Osobnosti Moravy.eu

Učitelka přírodopisu. Láska k motýlům jí dovedla na přírodovědné gymnázium
v Žamberku, kde maturovala v roce 1978. Poté studovala Pedagogickou fakultu UK
v Hradci Králové, obor biologie a chemie pro střední školy. Po promoci a doktorátu
v roce 1983 začala působit v přírodovědném oddělení DDM v Hradci Králové. Po přestěhování na Moravu učila v Základní škole Lutín a od roku 1990 ve Velkém Týnci. Její touha po poznávání dalekých krajů, brouků a motýlů jí v prázdninových měsících přiváděla do různých tropických zemí. Několikrát navštívila Thajsko, Laos, Srí Lanku, Vietnam, Malajsii, Namibii, Peru, Mexiko i evropské země. Cestuje takříkajíc na vlastní pěst, protože chce poznat správný kolorit každé země. V roce 1998 vydala knihu Na shledanou v džungli, kde popisuje nejen postřehy z cest, ale dokládá je i barevnými fotografiemi. Je štěstím mít zaměstnání jako povolání i jako koníčka. Možná je pro mnohé žáky přírodopis na velkotýnské škole nejmilejším předmětem. Vidět na vlastní oči roztodivné motýli a brouky musí být nezapomenutelný zážitek. Paní učitelka Jančíková je členkou České společnosti entomologické a kromě toho prezentuje sbírky brouků i motýlů na různých výstavách.

Ševčíková, H.: Prosincová výročí středomoravského regionu. In. Týnecké listy 2018, č.12.

PaeDr. Milada Jančíková

Vystudoval JAMU v Brně, po studiích nastoupil nejprve do divadla v Chebu. Pak působil několik let v Hradci Králové, kde na sebe v roce 1982 upozornil režií Romea a Julie, která byla považována za poněkud „divokou“. Od roku 1984 pracoval v pražském Realistickém divadle. V letech 1985 získal cenu Českého literárního fondu za režii představení Čáry na dlani a v roce 1998 získal cenu Českého literárního fondu za hru Merlin. Ve druhé polovině 80. let začal hostovat v Národním divadle. V roce 1990 do něj nastoupil jako kmenový režisér a například zde režíroval hry Ze života hmyzu bratří Čapků, Goldoniho Mirandolínu a Gogolovu Ženitbu. Od roku 1990 vyučoval na katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU Praha. V roce 1996 se stal uměleckým vedoucím Dejvického divadla. Zde režíruje většinu představení, ale uvedl zde i vlastní hry a v roce 2002 získal Cenu Alfréda Radoka v kategorii talent roku za ztvárnění postavy otce v Zelenkově autorské inscenaci Příběhy obyčejného šílenství. Pod jeho vedením divadlo získalo řadu prestižních ocenění. Z filmové tvorby: Účastníci zájezdu (2005), Restart(2005), Venkovský učitel (2007), Alois Nebel (2011) a j. Byl hostem v pořadech: Krásný ztráty (2000) a Na plovárně (1998).

http://cs.wikipedia.org/…oslav_Krobot

V letech 1927–28 abs. učitelský ústav v Olomouci, od r. 1928 učil na menšinových školách v pohraničí, od r. 1938 v Prostějově, 1946–47 v Hlučíně, poté putoval po školách hanáckého venkova. Publikovat začal již v r. 1929. Zabýval se hanáckým folklorem a zemědělskou problematikou. Asi do 30 novin psal fejetony, úvahy, reportáže, povídky pro dospělé i pro děti. Užíval též pseud. Ant. Lichný, šifry: lch, Af, Frap. Spolupracoval s Čs. rozhlasem v Brně, Ostravě, Košicích. Autorem hry o J. Mánesovi " Žlutá růže. Knižně vydal pro mládež. : Odvážné srdce. Praha 1942. ;Píseň rodné hroudy. Praha 1946. ;

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno, KJM 1989, S.70–72.;.

Vystudoval VPŠ elektrotechnickou v Mohelnici roku 1959, poté elektrotechniku na ČVUT v Praze r.1966 a fotografii na FAMU u prof.Jána Šmoka r. 1971. Fotografuje od roku 1964. Od roku 1971 evidován u ČFVU jako samostatný fotograf. Pracoval též jako konstruktér. V letech 1976–1978 vedl fotografické oddělení na SUPŠ v Košicích. Od r. 1990 předseda výboru ČFVU. Žije v Praze.

