Osobnosti Moravy.eu

Narodil se v Kaňovicích u Frýdku. Studoval na gymnáziu u salesiánů ve Fryštáku, studia dokončil na klasickém gymnáziu v Ostravě. Po studiu se začal věnovat novinářské, vydavatelské a překladatelské činnosti – redaktor „Našince“ a vydavatelství v „Matici cyrilometodějské“. Při této činnosti se často setkával s církevními představiteli (biskupové Matocha, Beran, apoštolský nuncius,…). Po únoru 1948 je označen jako špión Vatikánu a souzen. V rámci procesu byl změněn návrh rozsudku z trestu smrti na 21 roků vězení a takto odsouzen k práci v nejtěžších podmínkách věznic Jáchymov, Ruzyně a Leopoldov. Po 10-letech, v rámci amnestie související s Pařížskou konferencí, byl v roce 1960 propuštěn a setkává se manželkou a dcerou, které byly po dobu jeho věznění vystavovány nemalému psychickému útlaku. Pracuje v dělnických profesích a v době Pražského jara 1968 se stává klíčovou osobností v publikování a šíření dokumentů závěrů II. Vatikánského koncilu. V době „normalizace“ se opět stává středem zájmu státní bezpečnosti a je mu znemožněna jakákoli oficielní vydavatelská činnost. I v těchto podmínkách považuje za důležité, aby svobodně myslící občané měli přístup k nezkresleným informacím a tajně tiskne a zajišťuje distribuci samizdatů. Státní bezpečnost mu později dokázala šíření 32 titulů a je odsouzen k 20 měsícům na Borech. Zde se setkává s Václavem Havlem. Dominikem Dukou a jinými známými představiteli protitotalitního odboje. Po uplynutí poloviny trestu byl propuštěn. Vydávání a šíření samizdatů se nevzdal, jen to provádí s větší opatrností a horlivostí. Po roce 1989 se bez velkého rozmýšlení rozhoduje naplnit své celoživotní poslání v nových podmínkách. S pomocí kardinála Tomáška obnovuje vydavatelskou činnost Matice Cyrilometodějské, která byla po jeho zatčení v roce 1950 zlikvidována. V současné době ředitel nakladatelství, překladatel a redaktor v časopisu Světlo. V letech 1990–2004 bylo vydáno v nakladatelství přes 500 titulů. V nákladu 12 000 výtisků vychází již 13 roků měsíčník Světlo, který komentuje etické a duchovní dění ve společnosti. Významná je i jeho činnost překladatelská z italštiny a němčiny. Časopis Report mu udělil cenu „Osobnost roku 1997“. Jeho život a přínos v boji za svobodu a demokracii je popsán mimo jiné v knize „Dědictví – Kapitoly z dějin komunistické perzekuce v Československu“ autorky Heleny Havlíčkové, vydané nakladatelstvím Votóbia 2002.

(jpa): Cenu města Olomouce obdržel Josef Vlček.In: OLDIN, 15, 2005,č.7–8,červen.;

Absolvoval FF UP obor teorie kultury, 1982. Publikuje v region. tisku. Vydává internetový časopis ČAS. Od r. 1990 působil v Moravském Berouně. Je majitelem vydavatelství a knihkupectví Moravská expedice a spoluzakladatelem občanského sdružení Vlastenecký poutník. Odpovědný redaktor sborníku " Hvězda pod Rosuticí" (Moravský Beroun 1997).

dokument. list/98
http://www.cenajosefavavrouska.cz/…petr-andrle/

Mgr. Petr Anderle

Vyučil se zahradníkem a zkoušky dělal na Střední zahradnické škole v Brně-Bohunicích, praxi v Lednici. Poté studoval bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Po vysvěcení 8 let kaplanem v Karviné, administrátorem v obci Pišť a poté Vřesina u Hlučína. Od r. 1991 farářem v kostele sv. Mořice v Olomouci, od 1993 děkanem děkanátu Olomouc, od 1999 kanovníkem. Souběžně v letech 2002–2005 působil v Dubu nad Moravou, od 2005 také v kostele na Nové Ulici v Olomouci. Je členem kněžské rady a Metropolitní kapituly Olomouc. Od r. 2007 proboštem. Je zakladatelem občanského sdružení Mořické centrum mládeže, které je zaměřeno na volno časové aktivity pro děti i dospělé. Jedenkrát týdně se zde scházejí maminky s dětmi, nebo mají zkoušku hudebníci členové Hanácké dechovky. Při chrámu sv. Mořice působí též smíšený pěvecký sbor Chorus Mauritiensis. Kanovník Hanáček publikuje články v regionálním tisku a ve Svatomořickém zpravodaji.

