Osobnosti Moravy.eu

Kněz řádu jezuitského vystoupil z řádu r. 1695 a působil jako světský kněz od r. 1701 na Moravě ve Vrahovicích, 1702–1708 v Letovicích a poté ve Slatinicích. Jeho četná kázání shrnuta do několika kniž. souborů. Do textů vkládána lid. přísloví, verše, úsloví. Napsal legendu o sv. Janu Sarkandrovi a několik veršovaných spisů latinských.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Opava 1976, sv.2, S.17.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1659 Vrahovice (n.m.č. města Prostějov).

Vystudoval filozofii a bohoslovectví v Olomouci a Praze. Stal se nejstarším čes. kronikářem na Těšínsku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.57;

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1611

Byl členem činohry MDO v letech 1943–1978. Absolvent dramatického oddělení Konzervatoře v Brně. Žák Rudolfa Valtera.

Malíř krajinář. V letech 1909–1916 studoval reálné gymnázium v Písku. Poté odešel do Prahy, kde do r. 1920 studoval UMPRUM a v letech 1920–1923 AVU u prof.M.Švabin­ského. Po dokončení vysokoškolských studií nastoupil pedagogickou dráhu na různých gymnáziích, kde byl profesorem kreslení. Působil v Moravských Budějovicích, v letech 1922–1926 učil na gymnáziu v Zábřeze, poté v Turnově a Mladé Boleslavi. Vystavoval v zahraničí. V roce 1932 získal ve Varšavě čestné uznání.

Hankovec,M.: Významní rodáci Strakonicka. Strakonice, vl.n. 2005.S. 225. ; Turková, A.: Bedřich Mudroch. In: Kalendář.cz

Po válce studoval Obchodní akademii v Olomouci a po maturitě v roce 1949 a vojenské základní službě nastoupil v roce 1951 do zaměstnání jako ekonom do TOS, kde působil do roku 1965. Poté odešel pracovat do Sigmy Olomouc v Hodolanech. Do aktivní politiky vstoupil v roce 1968 se skupinou obnovitelů Čs. strany lidové. V říjnových volbách 1976 byl za ČSL zvolen do 300 členého pléna Městského národního výboru a stejným způsobem potvrzen i ve volbách 1981 a 1986. Funkci předsedy MěNV v Olomouci dělal 1 rok v období 1989–1990. Po roce 1990 kdy byl již v důchodovém věku začal pracovat v ekonomické oblasti v Metropolitní kapitule olomouckého arcibiskupství.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.78–79;

Středoškolská studia absolvoval v Olomouci, kde maturoval na SGO v r. 1903. Po vysokoškolských studiích na lékařské fakultě KU v Praze se věnoval oboru chirurgie. Ve 20. letech působil v Opavě jako primář oddělení, později byl ředitelem zemských ústavů v Olomouci. Hojně publikoval v odborném tisku a to zejména na téma tuberkulózních zánětů podbřišnice, rektální výživa v chirurgii ad. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci, na náhrobku reliéf od Julia Pelikána.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…Praha 1974. S.26. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SGO 1997. S.428. Šev­číková, H.: Zářijová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, r. XIV. 2004, č.9, S.9.

Důstojník československé armády.

Kulturní kalendář 1991. Olomouc, OK 1990.S.49.; Springer, Jan: Co dalo Šumpersko čes. literatuře. Šumperk 1974.S.10.;

V roce 1920 maturoval na SGO. Bydlel v Olomouci-Nemilanech a později v Olomouci na Hviezdoslavově ulici. Člen sekce SGO ve Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Ředitel školy.

Narozen v Moravských Loděnicích (n.m.č. Bohuňovice)

Narozen v Borové (u Náchoda). Zprvu hrál ochotnické divadlo v Náchodě, ale profesionálním hercem se stal až v r. 1945. V letech 1950–1961 působil v DOS Olomouc, 1961–66 v SD Ostrava, od r. 1967 člen ND Praha

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha DÚ 1959, S.86.;;Divadlo Oldřicha Stibora v desetiletí 1955–1965.Olomouc 1965 ;MČSE.1Praha 1986, S.759.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, 1988, S.60.;.

Pravidelně se účastnil regionálních konferencí Lidová kultura na Hané v Olomouci, Přerově, Kroměříži a v Prostějově konaných od r. 1991–2001. Přednášel na FFMU v Brně.

Internet www.nkp.cz katalogy > jmenné autority

Na SGO působil v letech 1943–1956 a také v letech 1994–1995. Od r. 1946 působil jako asistent a přednášející na FFUP. Přednášel též na gymnáziu v Prostějově v letech 1956–1959 a trvale od r. 1962. Zabýval se historií Prostějovska. Autor německo-českého odborného slovníku pro oděvní výrobu. Po roce 1989 vyznamenán stříbrnou medailí UP. Hodně publikoval v regionálních časopisech.