Katalog Vyznání životu a míru. Praha 1985, S. 168., Kdo je kdo v ČR – osobnosti české současnosti, 5000 životopisů, Praha 2002. Encyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha, ASCO 1993. S. 90–91.

V roce 1938 odešel studovat do Kroměříže na gymnázium. Školu v roce 1942 přerušil a dokončil ji až po válce v roce 1949. Poté působil jako učitel na národní škole v Majetíně. 1950–1952 vojenská základní služba, 1952–1954 v Pohořanech, 1954–1958 v Městě Libavá, 1958–1959 působil v obci Mrsklesy. Od 1.9.1959 až do 30.6.1987 učil na škole ve Štěpánově. Ve volném čase se zabýval myslivostí a to od r. 1952. V letech 1961–1975 se zajímal o sport a byl aktivním organizátorem. Aktivně se též podílel na činnosti ochotnického divadla. Od února 1990– až listopadu 1990 byl předsedou MNV ve Štěpánově.

Fabián, Josef: Slovník osobností Valašska. Valašské Meziříčí 2000.

Studoval v Příboře a působil v Prostějově, Valašském Meziříčí, Rožnově jako učitel. Byl redaktorem Hlasů z Hané, psal do krajinských listů, Radhoště, Nivy. Studie Moravští Valaši byla poctěna cenou Moravskoslezské Besedy v Praze r. 1903.

Ethen, W.: Portréty a silhuety.I.1926­.S.216 an.;Sla­vík, B.: Písemnictví na Moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.239.;.

Vynikající učitel z německého prostředí pohraniční oblasti. Učitel Jana Jakuba Ryby a Jana Evangelisty Purkyně.

Stezka Jana Evangelisty Purkyně.Moravský Beorun: Moravská Expedice, 2003.S.9;

Stará Voda (u Libavé).

Učitelství: Měšťanská škola Užhorod, Opava 1938. Na obecných školách: Opava, Olomouc, Kroměříž 1942. Lidová škola umění Žerotín Olomouc, obor varhany 1970. Úřednická činnost ve „Službě veřejnosti“ Olomouc. U Krámáře a Procházky v Olomouci roku 1941 vydala sbírku „Verše“. Manželka Mojmíra Hanuše.

V roce. 1958 abs. Fučíkovu pedagogickou školu v Olomouci pro pracující. Působí v Příbrami, kde založila dětský sbor..

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1992.S.172.;.

Vyučil se u otce ve Valašském Meziříčí a pracoval s ním až do znárodnění v r. 1959. Účastní se pravidelně každoročních setkání na Helfštýně. Držitel titulu " Nositel tradice lidových řemesel."

Www. Valašské Athény. Slovník osobností východní Moravy.

Člen pěveckého sdružení MF Žerotín v Olomouci. Sbormistr dětských sborů při ZŠ v Troubelicích.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1992.S.184.;.

V Olomouci bydlel s rodiči od roku 1948, v roce 1959 maturoval na SGO a poté absolvoval
PedF UP, učitelství 1.-5.ročníku. Pedagogicky působil v Karlovicích r.1968, Okres. dům mládeže v Olomouci v letech 1970–1976, poté do roku 1980 ředitelem DPM ve Šternberku. Pak pracoval v Programovém oddělení PKO Olomouc, kde po úmrtí ředitele Ščudlíka ředitelem PKO a v letech 1987–1991 pracoval v Měské správě kin, kde od roku 1991 ředitelem do 31.12.1998, od 1.1.1999 spolu­majitelem s.r.o. Olomoucká kina. Od léta 1999 předseda AC+klubu. Publikuje v místním tisku.

Pracovní list ze dne 3.9.1999. HŠ. Anketa: Kdy-kde-co v Olomouci 1994, č. 1. Videokazeta – regionální vysílání při české premiéře filmu Vojtěcha Jasného.