Galerie rodáků – DL 30.09.2009. www.moric-olomouc.cz

Mgr. František Hanáček

Ing. Jan Březina je synem doc. PhDr. Jana Březiny (1930–1994). V dětství pobýval u prarodičů v Bohuslavicích a Milkově na Prostějovsku, (n. Ludmírov) od roku 1960 žil v Uničově, kde absolvoval G a poté studoval VŠB v Ostravě, obor hornická geologie. V letech 1979–1993 pracoval v podniku Silnice Ostrava, závod Šumperk 05 – kamenolomy, v technicko-hospodářských funkcích. 1993–1997 člen zastupitelstva města Uničov ve funkci místostarosty. Dne 15. 10. 1997 byl jmenován přednostou Okresního úřadu v Olomouci. Předseda Rady řídícího a monitorovacího výboru pro NUTS II – Střední Morava, člen Národní koordinační skupiny a předseda Regionální koordinační skupiny Olomouc.Od roku 2000–2004 hejtmanem Olomouckého kraje a od 2004 členem Evropského parlamentu.

Langer, Aleš: Jan Březina odchází řídit Okú. Uničovský zpravodaj, 4, 1997, 23.10., s.1.: Onderka, Vl.: Březina se stal lídrem středomoravské KDU-ČSL. Olomoucký den, 2, 20.6.2000, s.3.: Dokumentační list, 23.8.2000.

Bohuslavice u Konice.

Od 1941 působila v divadle Olomouc. 1945–1948 působila v Slovenském národném divadle Bratislava, od 1951 externí pedagogické působení VŠMU Praha. V roce 1955 hrála v československém filmu Červený mák Galina Basová – Oriščenková.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959..

Studoval UPŠ Praha v letech 1938 – 1943. Ilustroval 3 knihy pohádek. Působil v Předmostí u Přerova (n.Přerov).

Toman, P.: Nový slovník čs.výtvarných umělců.I.Praha 1947.S.84.;.

Po absolvování G v Krnově, abs. FFUP obor hudební výchova, český jazyk, klavír, sólový zpěv a postgraduální studium hudební teorie AMU Praha. Začala pracovat v PKO Olomouc, od 1971 na FFUP, katedra HV – 1978, katedra terie kultury, od 1990 katedra muzikologie. Dlouhodobá recensentka olomouckého kulturního života v místním i celostátním tisku. Teoretický zájem o dětský (sborový) zpěv, mezisborové vztahy hudby a literatury, meziválečné česko-ruské vztahy, regionální historie. Ediční činnost v oblasti dětských sborů a zpěvu. Publikuje ve sbornících a časopisech. Monografie : Pavel Bořkovec. Olomouc, Votobia 1995.

Osobní sdělení /hš

Prof.PhDr. Alena Burešová

Odb. asist. katedry tělesné výchovy UP 1961 – 1990. Člen VSMO v sekcích Historická Olomouc, Historie, Dějiny umění, a Přírodovědecká.

Kapitoly z dějin UP.Ostrava 1973.S.362.; Kartotéka VSMO..

Absolvoval piaristické gymnázium v Lipníku, filozofii v Olomouci, teologii v Brně.Kaplan v Bystřici pod Hostýnem, od 1795 trvale v Brně.Od 1.7.1819 farářem v Obřanech.Li­teraturou se začal zabývat za studií v Olomouci. Pseud.T.F. Psal duchovní písně, sbíral lidové písně. Autor Katolického kancionálu. Vydal Gallašovu Múzu moravskou.

Český bohovědný slovník.IV.Praha, 1930, S.331.;Lexikon české literatury.I.Praha, Academia 1985, S.759–761.;.