Almanach gymnázia v Prostějově. Prostějov 1979. S.49. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997. S.53.

V r. 1954 abs. Pedaggickou fakultu MU Brno. Poté působil jako učitel na základních a střední škole v Krnově do r. 1961. V letech 1961–1964 na Pedagogickém institutu Olomouc, 1964–66 expertiza v Tunisku. Od r. 1966 dosud na UP. Od r. 1991 na fakultě tělesné kultury UP. 1990 prof., děkan PedF UP, od roku 1991–97 prof., děkan fakulty tělesné kultury UP v Olomouci a od roku 1998 prof., vedoucí Centra humanitn. studií Fak. těles. kultury UP. Člen redakční a vědecké rady. Člen předsednictva Čes. Olymp. akademie, člen komise Českého olymp. výboru. Člen ICSSPE. Bohatá publikační činnost. Prof.PhDr. Bohuslav Hodaň, CSc. působí na MU v Brně.

Žurnál UP, 1991, září, č.5, S.2.; Kdo je kdo v ČR-osobnosti české současnosti, Praha 2002., Kdo je kdo 1994–1995.Praha 1994.S.174–175.;

vyučoval v Kroměříži, sběratel etnografických materiálů z Horácka. Spolupráce s Čs. rozhlasem. Debut r. 1930. Poezie, povídky, romány, rozhlas. hry, pásma, scénáře, literární studie.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987.; Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých čes.spisovate­lů.II.Praha, Orbis 1946.S.633–634.;.

Narozen v Bystrci u Brna (n.m.č. města Brna). Maturoval na klasickém gymnáziu v Brně a studoval v Nimes ve Francii, kde se léčil na tbc. Byl velmi jazykově nadaný, ovládal téměř všechny evropské jazyky a velmi dobře hrál na klavír. Po roce 1926 se začal věnovat automobilové krasojízdě. Účastnil se krasojezdeckých turnajů v Prostějově, Luhačovicích a v Hradci Králové a v r. 1929 získal i několik cen. Když mu otec koupil v r. 1929 závodní vůz Bugatti 37 A přesedlal na rychlostního jezdce. Zprvu závodil soukromě, od r. 1931 se účastnil závodů Velké ceny na brněnském okruhu, kde se umísťoval na předních místech (1933 byl druhý). Závodil nejen doma, ale i v Polsku, ve Švýcarsku, Belgii, Rakousku, v Monaku ad. Po 2. svět. válce startoval na vozech BMW a také na Cisitaia, kterou pro poruchovost prodal. V r. 1949 přešel jako závodník do kopřivnické Tatry, kde se stal instruktorem mladých závodníků. Stal se pracovníkem vývojového oddělení. V r. 1949 vyhrál na VC ČSR 1. místo, r. 1950 na VC ČSR na Tatře monopost 2. místo. V roce 1951 v druhém ročníku rychlostního automobilového závodu na horském okruhu Ecce homo ve Šternberku při druhé cvičné jízdě tragicky zahynul. Automobilový závodník a reprezentant ČSR. Pracovník vývojového oddělení závodu Tatra Kopřivnice.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.103–104;

Abs. FFUK Praha-historie, pom. vědy. Naposledy působil jako redaktor týdeníku Obnova. Psal do 30 různých časopisů a novin, věnoval se české literární historii 17. a 18. stol. Autor monografií o Balvínovi, Koniášovi. Člen DLU v Olomouci od r. 1928. Užíval pseud. BOBE, Kamil Havelka, B. Zub.

Poselství.Olomouc 1938, S.205–206.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..P., SPN 1973, S.393.;(bá): Koniášův životopisec.LD, 30.8.1990, S.5.;

Ředitel tiskárny a nakladatelského družstva čs.legionářů Čin v Praze.R.1917 vstou­pil do ruských legií /6.hanác.pluk/. R.1920 zakladatel Činu. Redaktor časopisu Socialistický legionář. Předseda Ligy pro lidská práva v ČSR od r.1933. Autor spisu.„Sibiřské drama“.1929.; Překladatel z němčiny a ruštiny.

OSNND.Díl V., část 1.Praha 1938, S.134.;.

Od r. 1923 působil v Brně jako středoškolský profesor, později knihovník Zemské a univerzitní knihovny. R. 1927 vstoupil do KSČ. Propagátor sovětské kultury a politiky, 1933 přeložen do Olomouce, kde do r. 1939 v SVKOL. V letech 1936–39 redigoval U-Blok a Index. Přispíval do čas. Var, Disk, Host do domu, Kmen, Národního osvobození, Lit. novin, Tvorby, Moravského večerníku /1937–1940. ;Používal pseud. Reed, Deer, šifry R. ;drv. ;Marxistický kritik. Autor publ. : Písemnictví a lidová tradice.