Jeho rodina pocházela z polské Letownie, otec i matka byli krejčí. Po maturitě v roce 1924 studoval na PřF MU v Brně chemii a patřil k nadějným žákům prof. J. Dubského. Po získání doktorátu 1930 a studijních pobytech v Holandsku a Rumunsku zakotvil v r.1935 jako provozní chemik u fy Baťa ve Zlíně. Roku 1945 obhájil habilitační práci. Po osvobození přednášel po 3 roky na MU v Brně aplikovanou chemii. V roce 1946 byl zároveň jako docent ustanoven prvním vedoucím katedry chemie v Olomouci, 1949 byl jmenován profesorem.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.105–106;

Absolvovala obor Hudební výchova a čeština na FFUP v Olomouci a působila od r. 1962 na pedagogické škole a gymnáziu v Jaroměři. Od otevření Střední pedagogické školy v Čáslavi roku 1975 vyučuje hudební výchovu a vede dívčí pěvecký sbor, který nahrával v Českém rozhlase.

Stárek, Z.: Slovník českých sbornistrů.II. Praha, Divadelní ústav 1982.S.339.;

Po maturitě na pedagogickém gymnáziu v Brně roku 1951 pokračovala do roku 1957 ve studiu na Peadgogické fakultě MU v Brně, obor čeština a ruština. V letech 1951–1989 působila jako učitelka češtiny a ruštiny na základní škole ve Vyškově. Marie Pachtová se dlouhodobě věnuje udržování tradic lidové umělecké výroby na Hané. Vztah k lidové kultuře u ní v dětství formovala babička Josefa Kudličková a ve škole učitelka ručních prací Julie Kummerová-Kubíčková. Marie Pachtová vedla kurzy hanáckých kraslic zdobených slámou pro školní mládež a zúčastňovala se soutěžních přehlídek. V roce 1972 získala za kolekci hanáckých kraslic osvědčení mistryně lidové umělecké výroby. V Prostějově iniciovala regionální soutěž O nejklásnějsí kraslici. Slámovou intarzií zdobí bižuterii, dopisnice a další upomínkové předměty. Zabývala se také hanáckým obřadním pečivem. Spolupracuje s vyškovským dětským souborem Klebetníček a jako lektorka a členka porot pomáhala dalším dětských kolektivům z Hané (využití mluveného slova, dětských her a zvyků v pásmech). Pro soubory vydala tři výbory dětského folkloru z Hané. V roce 2006 se Marie Pachtová stala čestnou občankou města Vyškova za uchování tradic a folkloru. Sběratelka lidových písní, tanců, zvyků. Účast na regionálních konferencích Lidová kultura Hané. Spolupráce s OKS Olomouc, OKS Vyškov a Duha Prostějov. Umělecká vedoucí souboru děckého folklorního hanáckého souboru Klebetníček, který byl založen v r. 1970, členka výboru HANFOS za Vyškovsko od r. 1998. Autorka her, výročních obyčejů a různých lidových pásem " Hanáckým dětem I.-III." (Prostějov, Duha, 1985, 1987, 1995).Účinkovala též na XXVII. prostějovských hanáckých slavnostech 2009 komponovaným pořadem Či só hode. V červnu 2016 dostala vyznamenání Jihomoravského kraje Mistr řemeslné umělecké výroby.

Osobní sdělení. HŠ 2001; listopad 2016; Vysílání radia PROGLAS 10.8.2008. http://otavinka.blog.cz/…rie-pachtova

Mgr.Marie Pachtová

Narozena v Dědicích (n. Vyškov-Dědice)

Absolvoval Učitelský ústav v Příboře a učil na obecné škole ve Chválkovicích a v Lošově, od r. 1889 působil jako řídící učitel v Olomouci -Černovíře. Věnoval se veřejné činnosti v národních a osvětových spolcích. Působil jako předseda Národní jednoty, v r. 1909 stál u zrodu Sokola a byl jeho doživotním předsedou. V r. 1922 inicioval stavbu černovírské sokolovny. Jeho jménem byla pojmenována jedna z černovírských u­lic.

Olomoucké hřbitovy a kolumbaria. Olomouc,2001,S.147

Chválkovice, Lošov a Černovír jsou části města Olomouc.