'

v letech 1960–1970 působil na katedře ML LFUP, poté musel odejít z UP, od r. 1990 po rehabilitaci člen katedry humanitních věd a evropských studií FFUP. Doc.PhDr. Emil Gimeš, Ph.D

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava, Profil 1973, S. 325. ; Archiv UP. ;Seznam přednáš. na FFUP 1991–92. Olomouc 1991, S. 21. ;.

Žije a tvoří v Kladně. Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval v letech 1980–1986 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v Ateliéru keramiky a porcelánu. Od roku 1994 působí jako vysokoškolský a středoškolský pedagog. V roce 2009 realizoval velký figurální objekt pod názvem Řetěz ve Vitry sur Seine ve Francii. Varianta tohoto díla dominuje v hale ostrovského barokního letohrádku.

Výstava v galerii v Ostrově je přehlídkou především sochařských děl Zdeňka Maniny. Expozici dotvářejí obrazy a kresby, které sobě vlastním způsobem reflektují stejná dramata, kolize či děje jako Maninovy plastické figurální „formace“, jak autor svá sousoší nazývá. První plastická díla Princ nebo Hlavy jsou datována rokem 1991 a 1994 a ukazují, že to byla především kamenina, keramický materiál, ze kterého budoval své postavy mužů, a to v jakémsi psychologicky vypjatém a utkvělém výrazu. Raná díla autor koloroval lineárním černým šrafováním. Vytvořil bustu herce a dabéra Rostislava Čtvrtlíka, (1963–2011) na pamětní desku, která bude odhalena na rodném domě, Masarykova 55 v Olomouci dne 9.11.2012.

Osobní sdělení. 2.11.2012

Absolvoval Státní sochařskou. a kamenickou školu v Hořicích r. 1953, u prof. Kalfuse.

Sborník Hořická sochařská škola.1987.;.

Studoval gymnázium v Písku v letech 1934–1941. Poté odešel studovat do Prahy na Lékařskou fakultu v Praze. Vojenský lékař, Voj. katedra UP.

dokument. list/97

V roce 1959 abs. UP Olomouc,od r. 1967 na stáži v London University, od 1969–1970 New York Universitu, Brandeis University/stip. ACLS, 1981–82 stáž IREX, 1989 Harvard Univ. /vědec. práce/. Od r. 1972 působí na UP, od r. 1990 rektor UP. Aktivista v Jazzové sekci. V r. 1990-Dr. h. c. humanit. věd, USA;člen PEN klubu. Autor více jak 200 odborných statí, asi 100 přednášek u nás a v zahraničí. V roce 1990 byl jmenován profesorem anglické a americké literatury. Od 1. ledna 1990 do 31. ledna 1997 byl rektorem Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 1996 do roku 1998 byl senátorem Parlamentu České republiky za obvod Olomouc a od 19. listopadu 2000 do 19. listopadu 2006 byl senátorem za obvod Opava.

V roce 1989 byl hostujícím profesorem na Harvard University.[ Prof. Josef Jařab obdržel dne 13.6.2012 Cenu Františka Palackého.

Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991,S.61.; karelsykora.blog­.idnes.cz › http://cs.wikipedia.org/…f_Ja%C5%99ab

Prof. PhDr. Josef Jařab, CSc., dr. h. c.,

Od r. 1961 stomatologická klinika LF UP, 1968 /69 osm měsíců v Dánsku, 1978 jmen. docentem, krátkodobé pobyty v Dánsku 1982, 1984, 1988. 1989 jmen. profesorem, od r. 1990 přednosta kliniky. Stomatolog – ortodontista. Propracoval způsob řízení přípravy ke specializač. atestace z čelistní ortopedie. Autor skript, monografií. Často účasten na mezinár. kongresech.

Žurnál UP, 1992, červen, č. 39, S. 5, foto;.