Vítek, Světozár: Pro lepší svět. Sborník vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Olomouc 1973. S. 12–14. ; Slovník českých spisovatelů. Praha 1964. S. 537–539., Lukášová, Růžena: Jděte mou cestou, MF, Praha 1979. Vlašín, Štěpán: Bedřich Václavek Melantrich, Praha 1979. ;/foto/; Kdy kde co v Olomouci 1988, březen, S. 34. Kdy kde co v Olomouci l983, březen, S. 3. ;

Ing. Dr. Bedřich Hacar, DrSc. navštěvoval reálku v Prostějově. Pak studium stavebního inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Od r. 1921 pracoval ve výzkumném a zkušebním ústavu hmot a konstrukcí stavebních při ČVUT, jehož byl spoluzakladatelem. Těžištěm jeho práce byl výzkum stavebních hmot, vypracoval několik projektů v oboru betonových konstrukcí.

Gračka, Fr. : Čechy pod Kosířem. Obec Čechy pod Kosířem 2000. S 33.

Studoval na klas. gymnáziu v Prostějově, přivydělával si u okresních a kraj. soudů v Prostějově, Brně, Olomouci, od r. 1933 půs. v Brně, později v Ostravě do r. 1958. Od r. 1963 ředitelem muzea v Karviné se sídlem v Č. Těšíně. Externě studoval dějiny umění na UJEP Brno a r. 1939 promoval.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Opava, ČSAV 1983, seš.5, S.25–26.;.

Od r. 1888 redaktor Hlasů z Hané v Prostějově, od r. 1892 převzal redakci Pozor, 1893 splynul s Moravskými listy v Brně a z obou vytvořeny Lidové noviny. Knechtl přešel do Brna, koncem r. 1894 se vrátil a začal vydávat Pozor samostatně. Má velkou zásluhu o rozvoj českého novinářství v Olomouci. Publicista, beletrista. Psal povídky. Pseud. Geoffrei;Godovredo.

Z díla: Třicet let zápasu v Olomouci. Olomouc 1923, Biografie: Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 136–139. ;Vopravil, J. : Slovník pseudonymů, Praha, SPN 1973, S. 783. ;.

V letech 1949–1981 půs. na FFUP v Olomouci na katedře polského jazyka. Zabýval se dialektologií na Těšínsku a Ostravsku. Pořídil jedinečnou kartotéku dialektu na území Ostravska.

Sedmdesátiny doc.PhDr.B.Té­my.Kdy, kde, co v Olomouci, 1983, srpen, S.9.;. Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc, UP 1996. S. 260.; BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S.115–116.

Syn Josefa P. /1813–1896/. V dětství vokalista u piaristů, 1852–1854 u sv. Mořice v Olomouci. Velmi oblíben pro svůj krásný zpěv, pokoušel se již skládat. V 18 letech zaměstnán ve Vídni v administraci čas. Die Donau. Brzy vstoupil do práce v závodě Léwyho, poyději firma Spina. Přijal tehdy jméno Johann Peter Gotthard /r. 1856/. Od 1868 měl ve Vídni vlastní závod, 1882–1906 byl učitelem hudby v Tereziánské akademii, dirigoval orch. koncerty. Vydal s bratrem Františkem P. /1848–1915/ světovou hudební bibliografii, 17 dvojsv. "Universal Handbuch der Musikliteratur. Vídeň 1904– 1910. Napsal 5 oper, 6 smyčc. kvartetů, písně a skladby chrámové. Značná část vyšla u bratra L. R. P. /1850–1914/. mj. Album písní národních(50písní ze sb. Bartoše, Sušila a Kadavého), 100 národních písní z Moravy pro 1 hlas a klavír.

ČSHS.II.Praha 1965.S.265.; Žižka, L.K.: Rod Pazdírkův.In.:Hudba a národ.Praha 1940, S.132–133.;.

Manžel herečky Pavly Machníkové.V O­lomouci působil 1930–1931.Velký význam pro jeho tvůrčí rozvoj, seznámil se zde s E.F.Burianem.V ND Praha v letech 1946–1954.;

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.289.;.

V roce 1890 absolvoval gymnázium v Kroměříži, poté bohosloví v Olomouci, kde vysvěcen r. 1895. Působil na Valašsku. Kokory 1895–1907, Rokytnice 1907–1916, poté dómským vikářem v Olomouci, r. 1934 odešel do pense. Členem DLU 1914–1935, 1919–1928 členem výboru. Publikoval pod pseudonymem J. Lesík.

Poselství. Olomouc 1938. S. 299–300.

Člen Hanáckého Aeroklubu v Olomouci. Jméno na pomníku padlých na olomouckém hřbitově.

Český letec- stíhač v bitvě o Anglii.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..