Narozen v Horních Otaslavicích (n. Otaslavice). Hudební základy získal u učitele Josefa Vaci. Studoval Vyšší pedagogickou školu v Olomouci, kde kontrabasistou v symfonickém orchestru. Na všech školách, kde působil, řídil dětské pěvecké sbory. Od roku 1947 působil ve Velkém Týnci, od r. 1953 ve Velké Bystřici, od r. 1968 v Medlově a od roku 1970 v Sobotíně. V tomto období se stal členem Pěveckého sdružení moravských učitelů v Zábřehu. V letech 1971–1973 působil v Ostravě a poté zakotvil v Šumperku, kde po odchodu do důchodu v roce 1978 spolupracoval s Lidovou školou umění, kde učil hru na kytaru a flétnu.

Ševčíková, H.: Lednová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2010, č. 1. S.9.

Učitel a ředitel školy v Šišmě a v Pavlovicích u Přerova, od r. 1959 nositel titulu „Vzorný učitel“, autor pedagog. materiálů a Sborníku obce Šišmy. Žije v Šišmě.

Literární místopis Přerovska.-SOKA Přerov;.

Roz. Krumholcová. Absolvovala Slovanské gymnázium v Olomouci a poté Pedagogickou fakultu UP. Učila na ZŠ Hálkova 1. st. Bydlí v Radíkově.

biogram hš

Dcera Karla Rozsívala (1829). Roku 1901 vstoupila do ústavu hraběte Poetinga jako učitelka hudby, poté učitelka němčiny. 1915–16 zřídila kurs němčiny pro polské učitelky-emigrantky. Členka mnoha českých spolků. Zpěvačka v Žerotíně, herečka v Jednotě divad. ochotníků

' besedních. 1914–1916 absolvovala kurs Červeného kříže, působila v lazaretech a dostala za to uznání. Po r. 1918 pracovala pro vzkříšení francouzského spolku a byla téměř 20 let místopředsedkyní v Alliance francaise. Literárně činná, psala básně a různé příspěvky do Filegende Blatter.

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 261–262.

Již od dětství se u něj projevoval vřelý vztah ke knihám, což ho posléze vedlo ke studiu češtiny a historie na PdF UP, které úspěšně ukončil roku 1967. Následně působil jako středoškolský učitel, obvodní inspektor kultury a na dalších kulturně-administrativních pozicích. Jeho permanentní zájem o umělecké aktivity se mj. projevil v letech 1972–1973, když se na brněnské JAMU účastnil Letní školy pantomimy. Na přelomu 70. a 80. let ho tento zájem přivedl i do Prahy, kde na Lidové konzervatoři absolvoval obory umělecký přednes, divadlo poezie, autorské divadlo (herectví, režie, dramaturgie) a literární žánry. Šíři jeho uměleckých zájmů dokládá též účast v mnoha uskupeních a spolcích, např. v amatérském divadle Esence, ve folklórním souboru Hanák, dále byl členem redakční rady časopisu Obratník, vedl literární klub při Okresním kulturním domě Praha 8, přispíval do periodik Kino, Naše rodina, Divadelní noviny, Nové knihy ad. Jeho tvorba byla oceněna na mnoha literárních festivalech a v soutěžích (např. Cena Václava Jelínka a titul „laureát festivalu“, Bechyně 1992 a 1993) a sám v literárních soutěžích figuruje i v roli porotce. Vedle poezie se taktéž věnuje psaní prózy a dramatu. Báseň Jarní povětří – publikována 1.5.2020. na blogu Otavínka /otavinka.blog­.cz/2005/jarni-povetri