Studoval obor klavírní hra na Konzervatoři Pavla Josefa Vejvanovského v Kroměříži (1958–1963, pedagogové Jiří Doležel a Josef Skalák) a na pražské AMU u Františka Maxiána (1963–69); uměleckou aspiranturu absolvoval u Ivana Moravce (1973). Byl sólistou Pražského komorního orchestru (1971–81), poté (do 1989) sólistou České filharmonie. V roce 1975 obdržel čestné uznání v soutěži královny Alžběty v Bruselu, 1976 zvítězil v soutěži v italské Senegálii. 1982 získal za nahrávku klavírních koncertů francouzských autorů Grand Prix du Disque Paris. Od roku 1992 je pedagogem pražské AMU (odborný asistent 1991, docent 1997). Krajný vystoupil na koncertech v rámci hudebních festivalů v Baalbeku, Aténách, Bergenu, Lublani, Harogate; samostatně koncertoval v USA (New York: Carnegie Hall 1972, 1977, 1983, Washington D. C.: Kennedy Center 1997, National Galery 2007), v Anglii (Wigmor Hall Londýn 2002), v Rusku (Moskva: Čajkovského sál), v Německu (Berlín, Mnichov), Rakousku (Vídeň, Salcburk), ve Francii (Paříž), v Belgii (Brusel), v Austrálii (Sydney, Melbourne), v Argentině (Buenos Aires: Teatro Colon), na Kubě (Havana), dále v Japonsku, v Jihoafrické republice, v Egyptě, v Mexiku a jinde; na zahraničních zájezdech v USA, Kanadě, Mexiku, Austrálii, Japonsku atd. Spolupracoval mimo jiné s Pražským komorním orchestrem, s Českou filharmonií, se Státní filharmonií Brno atd. V roce 1990 provedl v československé premiéře 2. symfonii (The Age of Anxiety) Leonarda Bernsteina, 1993 poprvé provedl Koncert g moll pro klavír a orchestr Antonína Dvořáka v Jižní Africe, v sezóně 1999–2000 přednesl 4. klavírní koncert (Inkantace) Bohuslava Martinů v New Yorku a v Kuala Lumpuru. Na gramofonové desky nahrál Boris Krajný kompletní klavírní dílo a koncerty pro klavír Maurice Ravela; dále pořídil snímky děl Johana Sebastiana Bacha (Ciaconne, Chorální předehry), nahrál Klavírní koncert č. 3 Bély Bartóka, skladby Ludwiga van Beethovena (Sonáta C dur, op. 53, Andante favori), Fryderyka Chopina (Fantazie f moll, op. 49), Alberta Roussela (Koncert pro klavír), Arthura Honeggera (Concertino), Francoise Poulenca (Aubade), díla Antonína Dvořáka (Klavírní kvintet), Sergeje Prokofjeva (Koncert pro klavír č. 3), Erwina Schulhoffa (Partita, Etudy), Césara Francka, Clauda Debussyho a dalších. Pro rozhlas nahrál mimo jiné řadu skladeb českých skladatelů 20. století (Jana Tausingra, Klementa Slavického, Ladislava Kubíka, Emila Hlobila, Bohuslava Martinů, Ivana Řezáče, Oldřicha Františka Korteho a jiných). Krajný natáčel pro firmy Supraphon, Panton, Pavanne, Bonton, Rosa, Harmonia mundi apod. Krajného hra, ovlivněná oběma významnými učiteli, se vyznačuje jemnou, kultivovanou zvukovostí, zejména v podání romantického a impresionistického repertoáru.

Kdo je kdo 1991/1992.I.Praha 1991.S.474 – 475.; Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. ČBS.Praha 1992.S.356.;. Čeští koncertní umělci – instrumentalisté. Praha 1983. Český hudební slovník. www.

Jeho otec Miloslav Krajný (1909–1993), lékař internista. Sourozenci : Miloš (* 1941) MUDr. alergolog – žije v Kanadě
Aleš (* 1943) žije v Německu.

V letech 1973–1978 stud. PdF UP v Olomouci obor VV + český jazyk. Od r. 1986 odb. asist. KVTV PdF. Učí malbu a výtvar. vých. pro ZŠ. Vlastní malíř. tvorba, zabarvené krajinomalby.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Od r. 1953 v Olomouci, ve Stavoprojektu v Pozemních stavbách a od r. 1971 v Drupos. Řešení výtvarných záležitostí. Projekty: Uničov, Horka nad Moravou, Prostějov ad.

Zatloukal, P.: Olomoučtí architekti 20.století.2.ZKVMO, 1985, č.235, S.19–20.;.

