsíčník Kraj, který záhy zanikl. Přešel do redakce Novin těšínských. Dokázal je zdokonalit, obohatil jejich obsah o beletristické příspěvky (povídky, básně), což se ukázalo jako úspěšné. V roce 1907 ukončil činnost v Novinách těšínských a redigoval týdeník Hlasy z Hané, později se stal redaktorem Pozoru. Ale i tam pokračoval ve svém zájmu o Těšínsko.

Zdroj:

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.247.; Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.2.Opava 1976.; BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 111.

Poznámka:

V matrice uvedeno jméno Josef Smékal.

Čeněk Slepánek *20. 6. 1878 - +21. 10. 1944
Místo narození: Suchdol
Místo úmrtí: Kojetín
Místa pobytu: Kojetín
Obory působení: básník, novinář, prozaik, vydavatel
Anotace:

Narozen v Suchdole na Prostějovsku. Autor básnických sbírek .Verše.Bo 1931, Polní cesta.Vyškov 1939.;Karlík Soušků.Olomouc 1930– povídka.Redigoval Moravské rozhledy.

Zdroj:

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.29.; Vybíral, Bohuš: Beletristický přínos olomouckého kraje.Olomouc 1940. S.12.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.245.;.

Augustin Skýpala *22. 11. 1920 - +30. 6. 2018
Místo narození: Jarcová
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Olomouc, Oznice, Praha, Valašské Meziříčí
Obory působení: básník, literární poradce, nakladatelský redaktor, novinář
Anotace:

Literárním jm. Gustav Skýpala. Jeho otec byl legionář. Dětství a mládí prožil v pasekářské obci Oznici na samotě Nivka, odkud docházel do měšťanky a 1936–1939 absolvoval Státní odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Zájem o literaturu a výtvarné umění ho přivedl do meziříčské Mladé scény, kterou v r. 1940 založili známí divadelníci Alfréd a Emil Radokovi. Své první verše publikoval na počátku protektorátních let inspirován Čapkovým překladem antologie Francouzské poezie nové doby, básnickými sbírkami Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana. Krátce po 2. světové válce vojákoval 6 měsíců v Olomouci. Po osvobození republiky odjel natrvalo do Prahy. Navštěvoval přednášky a semináře Václava Černého a Jana Patočky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od r. 1946 pracoval v nakladatelstvích Melantrich, Svoboda, Orbis a Panorama jako tiskový redaktor, posléze odbytový referent a v době tzv. normalizace byl odsunut na úsek pohlednicového merkantilu. V těch letech publikoval pod svým jménem verše pro děti a průvodní texty k vlastivědným fotosouborům (Beskydy, Šumava, Jižní Čechy, Západočeské lázně, Vysoké Tatry aj.) Knižně debutoval sbírkou pro děti Veselý rok (1948). Další knížka pro děti Zvířátka – vyšla s ilustracemi Aleny Ladové (1969). V r. 1969 vyšla sbírka básní Podzim s Diogenem. V roce 1990 vydal životopisnou črtu o valašském knězi Bosý kněz. Soubory jeho poezie z let 1940–1993 vyšly pod názvem Nebe pro pěší (1994) a Město, můj Getsemanský sad (1995). Okresní knihovna v Olomouci vydala u příležitosti návštěvy A.Skýpaly v Olomouci upomínkový tisk Z mého zvěrokruhu (2000).

Zdroj:

Literární slovník severní Moravy a Slezska. 2001 Votobia Olomouc – Ostrava.S.269–270.; Všetička, F.: Podzim s Diogenem. In: Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc, VSMO 2006.S.303–304.; Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000.S. 139.; Kolář, B.: Haná v poezii. Antologie. Olomouc, Literární klub Olomouc 2008.S. 224–226.; http://www.wix.com/…k/fotografie

Poznámka:

Email od fotografa Václava Valečka z Opavy 5.12.2012 -Vaclav.Valecek@seznam.cz Dobrý večer, nemusíte se ničho obávat a fotografii také stahovat nemusíte. Pan Skýpala je strýc mé přítelkyně a už jsem s ním hovořil. U fotografie uveďte mne,jako autora a vše bude v pořádku. V příloze je odkaz na mé stránky. Přeji Vám mnoho úspěchů a tvůrčích sil při dalším rozšiřování Vaší Galerie rodáků. Se srdečným pozdravem Václav Valeček

Fotky:
František Skácelík *25. 11. 1873 - +26. 12. 1944
Místo narození: Přerov
Místo úmrtí: Praha
Místa pobytu: Bjelina (Srbsko), Bystřice pod Hostýnem, Český Krumlov, Ledeč nad Sázavou, Náchod, Pardubice, Rokycany, Štýrský Hradec (Rakousko), Užhorod (Ukrajina), Vídeň (Rakousko)
Obory působení: lékař, novinář, spisovatel
Anotace:

Maturoval na gymnáziu v rodišti v r. 1892. Poté studoval lékařskou fakultu v Praze a ve Vídni. Po studiích se r. 1901 usadil v Bystřici pod H., od r. 1905 v Praze. V r. 1914 ve Štýrském Hradci a téhož r. i v Č.Krumlově. R. 1919 působil v Užhorodě. Spoluredigoval Lumír a Humoristické listy. Přispíval do časopisů: Niva, Pozor, Národní listy, Národní politika, Lidové noviny. Užíval pseudonym: F. Skalný, Fr. Marek. Psal povídky, romány, básně. Autor knihy vzpomínek na přátelství s F.X. Šaldou " Krásná setkání" (1970). Český prozaik, dramatik, básník, literární, divadelní a umělecký kritik. Autor románů (Vesnický lékař, Architekt Malota) a knih pro mládež (Hřebeček).

Zdroj:

Slovník českých spisovatelů. Praha 1964, S. 448–449. Lexikon české literatury. 4. díl. S-T. Praha, Academia 2008. S. 159–162.

Jste si naprosto jisti, že chete tanto záznam smazat?
1 2 3 4 5