Publikoval nejprve ve sbornících a almanaších, debut Sčítání byl vydán až roku 1993. Již v první sbírce je zjevován Schnerchův vřelý vztah k umění – častým tématem jeho básní je zejména hudba, divadlo, literatura a výtvarné umění. K divadlu, přesněji k Shakespearovu Hamletovi, odkazuje sbírka Mrtvé ryby v hloubce neplavou, inspirace v díle Karla Hynka Máchy je přímo vyjádřena ve sbírce Muž v hořící plástvi. Schnerch ke sbírce doplnil i vyznání ve formě autorského doslovu pod názvem Proč zase psát o Máchovi… Celý první oddíl sbírky Pírkem na hranatá ústa, třetí oddíl sbírky Vytaženo ze zašlých rámů a mnohé jiné básně roztroušené v dalších dílech jsou pak věnovány výtvarnému umění. Tomuto druhu umění se autor aktivně nevěnoval, avšak má k němu velmi blízký vztah: „Doznávám, že jsem často podnikal spanilé výpravy do různých oblastí umění. Přesto mi leccos zůstalo skryto. Mezi nesplněné sny patří malování. Má dětská posedlost kreslit všude, kam se dá, byla zdařile potlačena. A po několikaleté pauze jsem už nezkoušel vést dialog s uhlem či štětcem. Přesto tu zůstal alespoň pasivní obdiv k malířským dílům.“ (Pírkem na hranatá ústa, s. 31.) Nejen láska k umění ovšem patří k inspiračním zdrojům Schnerchovy básnické tvorby. Autorovy sbírky jsou až na výjimky tematicky velmi neucelené, místy jsou básně i záměrně laděné do surrealistické roztříštěnosti a nasycené expresionistickými obrazy, což navozuje pocit zmatku lyrického subjektu ve světě lži, bolesti a zklamání. Ani občasné záchvěvy klidu a vyrovnanosti v některých verších tematizujících lásku a dětství (oddíl Klepat na medová dvířka ve sbírce Slova na lodyhách) nepotlačí celkový pocit stísněnosti a úzkosti.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy.Olomouc 1996.S.135.; V krajině Pegasa. Mělník 2018. Stibor, Vladimír: Noc plná žen. Hradec Králové. 2018 ( básně JS – S.118–119) Osobní korespondence ze dne 21.10.2019. Vše­tička, František: V krajině srdce soutok. In: Olomouc literární 4. Olomouc 2020. S.167–170.

Odborný učitel Slaměníkovi chlapecké měšťanské školy v Přerově, sběratel bibliofilií, milovník umění, umučen v koncentrač. táboře v Osvětimi.

SOKA Přerov-dopis/06

Stud. Stř. prům. školu stavební v Lipníku nad Bečvou, abs. 1961;

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991.;

Po studiích na Učitelském ústavu v Olomouci roku 1906 se stal způsobilým pro vyučování v národní škole a učil krátce na Pavlovičkách, v roce 1907 složil zkoušky opravňující ho vyučovat na škole měšťanské. Jeho prvním působištěm byl Moravský Beroun, byl nadšeným hudebníkem, hrál na violoncello a housle, dopisoval do různých časopisů, cestoval po Evropě a zvyšoval si neustále kvalifikaci. Ve Vídni složil státní těsnopisnou zkoušku, v Hradci Králové' absolvoval vysokoškolský kurs pro učitele na obchodních akademiích. V době 1. světové války pracoval na okresním hejtmanství. Po válce se věnoval různým kulturním aktivitám. Vedl kino, založené v r. 1922, byl členem městského zastupitelstva, pracoval jako archivář města, založil několik osvětových a učitelských spolků. V roce 1930 vydal rozsáhlou vlastivědnou místopisnou knihu okresu, zahrnující 77 obcí, kde uvádí i odborná fakta z hospodaření obcí, obyčeje, zvyky a přísloví. Knihu " Heimatbuch fÜr den Bezirk BÄm " vyšla v místní tiskárně. V letech 1932–1935 byl starostou města Moravský Beroun. Od 2.9.1935 byl ředitelem školy a tuto funcki vykonával až do konce války.

Rodák z Domašova. Čas, r.6, č.11–12, 1997, prosinec, S.4. Máša,O. – Anderle, P.: kdo byl kdo v zemi berounské. Moravský Beroun 2001.;

Abs. Uměleckoprůmyslovou školu Praha, obor propagační grafika v r. 1971, poté FFUP v Olomouci, obor český jazyk, výtv. výchova v r. 1976, 1976/1977 odd. dětí a mládeže, obor estetika, 1977/1987 pedagogicky působila na LŠU v Olomouci. 1987 / 1991 studovala DAMU, loutkářská scénografie- spolupráce s prostějovskými amatérskými soubory. Od 1991 svobodné povolání: artprotis, návrhy kostýmů, loutek, loutkářská scénografie, propagační grafika. Práce s dětmi, porotce, členka odboru Organizační rady pro dětské výtvarné aktivity při ARTAMA Praha. Výtvarná redaktorka čas. : „Dětská scéna“.