Narozena v rodině vojenského kapelníka Černohorského v Uhrách. Hereckou dráhu zahájila v r. 1934 v Olomouci. Manželka Františka Preislera (1915–1983). Spolu s ním se stěhovala po jeho štacích. Působila 1938–9 v Kladně, pak v Plzni a v letech 1946–1956 působila v Opavě. Pak se zase vrátila do Olomouce. Kromě divadelních prken poznala i práci v rozhlase a ve filmu. V roce 1971 hrála v Dietlově seriálu ČsT Ostrava Dispečer. Nyní žije v Domově důchodců v České Třebové – Bezděkov.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha 1959, S. 206.; Šebela,Martin: Dispečer opět na televizní obrazovce ( a s ním i Marie Preislerová). Zpravodaj Česká Třebová, 2005/10. ;

Narodila se v Křelově. Působila jako zdravotní sestra ve Vojenské nemocnici v Klášterním Hradisku. Verše píše od mládí, publikovala v časopisech a v almanachu. Vydala bibliofilii, básnická sbírka – Skleněné tabulky (1978) a (1995).

Děti a dětství. Literární sekce VSMO. Olomouc 2001.; Kolář, Bohumír: O múze olomoucké a lidech kolem ní, Olomouc 2003.; Olomoucká haiku, Olomouc 2006, S. 105 (foto). http://zpravodajstvi.olomouc.cz/…ubileim-8381 http://otavinka.blog.cz/…-rozsypalova

Křelov – nyní obec Křelov-Břuchotín.

V roce 1972 abs.JAMU, herectví.Zajímá se o hudbu a hru na piano.První angažmá v Divadle bří Mrštíků v Brně, od 1976 v Činoherním klubu v Praze, 1977 Divadlo E.F.Buriana, od 1984 MDP, Rokoko, ABC, Komedie.

Kdo je kdo 1991/1992.II.Praha 1991.S.1011.

Od r. 1955 stud. FFUP v Olomouci, čeština, ruština;Žije v Brně, Kyjově. Autor přes 100 básní.

Černá Jana: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno, KJM 1991,S.69.;;

• jTk-: Třikrát napříč labyrintem totalitarismu­.Proglas, 1, 1990,č.7, S.109–119.;.

Fotbal hrával od mládí. Za mládežnický klub ve Spartaku Šternberk. Profesionálně 1960–1961 za Železárny Prostějov, 1961–1962 Rudá hvězda Brno, 1962–1963 Spartak Brno, 1963–1976 Dukla Praha, 1966–1977 representant ČSR, V roce 1976 Mistr Evropy, od roku 1977 po vyhřezlé ploténce musel ukončit kariéru hráče a pak působil jako trenér. Studoval průmyslovku a FTVS. Ženatý od r. 1967, 2 děti (Ivo a Jana). Nyní žije na kraji Prahy. 2009 – Cena Václava Jíry 28.10.2012 oceněn prezidentem Václavem Klausem Medailí za zásluhy.

ČBS. Praha 1992. S. 782. Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.630. Vikor, Ivo: Můj dres č.1. Praha 1977.(Autobio­grafie)

PaedDr. Ivo Viktor

V roce 1951 maturoval na gymnáziu v Kroměříži. Vystudoval hudební vědu a historii na UP v Olomouci. Působil jako vedoucí Okresního muzea v Přerově. Autor řady regionálních publikací.

Československý hudební slovník osob a institucí.2.M-Ž.Praha 1965.S.914.;

PhDr. Gustav Vožda

Kresbu a malbu studoval na VŠP a VPŠ v Bratislavě u profesorů Eugena Lehotského, Fedora klimáčka a Eugena Nevana. Vyučoval na LŠU na gymnáziu v Moldavě nad Bodvou, LŠU ve Ždani a ve Spišské Nové Vsi, na katedře výtvarné výchovy Pedagogického institutu v Košicích a na ZUŠ a gymnáziu v Litovli. Od roku 1992 je členem Unie výtvarných umělců Olomoucka. Od r. 2000 jezdí pravidelně za čtenáři knihovny ve Štěpánově.

Slovanské gymnázium literární, Olomouc. 2000.,